Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458344/bmid_spat-v-mori-hvezd-kniha-i-NQn-458344.jpg
4
502
502
Spát v moři hvězd série
1. díl >
Měl to být rutinní průzkum neobydlené planety. Ale když pod povrchem neznámého světa narazí xenobioložka Kira Navárezová na pozůstatek mimozemské stavby, změní to navždy nejen ji, ale i chod lidských dějin. Hrůzy i zázraky prvního setkání s novým druhem, monumentální bitvy o osud lidstva a nejvzdálenější kouty galaxie – to je budoucnost, která Kiru čeká, když se rozhodne odhalit pravdu o tajemné mimozemské civilizaci.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Fragment (ČR)
Originální název:
To Sleep in a Sea of Stars. Part One, 2020
více info...
Přidat komentář
Pro mě po dlouhé době "opravdové sci-fi" se souboji mimozemšťanů. Užila jsem si to. U toho 2 dílného vydání se slovníkem jen na konci 2 dílu (a ještě ve formě eknihy) to nebylo úplně šťastné. Člověk si spoustu věcí musel domyslet.
Tato kniha byla něco... Čekala jsem dobrou Sci-fi knihu, kterou si užiju a bude to oddechovka. Ups, ono se to nestalo...
Na to, že jsem vyrůstala na Sci-fi seriálech, tak tady moje představivost byla občas velmi krátká.
Některé scény byly přehnaně natahováné a rušily mi zážitek z knihy. Na druhou stranu, tam kde se bojuje, tak tam bych ocenila delší popis, abych pochopila, kdo bojuje proti komu.
Slovník bych ocenila na začátku nebo na konci první knihy.
Hlavní hrdinka, která by měla být dospělá se v některých chvílích chovala, jako pětileté dítě.
Nakonec mě nejvíce bavily scény s Měkkým ostřím a lodním mozkem Gregorovičem. Ty to podle mě zachránily.
2,5/5*
(SPOILER)
Už jste někdy četli knihu, u které jste si říkali, že by jí prospělo zkrácení?
Tohle jsem si říkala u další z knih od autora jedné z nejlepších fantasy sérií Odkazu dračích jezdců. Chápu, že je začátek víc popisný, ale neustále se opakující pasáže jsou jednoduše otravné. Přiznám se, že v první polovině knihy jsem měla chuť knihu zaklopit a už neotevřít.
Na jedné straně se i desetkrát zopakuje jedno slovo, například jména lodí mám už vypálené do mozku. Knize velmi ubírá na čtivosti er forma, ve které je napsaná, pak by se nemusela opakovat jména a mělo by to určitě větší spád.
Co se týče příběhu, tak jako takový rozhodně zaujme. Hlavní hrdinka je napsaná velmi dobře, člověk s ní musí soucítit i kdyby nechtěl, na druhou stranu má dost tajností, které občas děj zdrží.
V knize je tolik postav, že se mi dost často pletli a musela jsem se vracet. Zaujalo mě téma hibernace, které je v cestování vesmírem hojně využíváno. Stejně zajímavé bylo pěstování rostlin a dorůstání končetin, I když to zní děsivě.
Chybí mi propracovanost světa, dozvíme se většinu jen v náznacích, což rozhodně nestačí. Mrzí mě to tím spíš, že má kniha 560 stran. Někdy jsem měla pocit, že čtu jen abych četla, a autor píše jen, aby vyplnil 300 stran.
Námět je naprosto skvělý, meduzáci jsou děsiví a umím si to dost dobře představit jako film, jen jsme se s Paolinim tentokrát úplně nepotkali.
První kniha skončila otevřeně a já samozřejmě chci vědět, jak to s Kirou dopadne.
Knihu druhou se chystám poslechnout jako audioknihu, byla jsem si jí záměrně půjčit v naší knihovně, třeba to bude lepší zajímavější než si knihu přečíst.
První kniha od Paoliniho, kterou jsem přečetla. Příjemný překvapení. I když nitrozpytu Kiry je občas přespříliš, užila jsem si každej kousek knihy. Jako vždy chvíli trvá, než se člověk do postav vžije, ale když se to stane, nemůžete se odtrhnout. Kniha má spoustu zvratů, nečekaných událostí, ale hlavně pracuje s postavami a rozvíjí je i jejich vzájemný vztahy. Ještěže když jsem začala číst, měla jsem po ruce hned druhej díl, abych plynule navázala. Skvělá promyšlená četba.
