Špeky
Rob Grant
Humorný román jednoho z autorů Červeného trpaslíka vypráví o tom, jak těžký život mají tlusťoši (a někdy i ti ostatní). Hrdiny jsou kuchař, který se už na sebe nemůže podívat, protože je nesmírně otylý, anorektička, která se na sebe nemůže podívat, protože si připadá odporně tlustá, a mladý seladon, který se na všechny ty sádelníky kolem sebe nemůže ani podívat, zato na sebe a štíhlé dívky se dívá strašně rád.... celý text
Přidat komentář
Jako trpaslíkofil jsem si byl jistý, že další knížka - stejně jako všechny ostatní - od Granta bude skvělá a samozřejmě jsem nebyl zklamán ;)
Nijak objevné, většina motivů by vás dříve či později jako námět knihy o pohledu na tloušťku napadla, ale Rob Grant (najděte si nějaké jeho fotky, dodá to další rozměr...heh) umí psát velmi čtivě, trefně a vtipně. Celé to dohromady dává velmi dobrý dojem. Snad jen závěr je až moc sladký happy-end vzhledem k úvodu, který sliboval trochu temnější podtext.
Humorná knížka nejen sledující trampoty cholerického kuchaře - celebrity s nadváhou, ale nabízející krátký sarkastický vhled do fungování médií a státní správy.
Nebojím se zřizování koncentráků pro tlusťochy. To se spíše dočkáme zákazu slova "tlustý" a obohacení newspeaku o pojem "širokoobčan", v naší hyperkorektní době. Přesto, i když se u čtení zasmějete, má knížka vážnější podtext: upozornění na kult těla, který v naší společnosti bez debaty funguje. Ruku na srdce, jsme si jistí, že tak nějak automaticky neškatulkujeme lidi podle vzhledu?
Humor jako z Trpaslíka ze součastnosti a v téměř běžných situacích. Sympatické a místy až nenápadné proplétání příběhů všech tří aktérů.
Nevedel jsem uplne do ceho jdu,ovsem nelituju. Slusne seky,vyborne prirovnani,zajimavy namet. Myslim,ze spousty veci bylo,az necekane dobre,vystizeno.
Nevím, co si o knize myslet: těšila jsem se na humor, jak slibuje anotace i autor, ale těch opravdu humorných scén bylo velmi málo. A to jenom na straně tlouštíka, u anorektičky (děs a hrůza) a konceptuologa (s politickými vazbami běs a bezmoc) chyběl humor zcela. Tlouštíci by z toho dokonce také vyšli asi nejlépe, nebýt kombinace se vztekem...
Autor bezesporu trefil popis všech tří kategorií lidí (nebo alespoň jednotlivce), ale smysl knihy mi začal unikat s přednáškami vědkyně o neprokázání škodlivosti kouření... Jakoby měl něco podstatného na mysli, co nechtěl úplně otevřeně sdělit a zabalit do přijatelného románového stylu. Těch znepokojujících zpochybnění "zdravotních" studií bylo moc a nepasovala do děje. Politické plány a vládní absurdní řešení také nebyly poodhaleny včetně možného (třeba i absurdního) pozadí, takže zase se zůstalo jen na povrchu.
Celkově tedy ve mně zůstává (dokonce narůstá!) spíš zděšení a zklamání, protože upřímně se přece nedalo smát ani nešťastným situacím vyplývajícím z tloušťky.
Pozn.: pro koho kniha byla "oddychovka", pak ji opravdu nečetl pozorně...
Sedím si tak v metru s touto knihou v ruce a vedle mě nějaká paní najednou: "můžu se Vás slečno zeptat, co to čtete, že se smějete nahlas?"
Ano, toto se mi nestává často :)
V protikladu s předchozími komentátory mi začátek knihy nepůsobil obtíže a nepřipadal mi nezáživný a pomalý, naopak konec mi v jistém ohledu připadal zbrklý: byla jsem překvapená, že to tak rychle skončilo. Možná tedy narážíme s kolegy na tu samou disproporci mezi místem pro dostávání se do děje a dějem samotným.
