Šógun

15.01.2015

Absolutně skvělá kniha! Bohužel mi narušila jak spánek, tak pracovní povinnosti:-D Ale nakonec jsem to dala 1000 stran za 4 dny:-) Nedalo se od toho odtrhnout! Kdybych to začala číst v pátek, tak asi ani neodejdu z bytu:-D Jak psal Metal Messiah - jdu shánět katanu:-D

12.01.2015

Nelze než složit autorovi poklonu za excelentně vystavěný příběh , zasazený do dobových reálií pro nás , středoevropany , těžko představitelných . Od Clavella jsem přečetl všechna díla , Šógun je z nich nej...
Ministerstvo kultury varuje - čtení Šogůna je návykové ! Určitě se k němu budete vracet , tak jako já .

13.12.2014

Naprosto brilantní kniha, čítající něco kolem 1000. stran, kde se ale ani na chvíli člověk nenudí. Japonsko je hodně daleko, díky této knize člověk aspoň trochu pozná obrovské rozdíly v mentalitě, přístupu k životu, tradicím mezi touto zemí a Evropou.

13.12.2014

Skvělá kniha, která vás seznámí se zvyklostmi a stylem myšlení středověkého Japonska. Poznáte (alespoň zhruba) co to znamená být samurajem nebo jeho ženou. Neméně zajímavým prvkem v knize je pak vykreslený kontrast mezi středověkým Evropanem a středověkým Japoncem. Knihu vřele doporučuji.

08.12.2014

Nejlepší má kniha, čtená cca po 15 tetech znova, kdy tradice a čest měly své místo v životě.

24.11.2014

Perfektní kniha.Komentář od Metal Messiah je výstižná a naprosto trefná.K této knize už není co dodat.

Jedna z nejlepších knih co jsem četla.
Napínavá, čtivá - super.
Pro ty co chtějí něco vědět o Japonsku povinná četba.

11.09.2014

Nejlepší kniha, co jsem kdy četla.

11.07.2014

Dá se tím vypodložit kredenc, můžete do toho půl roku rozdělávat v kamnech, lze s tím i přizabít do hlavy bližního svého. A nebo si můžete vzít týden dovolené a během zhruba padesáti hodin prožít půlrok ve feudálním Japonsku, v jednom z nejzajímavějších období jeho historie - těsně před vznikem šógunátu Tokugawa. Nenapíšu recenzi, jen několik málo pocitů a prožitků. Po výborném Králi Kryse jsem se Šóguna rozhodl přečíst i přes hrozivý rozsah (více než 400 000 slov - pro srovnání je to o několik tisíc více než Bouře Mečů). Ostatně Krále Krysu jsem četl nejen kvůli doporučením konkrétní knihy, ale i proto že jsem chtěl zkusit něco od Clavella a nejkratší byl právě Král Krysa. Následovalo několik let odkládání, kdy na tak rozsáhlé knihy nebyl čas. Až přišla příležitost a já přestal existovat v reálném světě a přenesl se do roku 1600. Ztroskotal jsem u Japonských břehů. Byl jsem na lodi, přišla bouře, snažil jsem se loď zachránit a pak jsem se vzbudil obklopen naprostými šílenci, kteří neváhají zabít za sebemenší urážku nebo nevychovanost. Pro nesplnění sebenepatrnějšího úkolu si bez váhání rozpářou břicho a mluví jazykem který nejde vyslovit, natož přečíst. Dvě kultury jenž si snad nemohou být vzdálenější se střetávají a vtahují čtenáře do světa který nechce opustit. Ve třetí čtvrtině mám pocit že autor toho musí stihnout ještě tolik a zbývá tak málo prostoru, že to nemůže stihnout. A vlastně ani nestihne. Kniha končí v okamžiku kdy chci dalších minimálně 500 stran. Stejně jako Blackthorne (můj průvodce Japonskem) nejdříve kroutím nevěřícně hlavou, abych se postupně stal Japoncem. Po přečtení mi v hlavě krouží myšlenky malého človíčka ze střední Evropy, který žije ve světě kde jsou dané a neměnné hodnoty, cíle, metody, vzorce chování. Vše určeno historickým vývojem, politikou, náboženstvím, prohranými a vyhranými válečnými konflikty. Známe všichni filmy, knihy a počítačové hry odehrávající se v alternativní historii - oblíbené téma: Hitler válku vyhrál. Ale zajímavá alternativa by mohla být i kdyby Hitler sice prohrál, ale svět by ovládlo Japonsko. A nebo by k 2. sv válce nedošlo, protože Japonsko by svět ovládalo už od 17. století. Disciplínou a motivací to není nemožná alternativa, stačil jen trochu rychlejší rejdařský a zbrojní pokrok. Musím knihu doporučit, doporučit a vlastně i docela vřele...doporučit! I čtenář který nemá času nazbyt by měl tuto zařadit do plánu k přečtení, naprosto bez ohledu na věk, pohlaví nebo náladu. A než to přečtete, já jdu zatím shánět kimono, katanu a wakizaši...

