Solaris

10.05.2019

Jedna z nejlepších filosofických sci-fi a nádherný film Andreje Tarkovského. Jsem rád, že mám tento klenot ve své knihovně

28.04.2019

Neskutečně hluboká knížka. Víc k tomu nemohu dodat, román si musí každý přečíst a zamyslet se.

13.04.2019

Zdá se mi, že víc než sci-fi rovina na mě zapůsobila filozofická rovina příběhu.
Jinak ale je poznat "rok výroby". Je to taková ta stará popisná, vysvětlující sci-fi. Některé popisy jednotlivých aspektů Solaris už mě vážně nebavily. Takový pomalu odvíjený příběh, dneska už je všechno jaksi rychlejší, nejsem na to už zvyklá. A protože to není moc dlouhá kniha, nestihne se tímto pomalým tempem moc udát.
Tím nechci říct, že by to bylo špatné, ale prostě už je i ten styl sci-fi dnes jinde. Ze starších sci-fi autorů mám jiné oblíbence, ale ještě se chystám na Futurologický kongres.

30.03.2019

Příběh Solaris mi přišel hodně děsivý a bála jsem se číst před spaním, hlavně ze začátku. Když si pročítám komentáře, myslím, že na tuto knihu jsem byla nepřipravená. Solaris je podle mě kniha vhodnější pro pokročilejší sci-fi čtenáře. Kniha obsahuje opravdu hodně popisů a "vědeckých" rozborů, které mě jako nezkušeného sci-fi čtenáře zas tak moc neohromily, ale dávaly mi v knize smysl a aspoň trochu jsem je dokázala ocenit.

14.03.2019

Výborné sci-fi hard-core.
Zápletka je slabší, ale technická stránka popisu planety ... a všeho s ní spojeného ... je vybroušená do takové dokonalosti, že nemám sebemenší problém věřit, že Solaris může klidně existovat.
V neposlední řadě, když o tom tak přemýšlím, mě kniha svým způsobem i děsila.

26.01.2019

Je těžký potkat se s vlastní minulostí a obstát...

25.01.2019

Se Solaris je trochu ten problém, že se v té knize vlastně nic moc nestane. Samotná zápletka je vlastně strašně banální a troufám si říci, že by v dnešní době moc neobstála. Na druhou stranu má ale Solaris věci, které moderní sci-fi díla zas až tak promakané nemají. Solaris je totiž VĚDECKO-FANTASTICKÉ dílo v pravém slova smyslu. Velkou část knihy totiž tvoří jakýsi vědecký rozbor stejnojmenné planety a onoho "živého oceánu." V tomhle směru jsem dost čuměl, jak si s tím Stanisław Lem vyhrál, kolik nápadů a myšlenek do toho vložil a hlavně, jak pokládá různé složité, někdy až filozofické otázky. Co vlastně člověk v tom vesmíru hledá? Mimozemský život v jakékoli podobě nebo odraz sama sebe? A když tento mimozemský život nalezne, dokáže ho pochopit? Bude možné vůbec najít společnou řeč? A v tom tkví hlavní síla Solaris. Všechno ostatní je tak trochu upozaděné a díky tomu to asi ne každému zcela sedne.

21.01.2019

Místy atmosféra připomínala Lovecrafta, místy to šlo až do psychóz alá Dick, ale zase to nebyla taková šílenost jako Deník nalezený ve vaně. Poctivá staromilská psychologická VĚDECKO-fantastická literatura. Poprvé se také někomu povedlo přenést na papír to moje vnitřní dilema, kdy mě napadají věci, které by jako nebyly ze mně - něco jakoby si to pomyslelo za mě - a i když vím, že bych "to" nikdy neudělal, představa že se "to" může zhmotnit je děsivá. Ano, občas nás napadají myšlenky, které od sebe odháníme, ale nemůžeme jim zabránit se vyskytnout - náš život, svědomí a charakter je pak sítem, který dovolí nebo nedovolí daný čin uskutečnit.

