Sonety
William Shakespeare
Prvé slovenské vydanie Shakespearových sonetov. Vnútro knihy je vyzdobené 6 drevorytmi, jeden ďalší sa nachádza na prebale.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1958 , Slovenský spisovateľOriginální název:
A New Variorum Edition of Shakespeare, The Sonnets, 1944
více info...
Přidat komentář
Jak jinak než knižní klenot, citovost se vlní v láskách s něhou, výčitkou, trýzní, sebepoznáním, oddaností a vzpomínkou, vždy má vroucnost a mé pocity - jsou souznění.
Tohle nemít, byla bych chudší o kouzlo z veršů pro lásku ztvořených.
Od Shakespeara jsem doteď četla jen jeho divadelní hry, ale na doporučení od kamaráda jsem se rozhodla zkusit tuto jeho sbírku sonetů. A nebylo to vůbec špatný, bylo to výborný!
Je na nich vidět, že je Shakespeare psal s velkým citem a i zřejmou zkušeností. Jejich hlavním tématem je láska, to dobré i to špatné v ní, jak nás láska dělá slepými a hluchými vůči ostatním, existuje pro nás jen ten jediný/ta jediná, je středobodem našich zájmů, je ten/ta nejhezčí na celém světě a i kdyby nám milovaný/á nějak ublížil/a, stejně bychom ho/ji omlouvali nastokrát. Kromě lásky se objevují i témata smrti, potomků atd.
Čtení sonetů bylo velmi silné a určitě ve mně něco zanechalo, ale stejně radši zůstanu u jeho her. :)
Poezii moc nemusím, ale Sonety jsem již delší dobu chtěla přečíst. Díky tomu, že jsem se to již někde dověděla, nezaskočilo mě, že valná většina sonetů je psána muži. Nejlepší je pro mě 116. Vtipné je, že jej má jako oblíbený i Margaret v Rozumu a citu :-)
Asi nedokáži plně ocenit kouzlo renesančního verše, možná se toho mnoho ztratí překladem, možná jsem četl ve špatnou dobu,možná ve špatném století...
Sonety v překladu pana Hilského se staly knihou, kterou často listuji, pročítám, čtu, nosím s sebou, na které jsem si "vyčetla" závislost. Je to kniha, která mě bude provázet celým mým životem a kterou bych si určitě vzala s sebou na opuštěný ostrov. Našla jsem v ní mnoho lásky, pravdy, zamyšlení, odpovědí, otázek, je to zkrátka NEJkniha
Člověk by až mezi jednotlivými sonety našel propojovací příběhovou linii. Některé sonety jsou citovatelné, jeden bych si snad dokonce dal na náhrobek, kdybych měl někdy hrob, jako že ho nikdy mít nebudu. Se Shakespearem to mám jako na houpačce, něco je fajn, něco ne, tohle je zrovna ta nižší poloha.
Shakespeare mě zajímal už v mládí. Prvně jsem četla jeho sonety. Okouzlil mne tím, ve všem vidím dopisy, které otvírala jeho milá. Krásná práce. :) a dokonce jsem všemu rozumněla!
Poezie mě nijak nepřitahuje a většinou ji nedocením, protože ji nerozumím. Shakespearovy sonety mě ale zaujaly, už jen protože nebyly jen o lásce a byly opravdu krásně napsané. Podchytila jsem i jejich význam, což je co říct.
Napsat poezii, ke které se budete rádi vracet zas a znovu, která ve Vás vždy probudí netrpělivý zájem o další řádky i vroucí emoce, a která v hloubi duše bude znít ještě několik dní po jejím přečtení, je úkol hodný opravdového mistra. Spisovatelé, kteří zdolali tento nelehký úkol, by se jistě dali spočítat na prstech jedné ruky. Shakespeare patří nepochybně k jedním z nich a probudil ve mně zájem o poezii.
Je krásné pozorovat, jak se každému přivine k srdci jiný sonet. U mě je to 27.
Doporučuji, skvělá nadčasová klasika, která je na dobu přelomu 16./17. století velmi pokroková. Verše ke kterým se budete stále vracet a stále v nich nacházet něco nového. Však nezapře se v Shakespearovi herec a každý verš je jak divadelní part. Pět hvězdiček dávám nejen Shakespearovi, ale i Martinu Hiskému za skvělý překlad.
