Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452511/bmid_spat-v-mori-hvezd-5fq-452511.jpg
4
531
531
Spát v moři hvězd série
1. díl >
Měl to být rutinní průzkum neobydlené planety. Ale když pod povrchem neznámého světa narazí xenobioložka Kira Navárezová na pozůstatek mimozemské stavby, změní to navždy nejen ji, ale i chod lidských dějin. Hrůzy i zázraky prvního setkání s novým druhem, monumentální bitvy o osud lidstva a nejvzdálenější kouty galaxie – to je budoucnost, která Kiru čeká, když se rozhodne odhalit pravdu o tajemné mimozemské civilizaci. *Kniha 1 není první díl série, ale jen první část samostané knihy (originál byl vydán jako jedna kniha).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Fragment (CZ)Originální název:
To Sleep in a Sea of Stars. Part One, 2020
více info...
Přidat komentář
Serii Eragon jsme dokázala přečíst během měsíce je to tím jak to bylo napsané a hlavně i tím že miluji draky. Tohle je o vesmíru a divných galaktických bytostech po pravdě vůbec to není můj šálek kávy. Ale doufala jsem že to bude aspoň tak dobré na čtení jako Eragon no čekala jsem víc ale i tak jdu do dalšího dílu a uvidíme co s toho bude. Postavy sami o sobě jsou zajímavé a dělají to zábavnější.
Celý příběh Kiry má dva hlavní problémy- Rozdělení na dvě části a konec.
Jsem rád, že Paolini zkusil něco nového a vzal to úplně jiným stylem. Eragon byl jednoduchý příběh, nasazený do tuctového fantasy podání. Středověk, koně, draci, kouzla, elfové a trpaslíci, k tomu šílený a mocný záporák, kterého nakonec porazí a náš hrdinu odcestuje do dáli, aby začal nový příběh. Originalitu aby člověk pohledal.
Tady však Paolini udělal něco jiného, něco lepšího. Vím, že velmi lidem mohou být různé názvy a pojmy vesmíru při čtení proti srsti, ale když mám velký vesmírný příběh, tak je tam chci.
Je pro mě složité hodnotit knihu jakožto dvě části, jelikož je to jedna a ta samá kniha(něco jako relikvie smrti), ale zkusím to.
Největší problém první části je to, že je to ta část. Kdyby knihy vyšli najednou, bylo by to o hodně lepší. Například i kvůli pojmům.
Většina lidí si určitě říkala, co je to ta RNS, nadsvětelný a podsvětelný prostor apod. Toto vše je však podrobně vysvětleno v obsáhlém dodatku na konci druhé části a když jsem si ho přečetl, byl to jiný zážitek ze čtení, jelikož si lépe představoval příběh v hlavě. Toto však nelze vyčíst Paolinimu, jelikož originál je vydán jako jedna kniha.
Příběh jako takový je za mě dobrý. Je sice pravda, že je někdy Kira celá zmatená a místy jsem byl z její zmatenosti zmatený i já, ale když se to stalo, tak jsem si jednoduše pasáž přečetl znova a pomaleji. Toto mě u knih rozhodně nevadí a občas to beru i jako malé plus, jelikož to není jen o přejíždění očima po stránce, ze které můžu v polovině přeskočit na další a stejnak vím, co se přesně do detailů, které často chybí stalo. Obsáhlost je za mě rozhodně bod nahoru.
U čeho si však už nejsem body nahoru moc jistý, je emoční rozvoj a vyspělost postav v první části příběhu, ve druhé se vše lepší, ale tady nic moc.
Ano, mimozemšťané jakožto tvorové s chapadly a divným jazykem nejsou zrovna vrchol originality, ale na druhou stranu bych asi nic jiného smysluplného nevymyslel. Navíc jsou tu velmi zajímavě podaní.
Spát v moři hvězd beru od Eragona jako velký posun v Paoliniho tvorbě a kdyby v budoucnu navázal na tento příběh, těšil bych se o hodně více, než na pokračování Eragona.
