Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Nejznámější román Kazua Ishigura, laureáta Nobelovy cenu za literaturu 2017. Pan Stevens byl celý život loajálním, oddaným, uctivým a pečlivým majordomem na Darlingtonském panství. Jeho pojetí svědomité služby má však za následek hradbu upjatosti, přes kterou si nikdy nedovolil projevit ani ty nejzákladnější city. Když jeho letitý zaměstnavatel prodá své sídlo zbohatlickým Američanům, pokusí se zrekapitulovat svůj život, který hrdě položil na oltář abstraktnímu ideálu, aniž by se dosud odvážil reflektovat, čemu to vlastně bez oddechu sloužil. Podle románu vznikla stejnojmenná filmová adaptace (režie James Ivory, 1993) s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , OneHotBookOriginální název:
The Remains of the Day, 1989
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Zjišťuji, že tento typ anglické literatury skutečně není můj šálek čaje. Hlavní postava komorníka, který se vždy kontroluje a neprojevuje city ve mně vyvolávala to samé - nedokázala jsem se do něj vůbec vcítit. Jeho strojenost, přílišná sebekontrola a oddanost mě spíš dost štvala.
SPOILER! Jediný moment, kdy mi alespoň trochu připadal lidsky, byly jeho neuhlídané slzy z otcovy smrti.
Vím, že vykreslit takový charakter byl hlavní záměr knihy, ale mně to zkrátka vůbec nesedlo a kniha mě nebavila.
Opět jsem vsadila na audioverzi a vyplatilo se... Moje zamilované britské prostředí v kombinaci s pro mě čím dál pritažlivějším japonským stylem je velmi příjemná směs, která mi zpestřila nejednu snídani nebo chvíli před usnutím...
Kniha mě nijak extra nechytla. Vyprávění jde pomalu a kro pár zajímavostí ze života služebnictva který dnes již patří minulosti mi snad nic neutkvělo v paměti.
Touto knihou jsem dokončila letošní Čtenářskou výzvu (kniha získala Man Bookerovu cenu) a jsem ráda, že nakonec padla moje volba zrovna na toto dílo. Příběh anglického majordoma začíná sice nenápadně, tempo je pomalé, věci se opakují, myšlenky rozbíhají a zase sbíhají - zkrátka jde o uvěřitelně podané vzpomínání stárnoucího muže - postupně se ale objevují zajímavé náznaky a situace, ve kterých se ukazuje, jak snadno člověk může podlehnout iluzi vlastní důležitosti (jak se píše i v anotacích). Nebo snad pocitu, že slouží vyšším cílům. Pan Stevens je neobyčejně oddaný zaměstnanec svého pána, služba je mu nade vše. Dalo by se říct, že i nad jeho vlastní život. Jeho činy jsem sledovala se směsicí obdivu a údivu. Profesionalita na prvním místě. Opravdu může být někdo takový suchar? Nic si nemyslet, a pokud ano, nedávat to najevo. Neprojevovat city ani pocity. Být v první řadě služebníkem a teprve potom lidskou bytostí.
Pan Stevens není Jeeves ani Saturnin a Soumrak dne je spíš smutný příběh s hořkým koncem. Skoro mi ho v bylo v závěru až líto. Jenže, jak se říká, každý svého štěstí strůjcem.
Kniha mě lákala tématem a navíc jsem čekal nějaké společné prvky s panstvím Downton, minimálně vhled dovnitř toho, jak to na takových panských sídlech chodilo.
Spojlery! Za mě je to veskrze smutný příběh o tom, jak se dá promarnit život. Jak přesvědčit sám sebe, že v rámci dosažení dokonalosti ve své práci má cenu nesedět u postele umírajícího otce. I když i Stevens snad nakonec pochopil, když se mu slzy draly do očí, že se snaží přebít svojí přirozenou reakci. Shrnuto podtrženo - dobré, ale znovu bych to číst nemusel.
Zajímavý kříženec, spojující anglické umění understatementu a japonskou práci s tím, co není v díle obsaženo. Ačkoli mi konec přišel poněkud polopatický, zůstává jakési tajemství a chuť přečíst si to znovu.
