Solaris
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11526/bmid_solaris-pvy-11526.jpg
4
1084
1084
Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction. Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají. Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
Solaris, 1961
více info...
Přidat komentář
Po dočtení knížky jsem měl divný pocit. Ten pocit byl, že někdo napsal velmi dobrou delší povídku či kratší novelu a pak se rozhodl, že z toho udělá román. Ale měl málo textu. Tak na některé části textu vychrlil stránky slov, které nemají vůbec žádnou vazbu na zbytek textu knihy a když byste je vynechali, tak byste si toho jako čtenáři vůbec nevšimli. Tento doplněný text odhaduji tak na 70 - 80 stran, které jsou opravdu navíc a zbytečné.
Lemův dnes už klasický nadčasový a mnohovrstevný román se silným filozofickým podtextem z autorova vrcholného tvůrčího období. Příběh líčí nelehký pokus o kontakt a komunikaci lidstva se živým oceánem nadaným zvláštním druhem inteligence (tolik odlišným od lidské) právě na vzdálené planetě Solaris. Román se dočkal rovněž filmového zpracování. Doporučuji k přečtení nejen skalním fanouškům sci-fi.
Jiné světy, a přesto víc než srozumitelné. Fantastická kniha, která mě týden provázela chvílemi před usnutím. Tryskání inteligence a fantazie, tak bych knihu popsala.
Solaris je definícia science fiction literatúry
Solaris od poľského autora Stanisɫawa Lema sa právom radí medzi najlepšie diela sci-fi literatúry.
Kniha sleduje prílet psychológa Krisa Kelvina na planétu Solaris, ktorá ostáva pre ľudstvo jednou z posledných neznámych. Planétu totiž tvorí ucelený oceán, ktorý je v skutočnosti jeden žijúci organizmus.
Kelvin prichádza na vedeckú základňu, kde okrem troch ďalších vedcov nachádza aj svoju bývalú priateľku Harey. Tá je však iba manipuláciou planéty samotnej.
Kelvin spolu s kolegami hľadajú odpoveď na to, prečo Solaris reprodukuje tajné sny a želania návštevníkov.
Je to snaha o komunikáciu?
Je to prejav dobrej vôle?
Alebo len snaha odhaliť slabé miesto ľudskej psychiky?
Genialita Solaris spočíva v tom, že prostredie cudzej planéty využíva na preskúmanie najhlbších myšlienok ľudstva ako takého. V individuálnej rovine autor bravúrne podáva témy akceptácie vlastnej identity, odpustenia si a opustenia snov a predstáv.
V kontexte ľudstva však rezonuje myšlienka, že ľudstvo nehľadá iné svety, ale len rozširujeme hranice Zeme.
(SPOILER) Nejhorsi sci-fi, co jsem mela moznost cist. Absolutne zbytecne pasaze (popis utvaru oceanu nebo popis historie solaristiky-proc proboha, kdyz se to nikde nepouzilo?!), neligicnosti v deji. Dej nesouvisly a konec vylozene trapny. Napr. proc se Kelvin nepokusil ziskat prvni Harvey (na obezne draze) zpet a misto toho trapne cekal az, a zda vubec, se objevi dalsi?! Nebo ten magnetofon, co nahral Gibarian? Proc si ho Kelvin nikdy nepustil? Nebo Harvey se od Kelvina nemohla vzdalit a pak najednou byla schopna kout pikle se Snautem? A co “hoste tech dalsich dvou? Kelvina to nezajimalo? Tri lide ve vesmiru a nevedi, co kdo dela? Nebavi se spolu? A takovych blbosti tam bylo nepreberne. Do cca pulky ta kniha usla. Druha pulka byla blizko odpadu. Docetla jsem ji v bolestech vetsich jak porodni.
Naprostá klasika, s chutí jsem si ji připomněl. Století výzkumu Solaris - a nic nevíme, i když byly potištěny tuny papíru. Nádhera.
Další pro mne velmi rozporuplná kniha. Na jedné straně skvělé téma kontaktu s inteligentním oceánem sulcu. Nádherně temně zpracované. Líbilo se mi, jak výzkumníci, kteří měli oceán testovat se sami stali zkoumanými. Skvělá byla i atmosféra izolované výzkumné stanice. Líbily se mi i spekulace a pasáže o tom, jak je ona inteligence tak fundamentálně odlišná od té naší. Úplně jsem v příběhu nenacházel nějaké důležitější vazby na potlačenou sexualitu, kterou zmiňoval doslov.
Co naopak knize velmi ubírá na atraktivnosti jsou sáhodlouhé popisy struktur, které oceán vytváří a zejména pak popis historie jeho zkoumání. To je de facto jen slovní průjem smyšlených jmen a názorů, které mi nepřipadaly ani trochu podstatné. Výsledkem je, že vše dobré, co kniha nabízí je naprosto rozmělněné v kaši nedůležitých poznatků, což bohužel u mě vedlo k nudě. V mnoha aspektech mi tohle dílo připomělo Clarkovu Vesmírnou Odysseu, která měla také velmi zdlouhavé pasáže popisující vesmírné jevy a velmi zpomalený děj. Právě šnečí tempo děje, velmi ploché postavy a zdlouhavé popisy historie zkoumání mi brání udělit vyšší hodnocení.