Dal bych 4,5, ale jelikož to není možné, tak kvůli rozdělení je 4 hvězdy.
Poslední co chci rozhodně napsat je to, aby jste si určitě přečetli druhou část příběhu a teprve potom ho posoudily a přemýšleli nad ním, toto jen jeho začátek.
Přestaňte porovnávat s Eragonem. Neočekávejte Eragona.
I když přiznávám, že jisté podobnosti tady jsou. Ale proč ne?
Viděl jsem spoustu podobností i s Vetřelcem, žejo. Jsou tam vesmírné lodě, mocný nepřítel, výbuchy... no a? Nechci číst scifi o pěstování brambor na Marsu* a čištění paluby F. :)
Nebylo to úplně dokonalé, ale narazil jsem jen na málo dokonalých knih... děj byl zajímavý, ubíhalo to dobře a rozhodně jsem se nenudil.
P.S. Pokud máte doma oba díly, mrkněte na konec druhého - je tam slovníček pojmů, nebo taky pro zvídavější čtenáře - pojednání o fungování RNS pohonů.
/* menší neškodná narážka na Marťana, kterou rozhodně nemyslím nijak špatně vůči Marťanovi - skvělá kniha :)
Paolini píše pomalu, ale jakmile se naladíte na jeho styl, tak oceníte spousty detailů v jeho vyprávění. Kira jako postava je sympatická, ovšem jak je možné, že z nezajímavé vědátorky je najednou nejdůležitější osoba vesmíru?
Stejně jako proč jsou všechny objevy a zvraty vtěstnány do posledních stran?
Bez srovnání s Eragonem 4,5*.
Když srovnávám, tak 3*
CHRISTOPHER PAOLINI se proslavil knihami Eragon a dalšími díly z této série. Eragona jsem nečetl a nevím, jestli se někdy pustím do čtení této knihy. Měl jsem chuť se začít do žánru sci-fi, a tak jsem šáhnul po knize SPÁT V MOŘI HVĚZD. V originále vyšla jedna kniha, v ČR se nakladatelství rozhodlo, že knihu vydá na 2 díly, což si myslím, že bylo rozumné rozhodnutí, poněvadž kniha je hodně obsáhlá, a pokud by vyšla jedna kniha, byla by to obrovská bichle.
Kniha má 3 části. Upřímně řečeno z knihy mám rozporuplné pocity. U takto rozsáhlých knih si vždy pokládám otázku, jestli je nutné se rozepisovat do všech podrobností a nebylo by lepší přejít k jádru věci. Během románu se seznamujeme s posádkou vesmírné lodi, nahlédneme do životů jednotlivých členů, což se mi líbilo. Líbil se mi lodní mozek Gregorovič, zajímaví byli také entropisté, kteří se v mluvení vzájemně doplňovali a v neposlední řadě se také seznámíme s Měkkým ostřím. V knize se vyskytoval humor, akční scény i myšlenky. Zajímavé byly také sny hlavní hrdinky Kiry Navárezové. Zajímavé byly také dialogy, které byly znázorněny v hranatých závorkách. Asi poprvé jsem se v sci-fi knihách setkal s pojmy jako blízkovůně, dálnovůně, tichozvuk.
Knihu hodnotím průměrně. Určitě jsem z této knihy nebyl nadšený, jak jsem očekával, ale z druhé strany se v knize vyskytovaly části, které se mi líbily. V románu se vyskytovalo hodně popisných částí, takže román působil rozvláčně, což může některé čtenáře odradit a může to být pro ně nezáživné. Osobně by mne více bavily části odehrávající se na planetě, kterou prozkoumávají. Škoda, že těchto částí nebylo více. V závěru jsem musel zapojit všechny mozkové závity, ale přesto si nejsem jistý, jestli jsem všechno správně pochopil. Trochu mi to zamotalo hlavu. V anotaci je uvedeno, že tento román je určený dospělým čtenářům. S tím bych docela polemizoval a řekl bych, že knihu si klidně můžou přečíst mladší čtenáři, když se zamyslím, jaké knihy vycházejí pro mládež a jsou zařazeny do kategorie YoungAdult.
