Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77408/bmid_spalovac-mrtvol-c5J-77408.png
4
4704
4704
Román tzv. psychologický horror. Příběh psychopata a maniaka, který se za okupace pod vlivem fanatizujících nacistických frází stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem. Tento zaměstnanec a později ředitel pražského krematoria, trpící chorobnou představou, že člověk proměňovaný v prach vykupuje se ze všech pozemských strastí, stává se pod dotekem nacistické ideologie typickou postavou horroru. Román, který se v tomto žánru snaží zachovávat groteskní panoptikální ovzduší, avšak prozrazuje i mnoho hrůz z nacistické okupace.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla podruhé a znovu se mi líbila. Fuks do svých knih napumpoval symboliku, jeho knihy jsou natřískané gradací, doslova přetékají ledovou mrazivostí, temnou absurditou, až to člověka zaráží. Naprosto chápu, že spousta lidí knihu odvrhne a řekne: "Pardon, tohle opravdu ne..." jenomže... krásně se dá číst mezi řádky, já jsem si doslova vychutnávala to opakování motivů růžolících dívek v černých šatech, všudypřítomnou dámu s kloboukem, Kopfrkinglovo únavné opakování vět dovedené až do mechanického papouškování prázdných frází. Dle mého názoru geniální kniha, málo kdo dokázal něco takového přenést na papír, málo kdo dokázal nastolit v knize takovou atmosféru, až Vám při čtení do tváře sálalo horko ze žároviště. Neuvěřitelné.
Dle mého názoru zvláštní dílo. Jak se zdá, každý to vidíme z jiného úhlu. Měla jsem to jako jednu z maturitních otázek. Skrz naskrz prošpikované myšlenkami a byť bych řekla cokoliv a dodala, že můj názor je... tak mi na to nemohl nikdo nic říci. Je to otevřený příběh, každý v něm vidí někoho jiného, jinému přijde hl. hrdina jako sympaťák dalšímu zase jako psychopat od začátku.... Zvláštní, jindy milé a hezké, pak děsivé a kruté... Rozpolcené pocity z díla mám dodnes, ani nemohu jasně vyjádřit, co si o tom myslím....
Zajímavé je, že z knihy jsem čerpala více vyrovnanosti, než čehokoliv jiného. Karel Kopfrkingl mi zkrátka připadal jako ideál. Milující manžel a otec, který si váží své práce a vidí v ní smysl, ať už je jakákoliv. Škoda, že se poté tolik nechal ovlivnit. Závěrečnou scénu s Židy jsem možná proto nepochopila. Jakmile jsem shlédla film, zděsila jsem se. Z pána se vyloupl ohavný ulízaný psychopat s gesty a rekvizitami (hřebínek), o kterých nebyla v knize ani zmínka.
Dřív, než jsem četla knihu, jsem viděla film. A je to opravdu jedno z velmi mála děl, kde se mi víc líbil film, než kniha. Karel mi byl prostě jako postava silně nesympatický a když to tak u postavy mám, mám potom i problém dílo dočíst.
..., rakev byla, jak má být, vysoká a široká, vešli se tam oba jako nesourodí bratři, zatloukl rakev kleštičkami, prohlédl tyč i dlažky, jsou-li čisté, poopravil klobouk... a šel. „Smrt sbližuje,“ řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, „v lidském popelu není rozdíl. ...“
One man show úplne vyšinutého človeka – Spalovače mrtvol. Sledujeme jednu bizarnú a nenormálnu osobu. Ostatné postavy tvoria iba smutné panoptikum, udalosti v deji zas iba kulisu na dotvorenie si predstavy o zbiehaní sa hustých čiernych chmár v mozgu pána Kopfrkingla a zároveň o zbiehaní sa chmár nad Európou (dielo je situované do obdobia tesne pred vypuknutím WWII).
Spalovač je nadchnutý a skrz-naskrz presiaknutý svojou prácou, ktorá sa mu premieta do života tým najhorším možným spôsobom. Všade vidí smrť, uctieva jej „jízdní řád“, smrť je preňho absolútna hodnota, ku ktorej vzťahuje všetko ostatné, jej protipól – život – nevynímajúc. Navyše je zacyklený vo vlastných hrôzostrašných predstavách a chorom vnímaní okolitého sveta.
Odporúčam pohľadať v sebe to morbídne a zvrátené (no hľadajte... hľadajte lepšie... určite sa niečo nájde... voilá, nevravela som?), vyvolať to bližšie k povrchu a dielo čítať pomaly a pozorne... vychutnávať si všetky tie sladké, čarokrásne a nebeské obrazy... ehm, teda myslím tie kompletne šialené predstavy... ach, vidíte taky tu mladou růžolící dívku v černých šatech?
Odporúčam aj hororovo-dramatické filmové spracovanie J. Herza z roku 1968 (!) v hlavnej úlohe so sugestívnym a nenapodobiteľným R. Hrušínským.
Není dobré ji dočítat před spaním. Obsah jsem tušila, doposud jsem ji ale nečetla, ani neviděla film, takže jsem byla zvědavá na konkrétní obsah, na detaily. Poměrně dlouho se nic neděje, konec je docela masakr. U téhle knihy oceňuji dokonalou stavbu, kompozici a obsahovou čistotu. Není tam nic navíc, vše hraje roli, vše má svůj důvod a spěje k nezvratnému konci. Dramaticky vyfabulovaný děj s originálními výrazovými prostředky, opravdu ideální předloha pro film. Právem legenda. Zkratka, která popisuje koncentraci lidského zla, ukrytého v beránčím rouše. Je tu popsán rys lidské povahy, který se v různých formách projevoval a bohužel projevovat bude. Vlastně docela aktuální dílko.