Celkově tedy dávám průměrné 3/5 za skvělý nápad, ale bídné zpracování. Myslím, že z tématu kontaktu s odlišnou inteligencí a psycho prvků, kterými působí na výzkumníky se dalo vytáhnout o mnoho více. Ale hlavně na tyhle náměty měl být napsán dějem i postavami lepší příběh. Samotná hloubka obsahu někdy nestačí a je potřeba to obalit trochu zábavnější formou.
Tolik vrstev, že člověk neví, na kterou se soustředit. A mnoho myšlenek nebo spíše témat k přemýšlení jsem vůbec nepobral.
Bavila myšlenka reverzního prvního kontaktu. Zkoumáme my něco a najednou to ono zkoumá nás. Potlačované sexuální touhy (kniha napsána v roce 1961, takže potlačované a popsané tak trochu na půl huby) pomohou vybrat a vytvořit objekty a najednou jsou z astronautů pokusné myšky.
Uspěje náš druh? Jsme hodni?
Skromne krátke, no nadčasové, hĺbavé, filozofické sci-fi, klaňajúce sa ako pred desivou veľkosťou nekonečného a nepatrným ľudským mozgom nepochopiteľného kozmu (V ktorom nachádza človek iba odraz seba samého - a najhlbších hlbín svojho podvedomia. Tam, kde chce skúmať vesmír, skúma vesmír jeho.), tak i pred "malými"-veľkými ľudskými tragédiami jednotlivca. Fucking heartbreaking - niekoľkokrát mi zvlhli oči.
Velmi originální. Klobouk dolů, téma živé planety, jiné inteligence, zhmotnělých vzpomínek, bravurní nápady.
Technické věci i literární styl poplatný době vzniku, dnes už možná trochu nezajímavý, ale podle mne pořád v pohodě.
Dobrá odpočinková sci-fi.
(SPOILER)
Veľmi nezvyčajné priblíženie nemohúcnosti/obmedzenosti človeka ako jednotlivca a zároveň celého ľudstva. Tragédia kontrastu medzi našimi snami, a toho, že i napriek ich splneniu nakoniec nemusíme byť spokojní.
Príbeh je prepletený ťažko uchopiteľnými výjavmi a schopnosťami cudzej bytosti, v ktorej sa práve tá naša nemohúcnosť kontrastuje.
Přečetla jsem si to kvůli Tarkovského filmu, který mě zaujal. Je to rozhodně víc, než sci-fi, má to hodně filozofických úvah, ale i hodně zdlouhavých pasáží. Četla jsem to dávno, ale myslím, že jsem se trápila.
Ani nevím, co k tomu napsat. Začátek začal dobře, ale to šílené popisování fungování oceánu a domněnky vědců tak příšerně nudily. Víc asi nemám co dodat.
Začalo to jako klasické dobrodružné sci-fi s ústředním tajemstvím, v polovině se to náhle změnilo ve filozofický traktát a úděsně nudný popis mimozemského oceánu.
Kdysi dávno jsem četla. Zaujatě. Dobré nápady. Bylo to smutné. Oba filmy docela povedené.
Super nápad se živoucím oceánem, ale dál už budu jen reptat. Filozofování, o které nám ve scifíčku jde, že, jsme si užili celé moře, ale už mi nějak unikal jeho celkový smysl, stejně jako chování všech zúčastněných. A opravdu, opravdu musí být hrdinova vyvolená vždycky taková květinka/slepice?! Miluju Standovy krátké vtipné povídky, ale jak se pustí na delší vážnější pouť, obzvlášť vyplněnou miriádami popisů, ztrácím se v hlubinách vesmíru...
Kniha na hranici geniality. Úžasná prace s jazykem, který je jasný, jednoduchý a přitom tak informativní a zábavný. Vynikajicí psychologie postav. Mame stesti, ze u nas ji nacetl legendarni Richard Honzovič.
Štítky knihy
vesmír zfilmováno polská literatura hard sci-fi technothrillery
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Lemův styl mi opravdu sedne. Je velká radost jeho texty číst a i když je Solaris tématem a laděním jiná než skvělé Příběhy pilota Pirxe , má hodně co do sebe. Dodnes jsem viděl jen poslední film podle knihy natočený a byl jsem velmi příjemně překvapen, že má v sobě originál ukryto mnohem víc témat a dominantní nejsou zdaleka jen ony známé kopie. Výzkum celoplanetárního organismu v Lemově pojetí je víc než vědecký a člověk by až věřil, že solaristika je reálná. Navíc stejně jako u Pirxe, i tady jsou popisy řádně rezavé, ušpiněné desetiletím provozu, plné olejových skvrn, různých zápachů, světel a nepořádku z dlouhodobé lidské činnosti. Tak, jak to oproti "čistým" sci-fi filmům v realitě opravdu bývá... Jediná věc, která snad na Solaris nemusí úplně všem sednout, je nedokončení všech linek a ponechání některých otázek i nadále ukrytých ve stínech. Nemusím mít vysvětlení všech dějů, o to snad ani v knize nejde, ale dozvědět se trochu víc by mi nevadilo. Přesto, kvůli atmosféře prýštící z každé stránky, kniha Solaris za přečtení určitě stojí.