Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296152/bmid_soumrak-dne-UbC-296152.jpg
4
700
700
Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. Ishigurův tragikomický, krutý, ale také nádherně stylově vycizelovaný příběh značně narušuje tradici ostrovního „komornického románu“, založenou zábavnými prózami Jane Austenové nebo P. G. Wodehouse. Nejslavnější kniha jednoho z nejpozoruhodnějších britských spisovatelů současnosti, jehož dílo vytrvale poukazuje na ostrovní snobismus a všeničící uzavřenost, byla roku 1989 odměněna Bookerovou cenou a patří k nejpůsobivějším psychologickým románům poslední čtvrtiny 20. století. Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , LedaOriginální název:
The Remains of the Day, 1989
více info...
Přidat komentář
Pokud chcete začít s Ishigurem (a věřte, že byste skutečně měli), začněte tady. Příběh britského majordoma je ideální vstupní branou do světa, v němž všichni skrýváme své pocity, vlivem pochybných ideálů balamutíme sami sebe a transformujeme svou paměť, abychom se viděli vždy v tom lepším světle.
A samozřejmě - scéna s večeří a nemocným otcem je prostě majstrštyk.
To tak čtete, čtete, čtete, náhle se dojmete a je konec. Byl to skvělý čtenářský zážitek.
V jednotlivostech tragikomické až absurdní, například scéna s umírajícím otcem, celkově mrazivé. Je to jedna z těch knih, kdy máme chuť si celou knihu přečíst hned znova (a to se mi věru moc často nestává), protože teprve na konci si uvědomíme, co všechno běželo pod povrchem celého dění, jakýsi tajný příběh, který můžeme sledovat jen z náznaků.
A na závěr otázky – promarnil hlavní hrdina zbytečně svůj život nepodstatnými prioritami, a nebo nemohl žít jinak, protože byl prostě byl takový; potlačil svoje city v zájmu dokonalého profesního života, a nebo nikdy žádné city neměl a jeho odtažitost byla jeho základní vlastností…? Nebo všechno dohromady? Snad v závěru se leccos odhalí, ale zase jen tak náznakově, lehounce (tady vidím tu „japonskou stopu“ autora). Nakonec i ve čtenáři zůstane pocit smutku a prázdnoty.
Velké plus za překlad.
Snad to nebude neuctivá poznámka, ale v některých okamžicích (např. chvíle, kdy se Stevens lopotně učil vtipně odpovídat) mi hlavní hrdina tak trochu připomněl Krytona z Červeného trpaslíka a jeho snahu naučit se lhát…
Napřed jsem si myslela, že knihu odložím, bylo to takové "suché" ,ale pak jsem v tom našla kouzlo a kniha se mi líbila, úplně něco jiného...
Vskutku výborný román a absolutně se není co divit, že Ishiguro je držitelem Nobelovy ceny. Soumrak dne je totiž kniha o velkých věcech, které se ale dějí jen tak mimochodem a nejsou středem dění. Tím je osoba majordoma, na níž autor ukazuje, jaký způsobem funguje většina celosvětové společnosti - najít si autoritu, které se bezmezně věří a té se de facto odevzdat, nemít vlastní názor, a když je později něco špatně, klidně ji zapřít. Vše je vyprávěno naprosto chladně, odtažitě, věcně, bez jakýchkoli emocí, což románu dodává na unikátnosti a svým způsobem děsivosti. Hlavní hrdina románem proplouvá, aniž by si cokoliv uvědomoval a vše ve svém životě prožil až nezaujatě, což je fantasticky demonstrováno v momentě, kdy mu zemře otec a on se s ním nejde ani rozloučit, protože práce je přednější. Dá se namítat, že autorův styl je poněkud monotónní a stereotypní, na tom je ale právě kniha postavena, neboť o to víc zapůsobí závěrečná katarze. Ishiguro ve svém díle pokládá dost zásadní otázky, z nichž tou nejdůležitější je to, zda by měl "prostý" člověk mít nějaký názor na politické dění, nebo se vložit do rukou "protřelejších" a těmi se nechat vést, i kdyby to mělo být špatnou cestou. Zcela záměrně na tyto otázky neodpovídá, ačkoli jeho názor se trochu vysledovat dá. Je pravda, že podobná kniha jako Soumrak dne se nečte každý den, protože jich tolik není, když už se k ní ale člověk dostane a má už nějaké čtenářské zkušenosti, je nesmírně originální, zajímavá a především podnětná. nebýt trochu pomalejšího a zdlouhavého rozjezdu, dal bych plný počet, takhle hvězdičku a pár procent uberu. 80 %
Genialne? Mozno.. Zabavne? Ani nahodou.
Strata casu to urcite nie je, Kazuo velmi dobre vykresluje ludsku psychiku, ale teda nalepia na to vsade nobelova cena za literaturu a clovek si povie na konci meeeh, skoro jak oskari, nobody cares.. Co su to vlastne za ludia, co to udeluju tie ceny vobec?
A celkom ma zaraza vysoke hodnotenie u knihy ako je tato, lebo si myslim, ze si to vyzaduje urcity typ cloveka, co si dokaze uzit nulovy nudny zivotny pribeh toporneho stareho anglickeho komornika, v ktorom citatel ako chirurg musi vypiplavat schovany zmysel a jemne nuansy. (hej kazuo! Knihy nie su krizovky!) Ahh nevadi, aspon to malo pointu. XD
Jak je těžké, často nemožné, se vymanit z vlivu rodičů a bezprostředního okolí. Majordomus je k politování a připadá nám nesprávné a nepatřičné, že zahodil svoje šance. Ale jak by mohl zapřít výchovu svého otce a zahodit příslušnost ke "svému" šlechtickému sídlu? To se v třicátých letech v Anglii prostě nemohlo stát.
