Spánek rozumu plodí příšery
Aleš Palán , Jan Šibík , Jan Konvalinka
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458653/bmid_spanek-rozumu-plodi-prisery-xcJ-458653.jpeg
4
44
44
Může virus zemřít? A jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Máme se obávat silného státu? A jaký smysl má mýlit se? Pandemie nemoci covid-19 přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno „odborníků“? Publicista Aleš Palán se rozhodl „uvěřit“ člověku, který s viry žije skoro celý profesní život. Rozhovor s předním českým biochemikem a prorektorem Karlovy Univerzity Janem Konvalinkou je výletem do světa vědy, smrtících virů, i nevědeckých fám; do zákulisí koronavirové pandemie i chyb, kterých jsme se dopustili. V neposlední řadě nahlédneme do života kluka ze severu Čech, který se původně chtěl stát egyptologem, aby se nakonec ocitl ve světě neviditelných zabijáků. Jeho nadhled i humor ale dávají naději, že vědění je silnější než strach. S fotografem Janem Šibíkem se autor rozhovoru Aleš Palán sešel poprvé na Šumavě při práci na bestselleru Raději zešílet v divočině a knize esejů Návrat do divočiny. Knihu rozhovorů s Janem Konvalinkou rámují fotografie karantény z jara 2020, které Šibík pořizoval od prvního do posledního dne.... celý text
Přidat komentář
P. Konvalinku mám ráda, jeho názory jsou mi velmi blízké, ve většině věcí s ním souzním. Jeho životní zkušenosti jsou inspirativní. Jedna z mála věcí, se kterou bych asi v knize nesouhlasila, je jeho názor na vývoj češtiny :) (později v knize nicméně přiznává, že se vyjádřil i k věcem, kterým rozumí jen částečně - oceňuju, že to p. Konvalinka s pokorou přiznává, takže mu to s tou češtinou asi odpustím :-) ). Kniha se jinak velmi dobře čte a ačkoli vypadá, že je "tlustšího rozsahu", tak každá druhá dvoustrana jsou fotky - budete tedy mít přečteno rychle. Ještě jedna poznámka - kniha byla napsaná už v létě 2020, od té doby se tedy samozřejmě okolo epidemie stala spousta věcí, ale nepřišlo mi, že by to bylo pro mě při čtení rušivé.
V jednej z recenzií som čítal prirovnanie tejto knihy ku "intelektualním lázním". A toto úplne sedí. Bolo veľmi príjemné počúvať myšlienky a názory niekoho, kto to má v hlave usporiadané a navyše má veľa odborných vedomostí. V dnešnej dobe čerpáme povrchné, nedostatočné a často protichodné informácie z internetu a médií. Občas sa zjaví rozhovor alebo analýza, no stále nie porovnateľná s rozsahom tejto knihy. Prednosťou tohto diela sú časové odstupy, s ktorými boli rozhovory robené, dielo tak získalo nadčasovosť. Jediná škoda je, že zachytávajú len udalosti po koniec roka 2020, bolo by zaujímavé hodnotenie udalostí roku 2021, ako aj nástupu očkovania. Aj tak ma však prekvapilo s akou mierou presnosti popisuje pán Konvalinka rozličné aspekty pandémie, kým my už máme dnes oveľa viac informácií. Knihu odporúčam nielen v súvislosti s pandémiou, ale celkovo na rozvoj kritického myslenia a porozumenie dnešným vzostupným a žiaľ úspešným trendom konšpirácií.
