Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423159/bmid_spolceni-hlupcu-6MR-423159.jpg
4
1250
1250
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
více info...
Přidat komentář
Na první čtení jsem byl trochu zklamaný. Není to zrovna řachanda, spíš mi to připomíná Tajný deník Adriana Molea, kterého nejsem fanoušek. A od knihy s atributem kultovní satiry bych čekal něco víc. Ale napodruhé jsem si to dal jako audioknihu v podání Luboše Veselého a to bylo super. Dostalo to jiné grády. Asi je to tím podáním. Nevím. Ale ani tak bych to neoznačil za knihu, u které se budete určitě smát. Myslím, že třeba výhoda Saturnina nebo Švejka je, že vám jsou ty hlavní postavy nějak sympatické. Tady je ale ten hlavní hrdina prostě odporný a nedá se vystát. Ale jako satira mamánka to podle mě může pořád fungovat.
Kniha moc dobře nezestárla, alespoň pro mě....Ignácius mi nebyl ani trochu sympatický a v podstatě žádná z postav které se v knize vyskytovali. Kniha mi byla doporučena že se mi bude velice líbit, ale bohužel....možná jen vykazuji dost znaků Ignácia, možná preferuji jiný druh humoru. Nicméně nechápu co by na této knize měli lidé nepochopit jak naznačuje kolega pár příspěvků pode mnou....věc je jasná, žádnou mnohovrstevnatost bych zde nehledal...
Asi se k této knížce vracet nebudu, ale to neznamená, že by byla špatná, nebo mě nebavila. New Orleans je v knize zabydlen postavami neuvěřitelně nemožnými. Stačí se však porozhlédnout a je jich všude kolem plno. Zvláštní práci si dal autor s Ignáciem, který je neskutečně arogatní, bezohledný a zbabělý a svému okolí přináší jen potíže.
Je Spolčení hlupců grandiózní fraškou, nepochopitelnou klauniádou nebo kritickou satirou Ameriky počátku šedesátých let? Výstřední postavička Ignácia J. Reillyho, pohybující se v barvitém prostředí New Orleansu, se nám snaží dát na tuto otázku odpověď. Intelektuál, jehož donquijotské vidění světa je konfrontováno s běžnou realitou, má problémy nejen s matkou, ale v podstatě s každým ve svém okolí (a vlastně i sám se sebou). Jak se zpívá v jedné písni „Naráží, kam vstoupí…“ Jeho snažení mi připomíná rej elektricky nabitých částic v mlžné komoře: na první pohled fantaskní podívaná, která však při bedlivém zkoumání představuje jen chaos. Kdo má rád nekonečnou řadu gagů, pitoreskních scének, absurdních dialogů bude nejspíš u této knihy vrnět blahem, pro ostatní to bude tvrdá zkouška snášenlivosti a trpělivosti. Vždyť nalézt zde alespoň jednu jedinou „normální“ postavičku je téměř nemožné, tím spíše, že v případě Ignácia J. Reillyho a spol. se nejedná o přívětivý humor, ale o exaltovanou absurditu dovedenou až na hranice absolutní kritiky. Jediným zábavným momentem se tak pro mě stalo Darlenino vystoupení v roli Harletty O´Harové, zbytek mi vykouzlil na tváři maximálně úchylný škleb.
Kniha, na které musím převážně ocenit její jazyk. Volba slov, která hlavně asi platí i pro překlad je naprosto fascinující a humor dělá už mnohdy z této perspektivy. Mnohdy i onen humor bublá pod povrchem a pak vyjede se vším ven až se divíte. Je fakt, že je málo knih, u kterých bych se smál jako zde, ale stále vidím nekonečný problém v délce knihy, která mnohdy rozprostírá několik dějových linek bez nějakých point. Tím pádem jasně chápu, pokud to někomu nesedí. Za mě fifty, fity. Nečum, Jíťo a čti knihu v Beskydech.
Má pravdu ten, kdo píše, že to není kniha pro každého. Po sto stránkách už asi tuším, co tím chtěl básník říct, ale prostě mě to nebaví. Podobně jako někoho nebaví Švejk, jinýho zase Pan Kaplan, co má stále třídu rád, holt každej máme jinej šálek čaje...
Po přečtení se až tak moc nedivím, že autor nemohl sehnat nakladatele; já bych se taky zdráhal to vydat. I.J.Reilly je teda chlápek na zabití, o tom není sporu, ale spíš než k smíchu je to jen na občasné uchechtnutí. Pár částí jsem radši přeskočil, místy jsem se ztrácel ve vedlejších postavách. Asi 50 stran před koncem to ale do sebe začalo zapadat a čtivost šla o něco vzhůru. Čtení mě bavilo pramálo, audiokniha je možná lepší.
ohavnost, naprostá ohavnost pomlouvat takovýhle klenot a všem co tu knihu nepochopili doporučuji neházet kamení do jiných dimenzí !
Poslouchala jsem v audio verzi ve vynikajícím podání Jiřího Zavřela. Kniha mě tak dostala, že jsem si jí musela poslechnout 2x za sebou. Dlouho jsem nečetla tak podivnou knihu, která od začátku do konce víří jednou absurditou za druhou, je plná často až groteskních situací a zároveň by se do jisté míry dala považovat za psychologické drama. Příběh čtenáře zachytí do svých tenat tak silně, že má pocit, jako by se sám stal součástí tohoto žalostného panoptika. Toto kuriózní literární dílo asi neocení každý čtenář, ale kdo do něj dokáže vplynout, bude zcela určitě mile překvapen.