Po Malíři pomíjivého světa jsem chtěla autora poznat blíže a co jiného bych si přečetla, než jeho nejslavnější dílo Soumrak dne... Autor má velmi specifický styl psaní, který si troufám říct, že nesedne úplně každému.... Ale já ty jeho dialogy, monology i popisy zbožňuju a vždy se mě dotknou... Tento příběh je vlastně prostý, ale přesto silný, emotivní a výborně vystavěný... Autorovo dílu nejde nedoporučit...
Není náhoda, že autor je držitelem Nobelovy ceny za literaturu. Vykreslit pohnutý, hluboký a silný příběh na relativně malé ploše a v podstatě banálními slovy pedanstkého vypravěče - majordoma, je velké umění. Ač kniha na první pohled jako žádné velké umění nepůsobí, jako celek je úžasná.
Vždy, keď došlo na emócie, hlavný hrdina ušiel a vo mne sa vždy niečo zlomilo. V závere sleduje súmrak dňa, ale zatiaľ čo je vonku čoraz väčšia tma, v ňom je čoraz väčšie jasno:
„Ani nemohu říci, že bych se sám dopustil nějakých chyb. Vážně – člověk se musí ptát – je v tom nějaká důstojnost?“
Rada si namýšľam, že preňho ešte nebolo neskoro. Niektorí ľudia neprecitnú nikdy. Geniálne.
Výborná kniha, velmi přesně zobrazující poměry daného prostředí na pozadí důležitých událostí evropské politiky před druhou světovou válkou. Dialogy a uvažování hlavního hrdiny jsou velmi poutavé, celkové poselství pak velmi smutné. Navíc namluvené pane Vlasákem, to je lahůdka...
Vlastně vůbec nevím, jak mám knihu hodnotit. Ač chápu, proč ji spoustu lidí hodnotí tak dobře, pro mě se to kouzlo majordoma ve válečné Anglii nedostavilo. Poslouchala jsem ji jako audio, naprosto skvělé namluvené.
Po celou dobu jsem to četla s pocitem lehké trapnosti, takže napsáno to bylo velmi dobře, jen já nebyla ten správný cílový čtenář.
Neuvěřitelná kombinace sentimentu, důstojnosti, trapnosti, nostalgie, elegance a směšnosti. Chudák Stevens si na vysoké úrovni své služby tolik zakládal a věnoval tomu celý svůj život, dosáhl svým způsobem dokonalosti, nikdy nezapochyboval, i když nakonec...? Jeho natvrdlost, prkennost je často tak legrační, že vám ho musí být líto. Pasáže, kdy přemítá o tom, jak "nacvičovat" vtipné repliky, patří k absolutním vrcholům. Ishiguro je mistr.
I nevyřčená a utajovaná láska je láska. Skvělá studie dvou lidí, ve vynikajícím filmovém zpracování skvěle zosobněni Anthony Hopkinsem a Emmou Thompson.
Četla jsem v rámci výzvy a tak třetinu knihy to byl docela boj. Postupem času jsem si na vcelku nezáživné vyprávění zvykla a sledovala životní cestu majordoma, která mu bohužel utekla pod tíhou povinností a loajality. Zajímavé literární setkání i přes počáteční rozpaky...
Knihu jsem si opravdu užila, je mimořádná. Ta * dolů spíš vyjadřuje, že film byl ještě lepší.
Ano, pan Ishiguro se tímto definitivně stal jedním z mých literárních oblíbenců.
Příběh o několika rovinách. Zaujala mne i ta politická. Takový střípek do mozaiky Mnichov 1938.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura společenské romány komorníci Bookerova cena služebnictvo sluhové, lokajové
Autorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Každý máme nějaký život. A asi každý člověk, když přijde soumrak jeho dne a na krajinu padne stín, který zahalí všechny cesty a zavře všechny dveře, přemýšlí, co teď? Kam teď? Dá se vůbec ještě něco dělat? Nebo už jenom stárnout a za soumraku svého žití čekat smrt?
Dokonalý majordom pan Stevens je tak dokonalý, tak suchý, tuhý a ušněrovaný, že by ho člověk někdy i praštil. Veškerý svůj osobní život položil na oltář "důstojnosti", o které několikrát dost obšírně a poněkud nudně hovoří. A tak nevím: mám ho obdivovat, pro jeho vytrvalost, s níž plní úkoly, ke kterým se zavázal, když se stal majordomem... nebo ho litovat, protože v sobě potlačil veškeré jiné lidské potřeby a přání tak dokonale, že v něm, v jeho těle, duši, srdci nezbyla žádná šťáva? Žádná horká krev? Veselí, smích, ba tuším, že ani radost, byť by to byla třeba pouze radost z dobře splněné práce?
Chudáček pan Stevens, zdá se, i když autor pouze naznačuje, že byl dokonce milován, a kdyby se jen maličko odvázal, mohl milovat, mohl prožít možná komplikovanější, ale rozhodně zajímavější, veselejší a pestřejší život v rodinném svazku. Neprožil. Byl dlouhá léta dokonalým, vynikajícím, perfektním majordomem velkého anglického domu... ale ničím více.
Takový byl pan Stevens. Nepromluvil o své osamělosti ve svém životním příběhu, ale myslím, že byl těžce osamělý.