Solaris
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36272/bmid_solaris-vkF-36272.png
4
1091
1091
Solaris je vrcholné dílo Stanislava Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction. Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , Mladá frontaOriginální název:
Solaris, 1961
více info...
Přidat komentář
Po přečtení knihy KYBERIÁDY jsem se pustil do čtení knihy SOLARIS, která nepochybně patří do klasiky žánru sci-fi. Autor pracoval na této knize 1 rok (od června 1959 – června 1960). Autor je Polák, jeho knihy jsou čteny po celém světě a svou kvalitou jsou srovnatelné s knihami anglických nebo amerických spisovatelů tohoto žánru. Když jsem četl tuto knihu, vybavovaly se mi některé scény z filmu, který jsem asi v minulosti viděl, ale musela to být hodně dávná minulost, ale nevadilo mi to, spíše jsem to pociťoval jako milé překvapení.
Námět knihy je výborný, příběh mne zaujal a začetl jsem se. Autor v některých částech popisuje OCEÁN a jeho působení, takže zde hrála roli moje představivost (kapitola Monstra). Působilo to na mě tajemně, mělo to správnou tajuplnou atmosféru. Nevím, jestli jsem všemu správně porozuměl u těchto popisů a jestli jsem všechno pochopil tak, jak autor zamýšlel, ale to vůbec nevadí. V tom právě spočívá kouzlo knih, zejména žánru sci-fi (fantasy), když si čtenáři kladou otázky a hledají na ně odpovědi a obdivují fungování světa, které autor vymyslel. Mnozí současní autoři žánru sci-fi by si mohli vzít příklad, jak psát tyto knihy, aby měly zajímavý námět, aby čtenáře jednoduše řečeno připoutaly, aby v nich bylo nějaké tajemno, napětí a vůbec není zapotřebí potoky krve a hodně postav, aby se v tom čtenář neztrácel. Kniha nemusí být zbytečně dlouhá. Myslím si, že tato kniha tyto požadavky splňuje. V knize se vyskytují také filosofické otázky a samozřejmě se zde vyskytují různé odborné pojmy, což není nic neobvyklého u tohoto autora.
V průběhu čtení jsem si pokládal otázky, jaké hodnocení zvolím u této knihy. Zpočátku mne napadaly myšlenky, že knihu ohodnotím na 80 %, později na 90 %, ale nakonec si myslím, že kniha si zaslouží 100 %. Knihu bych si chtěl časem přečíst znovu, případně se vrátit k popisným úsekům vysvětlující fungování světa na planetě Solaris. Některé popisy mohou působit zdlouhavě a možná pro některé dnešní čtenáře nezáživně. I já jsem si říkal, že by kniha byla více čtivější bez těchto popisů, ale zase to nebylo nějak přehnané a myslím si, že to k této knize patří. Takže v této části jsem byl nerozhodný při hodnocení. Časem bych si chtěl určitě přečíst nějaké další autorovy knihy. Myslím si, že autorovy knihy mají co říci i v dnešní době. :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Vydáváme se do vesmíru připraveni na všechno, tedy na samotu, boj, utrpení i smrt. Ze skromnosti to neříkáme nahlas, ale občas si myslíme, jak jsme báječní. Jenže my nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím. Jedny planety mají být pouštní jako Sahara, jiné ledové jako pól nebo tropické jako brazilská džungle. Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další licoměrnost. Nehledáme nikoho jiného než lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co s jinými světy dělat. Stačí nám jeden, i tím se zalykáme. Chceme nalézt svůj vlastní, idealizovaný obraz; tím mají být planety, civilizace dokonalejší, než je naše, v jiných zase hodláme najít podobu naší primitivní minulosti. Jenže na druhé straně existuje něco, co nechceme přijmout, čemu se bráníme, ale vždyť jsme nepřivezli ze Země jen ryzí destilát ctností, hrdinský pomník Lidstva! Přiletěli jsme sem takoví, jací skutečně jsme, a když nám druhá strana ukazuje pravdu – tu její část, kterou zamlčujeme -, nedokážeme se s tím smířit!
Lidé se vydali k jiným světům, k jiným civilizacím. A přitom neznají vlastní zákoutí, slepé cesty, hlubiny, zabarikádované temné dveře.
Kdyby šlo dát 3 a půl hvězdičky, tak by to odpovídalo mému dojmu. U této knihy, kterou dosud zpracovávám, je možné, že ještě hodnocení poupravim. Jelikož jsem před Solaris dočetla Pád světla, kde se to filozofickými polemikami, jen hemží, byl Solaris o poznání jednodušší, i když chvíli jsem myslela, že mě Lem svými popisnými částmi unudi. Kvůli pár myšlenkám, které mi doteď vrtaji hlavou, jsem dočetla a nelituji. Spoiler: Lidstvo se může pachtit za nekonečným poznáním, ale když zaveli srdce, jde rozum stranou a hrdina jde čekat k břehům oceánu na svého fantoma.