Časem bych si chtěl přečíst 2. díl, když už jsem se pustil do četby této knihy a bude mne zajímat, jak bude román dál pokračovat, ale rozhodně to nespěchá. Dám si od druhého dílu nějaký odstup. Autor psaním této knihy věnoval hodně času a když jsem se díval na jeho rozhovor, kde prezentoval tuto knihu, tak řekl, že na závěru knihy pracoval 10 let! Z tohoto důvodu mne bude zajímat, jak to celé dopadne.
Kniha má nádherný přebal a v samotné knize se nacházely také ilustrace.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ti, kdo se odvažovali do neznáma, měli za povinnost chránit ty, které nechali za sebou, ty, jejichž životy se pohybovaly ve známých hranicích.
Jestli si chcete znovu získat jejich důvěru, jděte tam, nechte se zkritizovat a zaručuji vám, že si vás za to budou vážit.
Nejtěžší lekcí v životě je naučit se přijmout, že některé věci prostě nemůžeme změnit.
Být sám a bez cíle je jako být zaživa mrtvý.
Na nového Paolinoho jsem se nejdřív moc těšila, potom ale, dle ohlasů od ostatních, moje očekávání trochu opadla. A asi je to dobře, protože jsem byla spíš příjemně překvapená, než zklamaná.
Nápad na příběh je sám o sobě dobrý a relativně originální. Jen mi nějak nesedl styl psaní. Což je trochu zvláštní, protože Eragona mám moc ráda.
Pravděpodobně to bude tím, že se tam opravdu dost často někam cestuje a já úplně nepochytila, jak to vlastně funguje.
I před tuhle malou závadu jsem si však čtení užila - i když jsem četla dlouho a občas jsem se nudila. Poznávat příběh Kiry a Měkkého ostří bylo opravdu zajímavé a já se těším na druhý díl, abych se dozvěděla, jak to celé skončí.
Celkem dávám 3,5/5★
(SPOILER)
Zdravím všechny fantasy šílence.
Už je to tady, náš drakofil pan Paolini nám konečně vydal další knihu a i když to není další pokračování našeho oblíbeného jezdce na přerostlých ještěrkách musím uznat, že se povedla.
V první řadě, jak už je mým zvykem hodnotíme obálku. Ta je opravdu povedená a Lindy Martin se trefil do černého. Vazba šitá a kvalitní, takže určitě najde místo ve vaší knihovně, automaticky za mě +1*.
Teď už k ději, takže pozor na spoilery!
Jelikož asi autorovi došla fantazie v odkazu dračích jezdců a nikdo neví, jestli se dočkáme dalšího pokračování, tak potřeboval určitě na nájem.
Proto vsadil na úplně nové dílo a rovnou zabrousil do nového žánru a to do sci-fi. Takže zdravím všechny sci-fi blázny :D
Nicméně sázka se mu určitě vyplatila.
Spát v moři hvězd se odehrává v blízké budoucnosti nám vzdáleném vesmíru, i když tak blízké zase ne.
Lidé zde běžně cestují mezi planetami a postupně odkrývají nekonečný vesmír. Hlavní hrdinkou je Kira, xenobioložka prozkoumávající potencionálně vhodné planety pro osídlení lidmi.
Po krátkém úvodu na nové planetě zde Kira nachází teprve ve vesmíru druhou stavbu, která nepochází od lidí.
Při průzkumu tohoto mimozemského objevu Kiru napadne záhadný organismus, který s ní splyne.
Pak už to jde z kopce, učí se nově nabité schopnosti, díky jejímu parazitickému mimozemskému kámoši, co žije v jejím těle. Na to však nemá čas neboť lidé jsou napadení majiteli tohoto organismu a ona je jediná, kdo s mimozemšťany dokáže komunikovat.
