Špeky
Rob Grant
Humorný román jednoho z autorů Červeného trpaslíka vypráví o tom, jak těžký život mají tlusťoši (a někdy i ti ostatní). Hrdiny jsou kuchař, který se už na sebe nemůže podívat, protože je nesmírně otylý, anorektička, která se na sebe nemůže podívat, protože si připadá odporně tlustá, a mladý seladon, který se na všechny ty sádelníky kolem sebe nemůže ani podívat, zato na sebe a štíhlé dívky se dívá strašně rád.... celý text
Přidat komentář
Tak smíchy jsem se u toho teda opravdu neválel, ano sem tam jsem se něčemu pousmál, ale to je tak nějak vše. Doufal jsem v něco ve stylu Fattyho (tohle se může stát jen tlustejm atd.). Ale bohužel. Kniha mi nepřišla ani tak humorná jako spíš depresivní a dost smutně reálná. Co bych ale vyzdvihl jsou postavy a jejich pocity, tomu všemu jsem věřil úplně. Napsané je to také dost povedeně, ale jak už jsem psal výše za humorné bych to asi nepovažoval.
Nalákalo mě téma a zajímavá kombinace hlavních postav. Těšila jsem se na slibovaný snad pichlavý až drsný humor, očekávala jsem, že se pobavím .... dostalo se mi zklamání v podobě tří smutných až depresivních příběhů. Kdyby kniha nebyla prezentována jako vtipná, tak bych snad dokázala více ocenit sondu do lidské rozbité mysli.
Ale tak jo. Já ty 4 hvězdičky nakonec dám. Konečně jsem se po cca 15-ti letech vrátil k Červenému trpaslíku a zjistil jsem, že Grant napsal i další knihu, která mi v knihovničce do teď chyběla. Humor typicky grantovský. Nic, co by vybočovalo ze stylu předešlých knih.
Klidně bych i četl dál, kdyby se kniha odvíjela v linii Grenville Robertse, která mne bavila. Zbylé dvě příběhové linie, které se nakonec nečekaně očekávaně protnou, mi již tak zajímavé nepřišly.
... Já znal vám kuchaře z Hichinu ...
Nejlepší kniha co se humoru týče :-D . Opravdu super!! Doporučuji všem co se chtějí zasmát !
Příjemná oddechovka. Nejvíc mě bavil Jeremy, méně Grenville a bez Hayleig bych se i obešel. Celkově však Grant vybudoval velmi slušný příběh, který se v závěru propojuje. Závěr mě docela překvapil (příjemně). Nutno říct, že člověka po přečtení této knihy napadají šílené nápady - třeba jít si zaběhat nebo si dát o párek k večeři méně. Varoval jsem vás. ;-)
Rychlé přečtení, které neutkví. Humor bohužel postrádal lehkost a na mnoha místech byl zbytečně vyhrocený a tlačený až vadil.
Máte rádi nekorektní a černý humor? Pak sáhněte po Špecích. Moc jsem nevěděla, co od toho čekat, ale bylo to velmi příjemné, svěží a svižné překvapení. Tři příběhy, tři lidi, v jejichž životech hraje tělo/váha/vzhled důležitou roli. A i když si v tom vnímavý čtenář jistě najde nějaké to "hlubší poučení", ocenila jsem především právě nadhled a styl humoru, který mi vyhovuje. A jdu si dát čokoládu. :-)
Tuto knížku stojí za to si přečíst. Usmívat se budete stále a smát? Také často. I když z pohledu, jak pro nás směšnou situaci prožívá tlouštík, nebo anorektička, tak z tohoto pohledu vás bude místy mrazit.
Ze začátku mi bylo toho kuchaře a chudáka holky až líto, ale postupně ta legrační stránka věci převládla. I když co je vlastně legračního na koncentračních táborech pro tlusťochy?
Ale přiznávám že jsem se bavil. Hlavně u linky s věčně vytočeným kuchařem Grenvillem, anorektička Hayleigh byla hlavně dojemná (dojemně pitomá) a ambiciózní namistrovaný Jeremy mi většinu času spíš lezl na nervy. Jinak tu najdete zajímavý pohled na výpovědní schopnost statistik a vědeckých studií, což se vám v době koronavirové může hodit k restartu kritického myšlení :)
Tlouštíkovy patálie byly pro mě vážně vtipné, zato sonda do hlubin anorektiččiny duše mi připadá spíš děsivá. Mělo to být asi taky vtipné, ale pro mě to bylo hodně depresivní čtení. Asi proto, že jsem znala jednu anorektičku, která zemřela dost mladá... A zdá se mi, že to její myšlení je popsáno bohužel dost realisticky, není to sranda.
Docela pohodová kniha, ale bude to jedna z těch, na které brzy zapomenu. Docela zábavná.
Knihy Roba Granta jsem už kdysi četl. Očividně mu sci-fi sedí a tak jsem byl zvědavý na tvorbu z jiného žánru. Moc jsem nečekal, ale kupodivu se z toho vyklubala solidní taškařice, která je i k zasmání. Mile mě překvapilo, že všechny tři postavy procházejí skvěle vykresleným psychologickým vývojem, který je navíc logicky zakotvený v realitě. Navíc kniha jako celek lze zařadit i do sociální kritiky.