Nevím, jestli je to zrovna vrcholné dílo od Lema, ale je rozhodně hodně vysoko u toho vrcholu. Na filmy se nemám úplně odvahu dívat - z Tarkovského mám strach, že se budu dívat na půlhodinové záběry na kapající déšť do kaluže a u americké verze se zase obávám, že to bude přeslazená romantika pro bachraté Američanky, které u toho sežerou kybl zmrzliny a to podstatné tam klasicky nebude.

10.01.2019

Je pro mě těžké hodnotit knihu objektivně, protože jsem ji četla až po shlédnutí Tarkovského filmového zpracování. Nechci zde srovnávat knihu s filmem, ale je přirozené, že ty největší přednosti příběhu (atmosféra, psychologický a filosofický rozměr) mě napodruhé nenadchly natolik jako napoprvé. Uznávám, že vědecké popisné pasáže, na něž jsem neměla dostatek trpělivosti, by si zasloužily větší pozornost. Hodnotím čtyřmi hvězdičkami, protože mi kniha navzdory skvělému nápadu připadala tak trochu suchá a tolik se mě nedotkla.

07.12.2018

*** OBSAHUJE SPOILERY ***

Pro mě to bylo velké pokračování Lovecrafta. Mám ho ráda. Myslím, že tu atmosféru tísně uměl napsat málokdo podobně dobře jako on. Vím, že mnoho lidí by nesouhlasilo. Solaris mi ale vážně dlouho připomínal V horách šílenství. Jenže Lema nakonec zajímala psychologie člověka společenského a jeho lidstvo a poznání je limitované jinými údivy a děsy a tak je Solaris mnohem více utěšující příběh než kterýkoli Lovecraftův.

Zpomalování děje s pomocí milionu teorií a hypotéz mě mučilo. Ale chápu, že to mělo i filosofický důvod. Že vše, stovky knih, které lidi o Solaris vyplodili, vlastně nemají smysl. Nemají smysl pro děj. Pro nás jako čtenáře. Na nich nezáleží. Záleží na tom, co vnímáme a cítíme sami. Proto je nutné počkat, než někomu začneme říkat o svých zkušenostech; počkat, než to mohou pochopit. Poslední úvahy na závěrečných 20 stran jsou hezké a stály by za rozbor nahlas nad kávou.

A přiznávám, že některé prvky se mě dotýkaly intimně. Něco jako bych již prožila, něco prožívám. Ne, tohle zdaleka není jen sci-fi nebo thriller.

Napadla mě ještě jedna věc. Co kdyby na stanici na Solaris bylo dítě. Co kdyby oceán mohl reflektovat představy dítěte a přitom reflektovat posuny v představách učící se lidské bytosti a vyvíjejícího se mozku. Byly skutečně "hosté" náhodní? Nebyl pro jejich stvoření důvod, jen lidi zasáhlo běžné chování oceánu, kterého se ostatní dění na planetě nijak netýkalo, nijak jej nevnímal? Protože pokud ne, co by se dělo, kdyby měl k dispozici sny dítěte?

04.12.2018

Vítejte na planetě Solaris. Na planetě, kde jediná živá a myslící bytost je obrovský oceán. Tento oceán si žije vlastním životem a dokáže určitým způsobem komunikovat s vetřelci s planety Země.
Už při prvních pasážích knihy, kdy doktor Kelvin přistál na stanici Solaris, bylo jasné, že tohle nebude jen tak.
Děj knihy nám postupně odkrývá tajemství oné planety a seznamuje s jejími zákonitostmi.
Podivné chování ostatních vědců dodává celkové atmosféře na stanici velmi tíživý feeling. A celkově soucítíte s hlavní postavou, která stále zjišťuje, zda je při vědomí či spí.
Celkově musím zhodnotit, že tato kniha není určitě jednoduché čtení, některé pasáže jsou poměrně náročné a tím pádem ne tak zábavné.
Knihu bych určitě doporučil čtenářům sci-fi, kteří by rádi něco neokoukaného a originálního a nebojí se nějakého toho filozofování.
Celkové hodnocení 80%