Ačkoliv je dílo obsáhlé, bavilo mě to. Nejvíce asi interakce mezi Kirou a mimozemským organismem, objevování jeho možností a taky účelu k němuž byl stvořen. V tomto směru má autor bohatou fantazii. Neustálé boje s mimozemšťany a přesuny vesmírem už byly ke konci zdlouhavé. I tak zůstává prostor na nalézání dalších artefaktů zmizelých či další možné pokračování. Tím nemyslím Fraktální šum, který je skokem zpět a nemá větší vliv na děj v dalších dílech. Jako vesmírná fantasy pobavilo.
Rozhodla jsem se, že první a druhý díl zrecenzuji jako jednu knížku, protože co jsem našla na internetu v originále se jedná pouze o jednu knihu. U knihy Spát v moři hvězd se dočkáte opravdu skvělého vesmírného dobrodružství! Na tuto sérii jsem se těšila, protože jsem jako mladší milovala filmy s tématikou vesmírných lodí, objevování nových planet a boji proti mimozemšťanům. Knížky tedy do určité míry naplnily má očekávání. Děj měl propracované postavy, celkově i chápání vesmíru a mimozemských bytostí bylo do detailu popsané. Nechyběla ani spousta akce, napětí a zvratů. Autorova představivost je naprosto dechberoucí a musím ocenit propracovanost samotného díla do nejmenších detailů. Vytkla bych ale, že všechny poznámky a dodatky se vyskytují až v druhé knize. Hodně mi tedy v té první chyběly vysvětlivky, které bych ocenila třeba jen jako nějakou poznámku pod čarou. Dělá to nejspíše ale fakt, že v originále se jedná pouze o jednu knihu. V knize se vyskytuje spoustu postav, ale mezi mé nejoblíbenější rozhodně patří posádka Šneka. Jejich odhodlanost a sounáležitost bylo opravdu radost sledovat. Párkrát jsem se u knížek také zasmála, díky sarkastickým poznámkán lodního mozku Gregoroviče. Závěrečná bitva za mě byla dosti zdlouhavá, ale musím ocenit samotný konec, který jsem rozhodně nečekala a v úžasu jsem jenom dočítala poslední stránky a loučila se s posádkou Šneka. Rozhodně knížky můžu doporučit. Já přesto že jsem do poslední doby moc sci-fi knih nečetla, jsem si toto putování vesmírem zamilovala a trochu mě i mrzí, že už nejsou další díly.
Moc děkuji @humbook_blogeri za možnost si knížky přečíst!
Dávám 80%. Moje první kniha o fantasy vesmíru a můžu říct že jsem si to užil. Mrzí mě že nějakým zkratkám jsem nerozuměl ale co jsem četl tak by mělo být vysvětleno ve dvojce kterou nemám :( jedině co mě na knize vadilo bylo opakující slůvko ( odfrkla- odfrknul) ale jinak super
Vesmírné dobrodružství, které je plné akce, napětí, objevů a poznání sami sebe
Doporučuji, bylo to hezké :)
Jako malá jsem horlivě četla od Paoliniho všechny díly Eragona, a proto jsem po této knize sáhla hned s nadšením a plnou zvědavostí. I přesto, že nejsem fanoušek scifi, se mi kniha hrozně líbila, byla velmi čtivá od první stránky, neměla jsem problém se začíst ani u příběhu vydržet, naopak jsem si to musela dávkovat, jinak bych knihu přečetla za pár dnů. Neskutečně detailní popisy nejen technického rázu, nechápu, kde takový rozhled autor bere. No prostě méně než 5 hvězdiček si kniha nezaslouží, dlouho jsem nic takhle skvělého nečetla.
Bohužel. První třetina knihy docela dobrá, ale pak to šlo z kopce. Nebavilo mě to a pravdu povědíc, nechce se mi do druhého dílu, který mám také půjčený. Jediná fajn věc, že se mi hodí do ČV 23, obě knihy, takže si druhý díl přečtu, ale asi ne hned.
