Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552689/bmid_spolceni-hlupcu.jpg
4
1232
1232
Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, je výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou. Notorický mudrlant a zápecník Ignácius považuje za své životní poslání sepsání význačného díla, ve kterém odhalí pomýlenost a mravní zpustlost doby. Při jedné cestě z baru Ingáciova matka poškodí autem cizí dům a jelikož nemá peníze na náhradu škody, je Ignácius donucen hledat si práci. Nakonec je přijat do továrny Levyho kalhoty, což je upadlý podnik před bankrotem. Ignácia práce v malém podniku nadchne, cítí ji především jako šanci trumfnout svou přítelkyni ze studií Myrnu Minkoffovou, která se angažuje v boji za lidská práva v New Yorku. Jeho neutuchající úsilí o sebeprosazení ho však vrhá do série riskantních situací...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Tympanum
Originální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
Interpreti: Jiří Zavřel
více info...
Přidat komentář
Vážený mongoloide, pane I. Abelmane,
obdrželi jsme prostřednictvím pošty Vaše nejapné připomínky k našim kalhotám, kteréžto připomínky pouze odhalují Vaše naprosté odtržení od reality. Kdybyste byl chápavější, poznal byste, či dospěl k poznání, že dotyčné kalhoty Vám byly odeslány s naším plným vědomím, že jsou stran délky zcela nevyhovující.
„Proč? Proč?“ breptáte nesouvisle, neschopen přizpůsobit svůj zpozdilý a prohnilý světonázor podnětným obchodním koncepcím.
Kalhoty vám byly zaslány jednak jako test Vaší iniciativy (Chytrá, prozíravá obchodní organizace by měla být schopna učinit z tříčtvrtečních kalhot šlágr mužské módy. Váš reklamní a prodejní program je očividně pochybený), jednak jako test Vaší schopnosti vyrovnat se s měřítky kladenými na distributory našeho prvotřídního zboží. (Naši věrní a spolehliví odběratelé dokáží rozprodat jakékoli kalhoty s Levyho visačkou, bez ohledu na to, jak nehorázný je jejich střih či provedení. Nedostává se vám patrně víry.)
Nepřejeme si být napříště obtěžováni podobně bezpředmětnými stížnostmi. Omezte prosím svou korespondenci na objednávky. Jsme činorodý a dynamický podnik, jehož poslání jsou nemístné drzosti a šikanování pouze na překážku. Budete-li nás, pane, nadále obtěžovat, může se stát, že Vy sám hořce spláčete nad výdělkem.
Váš rozhořčený
Gus Levy, ředitel
"Černoši jsou převážně příjemní lidé. Měl jsem s nimi prozatím málo co dočinění, neboť se stýkám pouze se sobě rovnými či s nikým, a ježto sobě rovných nemám, nestýkám se s nikým."
Ignácius obtloustlý ale sečtělý mladík, který žije se svou matkou, se zhruba první polovinu knihy zabývá svými mongoloidními teoriemi nad zvráceností soudobé společnosti. Shodou absurdních náhod se však dostává do dalších absurdních situací, potkává absurdní postavy, která ústí v další absurdní vývoj, který v druhé polovině knihy naprosto graduje.
Knihu jsem zhruba v její polovině odložila, neboť mě neskutečně vytáčel přístup Ignácia k životu a fakt, jak mu to všichni tolerují. Naštěstí jsem se k ní vrátila a naprosto nelituji. Dokonalý překlad Jaroslava Kořána.
Stálice v mojí knihovně. Poprvé jsem ji četla v nějakých osmnácti a od té doby již několikrát, naposledy jako audioknihu. Poprvé to byla čistá švanda, legranda, řachanda, ale až teď začínám doceňovat množství neskutečných slovních obratů, parádní vyumělkované eseje z deníku pracujícího mládence, intoušské dopisy angažované nymfomance Myrně a od Myrny, skvělé vykreslení povahových rysů všech postav, všechny jejich bolístky, palety komplexů, obsesí a strachů a nad tím vším nikdy o sobě nepochybující študovaný pablb Ignacius. A také skvělý překlad Jaroslava Kořána (co to je kokota??? to se dá najít ve slangovém slovníku?), doporučuji také audioknihu namluvenou Jiřím Zavřelem, má takový ... specifický... přednes.
Knihu jsem četl již před delší dobou, přesto však mám na ni příjemné vzpomínky. Zařadil bych ji mezi "klasická díla světového humoru",pokud taková kategorie existuje.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Chápu, že se nemusí strefit do vkusu každému, v naší rodině je to ale kult. Po přečtení máte chuť se do New Orleans vydat. Velká škoda, že se autor jejího vydání nedočkal.
Čekal jsem více... Jak začne hledat práci, tak to bylo už čtivé, ale že bych se nějak moc bavil to tedy říct nemohu...
Není to satira na nějakou konkrétní dobu, jak se tu píše v komentářích. Je to satira obecně na lidskou povahu a podle mě dost trefná a povedená. Každý v sobě máme část Ignácia, někdo více, někdo méně.