Tak teda mám to za sebou.....Kniha se nečetla špatně, ale zanechala ve mě nějaký tíživý pocit nebo co.
Pan Kopfrkingl na mě od samého začátku působil jako psychopat, už jen tím, jak mluvil se svou rodinou nebo o ní nebo o své práci. Navíc byl hravě zmanipulovatelný, takže podle mě nutně musel dopadnou tak, jak dopadl.
O tom, jak snadno člověk podlehne touze odlišit se od ostatních jako nadčlověk, a o tom jak se stane nadčlověkem který může řídit životy jiných --- popisy, jak se hlavní postava zbavuje svých členů rodiny je děsivá..
O žádném vnitřním přerodu se tu, dle mého názoru, mluvit ani nedá. Místo Karla Robert, místo pravého označení obrazu výmysl. Přeslazená hodnocení zaměstnanců a známých, zdůrazňování abstinence a jakási "plyšová" mluva - to vše, kromě vzpomínek na pozitivní přístup Marka Ebena při moderování některých Slavíků, nutilo myslet na jedinou věc - je to narušená osobnost.
Tudíž nebylo žádným překvapením, když za "příznivých" podmínek maximálně rozvinula svoje predispozice, což pro mě, jako čtenáře, neznamená šok, ale logický závěr příběhu.
Tuto knihu jsem si vybral k maturitě a popravdě jsem nevěděl co od ní čekat. Tak v polovině knihy se konečně něco začalo dít a konec knihy byl velice překvapivý. Je strašné jak člověk může změnit myšlení, jen kvůli několika zákonům a postupnému vymívání mozku, že on je ten 100% a všichni ostatní jsou podřadní, včetně jeho rodiny.
Jak snadné je zmanipulovat lidi, kteří nedokáží mít vlastní názor. Celý život žijí v bublině a nevidí kolem sebe nic co vidět nechtějí. Nesnáším, když vidím první film a pak čtu knihu. Tady jsem se přemohl a nelituji toho. Ve všem co Karl Kopfrkingl udělal a řekl jsem viděl Rudolfa Hrušínského...
Velmi smutné, když člověk s nalomenou myslí nechá pohltit svoji prací a k tomu všemu si nasadí růžové brýle.
(SPOILER) Karel tu působí jako naprostý psychopat. Nejdřív o své rodině mluví s úctou, pak přijde nacismus a on je všechny zabije? Nemám ráda válečnou literaturu a nemám ráda morbidní knihy. Nelíbila se mi a není k tomu víc co dodat.
Život je jen bytím k smrti. Nepřekonatelná kniha i nepřekonatelný film. Kultovní počin ke kterému není třeba víc dodávat.
Nevim. Mozna mi neco uniklo ze symboliky, mozna to bylo tim, ze jsem vedel, jak to skončí, ale kniha se mi moc nelibila. K. na me od zacatku pusobi jako psychopat, o promene podle me nemuze jit rec. Opakujici se pasaze (treba pani s perem na klobouku nebo vsudepritomne ruzolici divky) mozna mely podtrhnout vnimani sveta Karla, me ale silne iritovaly a nudily, nektere pasaze proti tomu byly zase moc strucne a skokove posuny deje se mi taky nelibily. Se stejnym efektem by knizka mohla byt tak na ctvrtine rozsahu;-)
Pripomnelo mi to jednu hororovou povidku, ve ktere autorka ve snaze o atmosferu na kazde strane pouzivala nekolikrat slovo krev, az to zaclo byt velmi nudne a nikoli zesilujici dej.
Nechápu jak někdo inteligentní může v popisu knihy vyzradit celý její děj. Děkuji za opravu popisku knihy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Fuksův spalovač je psychopat. Karel Kopfrkingl je psychopat už od samého začátku románu a já se divím komukoli, kdo označuje knihu za román psychologický nebo za knihu o rozkladu člověka. Autorova taktika přilepit čtenáře do až intimní blízkosti k téhle postavě vytvoří zajímavý (snad i nepříjemný) vztah čtenáře a díla. Co by snad mohlo být v jiném případě zajímavou a komickou poetikou, totiž Kopfrkinglova fascinace smrtí a jeho smíření s ní, je právě v kontextu blízkosti a také surreálnosti díla hrozivou předzvěstí toho, co se má stát. A ono se stane. Krom toho v díle panuje významová otevřenost, a chladný odstup, s jakým se v díle zabíjí a s jakým je to popisováno, jen přispívají k tomu, aby Spalovač mrtvol byl spíše dílem reflexivním, zaměřeným na čtenáře, nikoliv tedy psychologickým. Protagonista mimochodem vede tak silné monology, že jimi vytěsňuje všechny ostatní přítomné postavy s výjimkou těch komických – to má za následek určité odtělesnění, zatímco jasné vymezení časoprostorové volá spíše po odlidštění a to mi tak úplně nesedlo. Kopfrkingl zkrátka nemá moc šanci s nikým kontrastovat. Jistým opakem je mu lékař, ale jeho role je v příběhu spíše jen ukotvující v realitě, aby z knížky nebyl úplnej magickej realismus. A myslím si, že ze všeho nejvíc Spalovač mrtvol zaujme nejspíše experimentálností v pojetí válečného tématu, tudíž jeho nadčasovost nemusí být zaručena.