Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Annie Barrows , Mary Ann Shaffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538826/bmid_spolek-pratel-krasne-literatury-a-bramborovych-kolacu.png
5
997
997
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka, se rozhlíží po námětu na svou novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím dopisu dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláčů z bramborových slupek, který během války za neobyčejných okolností založili obyvatelé okupovaného normanského ostrova Guernsey. Jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Přidat komentář
Tato kniha se mi moc líbila. Název je dlouhý
a člověk neví co se pod ním bude odehrávat. Vyprávění je formou dopisů ve kterých se mluví
o mnoha lidech, ale po prvotním zmatku jsem se začetla a asi bych ráda byla i přímo na samém místě .
Kniha se mi líbila, přišlo mi zajímavé, že je to psané formou dopisů. Na druhou stranu mi to svým způsobem bránilo v plynulém čtení, nedokázala jsem u toho vydržet hodiny jako u jiných knih. Příběh byl krásný, o lásce, přátelství a zároveň o druhé světové válce - moc dobře to k sobě sedělo, nicméně příště bych si ke čtení knihu psanou formou dopisů nevybrala. Ale na krátké čtecí pauzy například do autobusu ideální, příběh byl moc milý.
Přečetla jsem před pár týdny až v novém vydání, dříve byla kniha nezískatelná, přitom tak opěvovaná. Těšila jsem se velmi, ale nesplnila má očekávání.
Za prvé jsem netušila, že je psána ve formě dopisů, a jak jsem se začítala, považovala jsem tuto formu jen za jakýsi zajímavě řešený úvod. Úvod to nebyl, byla to celá struktura knihy: krátké dopisy mnoha pisatelů a málo adresátů, prošpikované ještě telegramy a vzkazy (zejména v rámci zamilované linky).
Za druhé hlavní hrdinka mi připadala jako velice nevyzrálá (a rádoby vtipná) a ve stejném duchu se celý - její - příběh odehrával.
A do třetice: o literatuře to (až snad na jedinou výjimku) nebylo vlastně vůbec, což je škoda (objem i zaměření knihy by jistě snesl pár dalších zajímavých literárních výletů - prostřednictvím členů Spolku).
Samozřejmě Guernsey a vůbec postavení a strádání Normanských ostrovů za okupace bylo pro mne velice nové a zajímavé, stejně jako příběhy některých zdejších obyvatel.
Celkově mě ale kniha postupně dost nudila až otravovala a skoro jsem ji nebyla schopna dočíst. 60%
Nenáročná a naštěstí ne moc dlouhá sentimentální limonáda.
Sice se snaží reflektovat útrapy druhé světové války, ale aby to moc nebolelo je to vypolstrováno fádní lovestory a mnoha dílčími drobnými happyendy. Hlavní postavy jsou vesměs kladné, ploché a málo diferencované. Milé ušlechtilé ale nudné stojaté vody. Všemu pak kraluje chimerická Elizabeth - reálná asi jako jednorožec.
Kniha mi v mnohém připomínala Vypravěčku (což ode mně není pochvala), má stejné necnosti - když už se snaží vyprávět o něčem krutém, musí to pro hlavní postavy být už minulost a musí se to okolo raději nějak osladit.
Co lze dokázat v románu psaném v dopisech předvedl Ch.de Laclos, škoda že se autorky trochu nepřiučily. Jejich knize totiž zoufale chybí nějaká dramatičtější zápletka mezi jednotlivými pisateli a bohužel také vůbec nevyužily to, co tato forma umí - a to pracovat s tím, že každý pisatel psaním sleduje nějaké své zájmy a zdaleka nemusí být upřímný - dokonce může vyloženě mlžit nebo lhát. Pravdu pak musí hledat čtenář. Oč zajímavější by byla Elizabeth, kdyby s ní byl spojeno nějaké tajemství nebo kdyby vzpomínka na ni nebyla jen explicitní chvalozpěv. Ale to byla jiná kniha pro jiného čtenáře.
Na jednu stranu chápu, že tento typ literatury někomu umí pohladit dušičku - na druhou stranu pro mně to ale byla ztráta času a další potvrzení, že nemám důvěřovat zdejším vysokým hodnocením. Kdybych neměla tak vysoká očekávání, možná bych nebyla tak zklamaná.
Jedna hvězda za námět a druhá za popisy toho s čím se během války potýkali obyvatelé ostrova, to bylo alespoň trochu zajímavé.
