Solaris
Stanisław Lem
Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction. Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají. Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
Solaris, 1961
více info...
Přidat komentář
Solaris mě zasáhl až do nitra. Je to opravdu hutný filozofický sci-fi materiál. I po čtyřech letech od přečtení mám z toho stejně silné pocity. Dokáže Vám, že stvoření živé bytosti či život samotný, je zázrak. Je jedno jestli jste tady nebo v hlubokém vesmíru, pocitům a lásce neutečete, nikdy. A hlavně nic z toho asi ani nikdy nepochopíte. Chybí mi vstávání v modročervené záři...
Už je to nějaký týden zpět, co jsem knihu dočetla, ale stále se k ní v myšlenkách vracím. Ne k ději samotnému, ten byl snad vedlejší. Zajímavý, unikátní, ano, ale není to to, co ve mě zanechalo tu stopu.
Vracím k té samotné myšlence, k těm dost podrobně popsaným stoletím pátrání, které tu někteří čtenáři autorovi vytýkají jako nudné. Stoletím výzkumů, které nepřineslo vůbec žádné výsledky, jen velké množství teorií. Ale je vůbec možné něco zjistit?
Když si představíme, kdyby skutečně podobně odlišná forma (inteligentního?) života byla objevena, naprosto bychom neměli tušení, jaké má pocity a jakým způsobem vnímá a myslí, protože miliony let vývoje se způsob života natolik lišil, že a ona by přes veškerou snahu nedokázala pochopit nás.
Jak dlouho jim jen trvalo než si připustili, že se jedná o živou hmotu a nikoli o fyzikální reakce nějakého materiálu - který občas reagoval a občas ne.. (podle nálady?). A beztak o životě hmoty nakonec polovina vědců pochybovala. Čtenář však ví, že hmota živá je. Už z příběhu samotného.
Tak mě napadá, kdyby náš pozemský oceán byl živý, poznali bychom to?
Neobydlená planeta plná "živé" hmoty, která dokáže zhmotnit vaše nejtajnější touhy a sny, což vás zákonitě musí přivést na pokraj šílenství..... Drsná myšlenka. :-)
......."Cítil jsem, že jsem chycen do nepředstavitelné pasti, a hledal jsem východisko. V hlavě se mi přitom rojily způsoby čím dál bezohlednější. Kdyby se mne byl někdo zeptal, co se to se mnou děje a co to všechno znamená, nedovedl bych vykoktat ani slovo; zato mi však začalo svítat, že to, co se děje na stanici s námi všemi, tvoří nedílný celek, stejně hrůzný jako nepochopitelný."
O této knize jsem poprvé slyšel již na střední škole v literatuře, kde nám byla dána jako jeden z mála příkladů děl žánru sci-fi. Mé dojmy:
Kniha se mi příliš nelíbila. Po první kapitole jsem byl nadšený, poněvadž Kelvinův přílet na stanici vypadal přesně tak, jak bych ho od hutného science fiction očekával. Poté ale děj značně zvolnil a po dočtení knihy mám dojem, že bych ho dokázal kompletně převyprávět několika větami. Chování a uvažování postav je často vyfabulované, nepřirozené. Nejhorší jsou však dlouhé a nudné pasáže z historie solaristiky a velké množství teorií. Toto by nevadilo v obsáhlém univerzu, krátkou knihu to však zabilo dokonale.
Ale abych jen neplísnil: Samotný nápad setkání s takto netradičními formami "života" je úchvatný. Taktéž některé psychologické aspekty vztahu Kelvina a Harey stojí za to.
Dokáži si představit, že v 60. letech byl Solaris magickým čtením. Dnes už ne.
K téhle knížce jsem se dostala asi ve dvanácti letech a mnohem víc než vztahy hlavních hrdinů mě fascinoval oceán živoucí protoplazmy. A ta scéna, jak se na hladině objeví obří mimino, mě děsila několik týdnů. A taky jsem se snažila přijít na kloub tomu, jak a kdy vychází které slunce nad planetou. No prostě mi bylo dvanáct, no.
