Restaurátor
Julián Sánchez
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217963/bmid_restaurator-217963.jpg
3
27
27
Spisovatel Alonso série
< 2. díl
Po úspěšném románu Starožitník nechává Julián Sánchez ožít své alter ego v dalším napínavém příběhu. Spisovatel Alonso přijíždí z New Yorku zpět do milovaného města San Sebastiánu za bývalou ženou Bety, s níž v předchozím románu prožil dobrodružství v Barceloně. Bety mu představuje nového kolegu a dobrého přítele, restaurátora obrazů Brucknera. Stárnoucí, ale elegantní Američan ve Španělsku shromažďuje materiál pro celoživotní dílo – monografii o malíři Sertovi. Krátce po Alonsově příjezdu je však Bruckner nalezen utonulý a začíná se rozvíjet příběh ještě záhadnější a rozvětvenější než ten předchozí. Alonso díky úspěchu svých předchozích titulů dostává v Americe výhodnou smlouvu od nového nakladatele a zaváže se napsat historický thriller. A za námět si bere skutečnou událost Brucknerovy smrti. Potřebuje jej však rozpracovat do románového děje se zápletkou, a tak se spolu s Bety nechává vtáhnout do pátrání po okolnostech Brucknerova úmrtí. Sám se začíná zajímat o život a dílo Josého Serta, před válkou nejlépe placeného malíře na světě, a zjišťuje dalekosáhlé souvislosti. Pátrání jej zavede třeba až do Paříže za nacistické okupace, kde se dozvídá o tajuplném – a pro příběh možná zásadním – pokladu židovské rodiny Wendelů… Ovšem i postava restaurátora Brucknera je obestřena složitými záhadami: byl veteránem války ve Vietnamu, členem plavecké reprezentace Spojených států na dvou olympiádách (takže se jistě neutopil jen tak) a jeho družka zahynula při tragické nehodě. Věděl snad o Sertovi či pokladu, s nímž měl umělec co do činění, příliš mnoho? Je možné, aby sedmdesát let staré události takto doznívaly v současnosti? Sejde se v jednom bodě linie pátrání, které provádí spisovatel Alonso na vlastní pěst, s historickou skutečností, o níž věděl restaurátor možná tolik, že ho to stálo život?... celý text
Přidat komentář
Příběh není nejhorší, čte se to dobře, ale kniha je psaná dost chaoticky... a závěr jsem čekala trochu jiný...
Kniha mě neštvala zápletkou (sice nereálnou, ale v rámci "lehčí" literatury docela dobrou), ani nekonečnými pasážemi o milostném vztahu ústřední dvojice, či podivnou strukturou (asi uprostřed knihy se objeví román v románu - lepší a napínavější než dosavadní text, který však záhy zmizí a už se neobjeví), ale příšernou stylistikou. Takhle si představuji červenou knihovnu. Posuďte sami : ...navzdory vší důvěře, již k sobě cítili, se však Bety nepodařilo vysvětlit příčinu svých slz v den, kdy se seznámili. To tajemství leželo nejhlouběji v jejím srdci a silně pochybovala, že přijde chvíle, kdy jej Craigovi nebo někomu jinému vyjeví..., ....že i Craig má v sobě uzavřená zákoutí, do nichž ji nikdy nepustí. Naznačovala to už jeho omezená výřečnost, když naráželi na citový život. Bylo zřejmé, že dřív trpěl. Jeho citlivost k ostatním vzklíčila právě v onom bolestném světě. Tam vzniklo vcítění, jehož je schopen jen člověk, který chápe bolest druhého..., ..souhlasil a s tím odvál všechen náznak lásky, který jsem k němu cítila...atd. A takových perel je v knize plno . Něco jako Danielle Steel v thrillerovém kabátě. Ale na druhou stranu jsem se seznámil s malířem, o jehož existenci jsem neměl tušení (José Sert). Pokud tedy máte rádi příběhy, které jsou napínavé a navíc se v nich objevuje umění, sáhněte spíš po Donně Tartt a jejím Stehlíkovi. Po tomhle opusu se vám bude zdát, že jste ze sklepa vystoupali až na střechu Empire State Buildingu.
Mne se knizka libila. Někdo zde psal, ze je pribeh zamotany, ale to mi neprislo. Myslim, ze jsem dostal to, za co jsem si zaplatil.
Kniha na pomezí detektivky a thrilleru. Celá zápletka je navlečená okolo španělského malíře Josého Maríi Serta, jehož obrovská plátna visí v muzeu San Telmo v San Sebastianu. Není to špatně napsané, ale nejvíc jsem si z knihy vzal to, že jsem se vůbec dozvěděl o malíři Sertova formátu, o němž jsem neměl ani potuchy, a také se tam psalo o San Sebastianu tak, že bych nejradši hned vyrazil a snad tam i zůstal žít navždy. Jinak Restaurátor volně navazuje na předchozí Sánchezovu knihu Starožitník, ke které se časem určitě také dostanu.
Nakonec to nebylo tak špatné i když..... samotný příběh byl tak zamotaný, že spíš než na rozuzlení se člověk těší na to, až to bude za sebou..... možná že idea nebyla špatná, ale autor se do toho moc zamotal a nebo to prostě překombinoval..... tam už chyběli jenom ufoni a stádo slonů a bylo tak úplně všechno...... nehledě na to, že dialogy mezi Alonsem a Bety mi ze začátku připadali jako když se baví dva idioti.....
Kniha, která mě zaujala svým názvem a obálkou na které bylo napsáno, že se jedná o další knihu autora, která následuje po bestseleru Starožitník. Ale nic z toho se mi nezdá. Není to ani thriller, ani detektivka, ani návod jak napsat román. Prostě kniha podle mě s malým k. Místy se sice autor snaží psát poutavě, ale to je vše. Doufám, že záležitosti kolem basketbalu mu jdou lépe než psaní.
Nuda, nezáživné a nefér povídání o tom, jak spisovatel (literární hrdina) píše tuto knihu...a nezapomene velice často připomínat svůj (literární i reálný) dřívější počin, knihu Starožitník: to si vše mohl autor odpustit. Thriller ani krimi to není ani náhodou, hned v počátku se sice najde mrtvola podstatného hrdiny knihy, ale pátrání po příčinách smrti je záhy odsunuto úplně do pozadí. Místo toho následuje změť různorodých směrů zápletek sahajících do válečného období (a hlavní hrdina stále píše svůj román) a jediná drobná zajímavost přijde až na posledních stranách téměř čtyřsetstránkové knihy, ale ani toto odhalení nakonec není napínavé a vyzní do ztracena. Prostě nuda, ztráta papíru a hlavně času čtenáře, dokonce útok na jeho inteligenci (však to vše také autor nadrásal za krátké 3 měsíce při všech svých dalších aktivitách).
Budu v opozici, mě se příběh, styl i zápletka líbila, skoro bych řekla i víc, než Starožitník...