Spasitel Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523796/bmid_spasitel-duny-651e8b9759bc6.jpg
4
1146
1146
Spasitel Duny - retro vydání. Má spiknutí šanci na úspěch?! Paul Atreides je absolutním pánem světa a v očích svých poddaných bůh. Fremenská vojska šíří vesmírem hrůzu a zkázu a ničí všechno a všechny, kdo se Paulovi postaví do cesty. Bývalé mocnosti se ale nehodlají jen tak vzdát: Bene Gesserit, Gilda a Tleilaxané připravují tajné spiknutí proti božskému vládci – a silného spojence mají v jeho vlastní domácnosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , BaronetOriginální název:
Dune Messiah, 1969
více info...
Přidat komentář
Toto pokračování je předělem mezi Dunou a Dětmi Duny a je to dost znát. V první polovině se toho kromě intrik proti Paulovi Atreidovi mnoho neděje. Kromě intrik je tu mnoho filosofování, náboženství a politiky, a prakticky žádná akce. V druhé polovině knihy se to o něco zlepší, protože děj je akčnější a figurky na šachovnici, které se v první půlce rozestavovaly, se konečně daly do pohybu. V porovnání s Dunou je pokračování o dost slabší. V Dětech Duny se to však zase zlepší.
Jestli jsem první díl ujížděla na ději, doslova slintám v tom druhém nad dobrou detektivkou a - ó, konečně! - větším vývojem a rozvojem postav. Jako všechno ambivalentní je pro mne Chani ukňouraná. Aliu začínám nenávidět a nechápu ji; pro mne hysterka k profackování. Překvapila mne Irulán. Jednoznačně pozitivně se z loutky stává hybatelkou děje.
Paulovo zmítání se na hraně je jak z psychologického románu. Mám dojem, že si tímhle Herbert odskočil do jiného žánru - aby se pak vrátil k vyprávění jako takovému (k nemalé úlevě nás všech) :-D
Je pravda, že být tohle první díl, další už nečtu. Odbourala by mne složitost knihy jako takové. Myslím, že se mi četla nejhůř z celé půvosní ságy.
Tudíž nutná likvidace ducha a piedestálu Paul jako hlavního hrdiny dílu prvního byla "jen" dobrá.
Spasitele Duny vnímám jako rozšíření obzorů světa páně Herberta. MuadDibova filozofie, politika, trocha ekologie...a trocha děje. Není to jednoduché čtení, občas není ani moc zábavné, ale atmosféru to má. Nutnost k pochopení celé ságy.
Původní Duna je skvělá věc, její pokračování až překvapivě velká slabota, kterou jsem málem i nedočetl. Nemastné, neslané, bez pořádného děje, a to ne proto, že by "postavy hodně přemýšlely a zvažovaly..." Opak je pravdou: postavy především nic nevědí a na nic pořádně nedokáží přijít (razantní kontrast proti původní Duně), a tak se ve všem donekonečně hnípají, až se *něco stane*, čímž se kurs poněkud změní a postavy se budou neřešitelně hnípat jiným směrem. Kdybych chtěl dokument o paralýze myšlení, které tolik přemýšlí o všem možném, až nic nevymyslí, tak lepší budu těžko hledat. (Snad někteří ruští klasici, občas právě tak nečitelní.)
Tak jsem se těšil, že si přečtu celou sérii Duny a narazil jsem už u druhého dílu. Zatím co Duna byla skvělá, tohle jsem prostě nedočetl, protože mě to nebavilo. Až někdy nebudu mít co číst (což teda nevím, kdy bude), tak dostane druhou šanci, ale nevím, nevím...
Duna měla skončit Dunou - to bylo první co mě po přečtení poslední věty napadlo. Jsem trochu zklamaná. Skoro to vypadá, že autor velice spěchal s vydáním další knihy. Úplně tu chybějí některé postavy, ty co tam jsou nejsou propracované, děj je velice rychlý, bez akce, velmi dopodrobna se tu filozofuje a některé dialogy jsou až příliš dlouhé. Dále některé otázky, které jsem si během čtení položila, nejsou vůbec zodpovězeny. Na druhou stranu je v díle velice zajímavý námět a zápletka, ale bylo by lepší, kdyby se toho autor více chopil. Beru to (a to díky recenzím a názorům s jiných čtenářů) jako jakýsi dlouhý úvod ke třetímu dílu :)
Nedlouho po přečtení Duny jsem si sehnala pokračování a překvapilo mě, jak jemně a bez větších problémů jsem opět zapadla do světa Arrakisu. Podstatně kratší druhý díl mi přiblížil a do detailů objasnil nesnadný Paulův osud, se kterým se musel po svém vítězství nad starým imperátorem potýkat. Jsem opět uchvácena, Herbert mě držel až do hořkého konce v částečné nevědomosti, co přesně se chystá padnout na hlavu Atreidova rodu a vše odhalil s perfektním načasováním. Mistrovské. Famózní zápletka, konec mi vzal dech. Duna mě chytila do pasti, musím číst dál.
