Solaris
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317624/bmid_solaris-AJR-317624.jpg
4
1075
1075
Zdalo by sa, že nič nebráni štastiu Kelvina a Harey. Nič a nik nestojí medzi nimi, a predsa trhlina v duševnej jednote vedie ich lásku k tragickému koncu. Na zemi nemal Kelvin pre „skutočnú“ Harey dosť jemnosti a ľudského pochopenia. Nevedeli navzájom vniknúť do svojho duševného života: vonkajšie, náhodné dokázalo načas zatieniť hlavné. Tento krátky čas stačil, aby Harey dospela k hroznému, nenapraviteľnému rozhodnutiu – spáchať samovraždu. Uplynulo desať rokov, ktoré Kelvin strávil viac vo vesmíre ako na zemi, rana sa však nechcela zaceliť: môžeš ujsť od všetkoho na svete, kam však ujdeš pred vlastným svedomím, vlastnou pamäťou, vlastnými citmi? Strata Harey sa pre Kelvina stala aj tragédiou svedomia. Tragédia sa opakuje na stanici Solaris. Pri prudkom „röntgenovom ožiarení“ Oceán posiela pracovníkom stanice zhmnotnené predstavy ich najsilnejších a najhlbších osobných, psychických zážitkov zapísaných v pamäti. Sú to zážitky skutočné alebo vymyslené? Kelvinovi poslal oceán Harey. Je to skutočný človek? Nástroj cudzieho rozumu? Kybernetický stroj v biologickom obale? Myslí a cíti sama? Ani na jednu z týchto otázok nenachádza odpoveď. Nenachádza ju a nemôže nájsť. Nová Harey nemá pociť samostatnej ľudskej existencie, pocit vlastnej individuality. Do jej psychiky je vložené iba to, čo mohla vedieť, pamätať si a cítiť „pozemská“ Harey. Ostatné jej nie je dané. Na prvej smrti, smrti ozajstnej Harey, nesie Kelvin vinu, hoci nie bezvýhradne. A na druhej? Rozdelilo ich niečo viac ako obyčajný nedostatok duševných hodnôt jedného z milencov. Nedostávalo sa im úplnej, bezvýhradnej blízkosti, úprimnosti, ktoré – ako dokazuje autor tohoto pútavého vedecko-fantastického románu – sú kritériom lásky v budúcnosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1964 , Osveta (Martin)Originální název:
Solaris, 1961
více info...
Přidat komentář
Dokonalé! Vlastně by stačila tahle jedna jediná jednoslovná věta, ale nedá mi to, téma lidského vědomí mi je hodně blízké, a tak se pokusím o pár vlastních slov :-). Musím přiznat, že na mě Stanislaw Lem hluboce zapůsobil svým originálním pohledem na omezenost lidského vědomí, poukázáním na to, jak v kontrastu s celým vesmírem je lidská bytost naprosté nic, a když sleduji, kam naše lidská civilizace směřuje, vážně bychom si to měli alespoň občas připomenout :-).
Autor ukázal na spousty otázek, které si vnímavý čtenář může klást, odpovědi pak nechal na každém z nás (jiné prostě zatím nejsou :-)), ten, kdo chce, může jen přemýšlet o možnostech ...
... inteligence nám tak naprosto nepoznatelné, ne, že bychom nechtěli, ale jde tu spíš o určitou nemožnost, limity, které nás omezují v našich schopnostech, limity našich smyslů, našeho vědomí (ať už si to přiznáme, nebo ne, zatím toho o našem vědomí víme, přes veškerý pokrok v oblasti zkoumání lidského mozku, jen naprosté minimum),
... chápání, resp. jak se postavíme k tomu, co je mimo náš dosah, mimo naše možnosti, co nás přesahuje (a zatím jsme v tomto směru, podíváme-li se do minulosti i do současnosti, neprojevili nijak výraznou schopnost pojmout transcendentní záležitosti, snažíme se o to, to ano :-), světová náboženství, věda, ale třeba i politické systémy, se předhánějí, kdo přinese lepší „nápad“ :-).
Otázek je hodně, odpovědí málo, důležité je, že tohle je jedna z knih u kterých můžete přemýšlet, pokud budete chtít ... o příběhu lidstva, které se marně snaží pochopit ...
