Spolčení ničemů
Maxime Guy Sylvain Drouot
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538071/bmid_spolceni-nicemu-663b71d7d1e93.jpg
4
148
148
Ludivine Vanker série
1. díl >
Francií otřese vlna brutálních vražd. Sadisticky znásilněné a usmrcené dívky, vyvražděná rodina, náhodní cestující shození pod vlak... Stále stejná značka *e, která se jako cejch objevuje na obětech nebo v jejich blízkosti, ukazuje na sériového vraha – jenže kriminalisté záhy zjišťují, že vraždy probíhají v záhadné časové souhře nejen ve Francii, ale také na různých místech Evropy, a pachatelů tedy určitě musí být víc. Jako by propukla epidemie vražedného násilí... Četnost a brutalita vražd narůstá takřka přes noc a policii se s vývojem událostí nedaří držet krok. Pátrací tým v čele s ostříleným četníkem Alexisem Timée a posléze jeho kolegyní Ludivine Vanckerovou sleduje stopy zločinců přes Skotsko, Polsko a Kanadu. Pátrání je kromě jiného zavede do temných částí internetu a také k projektu Lebensborn, neblahému dědictví po nacistech. Poradce týmu, zkušený kriminolog Richard Mikelis dobře ví, že zlo a násilí je jako droga, a varuje, že tentokrát může jít o nepravděpodobné spiknutí deviantů, pedofilů, psychopatů a všech vyvrhelů společnosti, které v jejich jednání neoslabuje empatie a lidské cítění. V knihách Maxima Chattama se v rychlém sledu střídají napínavé, nečekané zápletky a nikdy nic není tak, jak se zdá. A tak se i ze zdánlivě poklidné, přehledné situace může vmžiku stát souboj na život a na smrt...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2021
,
Grada
Originální název:
La conjuration primitive, 2013
Interpreti: Libor Hruška
více info...
Přidat komentář
Chattam se s tím nemaže a bylo mi echtovně sympatické, jak do děje hned z úvodu razantně dupne. Žádné velké okecávačky, absolutní příběh, osobního života detektivů jen natolik, aby to celé nebyla plocha. Na vysokoobrátkové béčko si SPOLČENÍ NIČEMŮ syslí i ranec dobrých tezí o podstatě zla. A ty ve mně po dočtení zůstaly (a Chattamovi zato patří hold). Přesto jen silné tři. Druhá půlka je moc. Moc akční, moc komplikovaná, moc übergeniální. Závěr v blizárdu s pompózním příchodem amerického fešáka mi přišel skoro až srandovní. A taky že uloupnul kousek z regulérní čtvrté hvězdy. Četlo se to ale samo. A rozhodně nemám potřebu to po přečtení kamkoliv splachovat.
Autor se s tím nepáře. Sérioví vrazi po celém světě tvoří někým organizovanou skupinu. A zabíjejí obzvlášť brutálně.
Skupina vyšetřovatelů nespí a nejednou se ocitne tváří v tvář konci.
První dvě třetiny mě moc bavily, potom mě to začalo nudit. Překombinované, málo uvěřitelné, moc postav, že jsem se ztrácela, kdo je kdo. Ale čtivé to bylo.
Jérôme Loubry, Jean-Christophe Grangé a Maxime Chattam, moje oblíbená trojice francouzského thrilleru. Spolčení ničemů považuji za jeden z nejzajímavějších kusů, co tady za poslední roky vyšel, především kvůli tomu, jak Chattam bravurně píše. Připomíná Grangého, sází za sebou bravurně vystavěné věty a skvěle formulované myšlenky, jeho texty je prostě radost číst. Vybroušený styl (a tady i pochvala za překlad) by mu leckdo ze současných autorů thrillerů mohl závidět - ve srovnání s ním působí, jako by psali po lobotomii. O to smutnější, že jim čtenáři hromadně tleskají.
Příběh plný explicitních momentů, prokládaný úvahami o přirozenosti násilí a jelikož mě kniha fakt bavila, sáhl jsem po audioverzi a dal si ji znovu. Libor Hruška z ní udělal zážitek, podobně jako Jakub Saic s Purpurovými řekami. Fantastická práce, mrazení v zádech zaručeno.
Hon na několik sériových vrahů zároveň je tady intenzívní, cítíte marnost četnického oddělení, kterým se vše rozpadá pod rukama a koordinovaná exploze násilí je zaskočí nepřipravené. Chattam pracuje skvěle s jejich vztahy, emocemi a z žánrových klišé dokáže udělat přednosti - třeba angažováním vysloužilého policisty Mikelise, u kterého čekáte, zda mu nepřeskočí a nezačne také vraždit. A jako správný žabožrout do toho všeho zamíchá nácky.