Bez ohledu na tento dojem se bezpochyby jedná o dobrou knihu, u níž si člověk odpočine a zasměje se. Rob Grant umí. A tak mě nakonec sžírá už jen otázka: Je tato kniha doporučitelná i osobám, které právě prochází nějakou PPP?
Skvělá kniha! Chvílemi vás opravdu zamrazí, ale nechybí všudypřítomný humor, takže je vše v naprostém pořádku. Ze začátku mě sice moc nechytla ale nakonec jsem ji přečetla jedním dechem :-)
Dobrá kniha, zasmějete se, zamrazí vás, hlavně jestli máte sami zkušenosti s nadváhou či anorexii... Kniha do autobusu, tramvaje, metra, na dovolenou...
Skvělá kniha. Dlouho jsem se jí vyhýbala, nebyla jsem si jistá, zda mne zaujme jako Neschopnost či Kolonie, ale překvapila pojetím. Řekla bych, že se jedná o tragikomické dílo (zejména kvůli pasážím s anorexií). Nicméně Grant nezklamal osobitým stylem vyprávění a přirovnávání.
Škoda toho pomalejšího začátku, protože jinak byla knížka fakt dobrá. Humor je takový nenucený, spíš musíte pátrat a přemýšlet, a to je na tom právě zábavné. Nejvíc mě asi bavil příběh anorektičky Hayleigh a šéfkuchař Grenvilla, nicméně i ten třetí příběh měl v knížce nakonec své místo. Spokojenost!
Příběh tří lidí, každý má svůj život, své starosti i radosti, kterým se nejde nezasmát. Jen příběh Hayleigh má hořkosladký průběh.
Celkově knihu doporučuji. Je tu samozřejmě otázka, jestli nevadí, že hlavní motivy v knize jsou spíše jen nadhozeny, nejsou dovedeny do důsledných konců: třeba u těch fitness táborů pro otylé se vysloveně nad nimi vznáší zlověstná možnost, že jde o veliké vládní spiknutí, které z nich udělá rychle skutečné koncentrační tábory. Ale já se přikláním spíše k tomu, že je přinejmenším stejně dobré jenom napovědět, pokud napovídá dobrý autor jako p. Grant.
Zpočátku čtení je kniha ironická a jen decentně úsměvná, ale jakmile se dostanete ke konci, neudžela jsem se hlasitému smíchu ač jsem byla v MHD, takže určitě doporučuji přečíst :-).
Kniha nebyla tak humorná jako neschopnost, ale vzhledem k tomu, že sem to ani nečekal, tak nejsem zklamaný. A pokud jí nebudu srovnávat s neschopností, tak je to velmi dobré čtení a přece jenom sem se u ní párkrát upřímně zasmál...
Nebýt vyloženě nezáživné první půlky knihy, hodnotil bych o hodně výše, ale po jejím dočtení a následné zpětné vazbě mé mysli si zkrátka nemohu pomoct. Grant má ve zvyku dlouho představovat své hlavní hrdiny, ale v tomto románu je to více než citelné, jelikož se na prvních, několika desítkách stránkách nejedná o humornou knihu, ale spíše o situační reálii ze života obézních smolařů. O to více mě to mrzí, protože jakmile se to rozjede, místy jsem se smál dosti nahlas, což se mi už dlouho nestalo.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Nekonečno vítá ohleduplné řidiče |
| 2005 | Neschopnost |
| 2003 | Lepší než život |
| 2020 | Červený trpaslík – Omnibus |
| 2005 | Pozpátku |
Knihu táhli hlavně šéfkuchař Gren s Hayleigh, u jednoho jsem se královsky bavila u druhého trnula. Určitě stojí za přečtení...