„Odvěká víra zamilovaných a básníků v sílu lásky, která je silnější než smrt, ono finis vitae sed non amoris, která nás pronásleduje už celé věky - je lež. Ale ta lež je jenom zbytečná. Nikoli směšná.“
Pozoruhodná, inteligentní, komorní scifi s nádechem psychologie a filosofie. Nedávno jsem četl Stokerova Draculu a kupodivu mají tyto dvě knihy jeden podstatný aspekt společný - jak se má člověk postavit k něčemu, co přesahuje meze jeho chápání, vlastně by podle něj vůbec nemělo existovat, a přece to tu fyzicky je. Dalším ústředním bodem knihy je otázka, zda lze mít plnohodnotný vztah k něčemu, co jako člověk vypadá, myslí a chová se (navíc jako člověk, ke kterému jsme kdysi měli velmi silný citový vztah), ale přesto to člověk není. Těším se, že se někdy kouknu na některý z filmů, kterým byla kniha předlohou.
"Ze skromnosti to neříkáme nahlas, ale občas si myslíme, jak jsme báječní. Jenže my nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím. Jedny planety mají být pouštní jako Sahara, jiné ledové jako pól nebo tropické jako brazilská džungle. Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další licoměrnost. Nehledáme nikoho jiného než lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co s jinými světy dělat. Stačí nám jeden, i tím se zalykáme. Chceme nalézt svůj vlastní, idealizovaný obraz; tím mají být planety, civilizace dokonalejší než je naše, v jiných zase hodláme najít podobu naší primitivní minulosti. Jenže na druhé straně existuje něco, co nechceme přijmout, čemu se bráníme, ale vždyť jsme přivezli ze Země jen ryzí destilát ctností, hrdinský pomník lidstva! Přiletěli jsme sem takoví, jací skutečně jsme, a když nám druhá strana ukazuje pravdu - tu její část, kterou zamlčujeme -, nedokážeme se s tím smířit!" (s. 94-95)
Solaris mě hodně překvapil, je to spíš takové filosofické přemítání na podkladu sci-fi, než nějaká akční záležitost. Mně se rozhodně zalíbil, ale dovedu si představit, že pro dost lidí to asi bude docela nuda.
Všude se dočtete, jak je Solaris dokonalé dílo, ale mě osobně moc nezaujalo. Jsem sci-fi nováček a pravděpodobně se nenajde zajem, abych znalosti prohlubovala a poustela se do dalsich knih. Ovsem některé myšlenky si od Lema urcite ponecham.
Solaris mi trochu připomíná Kafku ve scifi kabátku. Vůbec tady nejde o nějaké technologie, jako spíš o naprostou neschopnost domluvit se s inteligencí, která se naprosto liší od té lidské. Většina (špatných) scifi vykresluje mimozemšťany jako antropomorfické tvory, kteří jsou podobní lidem a dá se s nimi nějak dorozumět. Ne tak Solaris. Mimozemšťanem je tu sentientní oceán, který s lidmi komunikuje tak, že začne zhmotňovat představy z jejich nevědomí. Jeden z vrcholů scifi žánru.
Velice těžká, hodně popisna kniha. Ale úžasná!! Čtení bylo dost psycho, někdy jsem musela přecist odstavec znovu,abych pochopila.. Moc popisku a zkoumání.. Ale naprosto úžasné!!! Já jsem spokojená.. Scifi jak má být.. Paráda,doporučuji
Dílo Stanislawa Lema se dá rozdělit do několika témat. Jedním z nich je rozvíjení myšlenky kontaktu lidské a mimozemské civilizace. Z původního optimismu se autor postupně propracoval přes střízlivý realismus, zklamaný pesimismus, až do rezignovaného odmítání porozumění. Solaris je z předestřených vizí asi ta nejdepresivnější a filosoficky nejhlubší. Není to lehké čtení. Nedává nic zadarmo a často jsem se musel zastavit a přemýšlet. Stojí to za to. Závěrečná pointa je patřičně drtivá. A poučná.
Děj se přavaluje jako vlny na moři a vtahuje vás do děje. Chvíli je moře rozbouřené a vy jej fascinovaně sledujete a hltáte každou vlnu, aby se vzápětí uklidnilo a vyvolalo o to prudší vlnobití myšlenek ve vaší hlavě. Vynikající kniha.