Je to fakt zábava a zasloužený kult.
Tuhle knihu jsem potkal ve svých 20's, možná i dřív a to je přesně ten věk, který s ní ladí. Být starší asi by mě tolik nevzala. Pro její nekompromisní humor ji proto dávám plný počet. Dost mě totiž svého času ovlivnila.
Jsem na rozpacích... nerada bych pomluvila knihu, která mi evidentně v mém současném životním období nesedla... Jsem přesvědčená, že kdybych dobře znala prostředí New Orleans a lépe tušila, jak to tam před padesáti, šedesáti lety mohlo fungovat, náležitě bych se bavila. Jenže to neznám, místo děje mi přišlo těžko uchopitelné, představitelé a cizí, byla jsem z toho otrávená a neměla jsem chuť si cokoliv složitě zjišťovat. Ignatius, slon v porcelánu, o něm už tu bylo napsáno mnohé. Za mne ho nejvíc vystihuje přirovnání k atomovce, kterou Burma Jones jednoho krásného večera hodil na noční klub. Přiznám se, že jsem doufala, že Ignatia postihne spravedlivý trest za všechny jeho lži, které nejednou přesáhly meze slušnosti i zákona. Nejvíc jsem se bavila u scén z nočního klubu a továrny na kalhoty, ubíjející mi přišly Ignatiovy traktáty, korespondence s Myrnou a večírek čtyřprocentních jinochů. Jsem ráda, že mám dočteno, názor píšu, hvězdičkami nehodnotím.
Moje sestra za mnou chodila na návštěvy do nemocnice kde jsem po nehodě ležela dlouhé měsíce.Byla jsem po operaci zlomené pánve dost psychicky dole až jednoho dne přinesla tuto knihu.Co Vám budu povídat málem jsem umřela smíchy tak mne to bavilo a alespoň na chvíli odpoutalo od bolesti i strachu co se bude dít dál.
Spolčení hlupců je prostě šílená sranda a u určitých pasážích mi slzy tekly a plácala jsem se do kolen. Není to pro každého, ale já budu Ignácia uznávat a v jeho šílenství uctívat navždy. Tato postava nemá v literatuře žádnou obdobu. Autora je velká škoda.
Jednou zas pluji proti proudu. Nedočítám, resp. nedoposlouchávám. Audiokniha je výborně načtená. Ale styl humoru mi vůbec nesedí.
no.. já nevím. Dostal jsem se k titulu ve formě audioknihy jak slepý k houslím, koukám - 82% - ok, zkusím to.
Notorický lhář a zkomáravelbloudář Ignác se svým světonázorem občas vytvoří úsměvný moment; panoptikum postaviček je pestré.. ale nějak výrazně mne to neoslovilo. Možná kdybych byl američan, tak bych se do děje a prostředí vcítil více... Sám od sebe bych dílo tohoto žánru asi nevyhledával, asi to můj šálek kávy nebude.
Za mě výborné čtení, i díky překladu pana Kořána. Jediné, co mi moc nesedělo, byly dopisy od Myrny. Ale na celkový dojem to nemělo vliv. Ignác je prostě Ignác...
někoho mi ten hrdina s jasným pohledem na jiné připomíná, nějakou politickou veličinu, kniha je velmi dobrá a člověk se pořádně zasměje a také zamyslí
Ufff, měla jsem co dělat, abych tuto knihu dočetla do konce. Myslím, že by šla zkrátit na polovinu- bez neustálého opakování "záklopek" a jiných popisů a vlastností hlavních postav. Ale nakonec času věnovanému této knize rozhodně nelituju .
Soudě podle zdejších hodnocení i udělené Pulitzerovy ceny docházím k názoru, že jsem četl jinou knihu. Panoptikum neuvěřitelně jednajících postav, tucty rádobymoudrých klišé a „překvapivé“ momenty prosté jakéhokoliv humoru. Zjednodušeně tedy eintopf, ve kterém si kdokoliv může najít cokoliv a i díky úmrtí autora to navíc jakkoliv interpretovat.
Nazdávám se, že podobně jako Na „Kerouackově“ cestě, se tato kniha nachází z mého pohledu ve zcela jiném časoprostoru. Jímá mě tedy podezření, že mi moje intelektuální omezenost nikdy nedovolí objevit krásu těchto mimořádných příběhů, vyšperkovaných o sebestředné, asociální a především líné trouby sobecky proplouvajícími mezi ostatními neuvěřitelnými figurkami.
1* za vynikající překlad a češtinu Jaroslava Kořána.
PS: Ti, kteří trpíte již na začátku a živíte se – pod dojmem některých zdejších komentářů – nadějí, že druhá polovina knihy je lepší, tak vzdejte svůj boj hned. Kromě (s ohledem na jinak celkovou rozvláčnost celé knihy) překvapivě zrychleného závěru, nepřijde totiž nic zaznamenáníhodného.