Nebudu se mic rozepisovat, sci-fi mám rád, ale ne každé. Zde mi chybělo napětí. I filozofii snesu, avšak musí to být třešnička na dortu, která už tak dobrou knížku ještě zkvalitní. Bohužel tady vesměs byla jen filozofie a i když pohled vrhající na konání lidí vstříc nepochopitelnému je jistě trefný, tak to samo o sobě knihu čtivou neudělá. Vyzdvihnu tak jen nápad, ale kvalitu jistě má, jen není pro každého.
Naprosto netradiční sci-fi dílo, které si jde svou svéráznou cestou, zcela postrádající jakoukoli větší akci, potoky krve a nesmiřitelné mimozemšťany. Solaris není kniha, která by vám tep vystřelila do infarktových výšin, míří spíše na vaše intelektuální schopnosti a především vás nutí se zamyslet nad tím, jaké by to bylo, kdybychom jednoho krásného dne narazili na inteligentní formu života. A to na takovou, jež se zcela abnormálně vymyká jakýmkoli našim představám do takové míry, že bychom nebyli schopni jí porozumět. A vlastně ani ona nám.
Zapeklitý oříšek s hloubkovou sondou do lidské duše, odehrávající se na vzdálené planetě, obydlené "živým" a vnímajícím oceánem, který vlastně ani oceánem není.
Pokud čekáte plasmová děla, skoky červí dírou, warpový pohon, tak se na Solaris raději vybodněte. Nic z toho tady nenajdete a příběh by pro vás byl nejspíše zklamáním.
Pro ty ostatní je to skvělé knižní pochutnání.
Zcela určitě zajímavý nápad. Kniha se mi ovšem nečetla příliš dobře. V každém případě se ke knize vrátím, a potom jistě hodnocení zvýším.
"Ležel jsem na zádech, její hlavu na svém rameni, bez jediné myšlenky. Tma, jíž byl pokoj naplněn se zalidňovala. Slyšel jsem kroky, stěny mizely. Nade mnou se něco vršilo, stále výš, donekonečna. Pronikán tmou skrznaskrz, objímán jí bez jediného doteku, strnul jsem v ní, cítil jsem její ostrou průhlednost, která brala dech. Někde daleko, daleko jsem slyšel srdce. Soustředil jsem všechnu pozornost, veškeré zbytky svých sil na očekávání agónie. Nepřicházela."
Spíš než sci-fi je Solaris sondou do nitra lidské duše, do temných zákoutí našeho vědomí do místností kam nechceme vstupovat. Snad právě proto Solaris jako první sfilmoval Andrej Tarkovskij, jehož tvorba je existencionalismem přímo napěchovaná. Filozofický náboj téhle knihy je prostě úžasný, uvažování o lidskosti a božství dotažené do netušených hloubek.
Platí všechny výhrady napsané v komentářích níže: nudné "vědecké" pasáže, ne moc vygradovaný závěr, malá akčnost... ale přesto Solaris zůstává jedinečným tahem a své výsostné místo na stupínku literatury 20. století si právem zaslouží.
Myšlenka opravdu zajímavá, kniha pěkně napsaná. Co jsem ale nemohla dost dobře pobrat byla všechna ta matematika kolem.
Souhlas s "callahanh" . Úžasný potenciál (hlavně jak vytvořená kopie, která si začne žít svůj život bez ohledu na svého [své] tvůrce) a uprostřed to opravdu funguje, ale jen do té doby než na nás Lem vytáhne všechnu to Solaristiku. V ní se pak úplně celá věc utopí.