Druhý díl ságy Duna se odehrává po několika letech od událostí popisovaných v prvním dílu. Sledujeme, jak se Paul Atreides vyrovnává se skutečností, že se stal imperátorem vesmíru a že je v jeho jménu vedena svatá válka, díky které zanikají celé světy.
Tento díl je relativně krátký a musím říci, že pro mě i méně čtivý než byl úvodní díl ságy. Nicméně je zajímavé sledovat, jakým směrem se bude ubírat vesmír pod nadvládou Atreidů i osud samotného Paula - Kwisatz Haderacha.
Dvojka za předchozím dílem silně zaostává. Což způsobili především dvě skupiny důvodů. Za prvé je to absence silných postav. Opravdu jsem nevěděl kdo je skutečný padouch a kdo hrdina, kterému mohu fandit. Druhým důvodem je děj knihy, ve které nebyla skoro žádná akce, jen intriky, filozofie a náboženství. Neříkám že tato kniha je úplně špatná, spíš ji vnímám jako nezbytné zlo či nutný mezičlánek většího příběhu.
První Duna byla skvělá, tahle je (pouze) dobrá. Má sice podstatně menší prostor, přesto to neberu jako omluvu za fakt, že se tu téměř nic nedělo. S filozofováním se počítá, ale samotné bohužel na skvělou knihu nestačí. Ano, děj se sice trochu posunul, ale za cenu spousty nezáživných a nepotřebných odboček. Návrat Duncana Idaha byl vcelku příjemný, naopak jsem čekala, že Irulán, jako nová postava uvedená na konci prvního dílu, dostane mnohem větší prostor. V závěru ji autor "spláchnul" jednou větou. Jdu číst dál, ale po druhém díle nejsou moje očekávání tak vysoká, jako o knihu zpět.
Svět se změnil a kolem božského imperátora Paula se stahují osidla zrady. Narozdíl od první Duny zde není jasné "dobro" ani "zlo" a čtenář spolu s hlavními postavami sám pátrá, kde se stala chyba. Již není všechno jasné a krásné a plné ideálů, jak se na první pohled zdálo, a s tím se teď musí Paul se svou sestrou Aliou potýkat. Ač ve Spasiteli Duny prakticky neexistuje žádný epický příběh, žádná válka světů, lze se zde setkat s krásně rozehraným politickým divadlem kolidujícím s láskou a s osobními city postav a s mocenskou stvůrou, která začíná hnít zevnitř. Podaří se ji aspoň na čas zase vyléčit?
Původně jsem zejména kvůli absenci děje nemyslela, že i této knize dám plný počet hvězd, ale celkový dojem mi nedovoluje jinak. Zejména mě uchvátil závěr příběhu. Ač Paul (a tedy i čtenář) téměř od začátku věděl, co se musí stát, přišlo zde mnoho nepředvídaných - a fascinujících - momentů.
Rovněž musím souhlasit s uživatelem Pralev - v originále kniha vyzní mnohem lépe než v češtině, třeba už jen kvůli podobné výslovnosti jména Hayt a slovíčka "hate".
Před několika lety jsem tuhle knihu četl přeloženou do češtiny a udělala na mě strašně špatný dojem, nelíbila se mi. Možná to bylo proto, že jsem byl typickým stádovitým fanouškem původní Duny (kterou jsem četl snad 10x), možná za to částečně mohl překlad, možná jsem prostě jen nebyl ještě připravený :o) Každopádně teď jsem ji četl v originále a hltal každé slovo. Přestože na rozdíl od prvního dílu a od jiných knih Dune Messiah takřka postrádá děj, jde o neuvěřitelnou nálož hlubokých a zajímavých myšlenek (podaných většinou formou rozhovorů). Člověk se doopravdy zamýšlí nad lidmi, nad společností, nad vládami, nad náboženstvím, s trochou (ale opravdu jen malou trochou) nadsázky i nad smyslem života.
Co mě na téhle knize také neuvěřitelně fascinovalo, byla velmi nejasná linie mezi dobrem a zlem. Zatímco v původní Duně jsou role rozdělené naprosto jasně a prakticky od začátku, tady jsou postavy vše, jen ne černobílé. Scytale (!), Irulan, Hayt - neskutečným způsobem zajímavě napsané postavy, kterým jsem nezřídka fandil, přestože vlastně stáli proti Paulovi v opozici.