Strašně rychle mě to vtáhlo do děje a první půlku jsem nadšeně hltala. Při dlouhých vědeckých pasážích mé nadšení posléze trochu ochladlo, za to tu jednu hvězdu dolů.
Tenhle typ filozofické sci-fi mám moc ráda, ani mi nevadí, že to přináší víc otázek než odpovědí. Obdivuju, že otázky nastolené zde (možnost/nemožnost komunikace s mimozemskou civilizací, antropomorfismus a zahleděnost člověka do sebe, řešení "když už fakt nevím, kudy kam, hodím na to atomovku") ani po letech neztratily na aktuálnosti, i když třeba nepřítomnost počítačů mi přišla celkem vtipná. Taky mě zaujala neexistence národnostní politiky. Zároveň mi ale trochu vadilo, že je to na stanici taková sausage party a manželka je jen takový pasivní doplněk. No a linka s Afričankou byla totální wtf - víc rasisticky a šovinisticky už to nešlo? Ale chápu, šedesátá léta.
Atmosférou a nedořečeností mi to připomínalo knihu Anihilace.
Solidní staré scifi se zajímavým tématem o komplikaci střetu naší civilizace s jinou inteligencí. Přišlo mi to ale dost utahané a matoucí. Po dvou letech už ani nevím, jaký děj se tak odehrál. Pamatuji si však, že mě bavily části o novém vědním oboru - solaristice.
Jelikož jsem knihu poslouchal jakožto audioknihu při výkonu manuální práce, tak je mé hodnocení zkresleno. Kniha si jistě žádá pečlivější čtení.
Budu asi v menšině, když řeknu, že kniha se mi líbila více než film. Cítil jsem tu atmosféru o hodně více. Místy to bylo psáno až vědecky, a to mám rád. Výborné popisy celé stanice, planety a historie mi umožnily si to plně představit a připadalo mi to, že tam opravdu jsem.
Skvěle zpracované téma kontaktu s jinou civilizací. Představujeme si, že se setkáme s nějakou verzí sebe sama. Ale co když to bude všechno úplně jinak? V románu se nekoná žádná velká akce, vše je to o myšlenkách, a také o zvláštní tíživé, místy hororové atmosféře. Někomu se Lemův styl vyprávění bude líbit, někdo bude zklamaný. Já jsem nadšený. Rozhodně doporučuji po přečtení knihy shlédnout pozorně Tarkovského filmové zpracování.
Tahle kniha opravdu každému nesedne a nesedla ani mě. Od Lema mám rád jeho Astronauty, Pirxe, Rýmu a Nepřemožitelného. Jak ale autor začne filozofovat, já se začnu nudit. Romány jako Pánův hlas, Fiasko a Solaris mám sice přečtené, ale považuji je spíše za filozofickou esej než za sci-fi. Ovšem, ve světě je ceněn zejména za tyto knihy, ve kterých uvažuje o podstatě našeho lidství.
Námět skvělý, ale z 250 malých stran jich bylo až příliš příliš popisných.. oceán, historie výzkumu solaristiky apod. Ten psychologický příběh až s náznakem hororu byl úplně zastíněn. Dočítala jsem z povinnosti, nebavilo mě to. Toto je asi to pravé sci-fi, pročež nejsem jeho fanynka.
Za mě film lepší.... Úplně skvělý námět to mělo - kdyby se kniha držela jen toho a ještě víc ho rozvinula, byla bych spokojená. Za mě tam bylo příliš nicneříkajícího textu o oceánu a jeho výzkumu a sáhodlouhých pojednání o "historii" plných různých vědeckých termínů a pojmenování - za to jsem tedy autora obdivovala, do jaké hloubky dokázal detaily výzkumu popsat a že ho to vůbec bavilo :-) Tyhle části mi knihu úplně zkazily. Chápu samozřejmě, že tam určité podrobnosti tohoto druhu být musí, ale opravdu co je moc, to je moc.... :-) Hlavní dějová linka byl perfektní psychologický příběh, napínavý, až s nádechem hororu a ocenila bych, kdyby byla právě tato část víc prohloubena a rozvinuta. V tomto směru se mi zdá, že námět nebyl plně využitý.
Strach. Tajomno. Neznámo. Klaustrofóbia. Lemovi nedokonalí hrdinovia sa zmietajú na hranici šialenstva a zdravého rozumu na mieste, ktoré je neuchopiteľné a mlhavé ako sen. Či skôr nočná mora. Čo ma priviedlo k sci-fi, bol práve ten pocit veľkého vesmírneho neznáma. Niečoho, čo je mimo hranice našej schopnosťi porozumieť. Solaris je toho esenciou.