... Mé verše budou Času vzdorovat
a on v nich bude žít a věčně mlád
Shakespearova díla miluju už od svých 8 let, i když tehdy jsem je samozřejmě nemohla plně docenit... Jeho sonety mě ale míjely do té doby, než jsem viděla Austenové Rozum a cit (s Emmou Thompson a Kate Winslet). Do 116. jsem se zamilovala okamžitě a sháněla honem další. Nikdy mě neomrzí. 116. zůstává můj oblíbený (ze sentimentálních důvodů). A který romantik by ho nemiloval?
Nemluvte o tom, že svazku dvou věrných duší
jsou v cestě překážky! Kdopak by láskou zval
cit, jenž se změní sám, sotvaže změnu tuší,
a jenž by za zradu sám ihned zrazoval!
Ach, to ne! Láska je maják, jenž hledí z dálky
vždy pevně bouřím vstříc jak neochvějná stráž;
láska je stálicí pro všechny bludné bárky,
jejíž vliv nezměříš, ač její výšku znáš.
Láska, to není jen blázen dnů, i když krásu
růžových rtů a líc podetne kosa dnů;
láska, ta nemíjí jak míjivý běh času,
ta všechno přetrvá a jde až do hrobu.
A jestli je to blud, jejž bych sám dosvědčoval,
pak nikdy nepsal jsem a nikdo nemiloval.
Neznám lepšího básníka. 5 hvězd bez rozmýšlení!
Pro mě nádherná poezie plná hlubokých citů a myšlenek s vysokou hodnotou. Všechna čest geniálnímu Shakespearovi..
Štítky knihy
anglická literatura sonety milostná poezie William Shakespeare, 1564-1616 renesance (literatura) klasická literatura
Autorovy další knížky
2015 | Romeo a Julie |
2010 | Hamlet |
2011 | Zkrocení zlé ženy |
1994 | Sen noci svatojánské |
1964 | Othello |
"Sílu pekla si člověk musí zkusit sám, aby uměl ocenit krásu nebe."
Shakespearovy sonety ... to je krása a elegance, emoce a pocity, láska a erotika ... vše dohromady to pak lze nazvat ... dokonalostí :-).
Při jejich čtení cítíte volnost a lehkost lyrických a romantických veršů ... veršů na alžbětinskou dobu dost zvláštních a odvážných ... oslovujících mladého aristokrata (v době, kdy se psaly hlavně na oslavu králů a žen) ... hlavně v tom, že jsou to verše psané muži a přitom milostné, subjektivní a romantické :-) ... oslavují jeho dokonalost, ale taky ukazují jeho slabé stránky ... sobeckost, narcismus, lhostejnost ke slovům chvály a lásky. S ženami to pak má básník trochu jinak ... objevuje se černá dáma, která není modlou ... dokonalou a krásnou ... hodnou lásky ... je to naopak ... ona je zrádná ... černou dámu lze získat snadno ... bez lásky a citu :-) ... zato náš mladý muž je pro básníka nedosažitelný :-).
Začtete-li se do Shakespearových sonetů ... dostane se vám prostě popisu mnoha podob lásky ... ve všech jejích emocionálních i erotických podobách :-)... je zajímavé, jak vedle sebe najdete ... verše oslavující sílu lásky, a pak zas hovořící o zaslepenosti a naší lidské slabosti, ... verše plné lásky a naděje, a pak zas plné sexu a povrchnosti.
Ukazují na všechny stránky našeho vnímání ... lásku vroucí, bláznivou, nenaplněnou, povrchní, sexuální, pudovou, erotickou ... zjišťujíc tak hranice ... mezi zakázaným a dosažitelným :-).
"Ne, ne, já jsem, co jsem, a ti, kdo viní mne
ze všech těch přestupků, jmenují jen své viny:
já se smím napřímit, zatímco oni ne,
jejich duch nemůže odsuzovat mé činy!
Leda by tvrdili o světě veškerém,
že každý v něm je zlý a triumfuje zlem."
"Můj hřích je láska a tvoje ctnost nenávist,
nenávist pro můj hřích, cit, který k tobě mám:
když ale porovnáš svůj stav s mým, já jsem si jist,
že potom nebude důvodu k výčitkám.
A jestli přece, to ze tvých rtů jistě ne,
vždyť potřísnily ten svůj šarlatový skvost,
vždyť lhaly lásky slib tolikrát jako mé
a v lůžkách jiných žen loupily dost a dost.
Kéž těì smím milovat, jako ty miluješ
jiné, k nim vzhlížíš tak jako zas k tobě já."