Svobodní bastardi
Jonathan French
Souzené země série
< 3. díl
Vyvrcholení fantasy série nasáklé krví a sarkasmem Do Souzených dorazila dlouho očekávaná válka a Kaňour se ocitá na frontové linii. Při osvobozování kříženců z hispartské Elleriny si z nečekaného setkání s bojovnými Ocelovými mnichy odnese krvavé zranění. Při následném střetu s mocným hispartským vojskem jej pak záhadná bojovnice obdařená čarovnou mocí probodne oštěpem. A to je teprve začátek epického příběhu trojkrevného bojovníka, který se po boku Nádherné, Šakala a ostatních Bastardů snaží zvrátit válečnou štěstěnu na stranu utlačovaných kříženců. K těm se připojí i mazaný čaroděj Šikula coby vyslanec tyrkánského císařství, jenž zdá se sleduje vlastní záměry a zůstává pro Bastardy někým, před kým by se měli mít na pozoru. Zatímco Nádherná se Šakalem válčí v jiných částech Souzených, Kaňour a další Bastardi se pod Šikulovým vedením vydávají do srdce Hisparty, na tajemné místo v hlubokých lesích, a poté přímo na královský dvůr, aby zde svedli se svým sveřepým nepřítelem konečný souboj o budoucnost Souzených zemí.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
The Free Bastards, 2021
více info...
Přidat komentář
Moc se mi líbilo, že každou část série autor vyprávěl z úhlu pohledu jedné ze tří hlavních postav, se kterýma jsme se potkali v prvním díle. Svět Souzených se mi líbil, poloorkové jsou zábavní hrdinové od rány. Závěrečný díl je solidním vyvrcholením série. Dokonce jsem zamáčkla nejednu slzu. Vzhledem k menšímu počtu akce tenhle díl není až takový page turner, ale má zas jiné plusy. Celkově sérii hodnotím vysoko.
Geniálny záver to síce nie je, ale k predošlým dielom sedí jak polorkova prdel v sedle barbara (kto nevie, o čom je reč, je rozpišťaná třasořitka! ;))). Kniha je trochu inak písaná ako dve predtým. Menej epiky a akcie, viac mudrovania a debát, ktoré môžu občas uspávať oko. Opäť sú tu však vtipné scény či hlášky, aj slza po líci stečie, aj pár vlasov vypadne. V istých veciach to autor trochu prehnal, ale v konečnom dôsledku som tomu rád. Dokázal mi, že stále je táto séria v prvom rade rozprávka (ako správna fantasy má byť) a keď zazvoní zvonec, nemusí byť všetkému koniec.
Live in the Saddle, Die on the Hog!
Výborná třetí část cyklu a zjevně závěrečná. Jsem rád, že autor nepodlehl současnému trendu v zahraniční fantasy literatuře a nerozšiřuje trilogii o čtvrtý, pátý, popř. další díl. Ono stejně tyto nekonečné mnoha dílné ságy většinou mají postupně sestupnou úroveň. Howgh
Tak Bastardi sú úspešné za mnou.. musím priznať ze ku koncu som stým trochu bojoval. Plus ten záverečný boj,slabší ale malo to zvrat v ktorý som nečakal. Mne naopak nevadilo ze tam bolo menej bitiek....každopádne bolo to zaujímavé čítanie a odporúčam ho
Knihu jsem poslouchala jako audio a musím s povděkem kvitovat, že ho stejně jako první díl (a na rozdíl od druhého) skvěle načetl Pavel Soukup. Myslím, že to dalo knížce jednu hvězdičku navíc. Mně se moc líbilo, Kaňour byl skvělý, statečný a přitom citlivý. Jeho úhel pohledu se mi líbil nejvíc ze všech. Chápu výtky zmíněné v jiných komentářích, tenhle díl je trošku jiný a není tak krvavý a plný bojů, ale mně se právě proto líbil nejvíc.
Tohle bylo myslím si povedené zakončení celé série, a upřímně i já jsem čekala a dumala nad tím, co má Šikula za lubem. Jak stránky ubývaly a konec se pořád nerýsoval, měla jsem trochu obavy, abych nebyla zklamaná, ale nebyla jsem. Překvapená určitě, ale líbilo se mi to. Pokud máte chuť na příběh plný magie, drsných bitev, krvelačných bytostí, přátelství a bratrství až za hrob, vydejte se na cestu s Šedými, Pravými a nakonec Svobodnými Bastardy. Nebudete litovat :-D
Jsem trochu zklamaná. Byla to dřina, místy mě to nebavilo, místy jsem protáčela oči, v tomhle díle mi hodně chyběla mapa a Kaňour se měl jmenovat spíš Ukňour. Začátek knihy byl strašnej, na pomezí 1-2 hvězd, střed byl lepši a konec byl takovej jakej byl, průměrnej.
Na druhou stranu, místy jsem se bavila, dojímala, už tolik nesmála. No, hvězda navíc za Vozmrda! Přesto si přečtu jakékoli další díly, či příběhy ze Souzenejch, sakra, hodní poloorkové, s tím se zas tak často nesetkáváme, prostoru má French víc než dost.
Fantasticky závěr trilogie. Vše do sebe zapadne. 550 stran bylo tak akorát.
Autor si navíc nechal otevřená vrátka pro různé spin-offfy a pokračování.
Knížka je vyprávění z pohledu Kaňoura, kterýžto je velmi zajímavým členem Pravých bastardu a nevladne žádnými nadlidskými schopnostmi jako třeba Šakal nebo Nádherná. Právě proto, ze je tak zranitelny, je příběh velmi věrohodny.