14.11.2018

Další z klasik sci-fi...vícevrstevnatá, s velkou příměsí psychologického románu, s místy hororovou, místy až meditativní a filozofickou atmosférou.
Krátká rozsahem, minimalistická dějem, ale nabitá otázkami - jak navázat vztah a komunikaci s něčím naprosto nepochopitelným a odlišným, čeho chtějí lidé svou expanzí mimo pozemský svět vlastně docílit, co všechno pohřbí lidská mysl a jak se srovnat s jejími zhmotnělými tajnostmi...Ale především, fascinující oceán, o jehož typech vln byla v Lemově fantazii vydána plná knihovnička studií.
Pro mne špičkou žánru naprosto zaslouženě.

11.11.2018

Solaris je právem dnes již považovaná za klasiku svého žánru. Dějově je to trochu pomalejší, ale to vůbec nevadilo. Hlavní pro mne byla ta atmosféra. Ponurá, temná, skoro až se sklonem do deprese. Ale mě to děsně moc sedlo. Myšlenka toho „mořského inteligentního života“ mne hodně bavila. Čtení je to trošku složitější, ale to mi nevadilo. Knihu jsem si moc užila.

26.10.2018

Doplnil jsem si vzdělání. Je to perfektní, hutné (leč komorní), sci-fi ovšem s tou zásadní dramatickou složkou, která z toho dělá něco více. Navzdory své délce, která není valná, se zde dozvíme vše potřebné k tomu, abychom si utvořili ucelenou představu o geniálnosti onoho prostředí a hlavně potom úřadujícího, tajemného oceánu. Do toho se nám zde rozplétá tragický příběh lásky a bolesti, jedné zbídačené duše, která odmítá přijmout realitu. Moc pěkné čtení na několik, lehce vědeckofantastických večerů. Tímto závěrečným tvrzením ovšem v žádném případě nezlehčuji obsah tohoto nanejvýš pozoruhodného díla.

04.10.2018

Očividně to není můj šálek kávy. Nedokázal jsem se do knihy ponořit. Vůbec jsem nenašel tu depresi a atmosféru vůbec.