Kniha se skládá převážně ze vzpomínek majordoma Stevense, pod kterými je ale možné zahlédnout hned několik velmi hlubokých a silných lidských příběhů. Sám hlavní hrdina je však dost odtažitý a nezúčastněný, takže toho čtenáři moc neprozradí a nechává velký prostor fantazii. Dílo je také plné různých filozofických úvah, Stevens se zamýšlí nad důležitostí člověka a jeho úlohou v dějinách lidstva i nad dalšími tématy, které pro někoho mohou být poměrně nezáživné. Soumrak dne není zábavnou četbou, je to velmi náročné dílo, které po čtenáři žádá veškerou pozornost. Na tuhle knihu je dobré si vynahradit čas. Osobně se mi kniha četla trochu zvláště. Na jednu stranu velmi lehce, protože je výborně napsaná a v podstatě čtivá. Vzhledem k obsahu jsem se k ní ale zrovna dvakrát nehrnula, zvláště, pokud jsem měla náladu na něco oddychovějšího.
Uff, za tohle nízké hodnocení se skoro až stydím, ale nemůžu si pomoct.
Už dlouho jsem nečetla knihu s takhle propracovanou a promyšlenou stylistickou formou. Styl vyprávění naprosto odpovídá hlavní postavě - je typicky stařecký, se spoustou vzpomínání na doby minulé, selektivní pamětí, odbíháním od tématu, ztrácející se a překvapivě se vracející nití vyprávění. Hlavní postava majordoma Stevense od nás čtenářů pro své nespolehlivé vyprávění vyžaduje aktivní přístup. V zásadě musíme v jeho promluvě pátrat po nepatrných zmínkách a malých náznacích, které vypravěč zmíní spíše náhodou a přitom mají markantní význam. Jedině tak je totiž možné proniknout rolí profesionálního majordoma, kterou Stevens hraje pro své okolí i pro sebe samého, a dostat se k člověku.
Vyprávěné už mě bohužel nebavilo tolik jako vypravěč a styl vyprávění. Ani citová linka se slečnou Kentonovou (a svým způsobem i lordem Darlingtonem), ani historická linie zabývající se meziválečným a válečným obdobím mi nepřišly dostatečně silné na to, aby knihu utáhly. Chyběla tomu hloubka, důležitost. Něco, co by ze Stevense udělalo skutečně zásadní postavu, kterou chcete rozebírat a po jejíž motivech chcete pátrat. Takhle mi to ale přišlo, jako kdyby Išigura z kanonu vypálil diabolku do vzduchovky.
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2019.
Vybrat knihu, jež vyhrála Man Bookerovu cenu, bylo poměrně složitou záležitostí - zejména proto, že mě žádná příliš nelákala svým tématem a když už některá ano, nemohl jsem ji nikde sehnat. Nakonec jsem sehnal Soumrak dne, ale hlavně kvůli obálce jsem se do něj musel dost přemlouvat, protože věštila přehnanou romantiku.
Pan Stevens je takový protipól Oblomova, dala by se vytvořit škála lenivosti a pracovitosti, kde na jedné straně by byl Oblomov a na druhé straně právě pan Stevens. Workoholik tělem i duší s empatií stříbrné lžičky, jehož jedinou vášní je práce a jediným cílem být v ní co nejlepší. Sám pro sebe si proto vytvoří ideál majordoma, kterého se snaží dosáhnout, až v průběhu času ale začne uvažovat nad tím, zda jeho ideál je opravdu tím, na čem v životě záleží.
Nezastírám, že mě Soumrak dne velmi mile překvapil. Jednak jsem se u něho skvěle bavil, když se na jeho pozadí se odehrávaly velké světové události, o kterých se pouze povrchně zmiňoval, ale jejichž význam byl (resp. mohl být) obrovský, jednak jsou jeho témata i pro dnešní dobu aktuální. Mnozí lidé si až na sklonku života uvědomí, že se příliš oddali práci a nezbyl jim čas na sebe samé, nebo hůře na ty, kterým na nich záleželo a kteří na ně spoléhali. Pokládá také otázku, zda je rozumné oddat se nekriticky víře v moudrost jedné osoby a nejen její předpokládanou moudrost nezpochybňovat, ale také o ní nepřemýšlet. V dnešní době, kdy začínají nabývat na síle kulty osobnosti některých jedinců, bychom si tuto otázku měli klást také.
