Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552689/bmid_spolceni-hlupcu.jpg
4
1232
1232
Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, je výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou. Notorický mudrlant a zápecník Ignácius považuje za své životní poslání sepsání význačného díla, ve kterém odhalí pomýlenost a mravní zpustlost doby. Při jedné cestě z baru Ingáciova matka poškodí autem cizí dům a jelikož nemá peníze na náhradu škody, je Ignácius donucen hledat si práci. Nakonec je přijat do továrny Levyho kalhoty, což je upadlý podnik před bankrotem. Ignácia práce v malém podniku nadchne, cítí ji především jako šanci trumfnout svou přítelkyni ze studií Myrnu Minkoffovou, která se angažuje v boji za lidská práva v New Yorku. Jeho neutuchající úsilí o sebeprosazení ho však vrhá do série riskantních situací...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Tympanum
Originální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
Interpreti: Jiří Zavřel
více info...
Přidat komentář
Ne, toto už je mimo. Nebavilo mě to, štvaly mě hlavní i vedlejší postavy, prostě od začátku do konce špatně. Nuda a nesmyslnost “tohoto světonázoru”. Nevím a nechápu čím si toto vysloužilo Pulitzerovu cenu, ale je třeba to brát jako výlet do intelektuálního humoru druhé poloviny minulého století. Není ale o co stát.
Skvělá humorem protkaná kniha o jednom extravagantním intelektuálovi a jeho problémech. ???? Paráda
Mrzí mě, že této knize nemohu dát více hvězdiček. Četla se hezky a místy byla i vtipná a trefná. ALE! Hlavní postava mě tak iritovala, že jsem musela chvílemi překonat touhu s knihou praštit o zem a už se k ní nikdy nevrátit. Bohužel hlavní postava způsobila, že to bylo opravdu chvílemi nepříjemné čtení. Ale zpětně musím říci, že kniha není špatná a je velmi zajímavá.
Opravdu jsem se nasmála. Nicméně některé pasáže knihy nebylo snadné číst kvůli drobnému písmu.
Parádní komedie plná bizarních postaviček a bláznivých situací. Hlavní hrdina Ignácius J. Reilly je intelektuál, lenoch, mazánek, egomaniak a jeho objem vědomostí přesahuje pouze objem jeho břicha. Je to dost příšerný člověk, který ztrpčuje život prostincé mamince, se kterou bydlí, a v podstatě všem, koho potká, ale zároveň je to zatraceně zábavná postava. Jeho stírání ostatních, simulování nemocí či zranění nebo hlasité se pohoršování nad bídou dnešní společnosti je něco neuvěřitelného. Ignáciovi dělají společnost další ujeté postavy, například si dopisuje s rádobypsycholožkou, která pobuřuje i liberální vysokoškolské kruhy tím, že ve všem vidí sex a všude ho chce propagovat, policista nucený za trest hlídkovat v šílených kostýmech či třeba servírka toužící proslavit se jako striptérka, kterou bude svlíkat její papoušek.
Je toho fakt mnoho a těch zhruba 400 stran jsou nabité humorem, která obsahuje i politickou satirou dělající si svobodně srandu ze všeho a ze všech. Českému čtenáři taky pomůže skvělý překlad, který vynalézavě překládá hlášky i různé slangy Američanů v New Orleans. Autor dostal posmrtně za své dílo Pulitzera, český překladatel by nějakou cenu za tenhle brilantní překlad rovněž zasloužil.
Ignácius J' Reilly je šílená úžasná postava, kterého bych v reálu nechtěl znát, ale na stránkách knihy je s ním neskutečná zábava. Kdyby se vyskytoval ve více pasážích, bylo by Spolčení hlupců ještě vtipnější.
Osm ztřeštěných hlupců z deseti.
Kniha, která se při nejlepší vůli nedá popsat, tu musíte zkrátka prožít. A co určitě zaslouží vyzdvihnout, je naprosto fantastický překlad Jaroslava Kořána :-))
Výborně napsané a výborně přeložené. Nedivím se, že Toole dostal za Spolčení hlupců Pulitzerovu cenu v 1981. Toto dílo , částečně inspirované vlastními skušenostmi, napsal už v roce 1967 a poté, co ho vydavatelství odmítlo spáchal sebevraždu. Publikaci dosáhla až jeho matka v r. 1980. Nechť mu je země lehká.