Pokud sáhnete po knížce s poetickým názvem Špeky, nečekejte žádný rozvětvený epický příběh, ale spíš hodně osobitého humoru Roba Granta, spoluautora Červeného trpaslíka.
Sledujeme (téměř) samostatné příběhy 3 hlavních postav, které mají nějakou spojitost s hlavním tématem - tloušťkou. V mírně dystopické verzi dnešního Spojeného království prožívají své životy plné komických příhod i zamyšlení nad tloušťkou a vlastně celou naší společností, což samozřejmě nutí k zamyšlení i čtenáře. Zdánlivě odpočinková kniha tak dostává jistý filosofický přesah.
Za zmínku stojí také forma. I ta se trochu vymyká normálu, nejde totiž o běžný ubíhající děj, ale o skládačku příběhů propojených jídelními lístky, úryvky z fiktivních knih i citáty z jiných (slavnějších) knih.
Mnohem větší rozměr pak má kniha pro ty, kteří znají Grantovu tělesnou konstituci...
Paráda! Knihu se tváří jako nenáročná oddychovka, ale když se nad tím člověk více zamyslí, vlastně popisuje docela vážné a aktuální problémy dnešní doby.. každopádně Grant je mistrem popisu a situaci dokáže popsat do takových detailů, že si čtenář připadá, jako by se mu odehrávala přímo před očima. To vše s všudypřítomným neotřelým humorem. Scéna s běsněním na parkovišti je prostě geniální!
Žádná sympatická postava - jak já té krávě s tou sebevraždou fandil, ať už se jí to povede a ukončí trápení nejen svoje, ale hlavně moje. Podivný děj - nechápu, proč se ty tři povídky postupně střídaly, daleko smysluplnější je celou povídku přečíst najednou a pak přečíst další. A u většiny z nich nemastná neslaný konec. Zbytečné (ale opravdu zbytečné) vulgarismy. Strašně zjevná snaha o humor za každou cenu. Na druhou stranu bylo občas těžké se odtrhnout. Takže to nakonec vytáhlo takový slabší průměr.
Taková příjemná, milá kniha o třech lidech. Nečekejte knihu plnou humoru, spíš oddechový příběh, kde se řeší špeky. Je to prostě ze života, chvilkami sranda, jindy děs až k pláči, trocha nudy a hromada vzteku. Některá postava je sympatická a některá se k té sympatičnosti musí teprve dopracovat.
Špeky bych jako humorný román přímo nenazýval. Nejenže je tam toho humoru pomálu (ale když už se objeví, je fakt dobrý), ale bere si na paškál současný kult těla, což není zrovna téma k nějakému velikému veselí. To autor demonstruje na příkladu kuchaře, který má díky své tloušťce problémy s kariérou a anorektičky, která se pod vlivem časopisů pro teenagery pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Vše pak umocňuje rovinou vládních snah o jakousi regulaci epidemie obezity, protože kdo jiný by měl nejlépe vědět, kde leží "blahu lidu" než politici, že? U všech zmíněných skupin pak čtenáři poskytuje poměrně trefné postřehy. V první polovině mě Špeky nějak zvlášť nebraly, aby v té druhé dostal román grády a já se nemohl odtrhnout. Nakonec tedy celkem dobré se spoustou impulzů k zamyšlení ...
Spoluautor Červeného trpaslíka toho dle jeho fotek ví o nadbytečné váze zřejmě docela dost. Možná i proto napsal tuhle knihu a jako kontrast k tlustému a vzteklému kuchaři Grenvillovi dal anorektičku Hayleigh Griffinovou. Jako celkové pojítko obou pak připojil konceptualisty Jeremyho Slanka.
Řekl bych, že kniha nebyla nadměrně humorná, ale spíš úsměvně zábavná. S tím humorem bych v těchto věcech byl celkem opatrný, a to nejsem ani tlouštík, ani anorektička. Pro takto trpící lidi to musí být občas docela peklo a psycho.
Citát z knihy:
Existují tři druhy lží: lži, hnusné lži a statistiky. Autorem je bývalý předseda vlády Spojeného království hrabě Benjamin Disraeli. O tom, jak se denně ohýbá pravda a předkládá se lidem se dozvíte i z následující ukázky, která měla informovat o Fit Farmě, kde se tlouštíci zbavovali svých kilogramů a bylo třeba předložit pozitivní článek veřejnosti. Návod je následující a obecně použitelný: „Zdůraznit pozitiva, vypustit negativa a do Říše středu se radši vůbec nepouštět.“
Následující ukázka se mi také líbila:
„Existuje právo, a taky existuje spravedlnost. Bylo by fajn, kdyby se alespoň čas od času setkaly.“
Konec knihy se mi zdál poněkud useknutý, ale přesto ji doporučuji ke čtení.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Nekonečno vítá ohleduplné řidiče |
| 2005 | Neschopnost |
| 2003 | Lepší než život |
| 2020 | Červený trpaslík – Omnibus |
| 2005 | Pozpátku |
Tak za mě plný počet bodů, skvělá kniha, která mě neuvěřitelně pobavila.
Smál jsem se od začátku do konce.