Kelvinove návštevy v knižnici síce slúžia hlavne ako doplnok, vykreslenie pozadia solaristiky, teda skúmania planéty Solaris, ale koniec koncov len umocňujú celkový pocit z neschopnosti pochopiť, neschopnosť ľudstva vymaniť sa z bludného kruhu veľmi obmedzeného vnímania neprebádaných tajomstiev vesmíru. Už teraz viem, že kniha bude u mňa figurovať medzi najlepšími tohto roku.
Čo minulý rok naznačil Návrat z hvězd, Solaris teraz potvrdil. Začínam byť s Lemom veľký kamarát.
70% - Kdysi jsem viděla film s Georgem Clooneym v hlavní roli a kupodivu tohle je ten případ, kdy mě asi kniha zaujala víc, přestože jsem se k ní dostala až dodatečně. Už ta situace - po dlouhých letech zkoumání chování zřejmě inteligentního oceánu hmoty na planetě Solaris, který dokonce dokáže ovlivňovat složitý pohyb této planety kolem dvojhvězdy, ale s nímž se lidstvu nikdy nepodařilo navázat kontakt, dorazí na již víceméně opuštěnou výzkumnou stanici vědec Kris Kelvin a nalezne dva další přítomné vědce ve stavu počínajícího šílenství. Brzy i on dostane "návštěvu" - věrnou kopii své zemřelé družky Harey, jejíž smrt si dává za vinu a kterou mu zřejmě oceán z nějakého důvodu poslal do cesty tak, že je prakticky nemožné se jí zbavit. Tato poutavá dějová linka, která nutí čtenáře k zamyšlení, kdo a proč by se nejspíš zjevil jemu a jak by něco takového dokázal psychicky přijmout a zpracovat, je bohužel dost často prokládaná sezením hlavní postavy v knihovně a vyprávěním obsahů rozličných knižních děl věnujících se Solaris, což sice jen potvrdilo nezměrnost autorovy fantazie, ale příliš čtivé to nebylo.
Knihu jsem četla v rámci knižní štafety a přiznám se, že kdybych nemusela, odložila bych ji. Bohužel...
Mlčenlivý oceán slizu nastavuje lidskému druhu zrcadlo. Lem má dobrou představivost, ale ne dokonalou - lidé používají neutrinový mikroskop, ale stále svítí starýma zářivkama. Každopádně dobrý pokus o upozornění, že život rozhodně nemusí mít nám známou formu.
Ta situace byla ohromná. Planeta s vlastním komplexním vědomím a člověk po ztrátě manželky. Kniha o složiosti komunikace dvou odlišných entit.
Vím, že Solaris patří mezi klasiku, ale pro mě má své silné i slabé stránky. Líbila se mi ta atmosféra, kdy se Harey poprvé objevila, ta nejistota, kdo skutečně je a za jakým účelem byla vytvořena, jestli se ukáže jako agresivní nebo přátelská. Na rovinu se přiznám, že popisy Solarisu (tj. tvoření a ničení úkazů, které Solaris vytváří) jsem si nedokázala plně představit. První polovina knihy byla rozhodně lepší a svižnější, historii solaristiky si mohl Lem klidně odpustit, čtenáři to stejně nic moc neřekne. Přesto je atmosféra Solarisi výjimečná a zvláštní, pro člověka neuchopitelná a tajemná, proto i tolik přitažlivá.
Čekal jsem nějaké výrazné odlišnosti od Tarkovského filmu, ale nenašel jsem je, spíš jen drobnosti. Kniha i film na mě působí stejně, stejnou tíží a chápáním i nechápáním lhostejnosti vědců, kteří jsou zároveň živými lidmi, křečovitě se snažícími udržet se při smyslech.
I vědci milují, touží, litují, vzpomínají a sní, hrají si, ví dobře, co je romantika, oproti běžné představě lidí zdaleka ne vždy jde o bezcitné technokraty. Jenže zatímco technokrati s Oceánem nedokáží komunikovat vůbec, pro romantiky je komunikace trýznivá a zoufalá, protože se jim zhmotňují bytosti z jejich dávných vzpomínek, které pokládali za ztracené. Vzpomínky, které jsou někde hluboko vzadu, ale které nikdy nikdo nevymaže - a zdálo by se, že ani nevrátí, jenže ... co teď?
Odpověď mi Lem ani Tarkovský nedal. Dali mi spoustu otázek, které mě nutí přemýšlet.
