Gábor Vlkolinský

11.02.2024

Je zřejmé, že Hviezdoslav by mohl být dobrým epikem, dokonce možná i dobrým dramatikem, kdyby si sám sobě neházel pod nohy klacky v podobě vlastního "trans-realistického" pseudopoetického jazyka (to v čem jsou jeho díla psané, není slovenština kodifikovaná, ani spisovná, ani slovenština kterou by v jeho době, natož dnes mluvil kterýkoli slovenský region je to uměle vytvořený jazyk snažící se dokázat to, co v jeho době už bylo dávno zřejmé, a suce, že jazyk "umožňuje „poňať i pomenovať všetky veci i všetky polohy ľudského ducha". To jeho veršovanou epiku sice dělá experimentálně zajímavou a originální, ale současně ji znepřístupňuje běžnému čtenáři, nebýt Slovák v poezii kovaný, tak ji nedočtu. Odhlédnouc od toho jazyka, děj, zápletka i úvahy na děj navázané nejsou zlé a v kontextu doby bych je považoval dokonce za novátorské.