Jak Kira dokáže zažehnat novou válku, která může vyhubit lidstvo? To se dozvíte po přečtení této knižní série, která se má skládat ze dvou dílů.
Za mě něco nečekaného. Z díla jde vycítit obrovský posun autora od ostatních knížek a přitom zůstává autor konstantní ve svém krásně přehledném vypravování.
Kniha se mi líbila a už se nemůžu dočkat dalšího dílu. 5/5*
Nejsem velký zastánce sfi-ci . Od knížky jsem proto neměla žádná očekávání. První setkání s tímto autorem kupodivu dopadlo dobře. Příběh me rychle vtáhl do děje. Nikde se to netáhlo. Všechno běželo jako po másle.
Svět a postavy za mě byly super. Rychle jsem si je oblíbila. Všechno bylo krásně promyšlené.
Co bych vytkla a co pro mě bylo chaotické byly popisy. A hlavně popisy bitev. Z toho jsem byla hodně zmatená. Potom ještě moc technických detailů.
Hodnotila bych to tak na 4,5 ale dávám půl hvězdy za obálku.
Celý příběh začínal dost pozvolna, a přestože se četl dobře, takové to nutkání vracet se ke knize kdykoliv to jen jde, tam chybělo. Když jsem si ale jeden den sedla a konečně se dostala k prvnímu zlomu v příběhu, najednou vše nabralo spád a od té doby jsem už knihu nechtěla dát z ruky.
Nemohla jsem si nevšimnout jistých podobností s Eragonem, a tím samozřejmě nemám na mysli příběh. Hlavní hrdinka Kira je podobně jako Eragon chtě nechtě vtažena do víru událostí, které sama nemůže ovlivnit a s následky se musí vypořádat. Získá schopnosti netušených rozměrů a v celém příběhu tak hraje klíčovou roli. Jistý vzor podobnosti jsem našla i u dalších postav, ale ono to vzhledem k naprosto odlišnému tématu nevadí.
Jde vidět, že Paolini si svou představu o vesmíru velice dobře promyslel. Spletitá historie, detailní popisy galaxií, technologií, zbraní či vesmírných lodí - to vše tady najdete. Dodává to příběhu na uvěřitelnosti a já zajásala i nad každou vesmírnou mapou, kterou jsem v knize našla.
V momentě, kdy se pak na scéně objevily i další mimozemké civilizace, dostal příběh pořádné grády. Dojde i k několika zásadním a překvapivým zvratům. Jediné, co bych tedy vytkla je povaha samotné Kiry. Působila na mě místy trochu bez emocí a měla jsem dojem, že vše zvládá se zenovým klidem. Když jsem si představila sama sebe na jejím místě, asi bych neměla daleko k nervovému zhroucení. Nakonec mi ale i tak přirostla k srdci, stejně jako kapitán Falconi, který byl za mě ještě spolu s lodním mozkem nejlepší postavou v knize. Každopádně se ale na pokračování příběhu moc těším a po dočtení jsem si šla udělat předobjednávku.
Vida, Ch.P. přešel od fantasy ke scifi, ale proč ne? Příběh docela zvláštní, avšak čtivý. Tedy ne že by to místy trochu nedřelo, když se Kira nimrá v minulosti nebo ve vzpomínkách Měkkého Ostří, ale nepřesahuje to únosnou míru.
Délka se hodnotí těžko - je to první část a v elektronické knize čísla stránek nejsou, ale necelý měsíc na přečtení stačí. Ke konci jsem se ale už v ději poněkud ztrácel a tak jsem ukončení prvního dílu uvítal.
Druhý si určitě přečtu taky, doufám, že bude brzo.
