Soudci
Elie Wiesel
Po nouzovém přistání letadla ubytuje ve svém domě pět cestujících podivný muž: prohlásí se jejich ,soudcem" a podrobí je výslechu. Nad jedním hodlá vynést rozsudek smrti. Jeho stěžejní otázka zní: Proč lpíte na životě? ,Souzení" jsou donuceni ke krutému hledání pravdy: Claudia o svých láskách, Raziel o své ztracené minulosti, izraelský voják Joav o smrti, kterou viděl a která ho čeká, Bruce o vině, již páchal na ženách, George o tajemství, jež ho tíží. Tváří v tvář nejasné hrozbě soudí sami sebe: čím se provinili, za co jsou odpovědni? Příběh s dramatickou zápletkou, gradující v pocitech hrdinů od úžasu či zlosti po skutečnou úzkost a končící překvapivým rozuzlením, je zároveň zamyšlením nad obsahem a smyslem, který dává člověk své existenci.... celý text
Přidat komentář
Kdo čeká krimi či thriller, bude nesmírně zklamán. Zápletka je slabá a chatrná a slouží jen účelově, aby se Wiesel vykecal. A je snad někdo, kdo čekal něco jiného než thriller? Pro mě nesmyslné filozofování, kecy kecy kecy. Autor ani nedokázal charakterizovat jednotlivé postavy. A pokud je snad čtenář ortodoxní (nebo méně ortodoxní) žid, pochybuji, že ta slátanina bude pro něho zajímavá nebo přínosná. Snad jediné pozitivum této knihy je její délka - naštěstí jen 160 stran. Od odpadu nemá moc daleko, dávám 1*, 18. 11. 2023.
Kniha, která podle mne není o pěti cestujících ani o "soudci", ale o každém z nás. Každý z nás nosí v sobě tajemství a je jen na nás, jestli je zveřejníme nebo ne, jestli někomu ublížíme či nikoliv. Každý z nás může či nemusí následovat své srdce. Každý z nás může hledat smysl svého bytí..... Kniha, která čtenáři na otázky odpovídá, ale každá odpověď je vlastně další sérií otázek, dalším prostorem k hledání. Silná kniha, které dávám plný počet hvězdiček i přes poněkud pohádkový závěr. Mně osobně by se víc líbil konec otevřený, ale .....ale jiným by určitě závěr scházel.
Těžké čtení o hledání pravdy v sobě samém a identity. Náročná kniha ,která mi moc nesedla ale přesto jsem rád ,že jsem si ji přečetl.
Přečetla jsem tohle a čtu i Strašidla... A uvítala bych nějakou zlatou střední cestu mezi těmi dvěma.. :)
Přiznávám, že knihu jsem nedočetla. Jako asi jedinou. Kniha mi připomínala Palahniukova Strašidla, až na to, že Soudci mají snahu o hlubší filozofické myšlenky, čímž čtenáře poněkud nudí. Autor se snaží o vytvoření tísnivé, napínavé atmosféry, za mě bohužel marně.
Dílo, které může fungovat leda tak na divadelních prknech, v knižní podobě však působí moc velkohubě. Pětice cestujících se vlivem nepříznivých okolností ocitá v kutlochu jakéhosi soudce, kde jsou podrobeni mravní a etické lobotomii. Všechny osoby ze sebe začínají soukat velkodušná lidská moudra, až se čtenářovo oko neúprosně klíží ke spánku. Jeden z méně šťastných výběrů jinak dokonalé edice Světová knihovna.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Noc |
| 2002 | Pátý syn |
| 2001 |  Soudci |
| 2007 | Šílená touha tančit |
| 1994 | Návrat do Sighetu |
Autor nutí postavám slova a gesta, v téhle knize je všechno na sílu, nic neplyne. Nešťastně zvolené prostředky, řekla bych.