Komu zvonia do hrobu
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284722/mid_komu-zvonia-do-hrobu-Bq0-284722.jpg
4
1715
1715
Najdlhší Hemingwayov román Komu zvonia do hrobu (1940) je kronikou troch dní života amerického lektora španielčiny Roberta Jordana. Ten prichádza v období občianskej vojny do Španielska ako dobrovoľník bojovať po boku republikánov proti Francovmu nacionalistickému režimu. Neďaleko Segovie sa pripojí k partizánskej jednotke, ktorá mu pomáha vyhodiť do vzduchu most, čo má zabrániť postupu nepriateľských jednotiek. Robert splní svoju úlohu, hoci sa presvedčí o jej nezmyselnosti. Chápe však nevyhnutnosť disciplíny, a preto sa podriadi vyššiemu cieľu. Medzi partizánmi spozná mladú sirotu Mariu. Romantický vzťah, ktorý medzi ňou a Robertom vznikne, bol jednou z príčin veľkého čitateľského úspechu tohto Hemingwayovho románu a zároveň sa stal aj hlavným motívom rovnomenného filmu, ktorý v roku 1943 nakrútil americký režisér Sam Wood s Garym Cooprom a Ingrid Bergmanovou v hlavných úlohách.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1959 , Slovenský spisovateľOriginální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Přidat komentář
Moc se mi to před lety líbilo, zavedlo mě to do míst, které jsem si v mé dětské mysli představovala asi lépe, než jaké v té době byly, mohly být...
Naprostá klasika od Hemingwaye. Nádherná válečná romance z doby španělské občanské války.
Četla jsem před lety v rámci povinné četby, nyní znovu, protože jsem chtěla zjistit, zda mi kniha nedá něco víc, než dřív...něco tam bylo, spoustu toho, co jsem předtím nechápala nebo neprohlédla do hloubky, se nyní vyjevilo. Přesto hodnotím průměrně za mnohdy až zbytečně rozvláčné pasáže...
*čtenářská výzva 2018: kniha s válečnou tematikou
Pět set stránek anatomie jedné partyzánské akce, ve které Hemingway názorně ukazuje, že „hodní“ republikáni nikdy nemohli vyhrát španělskou občanskou válku. Zatímco totiž oni měli sice nadšenou, ale neorganizovanou změť anarchistů a komunistů s ideologickou podporou Sovětského svazu, ti „zlí“ frankisté měli skutečnou armádu s reálnou vojenskou podporou nacistického Německa. Málokterý z literátů o tom věděl tolik jako Hemingway, jenž si jako interbrigadista španělským peklem prošel. Historická (válečná) linka románu je výtečná, vede k přemýšlení o hrdinství, zabíjení, lásce nebo přátelství, a z líčení revoluce na malém městě doslova běhá mráz po zádech a zvedá se žaludek... Jen ten předvídatelný konec milostné linky mi potvrdil, že nemělo smysl jí věnovat přílišnou pozornost. (8/10)
Španělské hory ve válce, partyzáni a holka s vyholenou hlavou a vyhazování mostů do povětří. Úplně cítím tu vůni borovic, ikdyž ani nevím, jestli tam nějaký borovice byly. Nebyl mi sympatickej hlavní hrdina (američan, nenávidím, když se američani serou do Evropy), ani jeho láska, ani nikdo, příběh vlastně nebyl nějakej extra zajímavej a nic, ale přesto... Přesto jsem si tu knihu zamilovala a od tý doby se chci jet podívat do hor ve Španělsku.
Z nějakého neznámého důvodu, vždycky objevím v knížce, kterou zrovna čtu něco, co se hodí zrovna na mou životní situaci. Tady to bylo: Je snadnější v nějakém režimu žít než proti němu bojovat.
Román Komu zvoní hrana je mnohovrstevným příběhem, který přináší svědectví o zvěrstvech španělské občanské války, zároveň je krásným milostným příběhem, ukázkou pravého hrdinství a přátelství i obecným zamyšlením nad významem člověka a jeho skutků směrem k celému lidstvu. Naše rozhodnutí o tom, kdo je hrdina a kdo padouch, někdy závisí jen na tom, na které straně barikády stojíme. Jasným poselstvím je touha zachování lidskosti a mravních zásad i tváří v tvář smrti.