Kniha se odehrává 12 let po vítězství Paula Muad´Diba s pomocí fremenů nad svými nepřáteli. Konečně se stal božským imperátorem, byl to ale krvavý džihád. Pomalu se proti němu chystá spiknutí. Jaké role v něm budou mít dcera Sesterstva Irulán, kterou si vzal jenom z politických důvodů. Paulova fremenská milenka Chani, která nemůže otěhotnět. Sestra s božskými schopnostmi Alia, narozená v plném vědomí. Paulův věrný pomocník Stilgar. Ctihodná matka Bene Gesseritu, která je nyní uvězněná. Navigátor Edric, podivné stvoření Gildy. Uvidí Paul v pavučině budoucností, jaký je úkol ghola vytvořeného z těla Paulova dávného přítele Duncana Idaha? Dokáže se Paul srovnat s tím, že se z chlapce, který chtěl pro svůj rod zachránit Arrakis před Harkonneny, vlastně stal mnohonásobně strašnějším vládcem než byl kdokoliv v historii?
Druhý díl Duny je takový hodně komorní. Jak píše Leprikon, skoro v něm není děj. Frank Herbert se zaměřil dost na psychologii postav, a jejich vlastní niterné boje se sebou samým. Je fakt, že první díl mě bavil víc, tohle je taková trochu mezihra, kde se toho moc nestane. Každopádně jsem si ale potvrdil, že Herbert byl opravdu génius, protože pořád je kniha o několik levelů dál než většina ostatní sci-fi. A i když se rozhodně nejedná o jednoduchou četbu, tak se to čte pořád naprosto skvěle a už se těším na další díl.
Ne tak zajimavé jako Duna, na můj vkus by to chtělo víc akce a méně politiky. Stále je to ale velmi strhující čtení.
V případě série Duny jdu evidentně proti proudu. První knihu jsem asi do poloviny chtěl odložit nedočtenou, ale druhá polovina, s úžasně propracovanou pouštní ekologií a dokonalým způsobem přežití fremenů, stála za to. Tento díl je však již jen pohádková fantasy ve sci-fi kulisách a další pokračování jsem tak jednoznačně odpískal. Zkrátka to není můj šálek čaje (propracovanost, mapy a slovníček však oceňuji).
Po několika letech jsem se vrátil k celé sérii, hlavně díky novým knihám ze světa Duny. I když se nevyrovná tento díl samotné Duně, tak kdyby byl přiřazen k Duně jako další přímá část, tak by se dle mého vůbec nic nestalo. Je zajímavé sledovat co s člověkem dokáže udělat nedozírná moc a že i vidění budoucnosti nemusí být jen dar, ale spíše jen prokletí. Jen si řekněme, kdo by skutečně chtěl znát budoucnost a vědět, že se z ní nemůže nijak vymanit? Důstojné pokračování příběhu. Začátek možná trochu až moc upovídaný, ale po chvilce se člověk začte a najednou je konec...
Myslím, že v tom se ukazuje Herbertova velikost, že se odvážil (jako jeden z mála autorů ság) učinit z v první knize naprosto kladného hrdiny hrdinu záporného. Sympatický Paul - Muad´Dib, který roní slzy nad protivníkem zabitým v souboji, se mění v nejhoršího tyrana a vraha v dějinách lidstva. Nakonec se proti němu obrací i bývalí vlastní spolubojovníci. Je to děsuplný obrat a trochu mi zkazil dojem z první Duny. Až si ji zase někdy budu chtít přečíst, budu asi cítit hořkost z představy dějů následujících . Jsem idealista - kladné hrdiny by nám neměli brát. :-)
Jenže na druhou stranu, v knize je tolik pravd. Je tam toho tolik,co nám chtěl Herbert sdělit, že aby to vyjádřil, nemohl volit jinak a ani nemohl vývoj ságy směřovat jinam.
Navíc je to hodně čtivá kniha, i když dosti složitá jak myšlenkově, tak dějově. Není těžké se ztratit v Herbertových intrikách na druhou.
rozhodně mi v tom nechybí děj a to napětí tam nepotřebuju - na skromný počet stran je to víc než důstojné pokračování legendy
Napsat pokračování k takovému dílu, jakou je Duna, nemohlo být snadné. Mě osobně v tomto díle chybí děj a větší napětí. Mnohem více se autor věnuje jednotlivým postavám a jejich vnitřnímu vývoji. I odkazy reálné společnosti a úvahy o fungování vesmíru potažmo lidstva jsou zde mnohem výraznější a tím je celá kniha někdy hůře pochopitelná. Ale předpokládám, že po přečtení celé té ságy mi to dá všechno mnohem větší smysl.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Oproti prvnímu dílu je to sice na první pohled slabší, ale dejte tomu čas, nechte dozrát, je totiz dost velka pravdepodobnost, ze vam to postupně do sebe vše zapadne a priblizite se o dalsi krok k souziti s Dunou.