Sourozenci Tannerovi

15.04.2021

Myšlenkově inspirující, jazyk vyprávění krásný, ale asi jsem už na knihy o hledajícím se mladém hrdinovi moc stará. Na druhou stranu je to jedna z knih, kterou bych si ráda s odstupem přečetla ještě jednou a jsem si jistá, že narážím na mnoho myšlenek, které jsem při prvním čtení přehlédla.

22.02.2021

Toto je přesně jedna z těch knih, kde se toho vlastně až tak moc neděje, přitom dokáže zaujmout, dokonale okouzlit a vlastně i pohltit. Kniha, kterou nečtete pro zápletku, ale pro požitek ze čtení. Především pasáže toulek přírodou jsou prostě dokonalé.
Portrét rodinny Tannerů prostřednictvím monologů vzpurného snílka Šimona, svéhlavého mladého muže, který se naprosto vyhýbá společenským poutům a konvencím, muže nespoutané, toulavé duše, jehož si přes všechny zvláštní charakterové vlastnosti nelze nezamilovat. A dokáže pobavit, vždyť pohrdá dokonce i spánkem...

18.02.2021

Trochu jak skok do zdánlivě klidného jezera plného spodních proudů, které vámi zmítají, ale nenechají vás utopit.
Walserova próza je plná monologů a dialogů. Struktura každé kapitoly je podobná. Nastíní prostor, rozložení hlavního hrdiny a pak ho nechá mluvit o konkrétních, ale hlavně abstraktních tématech, klidně přes větší množství stran. Postavy během těchto dlouhých rozmluv srší emocemi, kdy na začátku působí klidně, uprostřed monologu sebe samé rozhořčí, aby se nakonec zklidnily (přesto nedosahují hysterie Dostojevského figur).
Tento koncept nutí čtenáře udržet v maximální pozornosti, jelikož hybatel chování postav, potažmo plynutí děje, spočívá v drobných nuancích, které musíte stačit v tom skrytě divokém jezeře chytat.
A ono je to vynikající, zatraceně osvěžující, protože ta voda je ledová, ochlazena melancholickou atmosférou, která nad sourozence snesla snový opar.
Zastřenost děje neznamená, že není důležitý. Je naléhavý, protože pojednává o nadčasovém hledání místa ve světě, který funguje na jiných principech a pohybuje se jiným tempem, než je hlavní hrdina schopen pojmout. Přesněji, než Šimon pojmout chce. A tak vyčnívá, byť je sám obklopen více či méně podivnými figurkami. Pasáž, kdy se rozhodne vyrazit na návštěvu a spočítá si, že do cíle dorazí plynulou chůzí za jeden den, pak se ztrácí v lesích a vesnicích, bych se nebál zařadit do soukromého zlatého fondu literárních scén.
Řečeno v bodech, pomalá, jazykově vytříbená, myšlenkově obohacující kniha, která mě utvrdila v názoru, že se v německy psané literatuře 20. století skrývá množství klenotů. Stačí jen hledat.

23.10.2019

Šetřila jem si tento poklad po dobu více, než jednoho roku. Občas jednu-dvě stránky je přesně ten způsob čtení, který dovolí s hlavním hrdinou Šimonem žít, jako s osobou nejbližší. Naštěstí je kniha moje, takže si nemusím dělat žádné výpisky. Dokonce jsem se rozhodla i k radikálnímu - na mé poměry a zvyklosti - kroku - nijak neoznačovat obzvláště významné pasáže, abych při příštím čtení nebyla ovlivňována svým prvním zážitkem.
Kdo styl psaní Roberta Walsera už zná, nemůže být zklamán.
Kdo naopak upřednostňuje text plný akce, dialogů a tzv. hlášek, dostal by v případě, že by knihu byť jenom jednou a náhodně otevřel, naprosto NĚCO jiného.