Z tohoto románu mám dost rozporuplné pocity. Na jedné straně jsou místa, kde příběh prostě jede díky pasážím celkem akčním, a na straně druhé naopak velice rozvláčné vyprávění o vnitřních pocitech ústřední dvojice, což vypadá dost nevyváženě. Nevím, jestli to byl záměr autora nebo horší překlad, ale občas na mě části textu, zejména některé rozhovory, působily dost nepřirozeným dojmem, prostě jako by se bavili dva hlupáci. Vcelku to ale hodnotím coby dobře vymyšlený příběh se silnou protiválečnou myšlenkou.
Příběhově skvělé, čtivé (i když dlouhé), nešetří se válečnými hrůzami, asi největším positivem jsou zajímavé a sympatické postavy. Je zde snaha o objektivitu, ať už jde o dvě vyprávění ženských postav, nebo postavu slušného fašistického důstojníka. Pokud si ale člověk přečte Orwellův Hold Katalánsku, všimne si marginalizace osudu POUM nebo vykreslení zpitých, nepoužitelných anarchistů (v Holdu hlavních tahounů války. Což se klidně mohlo změnit, vzhledem k tomu, že se s nimi komunisté nedělili o své materiální dodávky ze SSSR...) Zatímco na Orwella a jeho kamarády zhruba o rok dříve, než se Komu zvoní odehrává, komunisté udělali hon, pro Hemingwaye jsou – chtě nechtě – tou silou, na které stojí demokracie Španělska. Aby to bylo objektivní, i zde je ukázána výjimka v podání komunistického psychopata, před kterým postavy zachrání slušný (!) novinář Pravdy (v obou případech jde o historické postavy, což mě potěšilo). Nu co, je to román a navíc ještě hodně dobrý román, ze kterého si člověk odnese, že občanská válka je svinstvo, ale lidi jsou pořád úžasní.
Kolikrát jsem knížku chtěla odložit? Příliš mnohokrát. Opravdu je psaná příliš jednoduchým jazykem, neopakují se pouze myšlenky, ale i věty. Téměř mi to přišlo, jakoby měl E. H. za úkol napsat co nejvíce slov na úkor čtivosti. Prvních 400 stran by zasloužilo pokrátit na stovku, přidat posledních 100 stran a pak bych nebyla tolik zklamaná.
E. H. si ani zde neodpustil svou zálibu v býčích zápasech. Navíc některé popisy mi nepřišly převeditelné do představy. Dávám si od E. H. pauzu.
Nemám ráda knížky o válce, ale tato knížka je spíš o tom co dělá válka s obyčejnými lidmi a koho dělá z obyčejných lidí. Ve válce člověk přemýšlí jinak a dělá věci, které by normálně neudělal. A hlavně krade lidem možnost prožít normální život. Knížka se nečte úplně lehce, ale je dobré ji přečíst.
(4/18)
Román, dramatický příběh z občanské války ve Španělsku, který prožívá americký lektor španělštiny ROBERT JORDAN. Za úkol má vyhodit do vzduchu most, zároveň se zamiluje do jedné mladé španělské dívky. Zajímavé je, že děj celého románu se odehrává během 3 dnů. Závěr byl velmi dramatický.. Kniha se mi líbila, a ačkoliv jsem knihu četl před dávnou dobou, řadím ji mezi TOP KNIHY, které jsem od autora četl.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Kdo myslíš, že to má snazší? Ti, kdo mají nějaké náboženství, nebo ti, kdo prostě berou všechno tak, jak to je? Je to pro ně hrozně velká útěcha, ale my víme, že se není čeho bát.
Zlé je jenom ta ztráta. Umírání je zlé jenom tehdy, když dlouho trvá a bolí tolik, že to člověka ponižuje. Právě v tom spočívá to tvoje štěstí, rozumíš? U tebe nic takového není.
Ne, to není správné! Protože můžeš ještě něco udělat. Dokud ještě víš co, tak to musíš udělat. Dokud si ještě uvědomuješ co, tak na to musíš počkat. No tak. Ať už přijdou. Ať už přijdou. Ať už přijdou.
Do knihy jsem se prostě nemohla začíst, na to, že to má 400 stránek se tam toho tolik neodehrálo. Dvě hvězdičky dávám za smutný konec, který mě dojal.
Ernest Hemingway píše úžasně a to že nerozumím válečným věcem je jen a jen můj problém. Proto jen ty 4 *, protože jsem celou knihu nedočetla, neměla jsem na to asi tu správnou čtenářskou motivaci. Ale nějak je mi trapně dát knize pana Hemingwaye méně.
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939) válečné romány světová literatura klasická literatura ErnestAutorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
"Qué cosa más mala es la guerra"
Ten voják měl pravdu. Válka je opravdu strašná věc.