Komu zvonia do hrobu přehled
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284722/mid_komu-zvonia-do-hrobu-Bq0-284722.jpg
4
1697
1697
Najdlhší Hemingwayov román Komu zvonia do hrobu (1940) je kronikou troch dní života amerického lektora španielčiny Roberta Jordana. Ten prichádza v období občianskej vojny do Španielska ako dobrovoľník bojovať po boku republikánov proti Francovmu nacionalistickému režimu. Neďaleko Segovie sa pripojí k partizánskej jednotke, ktorá mu pomáha vyhodiť do vzduchu most, čo má zabrániť postupu nepriateľských jednotiek. Robert splní svoju úlohu, hoci sa presvedčí o jej nezmyselnosti. Chápe však nevyhnutnosť disciplíny, a preto sa podriadi vyššiemu cieľu. Medzi partizánmi spozná mladú sirotu Mariu. Romantický vzťah, ktorý medzi ňou a Robertom vznikne, bol jednou z príčin veľkého čitateľského úspechu tohto Hemingwayovho románu a zároveň sa stal aj hlavným motívom rovnomenného filmu, ktorý v roku 1943 nakrútil americký režisér Sam Wood s Garym Cooprom a Ingrid Bergmanovou v hlavných úlohách.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1959 , Slovenský spisovateľOriginální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Komu zvonia do hrobu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (198)
Doporučuji všem, kteří kritizují tvorbu pana Hemingwaye, aby si přečetli jeho životopis. Byl těžce raněn v první světové válce, jako reportér se zúčastnil španělské občanské války a za odvahu ve 2. světové válce byl vyznamenán Bronzovou hvězdou.
Jaké hrůzy zažil a viděl!!!
S tím se prostě nedá normálně žít.
A tak vás všechny prosím: Nepitvejte jeho knihy, vždyť poselství je jasné a obzvláště dnes.
Mám pocit, že hrana zvoní nám všem.
Představuji si, že je třeba teď pan Hemingway na návštěvě v salónu Gertrudy Steinové, popíjí daiquiri a je v dobré společnosti Francise Scotta Fitzgeralda, Johna Steinbecka, Pabla Picassa nebo Paula Cézanna.
A nad našimi komentáři se může leda tak pousmát.
čudujem sa, že túto knihu nemám odfajknutú, ale možno sa to stalo niekde pri početných zmenách a úpravách datábazy (?).
samozrejme som ju čítal a mám ju, pretože Hem je pre mňa stále veľmi významný na to, aby som ho ignoroval.
a samozrejme som s týmto dielom bojoval, pretože je to vlastne dosť politický román. Hem v ňom odkryl karty, aby bolo jasné, za koho kope. v čase, keď som to čítal, sa bralo všetko, čo bolo proti Francovi za pokrokové - ale sami sme sa presvedčili, že to ani zďaleka tak nebolo a v mene pokroku sa diali svinstvá rôzneho kalibru.
kniha postavená na silnom príbehu, miestami trochu neuveriteľná a trochu schematická, ale dať to dokopy bolo heroické dielo.
tak sa mi vidí, že práve o tomto diele sa veľa hovorilo ako o vstupenke do klubu nobelistov.
v každom prípade sa to oplatí čítať. raz. a potom pridávať ďalšie Hemove knihy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Komu zvonia do hrobu v seznamech
| v Právě čtených | 38x |
| v Přečtených | 2 856x |
| ve Čtenářské výzvě | 245x |
| v Doporučených | 152x |
| v Knihotéce | 902x |
| v Chystám se číst | 709x |
| v Chci si koupit | 91x |
| v dalších seznamech | 22x |
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
1) potěšilo mne množství recenzí, věnovaných E. Hemingwayovi, jednomu z největších spisovatelů 20.století a jednomu z jeho nejznámějších románů.
2) podobně jako v případě Milana Kundery dochází k tomu, že jak recenze kladné, tak i záporné, potvrzují jeho mistrovství.
( Těch kladných je samozřejmě a naštěstí víc.)
Na úvod nemohu než opakovat právě Kunderův citát, který jsem použila už v případě novely "Stařec a moře": "Bohatost slovníku není sama o sobě hodnotou: u Hemingwaye právě omezenost slovníku vytváří krásu jeho slohu." To je důvod, proč je Hemingway kritizovaný čtenáři, kteří si potrpí na "bestsellerovou" květnatost slohu a stálé akce. A je to také důvod obliby u těch, kdo jsou schopni vnímat (emotivně, požitkářsky, či jinak), hudbu a rytmus slov i vět, vnitřní monolog postav, jejich psychologii. Tedy něco, co literaturu dělá uměním, na rozdíl od pouhého (byť obratně formulovaného) popisu.
Pro ilustraci uvádím části recenzí, které mne zaujaly.
Například dojemné přiznání:"Kniha je dobrá, ale ne pro mne. A vzápětí: "Je fakt, že některé části se mi vryly do paměti." Na zvolání: "Opravdu, nedalo by se to zkrátit do dvou set stran a některé pasáže (hlavně zdlouhavé vnitřní monology) vynechat?" si dovoluji odpovědět: Opravdu nedalo.
A co mne uzemnilo: "Starce a moře na základní škole si dovolím přeskočit." Vskutku heroické, vzhledem k tomu, že se jedná o jedno z vrcholných autorových děl, skutečnou báseň v próze, kde není ani slovo navíc.
Kladné glosovat nebudu, ty mluví mnohem výstižněji samy za sebe
Jen se připojuji k vyznání: "Naprosto Geniální." a "Tahle kniha ve vás zůstane navždy." Děkuji za ně.