Spolčení ničemů není pro slabé povahy, popisů násilností je tady požehnaně, stejně jako zvrácených myšlenek, ale je tak ďábelsky dobře napsaná / namluvená, že je hřích ji minout. Minimálně na sériového vraha přezdívaného Zvíře dlouho nezapomenete a na filozofické úvahy o společnosti, v níž jsou majoritou devianti, také ne.
Ze začátku se mi zdálo, že si jen autor dělá legraci z francouzského četnictva. Protože to jak popisoval jak jsou hloupí a neschopní bylo až komické. Také to vysvětlovalo proč žádají o pomoc kriminalistu v důchodu, který podle popisu byl jediný normální a z jejich pohledu tedy geniální. Ale smrtí do té doby hlavního vypravěče příběhu mě autor překvapil a navíc po ní nabrala kniha pěkné tempo, takže nakonec dávám 4 hvězdy. Ale nevim jestli budu s autorem pokračovat. Jeho snaha vysvětlit zločinost nějakým pseudovědeckým blábolem mě dost iritovala. Je pro mě dost překvapivé, jak často francoužští autoři považují zločince a obecně zločinost za nemoc, virus, nákazu zlem apod. Teď z hlavy mě pro ukázku napadá např. kniha Syndrom E.
Audiokniha.
Ano, hodně místy brutální, ale zároveň rozveklé. Filosofické úvahy "co by kdyby", mě spíše otravovalo a nudilo. A tím klesala má pozornost. Hlavní postavy mi zvlášť k srdci nepřirostly. Jen Alexise mi bylo líto. Na konci hodně překombinované, a tak nemám zájem o další pokračování.
V momentě, kdy se člověk začetl a dostal se do děje, nebylo to špatné. I některé zvraty v osazenstvu. Vzhledem k tomu, že mám načteno hodně knih Chrise Cartera, tak mi brutalita a líčení některých scén už ani nepřijde tak děsné. Rozhodně dobrá detektivka, thriller.
Tak tohle jo! To by šlo.
Naprosto vynikající kniha. Od první kapitoly si mě autor získal. Parádní zvraty( už hodně dlouho jsem si po dočtení kapitoly neřekl Kurňa ! To ne! Proč on! Doprd.)
A popisování vražd je geniální!! Hannibal vibes jako blázen!
Ten kdo má rád knihy Chrise Cartera je tohle jeho jasná volba. Avšak z mého pohledu šel Maxime ještě dál. Vraždy jsou zde popisovaný s maximální pečlivostí, detailní rozbory šedé kůry mozkové jsou takřka na denním pořádku. Ano, pro někoho brutální, pro někoho šokující, pro někoho inspirativní.
Vyšetřování jede z ostra hned od začátku a na tempu nepolevuje až do závěru. Ale aby nezůstalo pouze u řezničiny, autor vložil pár myšlenek, nad kterými se opravdu má cenu pozastavit......."když budou všichni okolo psychopati a Vy jediní s kodexem morálky, tak Vy budete zavrženíhodní"... Super počin, musím sehnat druhý díl.
Tato kniha rozhodně není pro slabé povahy....je to opravdu hodně drsné, násilí popsané do nejmenšího detailu(a to jsem si myslela že po Chrisi Carterovi mě už nic nepřekvapí:-D), ale strašně mě to bavilo.
Doufám, že brzy vyjde další díl.
Jérôme Loubry, Jean-Christophe Grangé a Maxime Chattam, moje oblíbená trojice francouzského thrilleru. Spolčení ničemů považuji za jeden z nejzajímavějších kusů, co tady za poslední roky vyšel, především kvůli tomu, jak Chattam bravurně píše. Připomíná Grangého, sází za sebou bravurně vystavěné věty a skvěle formulované myšlenky, jeho texty je prostě radost číst. Vybroušený styl (a tady i pochvala za překlad) by mu leckdo ze současných autorů thrillerů mohl závidět - ve srovnání s ním působí, jako by psali po lobotomii. O to smutnější, že jim čtenáři hromadně tleskají.
Příběh plný explicitních momentů, prokládaný úvahami o přirozenosti násilí a jelikož mě kniha fakt bavila, sáhl jsem po audioverzi a dal si ji znovu. Libor Hruška z ní udělal zážitek, podobně jako Jakub Saic s Purpurovými řekami. Fantastická práce, mrazení v zádech zaručeno.
Hon na několik sériových vrahů zároveň je tady intenzívní, cítíte marnost četnického oddělení, kterým se vše rozpadá pod rukama a koordinovaná exploze násilí je zaskočí nepřipravené. Chattam pracuje skvěle s jejich vztahy, emocemi a z žánrových klišé dokáže udělat přednosti - třeba angažováním vysloužilého policisty Mikelise, u kterého čekáte, zda mu nepřeskočí a nezačne také vraždit. A jako správný žabožrout do toho všeho zamíchá nácky.