Vážím si velké spousty humanitně vzdělaných lidí, ale tohle - to je oáza. Vrcholné osvěžení, poslouchat člověka přírodovědně vzdělaného, který LOGICKY vyvozuje určité závěry zasahující do sociologie, filozofie, politologie. To není servírování pravd, to je vedení nás po cestě, kterou on sám prochází a kterou komentuje s optimismem, humorem, nadhledem a sympatickou kritičností. Setkání s člověkem, ve kterém se spojil čirý rozum, cit, vysoká morální úroveň a víra (nejen v Boha; víra v to, že člověka může zachránit vzdělání a práce), to bylo v téhle podivné době to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Aleš Palán během roku 2020 nasbíral s profesorem biochemie Janem Konvalinkou celkem deset rozhovorů (devět jich vzniklo mezi dubnem a zářím, v audioknize přibyla ještě kapitola ze závěru roku) zdaleka nejen o covidu. Je to člověk, jehož střízlivé, erudované a srozumitelné názory se vyplatí sledovat. Otázky se navíc neomezují jen na vědecká témata (co jsou viry, jak se šíří a jak probíhá výzkum léků a vakcín), ale i na širší společenský kontext pandemie. V té vědecké rovině si Konvalinka všímá, že covid-19 paralyzoval celý svět hlavně proto, že se snadno šíří, má řadu bezpříznakových přenašečů a zároveň poměrně vysokou smrtnost. Většina lidí jej prožije jako onu „chřipečku“, řadu lidí však pokosí jako novodobý mor. Přesvědčivě pak ukazuje, že jedinou cestou z krize je masivní očkování populace a že vývoj hned několika účinných vakcín v rekordním čase je asi největším vědeckým počinem lidstva od přistání na Měsíci. Šrámy na společnosti se však budou napravovat výrazně obtížněji. Konvalinka si povzdechuje, že „procento lidí, kteří propadají bludům, stále roste, což je neslučitelné s otevřenou, svobodnou společností a strašně na to doplatíme“, protože bláboly o škodlivosti testování a očkování zabíjejí (a bohužel nikoliv jen své šiřitele) a hlavně je tím ohrožen koncept objektivní pravdy jako samotný základ naší společnosti. Tomuto novodobému tmářství přitom během pandemie vydatně napomohla i česká vláda, která vydáváním nesrozumitelných a nesmyslných opatření ztratila důvěru občanů, kteří jaksi na protest proti vládě přestali během druhé vlny opatření dodržovat. „Ta snadnost, s jakou vládě prošlo zcela flagrantní a navíc úplně zbytečné porušení základních ústavních svobod. je do budoucna opravdu zneklidňující,“ říká k uzavření hranic loni na jaře. A varuje před politiky, kteří si zvyknou na to, že mohou libovolně rozkazovat, kdy si lidé smějí nakoupit rohlíky a v jakém počtu se smějí scházet… Což je tvrdá realita dnešního dne. Konvalinka také přesvědčivě ukazuje, že stát po první vlně covidu naprosto selhal, když nepromyšleně vše otevřel a nijak se nepřipravil na druhou vlnu, která se pak kvůli nerozvážnému rozvolnění před Vánoci překlopila ve vůbec nejhorší třetí vlnu. Kromě jednoho z nejzajímavějších pohledů na aktuální pandemii se člověk dozví řadu zajímavých informací o hledání léků na HIV, bezútěšnosti základního výzkumu nebo třeba o financování výzkumu na vysokých školách. (9/10)
Po literární stránce opět velmi dobré. Pan Palán má dar. Ale tentokrát mě moc nezaujaly fotky, respektive působily hrozně depresivně. Ne kvůli rouškám, ale spíš kvůli tomu, jak do skoro každého záběru vlezlo nějaké grafiti, oprýskaná zeď a nikde žádná příroda, jen beton, asfalt, odpadky.
Ale úplně nejvíc mě neuspokojil pan Konvalinka. Ačkoli několikrát zopakuje, jak je důležitá rozmanitost názorů, stejně hned vzápětí řekne, že ty špatné by zakázal. Nabádá ke kritickému myšlení, ale když některý jeho kolega přesně tohle udělá a dojde k jinému závěru, hned šíří nebezpečné bludy. Ne, takhle svoboda prostě nevypadá. A povinné očkování, protože nemám právo nakazit jiné? To taky není svoboda. Svoboda je zvážit svou situaci, rozmyslet se, jak moc chci riskovat nákazu, a podle toho se aktivně chránit. Sám sebe. Ne že budu někoho k něčemu nutit.
Pandemie koronaviru přinesla mnoho otázek, na které není jednoduché najít odpověď. Aleš Palán se rozhodl zeptat se na ně (ale samozřejmě nejen na ně) předního českého biochemika, prorektora Univerzity Karlovy, ale také katolického křesťana a varhaníka Jana Konvalinky. Rozhovor spolu vedli od dubna do září 2020.
Aleš Palán je skutečně výborným tazatelem, který se umí ptát dobře a zajímavě. Takže z jeho rozhovoru se dozvídáme jak o životě Jana Konvalinky – jeho cestě na vysokou školu, rozhodnutí pro vědeckou dráhu i jeho cestě k víře; tak i o jeho současném pohledu na život, pandemii koronaviru, vědeckou práci, současnou českou společnost, hledání pravdy a naděje a mnohé další.