(SPOILER)
Bylo by to odpočinkové "popcornové" sci-fi, tedy vlastně spíš vesmírné fantasy, které se dokonce promění v "quest" na magický předmět, jen kdyby nemělo nějakých 600 stránek a nebralo by se tak vážně. Přitom je kniha psaná velmi jednoduše až naivně, ve smyslu "nekomplikovaně" jazykově i dějově, drsné se to snaží být až dost. Věci se na stránkách prostě dějí, zvraty jsou přijímány často a opakovaně až příliš samozřejmě, ať jde o tragédie jednotlivce, nebo o změny galaktické historie - Vybuchla loď? Přišel jsem o ruku? To, v co jsme nejvíce doufali, nefunguje? Nu, OK, co se dá dělat... A lineární děj pokračuje... Popisy míst, technologií i lidí se objevují proměnlivě a výběrově (v rozdílné podrobnosti). Zároveň se kniha (především její začátek) namáčí do vod dívčího romantického young adult žánru, který pak sem tam vystrkuje růžky...
Nejsmutnější na celé věci je pak zahozená příležitost stovek stránek k nějakému uspokojivému zakončení a první díl končí uprostřed děje. Je spousta knižních sérií a s nimi varianty, jak je rozdělit do více knih - nějaké překvapení, cliffhanger, uzavření menších dějových línií. Tady jsou menší konce porůznu v knize. Ten první je velice podivný (porušuje se kde co, obětují se lidé a nakonec se zjistí, že magický předmět, po kterém jdou tři rasy, je rozbitý? A nikdo ho ani neposbírá? Není jediný zmíněný pokus o opravu či prozkoumání?) a přináší s sebou jedno deus ex machina. Ten druhý, že třetí rasa je spojení prvních dvou díky technologii krunýře, sice jako čtenář beru po nepřekvapující většině knihy jako příjemné zpestření, jen je pak tedy nutné vysvětlovat některé (zdánlivě) nelogické dřívější děje a kniha se následně podivně uměle protahuje dál do nezakončení...
Na druhou stranu v sobě kniha přece jen něco má - samotná pointa krunýře není špatná a její rozvíjení mě bavilo. Podobně se sem tam objevují zajímavé koncepty lidstva vesmírné doby, jako jsou tisknutelná semena, lodní mozky lidských lodí (spojené s hezkou pointou vnějšího pohledu mimozemšťanů na lidi - kdo je komu nadřazen a je lodní mozek jen druh člověka?), programovatelná zvířena či kultura implantátů a genetických úprav (od "překryvů" als. počítačů v očích přes zdravotní úpravy např. přerušující menstruaci po výrazné vojenské změny lidského těla).
Páni. První 3 kapitoly byly tak strhující a šílené, že by to vystačilo na celou knihu. Sci-fi prakticky nečtu, takže nemám srovnání. Ale jsem nadšená. Mile mě překvapilo, že Paolini napsal něco tak promyšleného a složitého. Ta složitost je pro mě na škodu, protože čtu, abych si odpočinula a neudržím vždy zcela 100% pozornost, což je u tohoto děje problém. Ale můj problém. Je mi líto Alana, i když prakticky v knize nebyl. A jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Tady se taky může stát úplně cokoliv.
Páni.. Kniha byla vážně pěkná. Tedy, sozste věci jsem nerozuměla, vubec jsem nevěděla o co šlo, na druhou stranu příběh byl zajímavý, pěkně se četl a ubyhalo to rychle, i když tam vlastně moc akčních linek nebylo, stejně bylo co číst. V pár okamžicích, osloveních či názvech jsem zaznamenala přítomnost Eragona, ale bylo to potěšující si na něj znovu vzpomenout.
Každopádně se těším na pokračovací, protože ač nerada, musim přiznat, že bych si knihu potřebovala přečíst znovu, takže doufám, že druhá kniha mi tyto záhady vyjasni.
Po x letech se Paolini rozhodl opustit draky a vtáhnul nás do hloubek vesmíru. A Sci-fi mu sedne. Není to sic žádná Nadace nebo Duna. Je to takové nenáročné čtení se spoustou dobrých nápadů a s příběhem, který nás nenechá jen tak zaklapnout knihu a přestat číst.