To je tak nádherná kniha.. Psaná formou dopisů, je lidská, naprosto mě uchvátila a je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Úžasná, je taková jiná, moc hezky se mi četla, nezapomenu na ni.. Koupila jsem si 2. vydání a mám ji doma v knihovně. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla, že ji mám. Prostě.. A doporučuji.
Tedy láska na první začtení tato kniha u mne nebyla. Vůbec mi nevadilo vyprávění v dopisech, takto napsanou knihu jsem již četla, jen jsem si musela chvilku počkat, zklidnit se a vnímat to kouzlo které přichází nenápadně, a pak vás dostane a nepustí. A já se chvílemi usmívala, ale také mi bylo úzko, když přede mnou ožívaly osudy postaviček ostrova Guernsey.
Je to příběh plný laskavosti, přátelství, ale i odvahy a těžkých zkoušek, jež lidem způsobila válka.
Není to kniha, na kterou bych po čase zapomněla a také to není knížka, kterou čtu naposledy......
Velmi prijemny roman pisany vo forme listov. A aj ked to az do poslenej kapitoly nevyzera, nakoniec to skonci happy endom.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů se i nesmírně líbil. Kniha se snad nejdelším názvem, jaký jsem kdy u knihy viděla mi neskutečně přirostl k srdci. Kniha je vyprávěna formou dopisů, což u tohoto příběhu je bohužel lehce těžší čtivo, protože se v ději vyskytuje poměrně velké množství postav. Chvíli jsem se ztrácela v tom kdo je kdo, ale brzy jsem si zvykla. Děj se odehrává rok po skončení války a autorky krásně zobrazily profily lidí, kteří v této těžké době žili. Lehce romantická linka mi v této knize nesmírně sedla. Příběh, děj a hlavní myšlenka jsou velkým táhlem Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Určitě jsem nečetla naposledy.
Knihu ale také nové filmové zpracování moc doporučuji :-)
Krásný příběh z míst, o jejichž nedávné historii se toho dodnes pramálo ví. Kniha, napsaná formou nesmírně milých dopisů, byla pro mne jako pohlazení po duši. Příběh nenápadně plynul, dovídala jsem se stále více o pozadí děje, který byl důsledkem nacistické okupace Normanských ostrovů a přesto, že nejde o žádnou detektivku, byla jsem až do konce napjatá, jak to všechno dopadne. Je to příjemné čtení, u kterého se vám svírá srdce a současně se tiše usmíváte...doporučuji.
Přiznávám se bez mučení, že jsem jako první viděla film. Nemohla jsem si pomoc, jelikož Lily James je má oblíbená herečka a navíc jsem stále neměla svůj vlastní výtisk knihy. Kniha je trochu jiná, než film. Kromě toho, že je psaná epistolární formou, což jsem nevěděla, ale to mi vůbec nevadilo. Tak jedna postava má úplně jiný charakter a pak jsou tam ještě menší změny, ale to jsem čekala, protože jen málo filmů podle knih se drží přesně knižní předlohy. Moc se mi líbilo, že postavy, které ve filmu neměli tak velký prostor, i když by měli, tak v knize je poznáváme o něco více, což je bonus. Rozhně byste měli dát knize šanci!
Skvělá kniha. Forma dopisů mě velmi mile překvapila, bylo to více intimnější takto sledovat celý příběh.
Kouzelná a laskavá atmosféra plná optimismu, skutečná přátelství a krásné prostředí. Moc krásně se to četlo, doporučuji.
Srdceryvný příběh o naději na znovunabytí svobody a plnohodnotných životu v poválečné době.
Je to napsáno převážně formou dopisů, čímž si mě to hned získalo, protože takových knih je vážně jako šafránu.
Podle vyprávění a vzpomíná hlavních účastníků knihy, jsem dostala chuť se jednou na ostrov vypravit a strávit tam alespoň pár dní.
Příběh není psán nucenou formou a vidíme události i z více stran a že nepřátelská strana nemusí být vždy jen ti nejhorší lidé, ale ti se také naleznou ve vlastních řadách.
(možný menší spoiler) Asi nejsilnější část byla, kdy jsem se bavila nad nápady a lumpárnami hrdinů a v tu chvíli přišel dopis se zprávou, kterou si nikdo (ani já) nepřipouštěl, že by se vůbec mohla stát.
Rozhodně děkuji autorce, za tak skvěle zpracovaný příběh a je velká škoda, že dalšího se už nedočkáme. Pokoj Vám.
Moc krásná kniha. Je to asi první kniha psaná formou dopisů, kterou jsem četla. Trvalo mi pár stránek, než jsem si zvykla, ale pak už to šlo samo. Juliet, Sidney, Dawsey, Kit... všichni mi přirostli k srdci a je mi líto, že jsem už knihu přečetla.