Celý rozhovor byl pro mě jedním velkým dobrodružstvím, které mě bavilo od začátku až do konce a při kterém jsem více poznala jednoho z našich současných vědců, který je pro mě velice inspirativní osobností.
"Někdy si myslím, že musíme spadnout až na dno. Ale doufám, že nemám pravdu. Krize jako ta covidová nás možná popostrčí, abychom si uvědomili, co je podstatné. A že se nedá všechno svázat do předpisů, že se nemůžeme jen bát zneužití a musíme si trochu víc věřit – a doufat v improvizaci a svobodnou tvořivost. Když toho někdo zneužije, potrestejme ho, ale nesvazujme se předem. Politika se bohužel dělá způsobem, který lidi straší a emocionálně v nich vyvolává dojem, že všude kolem jsou jen darebáci, kteří kradou a podvádějí. A že je třeba přijmout přísné zákony, aby k tomu nemohlo docházet. Druhým extrémem je řízení státu jako firmy, kdy odbouráme všechno, z čeho není přímý užitek, i veškeré diskuse, které jenom zdržují. Což se naštěstí zatím tak úplně nedaří.
Jednoduché řešení nemám. Složité řešení je dlouhodobě pracovat na zvyšování důvěry lidí v systém, ve vzdělání, a koneckonců i v politiky. Nejpodstatnější problém naší země je ona obecná hluboká nedůvěra: k druhým lidem, k výsledkům vědy, k očkování… Tady se pak rodí názory, že svět je řízený spiknutím Židů, zednářů nebo homosexuální lobby. Odtud se dozvídáme, že Země je placatá. A odtud vychází nadšení pro nového spasitele, kterého budeme obdivovat tak dlouho, dokud i on zase nezklame. Lékem je tedy zvyšování důvěry. A vzdělání. V práci a vědění je naše spasení. Hele, já si to fakt myslím."
Rozhovor se odehrával na konci první vlny koronaviru a o letních prázdninách, kdy jsme doufali, že druhá vlna nebude. Doufal v to i pan profesor Konvalinka. Takže je to takové zajímavé srovnání toho, co jsme věděli před rokem a co víme teď. Rozhodně tato kniha stojí za přečtení.
Chtěl bych doporučit jako jasný a uklidňující průvodce pandemií - všemi obavami, nezbytnými znalostmi virové problematiky, očekáváními i nesmyslnými smyšlenkami šířenými na sociálních sítích. Je to pecka !!
Zajímavé povídání dvou zajímavých lidí z trochu smutné doby. Kniha je přitom v kontrastu k výše uvedenému velmi optimistická, odlehčená a v určitém směru vlastně veselá.
Je krásné vidět, že lze s něčím nesouhlasit a přitom hned svého oponenta nepovažovat za méněcenného kreténa. Oblažující a přitom srozumitelná argumentace vlastního názoru či jako podklad pro vyjádření nesouhlasu s jiným názorem.
I bez ohledu na informační hodnotu by tento rozhovor stačil jako osvěžující ukázka kultivovanosti projevu.
PS: Neodpustím si osobní poznámku. Jako začínající novinářský elév jsem byl před drahným časem naším exprezidentem rovněž zaskočen otázkou: "A vy jste kdo?" Dnes mu za to zpětně velmi děkuji, protože jsem opravdu netušil, do jak čestné společnosti jsem se tím dostal.
Pět hvězd je málo! Poslouchala jsem audioknihu, takže jsem měla zážitek z toho, že jsem mohla oba pány poslouchat v jejich podání a navíc jsem měla jako bonus povídání prosincové, které proběhlo až po vydání knihy. Zajímalo by mě, jak by pak vypadalo, kdyby se potkali i po Novém roce, řekněme v únoru nebo březnu.
Každopádně papírovou knihu už mám objednanou nejen pro sebe, ale i pro moji mamku. Je totiž úžasná. Kniha i moje mamka :-)
Kniha je nejen o Covidu, ale celkově o tom, jak je důležitý kritický rozum a sdílená zkušenost. O životě i práci pana Konvalinky, který je neskutečně skromný, vzdělaný a vtipný. Prostě pokud tady zrovna nečtete recenze po dočtení knihy, ale řešíte, jestli si ji přečíst, vůbec neváhejte. Nebudete litovat ani jedinou minutu. Howgh!