Uznávám světový význam téhle klasiky a svým způsobem chápu, proč se do ní tenhle román zařadil. Bohužel ale musím říct, že vědecká část knihy šla úplně mimo mě a přišla mi zdlouhavá a chvílemi zbytečná, i když respektuju, že Lem ji tam prostě chtěl mít, aby si trošku zafilozofoval. Docela mě to mrzí, protože potenciál knihy a ústřední nápad jsou opravdu výborné a především atraktivní - oceán, který zhmotňuje představy a sny a dělá z člověka blázna, je vskutku originální nápad. K mojí škodě je v knize spousta popisů a děj tu prakticky neexistuje, což by ani nevadilo, kdyby se tu alespoň pracovalo s psychologií postav a více rozvíjel onen motiv zhmotněných snů. Jelikož ale Lem dal přednost mnoha vědeckým teoriím, které měl evidentně promyšlené, kniha mě bavila jen v několika pasážích a jinak šla dost mimo mě a opravu mě to upřímně mrzí. Otevřený konec sem sice zapadne, jen mi u něj chyběla větší působivost, něco trošku šokujícího, případně nějaké alespoň malé vyústění osudu hlavní postavy. I přes poměrně dost výtek a jen lehce nadprůměrnému hodnocení jsem rád, že jsem si Solaris konečně přečetl, abych si udělal obrázek také o jiném druhu sci-fi literatury, kterou jinak moc nevyhledávám. Pro někoho, kdo miluje různé teorie, rozsáhlé popisy fungování planet a života v kosmické lodi, musí být toto dílo skoro Biblí. 60%
Na kosmické stanici se dveře otevírají pomocí klik; ano tak stará knížka to je...Nicméně se jedná o skvělou, hororově laděnou ponorku na fantastickém pozadí planety s živým(?) oceánem, co vám zhmotňuje přání a touhy...Jestli nakonec není tajemství oceánu to (a nejedná se o spoiler, jen o volný výklad), že si sám vysnil vesmír a teď je zhrozen jak neúplné a mechanické přízraky jeho představ, že to všichni jsme. hahaha, no dobře no. Tohle dílko ve vás zůstane, čistých 5 *****
Mám nesmierne zmiešané pocity.. Kniha sa mi páčila, zaujala ma, ponorila som sa do nej, ale aj tak mám trochu pocit, že nebola využitá na 100%.. Koniec bol pre mňa dosť sklamaním a nevyužitý potenciál ma mrzí, idem pozrieť filmy a uvidím či sa názor vyjasní, určite však knihu odporúčam, celkom som sa u nej zamyslela :)
Přečetl jsem, až po shlédnutí filmů Solyaris (1972) a Solaris (2002) a rozhodně v ní, i když je útlá, bylo ještě mnoho k objevení.
Super nápad, ale je to moc "vědecké" a bere to knize spád a lehkost... škoda, že není víc rozpracován hlavní motiv a je tam hodně "balastu" ohledně popisu planety a vědeckém zkoumání. Lem byl i vědec, takže mu to asi přišlo zajímavé si hraní, ale obyčejného čtenáře to trochu nudí a zahlcuje zbytečnými detaily a informacemi... Je trochu cítit, že se jedná o starší knihu...
Tahle opěvovaná knížka pro mě byla tak trochu zklamáním, teda hlavně kvůli konci. Je pravda, že nápad byl bombastický, ale hrozně mi tam pořád něco chybělo a vlastně to bylo i předvídatelné. Nevím, příjde mi že emočně a psychologicky postavy zvládl Crichton v Kouli mnohem, mnohem lépe.
7/10
Štítky knihy
vesmír zfilmováno polská literatura hard sci-fi technothrillery
Autorovy další knížky
1994 | Solaris |
1977 | Futurologický kongres |
1962 | Návrat z hvězd |
1981 | Pánův hlas |
1956 | K mrakům Magellanovým |
Hrozně pokažený závěr a mnohdy nudné popisy historie Solaris. Potencionál velký, všechno hezky rozehrané, ale nevyužité. Škoda.