Songy, chóry, básně

22.03.2021

Když už pořadatel a překladatel Brechta začal u těch songů, je třeba vzpomenout na „Časy, ty se mění“ (Bob Dylan). Hned v prvních řádkách předmluvy si zaprorokoval: až se bude psát rok 1999 a budou se vzpomínat nejpopulárnější písně XX. století, určitě se na prvních místech umístí „Mackie Messer“. Kniha vyšla 15 let po Beatlemanii a bylo vidět, že pan Kundera bigbíťák opravdu nebyl. V žebříčcích nejlepších písní „Mackie Messer“ opravdu není na rozdíl třeba od „Yesterday“, a na konci století tu už byla vítězem ankety „Smells Like Teen Spirit“ od Nirvany. Já však „Messera“ umím nazpaměť i s textem Jiřího Suchého (pusťte si na YOUTube), umím i „Yesterday“ a znám i Nirvanu. Z Brechta ještě znám „Surabaya Johnny“ – to zpívala Hana Hegerová.
V téhle úvaze je obsaženo, jak se změnil svět od doby, kdy Brecht psal své divadelní hry a horoval pro komunismus. Počítejte s tím, jestli se na Brechta chystáte, a jestli chcete nasát atmošku 20. let v Německu, kdy komunisté a fašisté na sebe začali brousit dlouhé nože, přečtěte si třeba detektivku Mokrá ryba (nebo i další z této série).
Brecht znal život a jeho hry, básně a songy jsou určitě plnokrevné, poctivé, alespoň ty, ve kterých rozhodně ještě nemusel sloužit vládnoucí ideologii. A tahle kniha se bude nejvíc líbit těm, co mají rádi divadlo.