23.09.2018

Dle některých komentářů jsem se bála, že přes zajímavé téma a atmosféru tam tyto zajímavé pasáže budou jen v menšině, že kniha bude složitá na čtení a v mnohých pasážích málo srozumitelná, že druhá polovina knihy bude celá nudně popisná o solaristice, a že konec příběhu vyzní do ztracena a neurčitě. Tudíž že to bude jedna z těch knih, kde je pár super stran, které se člověku vryjí, ale pak jen samé čtenářské utrpení a pocit nevyužitého potenciálu. No a byla jsem nesmírně mile překvapena, protože žádný takový pocit jsem neměla. První polovina knihy u mě byla na cca 4 hvězdičky, zajímalo mě to, ale nebyla jsem pohlcena úplně, ale v polovině se to přehlouplo do jasných pěti. Onen nudnější popis solaristiky je tam pouze ve 2 kapitolách (kniha má kapitol 13), takže o tom, že by celá druhá polovina knihy byla jen o tomto nemůže být vůbec řeč. I druhá půlka knihy řeší stále onen vztah nastolen v první půlce. Ano, ta solaristika v těch dvou kapitolách byla hodně popisná a místy nezáživná, ale i tam jsem našla pasáže, co mě zaujaly a u ostatních stran jsem přeletěla 3-4 věty a šla dál. Pro příběhovou linii není vůbec potřeba vstřebat všechny informace z těchto dvou kapitol, takže to lze lehce vyřešit pouhým pročtením sem tam. Jinak kniha má takovou určitou psycho-hororovou atmosféru, a to celou dobu. Když jsem si ji četla později do noci a byla v místnosti sama, trochu jsem se bála. Postavy v knize se setkávají se situacemi, pro které v sobě nemají žádnou vnitřní reprezentaci, nemají nic z předchozích zkušeností, co by jim umožnilo vědět, jak se k tomu, co zakouší, mají postavit, dokonce ani nevědí, co kolem toho mají cítit a co si myslet, což vede ke krajnímu vyčerpání, apatii, duševně jsou stále nad pomyslnou propastí. To vše vyjádřeno opravdu skvělým stylem - po jazykové stránce to byl prostě koncert. Bohatý jazyk, stylistická obratnost, trefně vyjádřené pocity, vnitřní děje, atmosféra. Kniha navozuje existenciální úzkost a otázky kolem identity člověka. Příběh má podle mě jasný konec, nekončí otevřeně, ale prostě jasně – jedním z možných konců. Kniha je svou atmosférou a tématem dost nezapomenutelná. Nutí také člověka přemýšlet, jak by k dané situaci přistupoval asi on sám. Sem tam je v knize nějaký odstavec, kde spolu postavy vedou kratší filozofičtější rozhovor, ale to je řídce a filozofické otázky spíše probíhají ve čtenáři na základě samotného příběhu, než že by se až tak moc přetřásaly přímo v knize, alespoň já takový dojem neměla. Jazyk knihy byl čtivý, v tomhle jsem žádnou náročnost nevnímala, ale kniha opravdu není úplně oddechová prostě tím tématem, otázkami a pocity, které to v člověku budí. A také určitou ponurostí, pocitem neřešitelnosti situace, a vnímáním těch ambivalentních pocitů postav, které jsou vyčerpávající - k situaci totiž není možno vztáhnout se nějak jednoznačně, protože prostě překračuje všechny lidské zkušenosti, a čtenář je do této agónie pocitově vtažen. Čtenářsky pro mě velmi kvalitní zážitek.

23.09.2018

U mě je Solaris rozporuplná kniha sice s výborným depresivním námětem dávno pohřbených vzpomínek zhmotnělých v bytosti díky prapodivnému moři, ale pro běžného konzumenta sci-fi přináší také spousty složitých a nezáživných popisných pasáží týkající se oné zvláštní "mořské" substance - 60 %

13.09.2018

Futuristické, minimalizované a atraktivní dílo. Milovníci sci-fi si přijdou na své. Obsah lze snadno rozdělit do dvou částí: dějová linka a popisová (odborný text). Na překousání sdělení je kniha náročnější, hlavně prokládané encyklopedické pasáže jsou místy pro formu, kterou naladila první polovina knihy, zbytečné. Ponurá, detailně promyšlená a přesto nepochopitelná scenérie dodává vaší mysli správný odstín chladu, avšak po zdlouhavém přemýšlení je nasnadě konstatovat, že celá kniha je ponurá. Neobsahuje ani jednu pozitivní pasáž. Maximálně jde o chvilkové psychické poblouznění, které však stejně naráží na pocit pachuti.

Postavy se zajímavě vyvíjejí a to tak, že v podstatě kolísají na hranici svých psychických možností a reálný posun je vidět pouze u hlavního hrdiny.

Na jednu stranu jde o krásný negativistický pohled na lidstvo, na druhou o povedené, ač žánrově dost vyhrazené a specifické sci-fi. Určitě to není šálek kávy pro každého a určitě by mohla přijít na řadu hypotéza vypovídající o tom, že ve své podstatě dílo nikdo nepochopil a už ani nepochopí tak, jak ho autor na samotném začátku zamýšlel.

10.09.2018

Četla jsem asi před pěti lety. Jak ostatní píšete, že ty popisy mohly být kratší, tak mě vůbec nevadily. Četla jsem to u krbu a místy se dívala na oheň, tak to byla síla:-) Zdlouhavé se mi zdály spíš děj postav v knize. V době, kdy jsem ji četla, jsem ji asi moc nepochopila, určitě si ji přečtu ještě jednou a názor možná vylepším nebo opravím.