Na tuto knihu jsem se těšil nějaký čas než jsem ji mohl přečíst. Naštěstí jsem získal oba svazky najednou takže jsem mohl nahlížet do slovníčku a dodatků v druhém svazku této knihy. Moc nechápu rozdělení na dvě knihy když to původně byla kniha jedna bez toho, aby dodatky byly i v prvním svazku. Nevadí, příběh je propracovaný, systém osídlených soustav lidmi dává smysl a když se díky hlavní hrdince Kiře, která na průzkumné výpravě objeví emzácké rozvaliny a svým chováním upozorní jiné emzáky, že lidstvo vylezlo z kolébky a roztahuje se u dalších sluncí, začne to mít spád. Romantický úvod této scifarny berte jako fajnový seznámení s prostředím.
Překlad se povedl, četbu jsem si náramně užil a jako fandu klasického vesmírného sci-fi mě plně ta porce stran uspokojila. Doporučuji.
Kdyby mi to databáze knih dovolila, dala bych 3,5 hvězdiček. Takhle dávám pouze 3. Nějak se nemůžu přimět k tomu, abych dala víc. Příběh byl velice zajímavý, originální a zatraceně dobře propracovaný, stejně jako svět, postavy, technické věci... jednoduše všechno. V čem je tedy ten háček? Sama na to nedokážu přijít. Tahle kniha je vlastně téměř dokonalá... až na jednu věc. Není vůbec čtivá. Trápila jsem se s ní téměř měsíc. Ke čtení jsem přistupovala téměř jako k povinnosti a neustále jsem se ztrácela v množství technických popisů a vysvětlivek, které můj mozek prostě po celém dni v práci nepobíral. Moc mě to mrzí, protože jsem se na knihu hodně moc těšila. Myslím, že druhý díl si nakonec taky přečtu, abych věděla, jak to všechno dopadne, protože tu Paolini rozehrál celkem zajímavou hru, ale rozhodně to nebude hned. Teď si potřebuju u něčeho odpočinout.
Úplně upřímně jsem si knihu koupila proto, že jsem velký fanoušek Paoliniho. Sci-fi není úplně můj žánr.. a myslím si, že tahle knížka určitě není pro sci-fi začátečníky. I proto jsem se někdy ztrácela v pojmech a nedokázala si některé věci představit. I tak se mi ale příběh líbil a byl velmi čtivý. Sice se ze mě nestane velký fanoušek sci-fi, ale druhý díl si přečtu.
Už od přečtení ságy o Dračích jezdcích vím, že autor má tendenci příběh natahovat a vycpávat ho svým způsobem nezajímavou vatou. U dračích jezdců se to ještě dalo zvládnout a celkově se mi ten příběh líbil, ale tady už to bylo trošku utrpeníčko.
V částech kde byla nějaká akce to bylo fajn čtení, ale zbytek bohužel jen nezajímavá vata a nevyužitý potenciál příběhu, který měl vlastně docela zajímavý nápad.
Bylo zajímavé sledovat vývoj hlavní postavy a její dá se říct smíření s osudem, ale většina vedlejších postav byla nezajímavá a nějak jsem nenašla smysl toho proč v příběhu jsou. Celkově svět do kterého je příběh zasazen by si dle mého názoru zasloužil lépe představit. Prostoru v knize na to bylo více než dost. Abych nebyla čistě jen negativní tak musím ocenit nápad příběhu, který byl zajímávy a obálku, kterou mě kniha zaujala na první pohled.
Zůstanu radši ale u autorova Odkazu dračích jezdců a další díl už číst nebudu.
Nejprve se musím přiznat, že autor mě provází od mých pubertálních let, kdy jsem hltal Odkaz dračích jezdců, nic jiného jsem od něj nečetl, před časem jsem náhodou narazil na info, že napsal sci-fi. Obecně emzáci, kosmický lodě mě nic neříkají, ale řekl jsem si, že tím nic nezkazím. Po příběhové stránce děj sice odsýpá, ale zdá se mi poněkud přímočarý a necítím z vyprávění komplexnost Kiřina světa (myšleno, tak že toto univezrum blíže nepoznávám a jeho zákonitosti jsou mi cizí). V ději jsou jakési náznaky a odkazy, ale prostě svět není tak propracovaný jak bych očekával. V průběhu čtení jsem v některých postavách začal vidět paralely s některými z postav z Odkazů dračích jezdců - je to jenom můj pocit nebo se autor, u některých charakterů vykradl? Chápu, že je pravděpodobně kniha určena pro jiné publikum a já nejsem cílovka, ale i tak jsem to musel zmínit. Dále bych se rád zaobíral překladem - i/y, vynechánou čárku to vem čert, ale proč překládat frázi hear, hear jako slyšte, slyšte (pro neangličtináře fráze znamená přitakáni při přípitku nebo veřejném přednesu), ikdyž je to v příběhu zjevně použito v souvislosti s přípitkem 3x-4x. Fragment má pravděpodobně mizerně placené překladatele či korektory. Když jsem na toto sousloví narazil, vždycky jsem to na chvíli musel vydýchat, a pak jsem mohl pokračovat ve čtení. A to podotýkam, že jsem četl českou verzi - jen mě to sousloví nedávalo smysl, tak jsem si vygooglil originální úryvek. Další překladové perličky v rámci zachování vlastního duševního zdraví jsem nehledal. Obecně mě Spát v moři hvězd - Kniha I. na pokračování nenalákala, ikdyž jsem zjistil že Kniha II. je 3/4 ne-li poloviční. Upřímě nechápu, proč nebyl vydáno jako jedna kniha, případně I. kniha utnuta někde jinde, páč cliffhangerů obsahuje víc a obě knihy mohli být stejně tlusté. Vypadá to, že si zanechám vzpomínky z pubertálních let na Odkaz dračích jezdců a popojedem.