Sci-fi moc nečtu, ale Eragona jsem si zamilovala, tak jsem se tomu rozhodla dát šanci a nelituji. Musím uznat, že někdy jsem se ztrácela v těch víc technických částích, ale to jsem čekala. Na začátku mi to přišlo trochu utahané, ale to byla jen cca první třetina, zbytek knihy byl úžasný. Těším se na druhý díl.
Příjemné, pomalu plynoucí sci-fi ve stylu Poutníků od Becky Chambers, to já můžu! A ta obálka? Ach...
Rozhodně nečekejte epické bitvy (i když pár jich tam je) a nekonečnou akci, jde spíš o psychologii postav, posouvání limitů, překonávání sama sebe, přijmutí sama sebe, smíření, odpuštění... Ale pokud ke knize budete přistupovat tímhle způsobem, dostanete fajn čtení, které vás zabaví na několik večerů.
Musím říct, že mě docela šokoval ten zvrat na začátku a celkově směr, kam se celý příběh po těchto událostech začal ubírat, čekala jsem úplně něco jiného, stejně tak mě překvapilo, že to není úplně tak young adult, ale určitě ne v negativním slova smyslu. Autor se dobře popral i s technickou stránkou věci, až se těžko věří, že je to opravdu jeho první sci-fi, postavy se mi líbily, jen škoda, že hlavní hrdinka nebyla o něco zajímavější a výraznější.
Ano, je to rozhodně hodně dlouhé, ale nejvíc mi vadily pasáže, kde jsme se vraceli do vzpomínek Měkkého ostří. Chápu, že měly svůj účel, ale většinou to bylo tak zmatené, že jsem stejně nepochopila, co tím chce autor říci, stejně tak jsem vlastně moc nepochopila to hlavní "odhalení". Celkově je závěr rozhodně slabší částí knihy, ale asi to autorovi nemůžu mít za zlé, vzhledem k tomu, že to v podstatě závěr knihy není, jen se Fragment, nevím, z jakého důvodu, rozhodl příběh rozdělit na dvě knihy. Uvidíme, jaké bude pokračování.
Od všemi vychvalovaného Paoliniho jsem si už nějakou knihu chtěla přečíst opravdu dlouho, a Spát v moři hvězd mě svou anotací hrozně zaujalo. Ne že bych byla ve výsledku zklamaná, ale spíše už teď vím, že jeho knihy nejspíš nebudou nic pro mě. Tohle je typická sci-fi - najdete zde úplně všechno, co od toho žánru pravděpodobně očekáváte, jako například nejrůznější technologie, mimozemšťany a mnoho dalšího. Můj největší problém byl však s tím, že zde bylo až příliš popisných pasáží. Jakože obdivuji autora, že do knihy zapracoval tolik odborných informací a je vidět, že se v tomhle tématu vyzná, ale jak tomu má sakra rozumět normální člověk? Skoro většinu času zde byly popisovány jednotlivé vynálezy a různé fyzikální podstaty, až mi z toho šla hlava kolem a ve výsledku vím stejně úplný prd. Některé pasáže, jako například různé bitvy byly vážně zajímavé a čtivé, ale většinu času jsem měla problém, abych neusnula. Dost mě taky štvala hlavní hrdinka. Celou dobu mi byla absolutně nesympatická a v jejím chováním bylo vidět, že myslí jenom na sebe. Každopádně bych neřekla, že je tahle knížka špatná, autor píše fakt skvěle, jenom mně prostě tolik nesedla a do dalších dílů se nejspíš pouštět nebudu.
3⭐/5⭐ Pokud jste opravdu velkými milovníky sci-fi, tak pravděpodobně budete z téhle knihy dost nadšení, ale na mě jednoduše byla až moc složitá.
Za knihu děkuji Albatros Media
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Není to Eragon, ale je to strašně čtivé a zajímavé, že to prostě nejde jen tak odložit. I když se občas ztrácím v té minulosti, opravdu mě zajímá, jak to tektát bylo a jak to nakonec skončí.