Spolčení ničemů není pro slabé povahy, popisů násilností je tady požehnaně, stejně jako zvrácených myšlenek, ale je tak ďábelsky dobře napsaná / namluvená, že je hřích ji minout. Minimálně na sériového vraha přezdívaného Zvíře dlouho nezapomenete a na filozofické úvahy o společnosti, v níž jsou majoritou devianti, také ne.
Uf. Kniha mi dala docela zabrat. Jak upozorňují předchozí komentáře, není pro slabší nátury.
Vtáhl mě napínavý konec příběhu a změnil mé rozhodnutí nečíst další díl.
S kostrou príbehu problém nemám, akurát by to chcelo lepšieho remeselníka. Postavy ma ničím nezaujali a mám dojem, že ani autorovi samotnému nijak zvlášť neprirástli k srdcu. Podľa všetkého sú Francúzi buď suchári alebo úchyláci (o čom pochybujem). Chattam, zdá sa, patrí do prvej kategórie, ale podľa zanietených popisov vrážd, by som nevylúčila ani tú druhú. Niektoré vety mi nedávali zmysel a musela som si ich prečítať viackrát, ale to je v poriadku, lebo to bolo v momentoch, kedy sa autor rozbláznil pri vzletných popisoch počasia, alebo filozofických úvahách o beznádejnej temnote všehomíra. Ostatný text bol písaný jednoduchým, popisným štýlom a niektoré zaujímavé pasáže boli odbavené rýchlejšie, ako by si zaslúžili. Myslím, že s Maximom sa už neuvidíme.
Ze Společenství ničemů mám takové smíšené pocity. Na jednu stranu skvěle napsané, docela napínavé a celý příběh je u detektivně - thrillerového žánru originální, ale bylo toho nějak moc. Moc násilí, moc temného a moc odpudivého. Jako hrabat se v několik týdnů starých odpadcích během letních třicítek. Autentické, ale proč vlastně?
Brutálně brutální. Ono mě to bavilo, ale místy jsem vypínala pozornost, asi už bylo té řezničiny na mě moc.
A moc bylo i střel a tak... No, nakonec takový slušný střed, ale nemám potřebu číst další díl.
Wau. Tak tohle byla pecka. Svižná, brutální a krvavá jízda příběhem, stránka střídá stránku a odložit knihu rozhodně nelze. Když už si myslíte, že něco víte, nebo něco tušíte tak omyl, dostanete takovou šlehu mezi oči, že se z toho vzpamatujete tak za dalších 10 stránek.. U mě se tento autor zapisuje mezi první příčky knihovny. 2 čtecí večery a 440 stran uteklo jako voda.
Musím souhlasit s některými komenty zde, kniha je opravdu jedna z nejbrutálnějších co jsem četla a že jich není zrovna málo. Začínám číst hned druhý díl.
Kniha obsahovala všechno co mám rád, přesto mě nezaujala a trošku i sklamala. Četl jsem tu komentáře o brutálnosti, nechutnosti a jak je kniha skvělá, no nějak jsem to tam nenašel. Sem tam se mi to líbilo, ale jinak tomu pořád něco chybělo, moc mi nesedí jména postav. Prvních 100 stran je o Alexisovi, a tak jsem myslel že bude hlavní postava a nedával mi smysl název série, nicméně Alexis zhruba po 100 stranách skončil a pak teprve začala jít do popředí hlavní postava, to mě sklamalo. Postrádal jsem napětí, které by mě udrželo při čtení.
Štítky knihy
zlo Francie sérioví vrazi brutalita internet zločiny nacisté spiknutí Lebensborn psychopati, sociopati
(SPOILER) Na Spolčení ničemů je potřeba nahlížet jako na román béčkové kategorie. Není to žádná bůhví jak propracovaná detektivka, nenajdeme pasáže vystavěné tak, aby čtenáři naháněly strach a samotné rozuzlení je nám, díky geniálnímu kriminilogovi, známé už dávno před koncem.
A pokud na to nahlížíme touhle optikou, chceme od toho příběh, který se bude číst sám, který bude dostatečně šílený na to, aby čtenáře udržel, ačkoliv není mistrovským literárním dílem, dostaneme román, který ve své kategorii patří k těm nejlepším. Oceňuji, že autor nemá problém zabít všechno, co se hýbe, ostatně nepamatuju si detektivku, kde by počet mrtvol dalece převyšoval stovku... Autor totiž nemá ani problém zabít někoho, ke komu jste si mohli za dobu čtení vybudovat nějaký vztah.
Tím vším mě kniha opravdu nadchla, ačkoliv, a budu se opakovat, není z hlediska literatury počinem roku a události nejsou uvěřitelné ani za mák. Jenže se to skvěle četlo, zápletka i finále jsou plny tak zvrhlých fantazmat, že bych Chattamovi doporučil návštěvu psychiatrie, a já se prostě těším na další díl.
85 %