Spálil jsem Adolfa Hitlera
Erich Kempka
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182674/bmid_spalil-jsem-adolfa-hitlera-182674.jpg
4
27
27
Autentické zápisky Ericha Kempky jsou zajímavým dobovým dokumentem, v němž je subjektivně a zajímavě popsán pohled muže, jenž od začátku 30. let byl profesně velmi úzce a osobně spjat s Adolfem Hitlerem. Zápisky vyšly několikrát pod názvem Ich habe Adolf Hitler verbrannt (Spálil jsem Adolfa Hitlera). Kempka, osobní Hitlerův řidič, popisuje léta, která strávil s Hitlerem od roku 1932 do jeho smrti. Velká část je věnována posledním Hitlerovým dnům v bunkru a posléze spálení ostatků jeho a Evy Braunové, na němž se Kempka podílel. Tento dokument lze srovnat se zápisky Hitlerovy sekretářky Traudl Jungeové. Částečně její pohled doplňuje. Kempka žil po Hitlerově boku a stejně jako například T. Jungeová a mnoho dalších zaměstnanců Hitlera uctíval, obdivoval jako osobnost a o většině nacistických zvěrstev ani nevěděl. Omezuje se výhradně na bezprostřední osobní zážitky s Hitlerem a nezmiňuje se o politicko-společenském kontextu ani neuvažuje o ideologii a válce. Prostě vypráví o tom, co prožil.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2013 , VíkendOriginální název:
Die letzten Tage mit Adolf Hitler, 1951
více info...
Přidat komentář
Velice zajímavá kniha, ale mám z ní rozporuplné pocity, jestli tomu věřit nebo ne. Ale určitě za přečtení stojí. Dalo mi to zase další úhel pohledu na 2. sv. válku. :)
Těžko jakkoli posuzovat knihu a případně odsuzovat jejího autora.
Mnozí rodinní příslušníci a blízcí spolupracovníci nacistických pohlavárů unisono a zcela upřímně vyprávějí, že jejich manžel, otec, strýček, šéf byl přátelský člověk, který rád obdarovával okolí, byl milý a pozorný, vybraně se vyjadřoval, miloval klasickou literaturu a rád si hrál na zahradě před rodinným obědem se psem.
Málokdo následně projevuje zájem o to, co takto hodnotnou osobnost vedlo k podepisování rozsudků smrti tisíců jiných, bezesporu taktéž život a okolí milujících lidí? Stejně tak se po příčinách a následcích nepídí Erich Kempka. Jednoduše popisuje některé zajímavosti ze života Adolfa Hitlera a jeho okolí, jichž byl osobně svědkem.
Jako střípek do mozaiky tehdejší doby jde o poměrně zajímavé čtení, jež se navíc pečlivě vyhýbá ostrým hranám minulosti tak, aby pokud možno vzbuzovalo co nejméně odporu a negativních reakcí. Inu, proč ne.
Poměrně typický zástupce memoárové literatury z okruhu nepolitických spolupracovníků Adolfa Hitlera. Stejně jako ve vzpomínkách dalších sekretářek, kuchařek či pokojských tady nejde o politiku, ale o vzpomínání na "šéfa", který byl vlastně docela fajn. Autor neřeší válečné plány ani osudy Židů, ale popisuje svoje zážitky a dojmy z cest, které s Vůdcem absolvoval. Velká část knihy je pak věnována posledním dnům v Berlínském bunkru, a Kempkově roli v nich. Je to pěkné, odpočinkové čtení, ostatně - autor je řidič, a nesnaží se na to naroubovat nějaké politicko-filosofické hloubání.
Někdy se podobným memoárům plných vzpomínek na "fajn šéfa" vyčítá, že Adolfa Hitlera zlidšťují, a tím zlehčují jeho činy. Nemyslím si, že by to tak bylo. Tyhle paměti ukazují, že i sebestrašnější diktátor bývá v jádru často obyčejný, někdy svým způsobem i docela hodný člověk. Ukazují nám tím, že schopnost páchat zlo není monopolem nenávistných zvrhlíků se zjizvenou tváří a kopytem pod pláštěm, ale obyčejných, často i přátelských lidí, které potkáváme na ulici. A to je třeba mít na vědomí.
Autor popisuje soužití s Adolfem Hitlerem tak, jak ho viděl on sám. Nezabíhá do zbytečných detailů a informací o válce, snaží se vyhnout zpětnému hodnocení. Popisuje vše prostě tak, jak to v danou chvíli viděl a cítil. A že jeho pohled na Hitlera byl poněkud naivní? Podle jeho popisu se v osobním životě Adolf choval velmi mile a měl porozumění pro své zaměstnance. Pro Němce byl významnou osobností, ke které vzhlíželi a byla čest pro něj pracovat. Když přičteme fakt, že se nevědělo o zvěrsvech, která byla páchána, jevil se patrně jako úžasný člověk. Čímž nechci říct, že bych schvalovala jeho ideologii a činy.
U knihy se mi nejlépe četla poslední část odehrávající se v bunkru.
3,5 hvězdy
Erich Kempka, muž který byl osobním řidičem jednoho z nejrozporuplnějších mužů v dějinách lidstva, Adolfa Hitlera. Svoji profesi vykonával od roku 1932 až do konce války, smrti svého zaměstnavatele a šéfa v jedné osobě. Když jsem si přečetl název knihy, prvotní myšlenka byla, že Kempka opařil (spálil horkou vodou) A. Hitlera kávou nebo čajem, až po přečtení kapitoly, kde se zmiňuje, že se podílel na likvidaci mrtvoly vůdce, spálením mrtvoly vůdce a jeho manželky Evy Braunové, jsem pochopil, proč zvolil tak příznačný název své knihy. Kniha se velmi dobře čte, není zatížená o politiku, ideologii Třetí říše a autor se drží tématu.
Mně se kniha docela líbila. Byla psaná lehkým a čtivým stylem. Oceňuji, že se Erich Kempka vyhnul politice, to by mě asi moc nebavilo, naopak nám nabídl úplně jiný pohled na Hitlera, se kterým byl v kontaktu 24/7. Popravdě se mi nechce věřit , že by AH mohl mít i nějakou lidskou stránku. Ano, podle všeho miloval svého psa.
Bylo to takové divné číst vzpomínky Ericha Kempka, který největší lidskou zrůdu Hitlera popisuje jako hodného a spravedlivého šéfa. Je fakt, že autor se vyvaroval hodnocení německé politiky a průběhu války. Ale stejně mi chvílemi přišlo, že text je psán hodně naivně.
Spálil jsem Adolfa Hitlera
Kniha se mi líbila více než obdobná publikace od Rochuse Mische, který byl osobním strážcem Adolfa Hitlera. Erich Kempka napsal svůj příběh poutavě a není v něm nouze také o nejeden zajímavý příběh nebo rovnou historickou zajímavost. Uvedu především příklad toho, že jednou ze zajímavostí 2. světové války je osud Martina Bormanna, avšak Erich nám tento osud odhaluje. Škoda, že knihu nenapsali i Otto Günsche nebo Heinz Linge.