Vynikající kniha, která mě prakticky uvedla do světa Sci-Fi. Pár knih tohoto žánru jsem již četla, ale žádná zatím neměla takové kvaity a nebyla tak uvěřitelná, jako tato. Vzhledem k popisovaným detailům, týkajících se objevů, ale i teorií o Solarisu, by člověk opravdu věřil, že se jedná o skutečnost. Všechny tyto informace mě fascinovaly a měla jsem chuť hned jít do knihovny a začít se věnovat výzkumu čehokoliv. V druhé části knihy už však bylo teorie moc a prokousávala jsem se těmito pasážemi čím dál tím pomaleji. Čím víc z historie výzkumu Solarisu jsem se dozvídala, tím více jsem navíc předpokládala velkolepý závěr příběhu. K tomu bohužel nedošlo a celkově byla zápletka vlastně velmi slabá, což jsem si uvědomila až když jsem knihu dočetla. Co však oceňuji je, že chvílemi byl příběh tak ponurý a děsivý, až jsem přemýšlela o tom, jestli nejde spíš o horor.
I přesto, že jsem ke knize trošku kritická a bylo to pro mě náročné čtení, oceňuji genialitu tohoto díla. Sci-Fi asi nikdy nebude můj nejoblíbenější žánr, přesto se těším, až se mi do rukou dostane další kniha podobných kvalit. Autor pro mne otevírá úplně novou teorii o možné podobě mimozemského života.
Solaris, pro mne trošku v některých místech poněkud rozporuplná kniha mého jinak oblíbeného autora. V zásadě jsem byl ze setkání s Lemem po letech nadšen. V některých místech jsem přesto, že mne kniha velice nadchla, byl nucen skákat po prvních větách jednotlivých odstavců. Jsem přece jen spíše fanoušek technicky zaměřené SF.
Filmy jsem zatím bohužel neviděl ani jeden, přesto, jakmile bude možnost určitě si je nenechám ujít. (viz koment v závěru)
Přiznávám, že některé pasáže se mnou pěkně zacloumaly. Obávám se, že jsem se do knihy přece jen trochu moc vžíval. U neznámého, poprvé čteného autora by se mne to určitě nebylo dotklo tak hluboce. Snad i proto, že mám autora moc rád, odnesl jsem to trošku splínem.
Popisy chování „oceánu,“ jsou trošku tělocvikem, ba přímo exhibicí autorovy fantazie. Na druhé straně mi chybělo rozpracování kolegů hlavní postavy. Očekával a přivítal bych i určitou dějovost, která by narušovala ubíjející smyčku ve které se hlavní postava prakticky po celou dobu nachází, chce se mi přímo napsat zmítá. Je to tak trošku něco podobného jako divadlo jednoho herce.
S odstupem se mi vybavuje, že jsem zřejmě části, pravděpodobně prvního z obou zde zmiňovaných filmů kdysi snad viděl. Šlo ale o typicky televizní zhlédnutí, bez znalosti jakýchkoliv souvislostí, a navíc se vší pravděpodobností zprostředka. Na podrobnosti si prostě už nevzpomínám.
Ještě na závěr doplňuji, ta filmová zpracování byla zřejmě nejméně tři, pokud počítáme i krátkometrážní zřejmě experiment tak dokonce čtyři.
Nakonec jsem si ještě pečlivě přečetl všech, k dnešku celkem již vyčerpávajícího počtu 136 komentářů, a musím přiznat, že rozhodně více než polovina z nich by si zasloužila onen pochvalný palec vzhůru. Rád bych jej všem dal, sil ale už nezbývá. Už jen samotné přečtení těch komentářů bylo prostě vyčerpávající. Snad se k nim někdy vrátím, a pokusím se vybrat ten nejlepší. V tomto případě většinou nelze hledět na počet přidělených hvězd, dílo téměř každého zasáhlo natolik, že i vyvolání záporných pocitů může být knize svým způsobem být přičteno k dobru. Jen nemáme každý náturu na to abychom to bezprostředně po dočtení dokázali patřičně ocenit.
Mé hodnocení je prakticky vždycky o přínosu, o tom co mi kniha dala, a na to samozřejmě mnohé tituly musí zákonitě doplácet.
-
2019 06 21
Čtu teď Pirxe, a začal jsem si více uvědomovat přítomnost technických prostředků odpovídajících době vzniku textů. U Solaris mi to téměř nevadilo, jsem na to s ohledem na svoji generaci odolnější, u Pirxe jsem se ale už několikrát zarazil, a přeci jen mne to trošku rušilo. To je ale zákonitá daň tomu jak běží čas, a jak se ve vlnách projevují výsledky technického pokroku. U ostatních žánrů to nebývá zdaleka tak citelné. Sci-fi na to je zákonitě daleko citlivější.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Jedna z nejgeniálnějších sci-fi, které kdy byly napsány ! Doporučuji stejnojmenný film od Tarkovského. https://www.csfd.cz/film/32352-solaris/prehled/
Vyhněte se americkému zpracování s Clooneym. Jsem rád, že mám tuto nádhernou knihu ve své knihovně