Operace Barakuda
Tom Clancy , David Michaels (p)
Splinter Cell série
< 2. díl >
Je tichý, neviditelný a smrtící – a je nejnovější zbraní v přední linii technologicky pokročilé války. Sam Fisher je speciálním agentem přísně tajného Třetího oddělení a má povolení špehovat, krást, ničit a zabíjet, aby ochránil Ameriku. Pracuje sám. Dokáže udeřit rychle. Je osamělým bojovníkem, inteligentním a tvrdým stejně jako nepřátelé, jimž je na stopě – avšak s jednou výhodou… Jmenuje se Sam Fisher. Je nezávislým agentem. Je to Splinter Cell.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
Operation Barracuda, 2005
více info...
Přidat komentář
Co ten padesátiletý Sam s vymknutým kotníkem, zlámanými žebry a obličejem prošlým děrovačkou jízdou na atomovce a v jiných hrůzných situacích dokáže, tomu se už ani nejde zasmát. Ještěže takové supermany máme, jinak nevím, co by se světem stalo. Kniha dokáže pobavit mj. popisem zbraňových systémů, o akcích ani nemluvě, o tom není pochyb podobně jako Bond, James Bond.
Protože si občas přečtu něco od T.Clancyho, zaujala mě nová řada Splinter Cell. Tedy ta řada ani ne, ale Sam Fisher - speciální agent "někoho". Dokáže nemožné a můžeme mu jen závidět některá "udělátka", kterými jest vybaven. Třeba něco, co jsem pochopil jako super vymakaný implantovaný mobil . Přečtěte si raději v knize, co to s Fisherem udělá, když "šikmookké bestie" zapnou v jeho blízkosti jakýsi ultrazvukový přístroj, který obsluhován jedním z netvorů dělá v palici speciálního agenta pěknou melu. Sam Fisher řeší zapeklité případy na 1* ! Rád se pohybuje v hernách Macaa (nedivím se mu) . Zkrátka akce za akcí ! TNG-ři si přijdou na své. A také uspokojivé čtení na dovolenou. Když jste na pláži zabráni do nové akce, jednak můžete utrpět úžeh, nebo opomenout nechat se ošplouchat vlnkami tam kdesi na Havaji.
Přečteno za tři dny.
Se Samem Fisherem jsem se tentokrát sžíval delší dobu než v případě prvního dílu. Ale od kapitoly 8 jsem byl vtažen do děje a můžu s čistým srdcem prohlásit, že Splinter Cell: Operace Barakuda je první kniha, která mě málem rozbrečela (!!!SPOILER!!! Někdo umřel...)
Druhá kniha krásně uzavírá příběh o "Krámu", s kterým Sam Fisher bojoval už v případě první knihy. Nepřátelé jsou v tomto díly prohnanější a příběh je místy ponurý a temný. Nakonec však přijde pomoc z nečekané strany a konec je takový jaký asi čekáte... Operace Barakuda je podle mě o něco lepší než Svoboda má svoji cenu, ale jen o kousek.
Tajný agent ve službách málo známe vládní organizace, která vystupuje na obranu Spojených státu amerických v boji proti podsvětí, mafií a skupin ohrožující svobodu lídí a země. Špionážní román je vyprávěn v první osobě a působí velmi realisticky. Neboť autor spolupracoval s předními odborníky na vojenství. To a mnohé, jako smysl pro realičnost a spravedlnost, dodává někdy syrovost, jindy spád celého díla. Pokud někdo ze čtenářů má sympatie k tomuto druhu románu, najde si v Clancym skoro nenahraditelnou osobu.
Když jsem byl mladší, věřil jsem v tajného agenta, který nejen svou silou ale i vůlí a intuicí se dostane skoro ze všech prekérních situací. Dnes mi některé pasáže připadají "nadnesené a vyumělkované". Kdo ví, třeba by to bylo v možnostech jednoho člověka. Když se zamyslíme, Splinter Cell a mnohé jiné z děl autora působí jako oslava a obroda států amerických proti těm zlým. Nabízí se otázka, jestli tato země má právo angažovat a zasahovat do vnitřní politiky rozvojových států. Připadá mi jako by státy americké byly novodobý Řím, který se rozpadl především kvůli svému rozkolísanému aparátu. Stával se více nákladný, převládala v něm multi-etnicita a nároky oligarchů na moc se jen zvyšovaly. Ostatní národy byly podrobené a ačkoli to vypadalo na rovné postavení mezi Římem a nově začleněnými kmeny, kteří bojovali po boku na Blízkém Východě, Britských ostrovech, hrdost na své osobité a jedinečné tradice, které byly upozaďovány ze strany silné říše, se staly vraženým klínem.
Bohužel, Clancy v říjnu 2013 zemřel, odpočívejte v pokoji, děkuji za odpočinkové a napínavé čtení.
Může být toto klišé snad ještě větší? Tajná organizace v tajné organizaci, ve které je tajně tajný agent supermanovského typu.
Spousta hraček a skvělých udělátek ovšem bez zábavného pana Q. A taky spousta popisů akčních scén. Opravdu spooousta. Já chápu, že bez těch popisů to nejde, ale číst to byla docela nuda.