Autorovu sérii Odkaz Dračích jezdců jsem odložil. Tohle mě ze začátku bavilo tou úmyslnou variací Vetřelce, zahráváním si s očekáváním čtenáře a nečekaným dějovým zvratem, kdy se ukázalo, že nepůjde jen o jednoho aliena. Nakonec těch zvratů ale bylo na mě moc a ze sympatické sci-fi se stala venomská marvellovka, kde tlupy podivných bezejmených bestií vede jeden zlou, kterého je potřeba zabít a bude klid a pomoc k tomu má kouzelná modrá hůl. To jako fakt. Taky hlavní hrdinka se postupně stává víc a víc nesympatickou. Hlavně tím, jak jí autor vykresluje jako dokonale empatickou osobu, která z každého dostane jeho bolístku a nakonec ho ještě okouzlí. S každou další stránkou se to četlo hůř a hůř. Pokračování ale dám.
Posloucháno jako audiokniha s famózním přednesem Kajetána Písařovice.
Nápad "přečíst" si knihu od kultovního Paoliniho vznikla v hospodě, kdy mi kamarád povídal, jak při uspávání dětí poslouchá audioknihy. Je hlas uspává a jeho to baví... Inu, když se rozpovídal o Eragonovi, kterého sice doma mám, ale nikdy jsem jej nečetl (zatím), tak jsem si dodal odvahy dalším pivem a jal se slíbiti, že si ji teda poslechnu.
Jelikož mám nějaké to sci-fi za sebou a mám tento žánr skutečně rád, byl jsem po vystřízlivění poměrně natěšen. I když mi to nadšení nevydrželo po celou dobu čtení, musím říci, že za přečtení to skutečně stojí, i když je to na mě trošku dějově plošší. Jen se nějak nemůžu zbavit pocitu, že je to takové fantasy ve vesmíru...
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace mimozemšťané záchrana planety sci-fi kolonizace vesmíru
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Velmi vydařené sci-fi o mezihvězdném konfliktu s několika různými formami života, které mě překvapovalo neotřelými nápady. Měkké ostří bylo skvěle popsané a ráda bych takovou formu sama prozkoumala či rovnou vyzkoušela. Medůzáci i Noční můry byli bezvadně popsaní, ty bych potkat naopak nechtěla. :D Co se týče postav, možná jich bylo až moc a párkrát jsem se ztratila. Tím spíš pak u konečné zápletky, ke které jsem se musela ještě jednou vrátit, abych si sesumírovala myšlenky, co se tam vlastně stalo.
Zaujal mě překlad, který mi přišel často opravdu až moc počeštělý a z mého pohledu bych asi zvolila jiné názvy, či rovnou zůstala u těch původních, ale zase musím uznat, že tím kniha nabyla jistým způsobem na výjimečnosti.
Nutno podotknout, že by knize neuškodilo méně rozevlátých vět a celkové zkrácení. Je to celé takové utahané, a když například čtěte o další několikatýdenní cestě vesmírem, kdy všichni ostatní pasažéři hibernují, a vás čekají jen nudné pasáže o tom, co hlavní postava během toho dělala, aby zkrátila čas... no chce se vám to občas zavřít, ale to je prostě Paolini. Proto čtyři hvězdičky.
Druhý díl si však rozhodně ještě přečtu.