Člověk měl občas chuť vzít si slovník a začít se učit japonsky... prostě krása a hluboká poklona autorovi, náhodou nevlastní někdo 2 a 3 díl v Královehradeckém kraji? :)

23.04.2014

Úžasným spôsobom prezentovaná japonská kultúra v kontraste s tou európskou. Autor to prerozprával veľmi zaujímavým spôsobom pričom vystihol najdôležitejšie body japonskej kultúry. Síce som mal niekedy pocit, že kniha nikdy neskončí, ale vždy som sa dokázal vrátiť do deja. Už som sa poobzeral aj po serialy z 80-tych rokov tak v najbližšom období si ho určite pozriem, keďže bol autor aj výkonným producentom.

13.04.2014

Pro mě nejlepší Clavell. Četl jsem dvakrát a myslím, že ještě číst budu.
17. století, evropský ztroskotanec u japonských ostrovů... Výborně vykreslený rozdíl mezi kulturami a přitom i plné dobrodružství, lásky, intrik, politiky...
V podstatě jediné, co lze této knize vytknout je to, že ji nenapsal Japonec. Ti mají totiž jiný cit pro vyprávění, pro akci, pro věčnost, pro okamžik, detail... Kdyby tohle napsal Japonec, byla by to pro mě asi zajímavější kniha, ale i tak je to jedna z mých velmi, velmi oblíbených.
A bůh ví, že kdyby ji nenapsal Clavell, jaká by vlastně byla. Takhle je vynikající

09.04.2014

Podle mého názoru nejlepší kniha i jinak výborného autora. Každému doporučuji.

20.02.2014

Krásná ukázka japonské kultury a sonda do jejich života a způsobu myšlení, které je velmi vzdálené tomu našemu. Doporučuju každému, kdo má rád pěkně
promyšlený historický příběh.

18.02.2014

Výborná vec. Odporúčam!

09.02.2014

Než člověk přečte Šóguna, ví o Japonsku = 0. Když člověk přečte Šóguna, ví o Japonsku = alespoň něco. I jen to samo by bývalo stačilo. Ale kromě toho zde jako přidanou hodnotu navíc máme strhující a úchvatný příběh, včetně zápletky politické i milostné, který dokonale vykresluje střet odlišných povah i myšlení, zkrátka kultur, na pozadí vznešeném i všemožně prakticky-životně špinavém. Kniha je obsáhlá a v žádném případ stručná. Jenže to vůbec, ale ani v nejmenším nevadí. Nemůže být všechno stručné a jednoduché a kdo složitější věci nestráví, budiž, ale ať neremcá.

29.01.2014

Šógun je neuvěřitelně kulturně konfrontační kniha. Setkávají se zde dvě diametrálně odlišné kultury 17.století, tedy Evropské křesťanství a Japonský šintoismus a zen buddhismu. Autor zde velice čtivou formou vypráví fiktivní příběh na základě skutečných historických faktů. Vzájemná nevraživost, porozumění, politické intriky, stejně jako romance, napětí, nevypočitatelnost jednotlivých hrdinů. Kniha má nádherně propracovaný děj, neuvěřitelný spád a dynamiku, bez nudných pasáží. Srovnání "špinavě vyspělé" Evropy s všudypřítomnými Božími vlezdoprdelkáči a "čistě filozofující" Japonsko prostě nemá chybu. Kniha je fenomenální a popravu zaujala čestné místo na piedestalu oblíbených knih. Čtenářův cukr a bič.

28.12.2013

Shrňme to: 1000 stránek, půlka Japonska v pánu a nakonec ani nedojde na tu bitvu, o které ta knížka celá je. Krásná práce, říkám vám. Na druhou stranu poučení o japonské kultuře je fakt k nezaplacení a myslím, že vykreslení doby taky celkem ujde. Jediná vada na kráse je krapet uspěchaný konec (ono by už dalších 200 stránek navíc autora taky nezabilo a rozhodně by to zlepšilo celkový dojem z knížky), ve kterém se fakt rychle, rychle retrospektivně vyjadřuje k motivům hlavních aktérů TÉ politiky (které jsem, upřímně řečeno, taky moc nepřišla na kloub) a vnitřními monology vysvětluje to, co mohlo být čtenáři naservírováno při jednom, a ne po, občas dost vychladlých a vyčichlých, malých soustech. Ale jinak to beru, Blackthorne musel byt fakt sexy.

23.11.2013

Konečně na několikrát jsem dočetl, hodně zajímavé, ale také "příliš mnoho slov".