Uff, na chvíli mne přepadla představa Ignácia v době sociálních sítí... Och Štěstěno, ty prozíravá lištičko :-)
Knihu jsem poprvé četl v půlce devadesátých let, kdy jsem po ní náhodou sáhl v knihovně rodičů tehdejší partnerky, a zaujala mě hned napoprvé. O té doby jsem si pořídil vlastní výtisk a přečetl ji už několikrát, a vždy tam najdu něco nového. Jde o výborně sesazený příběh exota, jehož základní vlastností je chybné sebehodnocení, z něhož pak plyne jeho neschopnost zařadit se do společnosti a dál z toho jeho životní eskapády. I když se kniha hemží snad jen samými zápornými postavami (i ten sympaťák Burma Jones přece mluví tak sprostě!), nelze je nemilovat: živočišnou Santu, otlounkánka Angela, hloupou, ale snaživou Darleenu, úzkostlivého Gonzálu, aktivistku Minkoffovou... K tomu duch multikulturního New Orleans. Věřím, že i kvalita překladu přispívá k výborné čtivosti díla, Ignáciovy proslovy, to jsou jazykové skvosty! Je to moje "kultovní" odpočinková kniha a zcela nekriticky a vřele ji doporučuju!
Dobrá kniha, která mě od začátku dokonce bavila, aniž bych se zasmál. Docela mě překvapilo, že kniha o JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryku Laholovi byla napsána už tak dávno. Jeho podobnost s Ignáciem je zarážející.
Knihu jsem vybrala na doporučení Mardoši z Tata Bojs :-) Asi jsem čekala třaskavější humor a méně krkání...Možná, kdyby byla kniha kratší, tak by byla svižnější. Velmi mě bavila postava slečny Trixie :-)
Jako žádná jiná, audiokniha načtená Jiřím Zavřelem, exkluzivní sametový zážitek.
Prostě parádní šleh satirickým humorem., ale životopis je lepší číst až nakonec !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Vzdělanost člověka zušlechťuje a zde je hrdina všemi mastmi této vzdělanostní ušlechtilosti mazaný.
Vliv intelektu ale nenasytí, takže je nutnost dát se pohltit dějištěm světa.
Citace ;"Naslouchal jsem radám svého mozku. Moje mentalita mi našeptává tak smělý plán, myšlenku, před kterou jsem maně couvl.
Nabídl mi úchylnou příležitost, jak spasit svět zvráceností."
(Založení hnutí pro stranu - milovníků vesele odvázaných z normálnosti.)
Jen úmysly pro nápravy světa jsou čisté, okolnosti tomu dají pitoreskní tvář.
Život je tím zdrojem pro dílo, žel bohu až posmrtně vydané a oceněné mnoha cenami.
Od roku vydání mám knihu doma. Mnohokrát jsem se do ní snažil začíst. Marně. Vždy jsem ji vrátil zpět. Až loni před vánočními svátky jsem si konečně řekl, že si ji dočtu. Za každou cenu. Musím se jí omluvit. Velice mě zaujala a pobavila i když jsem při čtení někdy opravdu rostl. Pravděpodobně jsem si našel ke čtení ten pravý čas. Klidně se mohlo stát, že jste se s takovým geniálním Ignaciusem i jemu podobnými již setkali nebo se máte ještě na co těšit.
Nemohu si pomoci, ale třikrát podtrženou pětku a měsíční zákaz publikovaní na DK, všem, kteří napsali negativní recenzi na Spolčení hlupců! :-)) Tohle stoprocentně patří do zlatého fondu světové literatury. Mezitím se doma doučujte, co je to kvalitní román a smysl pro humor.
Nemohu si pomoci ,ale tohle dílo mi nějak nesedlo a pořád jsem čekal ,kdy se konečně zasměji. Nakonec jsem se nezasmál ani jednou ,a to je u humoristického-satirického románu trochu na pováženou. Nakonec asi největší humorná stránka příběhu ,byla vizáž hlavní postavy a hlavně jeho všudypřítomná zelená lovecká čepice :-)
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by ve mě vzbuzovala takovou silnou chuť nafackovat téměř všem postavám.....
Jestli je něco kultovní knížka, tak tohle. Podle toho, v jaké fázi života ji čtete, budete možná měnit svůj pohled na ni. Pro mě je to jedna z knih, ke kterým se vracím už dvacet let a vždycky mě to znova vtáhne. Je ale pravda, že každému tohle nesedne a to, co se jednomu zdá nehorázně vtipné, bude jinému připadat jako nehorázně trapné.
Pro mě je skvělé, že všechny postavy mají svůj ksicht, svoje problémy a jsou zajímavé. Občas tomu na chvilku spadne řetěz, ale celkově, klobouk (i loveckou čapku) dolů.
Moc se mě to teda nedotklo. Ale i když je to taková blbina, tak je to tak skvěle napsané, tak živě, že jsem se několikrát vytočila nad blbostí, sobectvím a bezohledností postav.
Výborná kniha plná bláznivě humorných situací a takřka bizarních postav v čele s tou hlavní.