Vlastně nevím co o této knize napsat, protože to bylo zcela nevyvážené čtení. Na jedné straně velice humorné scénky, na straně druhé obludně prkenné rozhovory nebo zápletky. Charaktery postav mě bavily, děj měl logiku a celkově je kniha vtipná, jen mi tam něco nesedí.
Divnokniha, v tom nejlepším slovo smyslu. Taková esence exotů, podivných individuií a nesnesitelných vlastností se jen tak nevidí.
Ale bože, na mou duši, já to žrala, je to tak sarkastické, chytlavé a až absurdní. Opravdu jsem se bavila, jen je otázkou, jestli je to pro běžného čtenáře víc děsivé, nebo vtipné. Asi záleží na míře vaší vlastní podivnosti, rozhodně to není kniha stravitelná pro všechny.
Skvělá kniha u které se člověk baví od začátku do konce. Absurdní děj se spoustou absurdních postav.
Neznám jiný román,který by byl napsán tak vtipně a zároveň vyzařoval takový smutek.
Četba není úplně snadná,vyžaduje vhodné rozpoložení a nedivím se nakladatelům,kteří román odmítali a ani příliš čtenářům,kterým se kniha nelíbí /můj první pokus před lety také ztroskotal/.
Ale stojí to za to.Skvěle zachycené neworleánské figurky/třeba černoch Jones/ spolu drsně bojují o své místo na slunci,podvádí,vyhrožují,berou se na hůl a i případná snaha konat dobro dopadá směšně/paní Levyová/.
Ignácius je spouštěčem a hybatelem děje a jako správný katalyzátor se nespotřebovává /ale naopak kyne/.Postava až obludně egocentrická,sice rétoricky zdatná,ale bez jediné dobré lidské vlastnosti /někoho mně to silně připomíná,ale Ignáciovy bonmoty jsou alespoň vtipné/.
A bylo by neodpustitelné nezmínit kongeniální překlad Jaroslava Kořána.
Čítal som ju opäť po 20-tich rokoch a opäť som sa príjemne pobavil. Absurdný dej plný absurdných postáv zažívajúcich absurdné situácie, množstvo vtipných popisov i dialógov. Čo viac si môže človek priať?
Posloucháno jako audiokniha – skvěle načetl Jiří Zavřel.
Tenhle román jsem léta obcházel po špičkách a do jeho četby se mi upřímně vůbec nechtělo. No, nakonec jsem odvahu našel – a nelituju, byl to doslova a do písmene zážitek. Vřele doporučuji.
Tak tohle byla jízda Vážení! Už dlouho se mi nestalo, abych při čtení něčeho spadnul smíchy ze židle, a to bez použití alkoholu.
Chvíli teda trvalo, než mi došlo že ten pošuk Ignác co čeká na svojí vypitou matku je vlastně třicetiletý vystudovaný budižkničemu. Možná svojí matku ke sportovní disciplíně zvrhávání chardonnay, dohnal právě on.
Když se konečně povede tuhle horu smradlavýho sádla přimět k nějaký práci, způsobí to řetězovou reakci, která může zpustošit celý město a ovlivnit spoustu životů.
Hrozně mě bavily dialogy mezi timhle pohlcovačem hot dogů a jeho okolím. Šťávu tomu dodávaly ještě další zajímavý figurky tohohle města. Jako třeba negr Burma Jones, kterej přes sluneční brejle nemohl nic vidět a jeho poslání evidentně bylo spotřebovat všechen tabák na Zemi, nebo smolařskej vypatlanej pochůzkář. Policejní sbor složenej z idiotů který se snažej za každou cenu někoho sbalit jenom proto, aby se plnil plán? Super. Celý se to pak zvrhává do honu na bařtipána. Byl jsem k tomu až do konce přilepenej, jako kdybych ruce omylem umyl v kanagonu.
Na jednu stranu jsem buřta nesnášel, na druhou stranu mě dost bavil. K tomu ta podpora ostatních kreténů, z nihž každej má jako životní trest žít nadobro v tomhle všivym městě. Hlavně ať ho nikdo neopouští.
Dávám tomu plnou palbu a těším se, až si to zase přečtu.
Podruhé a zase nedočteno. Nemůžu se naladit na ten svět, kde jsou všichni hloupí a chovají se pitomě. Všichni do jednoho. Občas to vtipné je, ale zároveň tak silně přitažené za vlasy, že se tomu nedá věřit. A překlad? Je výrazný, to ano. Ale obávám se, že svým vlastním jazykovým výrazivem spíše akcentuje tu přitaženost za vlasy a celkově to čtenáři komplikuje.
O téhle knize si myslím, že jí Kořán líp přeložil, než autor napsal.
Není to typ literatury které bych holdovala. Ale jedna milá osoba z knihy tak často citovala, že jsem se odhodlala pustit se do toho.
“ Nechte toho dědu, vy hnusnej poldo! Určitě má fůra ňoučat.”
“ Áno, mám fůru ňoučat, a jak jsou chytrý! Všecky studovaly u jeptišek. “
Dalo by se i říci, že pana Kořána bylo na primátorování škoda. ;-)
Jinak k obsahu : Zatímco postava Ignáciuse je poněkud exotická, osoba Myrna je precizně podaný obraz aktivistky , kterými se to dneska jenom hemží.
Děkuji, pane Kořáne!
Není to vtipné na první dobrou. Formálně vzato je to spíše román pikareskní než humoristický. Postavy jsou většinou nesympatické a ten humor či satira se objevuje až mezi řádky a podle toho, jak znáte americká 60. léta, hnutí za lidská práva, rasové bouře a tak dále. I ten překlad, se mi zdá, docela zastaral, minimálně v pohledu na některé reálie.