"V zemi, jako je naše, lidé skutečně mají jistou povinnost přemýšlet o politice a utvářet si vlastní názor. Ale život je život, a sotva můžete od obyčejného člověka očekávat, že si vytvoří "vlastní názor" na řadu věcí. Taková představa nejenže je nereálná, ale silně pochybuji, zda je vůbec žádoucí. Ovšemže existuje jistá mez, kam až obyčejný člověk ve schopnosti učit se a poznávat může dojít, a požadavek, aby každý jednotlivec přispíval "vlastním názorem" do hlubokomyslných debat o národních otázkách, asi není docela moudrý."
A teď babo raď, jestli je to argument pro zastupitelskou demokracii, proti přímé demokracii nebo proti demokracii jako takové...
Za mne vcelku nudná knížka, která byla i prakticky o ničem. Osobnost pana Stevense mi byla značně nesympatická, uvažovala jsem jestli netrpí nějakou psychickou nemocí. Třeba film trošku reputaci knihy napraví.
Příjemná kniha, ve které děj prostě plyne. Nečekejte velké zvraty ani komplikovanou zápletku. Pan Stevens vám odvypráví svůj příběh, na který si musíte udělat svůj názor. Není to rozhodně jednoduché čtení, ale přinese vám příjemnou intelektuální stimulaci. Po přečtení jsem viděla i film, který mi celý příběh představil zase v trochu jiném světle a nezbývá mi než doporučit obojí.
jedním slovem ... katastrofa, já vám nevím, ale asi jsem fakt literární barbar, jelikož nechápu za co tahle kniha obdržela cenu.... vybráno kvůli čtenářské výzvě a už nikdy více. Díky výzvě jsem objevila spoustu super knih, které bych jinak nečetla, ale toto... aby prvních 50 stran nebo kolik se řešila důstojnost majordoma.... no děs běs a bohužel nemohu doporučit a musím dát odpad... nenašla jsem nic, za co bych tu hvězdičku udělila a u knihy jsem doslova a do posledního písmene trpěla, absolutně to není pro mě, někoho jiného může bavit
Čtivý román o upjatém anglickém majordomovi, který si téměř dokázal namluvit, že jeho honba za "důstojností" mu naplnila život.
Čtenářská výzva, přesně. K tomu Hopkins na titulní stránce... Celkem se ze zvědavosti těším na film, doufám, že to bude lepší než předloha. Když už se Stevens po tolikáté začal vracet k nějakému večeru, momentu, atd., tak mi jen proběhlo hlavou "Nee... už je to tu zas...".
Rozumím tomu, proč je to tak dobrá kniha, ale není pro mě.
Kdybych knihu nepotřebovala do čtenářské výzvy, asi by pro mne zůstala bez povšimnutí. Překvapilo mě, jak se dobře četla. Z hlavního hrdiny mi bylo až úzko, kvůli jeho strohosti až bezcitnosti. Místy mi ho bylo i líto a když už jsem si myslela, že projeví nějaké city, zase nic. Kniha určitě stojí za přečtení, protože si při čtení člověk uvědomí, že takhle by žít nechtěl.
Tento čtivý příběh vypráví majordomus Stevens, který celý život prožil na panství Darlington. Vypráví o svých každodenních povinnostech a svých chybách, také o všem co obětoval a promarnil v honbě za dokonalostí.
Zajímavý hořkosladký příběh napsaný velmi pěkným jazykem nutí čtenáře k zamyšlení. Musím však přiznat, že nebýt výzvy asi bych knihu nepřečetla. Ale rozhodně nelituji.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura společenské romány komorníci Bookerova cena služebnictvo sluhové, lokajové
Autorovy další knížky
2018 | Neopouštěj mě |
2017 | Pohřbený obr |
2010 | Soumrak dne |
2022 | Klára a Slunce |
2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Smutný, dobře napsaný příběh...