Ze začátku to vypadalo jako výborné sci-fi, ale přibližně od poloviny autor zabředl do popisů a jen, kde už se dalo těžko chytat. Najednou zjistím, že jsem o tři stránky dál a absolutně nevím o čem to bylo. A nějak jsem měl pocit, že tomu chybí konec.....
Mělo to části, které se četly ztuha. Opravdu to bylo těžké spolknout. Potom tu jsou ale takové části, které mi vrtaly hlavou ještě dlouho poté, co jsem knihu dočetl. Je tam takové množství úvah a myšlenek na naši vlastní exitenci i život mimo Zemi, že nad tím přemítám i nyní, když píši tento odstavec. Také příběh hlavního hrdiny a jeho "milé" mi, starému cynikovi, přišel dojemný, a to je co říci :-)
Tohle byla opravdu zajímavá (audio)kniha. Sice jsem věděla, že je to kult a klasika v jednom, ale i přesto jsem netušila, co od ní mám očekávat. Byla jsem však docela mile překvapená. Poslech je ale také náročný, v knize je spousta popisných pasáží, na které je nutné se poměrně dost soustředit a které by mohly svou zdlouhavostí i nudit (tak trochu ve stylu Julese Verna). Zvukové efekty jsou zvolené naprosto skvěle a oba interpreti se svého úkolu zhostili na jedničku. Celkově bych řekla, že se jedná o originální, neotřelou sci-fi, která zaujme nejen milovníky tohoto žánru.
Opravdu špičková sci-fi neposouvá jen meze technologicky nebo fyzikálně možného, ale také překračuje hranice naší představivosti a lidského porozumění. Právě to se Lemovi v tomto románu podařilo, a proto jde o nesmrtelnou klasiku. Základní téma jeho děl – člověk objevuje daleký vesmír, ale přitom nezná sám sebe, svůj vlastní vnitřní vesmír – je tu podané v té nejčistší a nejpalčivější podobě. To už není jen sci-fi, ale hluboká, zneklidňující filosofie s otevřeným koncem.
Výborná záležitost. Planeta, jejíž jediným obyvatelem je "živý" oceán, který umí "plnit přání" jelikož je inteligentní a schopný tvořit různé tvary. A tp nemusí být zrovna příjemná vlastnost, když vám například vyrobí kopii dávno mrtvé manželky apod.
Když jsem tu knihu četla, bylo mi asi 11 nebo 12 let a popravdě jsem to nedávala, i když jsem do toho šla "ozbrojena" snad vším, co jsem dokázala najít od A.C.C . i jinými díly od velikánů sci-fi. No ale... Přečetla jsem to, stránka za stránkou dávala smysl, ale na konci po dočtení jsem byla zmatena, něco mi zjevně uniklo. Ale neodradilo mě to natolik, abych si to odmítla přečíst někdy v budoucnu. Takže jednoho dne se snad k tomu zas dostanu.
Originálně a zajímavě pojatý námět. Fascinovalo mě, jak má autor do nejmenších detailů promyšlený děj a bohatě popsanou tu teorii okolo, ačkoliv je to všechno smyšlené; po přečtení knihy jsem měl ale dojem, že ta planeta Solaris i se všemi podivnostmi doopravdy existuje a že ji vědci už x let zkoumají :). Chvílemi to bylo možná malinko nudnější, ale jak už psal někdo pode mnou, ani tak se nedalo odtrhnout :).
Z knihy mám různorodé pocity. Některé pasáže jsou trochu nezáživné, ale když už jsem začala číst, nemohla jsem přestat. Působila na mě až hypnoticky. Velký plus za plastický popis prostředí i psycha na stanici.
Štítky knihy
vesmír zfilmováno polská literatura hard sci-fi technothrillery
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Námet je super – kontakt s tak odlišnou formou mimozemského života, že s ňou nedokážeme ani len nadviazať kontakt. Navyše sa odohráva na pustej vesmírnej stanici kde sa dejú veľmi znepokojivé veci. Nádeje na filozofického Votrelca mi ale zhasli, keď sa gradácia deja zasekla niekde pri zauzlení – k vyvrcholeniu a rozuzleniu sa autor vôbec nedostal. Záver je utnutý takým spôsobom, až som pochyboval, či mojej kópii knihy nechýba polovica strán. Škoda, väčšinou to bolo totiž veľmi zaujímavé čítanie (s výnimkou dvoch úmorných pasáží v knižnici). 6+/10