V knížce se objeví, i když třeba krátce, mnoho postav z prvních dvou dílů a u většiny z nich dojde k nějakému uzavření příběhu. (Zkáza, Nkeesos, Otec hrdina...).
Za sebe jen dodám, že doufám, že nejde o poslední knihu z tohoto světa.
Absolutně nechápu, co Jonathan French vyváděl. Celá série se nese v temném válečném duchu, rasismu, nenávisti, hladu a chudobě. Ve Svobodných bastardech se nejen lítá z tématu na téma, linky na linku, ale zároveň obsahuje tolik textové vaty, že kdyby kniha byla o stopadesát stránek kratší, vůbec nic by se nestalo. Nehledě na to, že Podvodník prakticky zastiňuje jakýmkoliv svým jednáním všechny postavy. S prominutím, ale tohle se skutečně nepovedlo a neuvěřitelně mě to mrzí, protože první dva díly jsem zhltl jak malinu.
A jsme na konci. Od prvního dílu uběhlo pár let, takže jsem měla dost problém se do toho dostat, cokoli většího si pamatovat. Ani s druhou knihou to nebylo lepší. Útěchou mi je, že si to časem přečtu znovu, ale tentokrát hezky za sebou, abych to v hlavě lépe uspořádala.
I tentokrát se to četlo téměř samo. Řekla bych, že nyní to bylo mírnější, přestože stále jde asi o nejvíc drsnou a sprostou fantasy, co jsem měla možnost číst. Ale bitvy, bitky ani kterékoli potyčky, mi už nepřišly tak brutální jako dřív. Nepamatuji si, jaký čas od prvního příběhu měl uplynout, ale po celou dobu to na mě působilo tak nějak nostalgicky, vzpomínkově. Jakoby autor zamýšlel čtenáře upozornit na to, že postavy toho už zažily opravdu hodně a taky dost zestárly...
Bylo pro mě dost těžké se do knihy ponořit, protože jsem nedokázala zpracovat všechny ty názvy zemí a jména postav, které byly zmíněny. Bylo jich tolik, že jsem se ztrácela. Nejvíc ale v těch národech. Nejednou jsem litovala, že kniha postrádá mapu, která by mi neskutečně pomohla. Ale dokázala jsem se tím nějak prokousat a pochytit to nejdůležitější, co se týkalo hlavních hrdinů. A to se počítá.
Ke konci jsem čekala něco epického, co by po tolika stránkách celé trilogie vyrazilo všem dech. Ale autorův závěr mě hodně překvapil. Jednak vzniklé jednání, které mělo za úkol zmást, vůbec mi tam nesedělo, dokud jsem nepochopila záměr. A že jsem se u toho usmívala jako šílená. Fakt mě to načapalo. A ten úplný konec v posledních stránkách? Tak, ten jsem nevyhlížela vůbec. Díky nátuře poloorků by člověk čekal bitvu až do posledního.
Došlo na bitvy, došlo na humor, obhroublý slovník, na ztráty přátel, na politiku, emoce a city. Už to nepůsobilo tak energicky jako dříve, což byl nejspíš úmysl, protože celá ta atmosféra byla vybudována kvůli konci. A ten nebyl zrovna to, co by člověk čekal. Existuje mnoho podob vítězství a mnoho cest k němu. A záleží na každém čtenáři, jestli tenhle autorův závěr přijme nebo ne... Pro mě to bylo podivné překvapení, ale kruci proč ne. Tenhle svět mi bude chybět...
Geniální závěr geniální trilogie. Po prvním díle jsem byla naprosto nadšená, po druhém lehce nesvá (a ve stresu z toho, kam se to ubírá), po třetím jsem v sedmém nebi.
Sledujeme třetího z oblíbeného tria, Kaňoura. No a jestli ho dobře znáte, víte, že je to ten nejcitlivější a emocemi nejnabitejší ze všech kříženců. V duchu emočního třesku se odehrává poslední dobrodružství putování po Souzených (i mimo ně), ale nemusíte se bát, pokud patříte k fandům extra akce a bizáru, rohodně nedočtete s prázdnou.
Autor dokázal všem fantasy nadšencům luxusní jízdu, která je originální, čtivá, magická i brutální a já už se nemůžu dočkat, až si to celé za pár let zopakuji a budu se opět smát jak blázen a přát si domů prase.
Žít v sedle!
Kniha naprosto narvaná děním. Jedna bitva střídá druhou, neustále se do bitvy někdo chystá, řeže se, nebo se z ní léčí, vylizuje si rány... a chystá se na další bitvu. Zfilmování v reálné filmařině by bylo neskutečně drahé. Pán prstenů mi lezl na nervy svými předlouhými bitvami se spoustou a spoustou aktérů. Tady byly také a přesto čtu a čtu. Co Tolkien nemá a French ano?
První část válečná řež, druhá putování, což bylo občerstvující a umožnilo mi lépe poznat povahy.
Hlavní roli v tomto vyprávění měl Kaňour, třetí "hlavní" Bastard. Ze všech tří mi přišel jako největší charakter, protože dokázal přiznat i slabost. Šikula naprosto překvapil. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli tedy je, nebo není hajzl. A pak poslední třetina knihy, ta měla největší spád, s naprosto skvělým závěrem! Vzhledem k ukončení jsou asi Praví ti nejvíc povedení Bastardi!