Nádherná kniha, krásně se čte. Stála jsem v prodejně, držela knihu v ruce a přemýšlela, jestli mám podlehnout recenzím na druhé straně obálky a poznámce na první straně obálky: Čtenáři milovaný bestseller.... a ten název mě také zaujal a nakonec i obálka. A tak jsem podlehla a knihu si přinesla domů a nelituji. Je nádherná a jsem ráda, že ji budu mít ve své knihovničce. Nejraději bych ten ostrov také navštívila.
Forma dopisů mi zkraje dělala trochu problém,ale později paradoxně udělala příběh mnohem osobnější,než by byl,kdyby ho někdo jen vyprávěl. Uvědomila jsem si,jak musí být těžké napsat to takhle,udržet spád,logiku a charaktery jednotlivých postav...navíc,když autorky byly dvě.
Líbila se mi neokázalost a ryzost hlavních postav,ochota pomoci druhým,postavit se za ně a všudypřítomný jemný humor,který odlehčoval děj,točící se kolem války v Anglii a hlavně na ostrově Guernsey. Navíc je to příběh o knihomolech, k nimž se hrdě hlásím a dobře chápu,že tito lidé můžou svým chováním jiným lidem připadat poněkud nenormální. Zamilovala jsem si Juliet a od jednoho konkrétního momentu jsem jí moc přála,aby se ve svém příběhu zakoukala do stejného člověka,jako jsem se literárně zakoukala já. U některých příběhů,popisujících poměry na ostrově za německé okupace,mi i ukápla slza. Autorky neškatulkují. Jejich postavy nejsou černobílé. Dokážou najít dobré i horší charaktery na obou stranách „linie“.
Ke konci sice příběh hodně zrůžoví,ale to už mě měly zaseknutou,takže jsem to v pohodě přežila..
Toto bude určitě kniha,kterou si koupím,až se její cena trochu usadí..Já si počkám ☺
Taková oddechovka, nenadchne, neurazí... Knížka je napsaná formou dopisů, dle mě by bylo pro děj lepší klasický způsob psaní např. s retrospektvou života Elisabeth...
Zajímavé, většinou když se z románu vyklube románek, skřípu zuby. V tomto případě jsem se tlemila jako měsíček na hnoji. Možná je to originální formou příběhu, možná charakteristikou postav, popisem místa nebo všudypřítommým důrazem kladeným na důležitost literatury, ale příběh mě chytl a Normanské ostrovy jsem navzdory závěru opouštěla těžce.
Jen ten nový přebal se opravdu nepovedl.
Překrásně napsaná kniha, překvapivé pro mě bylo, že vyšla celkem nedávno, stylem se totiž podobá anglickým klasikám. Jedná se o nenáročné čtení, které ale umí pohladit po duši, nejlépe pokud příběh čtete v podzimní plískanici s hrnkem horké čokolády.
Tuto knihu jsem si naprosto a zcela zamilovala :-) Nejprve jsem ke zvolenému literárními stylu autorek byla skeptická, ale brzy jsem zjistila, že dopisová forma příběhu nijak neubírá na barvitosti - v některých momentech spíše naopak.
Na filmové zpracování jsem se podívala pouze na pár minut, abych si lépe dovedla představit postavy (musím říct, že je filmaři po vizuální stránce vystihli velmi věrně), zbytek doufám zkouknu za pár hodin až se prospím. Nečekala jsem, že "posledních" 200 stran zvládnu na jeden zátah, ale ten příběh a jeho hrdinové mají neskutečné kouzlo :-)
Mrzelo mě, že jsme se nedozvěděli více o tom, jak se Elizabeth seznámila s Christianem, ale jinak nemám co vytknout :-) Vřele doporučuji jako báječně barvité dílo, které nepostrádá pohled do kruté reality, ale současně k ní přidává tolik z toho, co je v lidech nejlepší, že tuto knihu nejde ani v nejmenším označit za depresivní. Spíše naopak - čiší z ní důkazy o lidské dobrotě, síle přátelství, lásky a tolik potřebného humoru. A z každé stránky sálá láska ke knihám a četbě - a znovu všem (nám knihomolům i těm, kteří za život přečetli pouze noviny) dokazuje, jak nádherná umí četba a vnitřní svět, který díky ní objevujeme, tvoříme a necháme se jím unášet, být.
Dávám 5 hvězd, neskutečně se těším na film a přidávám knihu do seznamu těch, které se jednoho dne rozhodně musí dostat do mé knihovny :-)