Spánek rozumu plodí příšery od Aleše Palána. Naprosto úchvatný rozhovor s Janem Konvalinkou. Pokud se na podobné knihy stejně jako já díváte s nedůvěrou a raději si vybíráte beletrii, věřte, že tahle za váš čas stojí.
"Jenom bych byl opatrnej před tím radostným hlásáním konce starého, podlého světa. Objevuje se totiž stále více textů aktivistů různých politických směrů, kteří ze současné krize obviňují náš západní, přesněji globální liberální systém a horují pro to, aby se tato krize stala začátkem nějakého nového, nepříliš jasně definovaného ekonomického a společenského pořádku. (...)
Považuju to za velmi nebezpečné a velmi hloupé. Naši současnou krizi nezpůsobil ani Rotschild, ani vrahové z Wall Streetu, ani globální liberální ekonomický systém. Začala vinou příšerných hygienických standardů na tržišti ve Wuhanu, které by v žádné liberální západní zemi nemohly před zdravotní službou obstát ani pět minut. Nebyla způsobena hltavostí západního světa a jeho touhou po zisku, ale velmi prastarými kulinářskými zvyklostmi v zemi, kde se pojídání exotických tvorů z pověrečných důvodů považuje za součást národního dědictví. A nerozšířila se vinou nevládních organizací nebo liberálních médií, ale vinou totalitního režimu, zvyklého utajovat nepříjemné skutečnosti a umlčovat lidi, kteří o nich mluví. Ve skutečnosti seniory v Lombardii, v New Yorku a jinde nezabíjí globální liberální systém, ale naopak pozůstatky středověké despocie kombinované s přežívající totalitní ideologií 20. století a mizernými hygienickými standardy."
Poslouchala jsem jako audioknihu. Přišla jsem sice o fotky, ale nelituju. Autentičnost projevu obou aktérů rozhovoru mi to zcela vynahradila. Byla radost je poslouchat. A byla radost, ráchat se s požitkem v čisté vodě rozhledu, nezpochybnitelné profesní způsobilosti, kultivované argumentace, hravé sebeironie, respektu k odlišnosti. Vizionářství (bez dnes zcela běžného katastrofického filtru), předpokladů na základě zkušeností, ověřeného, ověřitelného.
Pookřála jsem. A mé grémium "ředitelů zeměkoule" je zase o jednoho člena bohatší. :)
Zajímavá kniha, která se mi nečetla snadno a úplně jedním dechem. Aleš Palán se opravdu umí dobře ptát a pan Konvalinka umí chytře odpovídat a svůj obor dokáže též srozumitelně přiblížit i laikům. Ve výsledku nejsem zklamán ani nadšen a ani nějak extra obohacen, tudíž hodnotím třemi hvězdami.
Ještě bych se mohl vyjádřil k fotografiím, když tvoří polovinu knihy. Jan Šibík je zkušený fotograf, jeho práci nelze vůbec kritizovat. Portréty pana Konvalinky se mi velmi líbily, ale fotografie z ulic mě příliš nezaujaly, škoda, že na všech fotkách potřeboval zachytit lidi. Myslím si, že fotografie prázdných pražských ulic by lépe ilustrovaly atmosféru jara 2020.
Pan Palán má dar ptát se a naslouchat. Čtivé, zajímavé. Tolik skvělých a chytrých lidí tu žije a volit není koho...
Nesmírně si vážím všeobecně vzdělaných lidí, kteří dokáží běžné situace prokládat bonmoty typu: Je to jako by se dějepisář jednoho dne probudil v době první punské války. Doufejme, že tu válku pozorujeme z Říma, a ne z Kartága. :))
Lidí pokorných, kteří toho hodně ví a hodně toho dokázali, přesto o sobě stále pochybují.
Přesně tak vnímám profesora Jana Konvalinku, se kterým v roce 2020 vedl rozhovor Aleš Palán.
Stále častěji mluvíme o tom, jak se rozpadá kritické myšlení a zatím jsem nenašla účinnější obranu, než o tom mluvit ještě víc, diskutovat a číst. Právě tato kniha je plná inspirace a moudrosti.
Jediné momenty, kdy jsem skřípala zuby, byly ty, kdy se pan profesor rozhodl ignorovat současná pravidla českého pravopisu Aleš Palán na to v jedné otázce upozorní, čímž poskytne čtenáři vysvětlení. (Pravopisné reformy vnímá Konvalinka jako sociální inženýrství a útok na sdílený kulturní prostor.)