Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Annie Barrows , Mary Ann Shaffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538826/bmid_spolek-pratel-krasne-literatury-a-bramborovych-kolacu.png
5
997
997
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka, se rozhlíží po námětu na svou novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím dopisu dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláčů z bramborových slupek, který během války za neobyčejných okolností založili obyvatelé okupovaného normanského ostrova Guernsey. Jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si pořídil po přečtení pozitivních recenzí. Forma dopisů? Paráda, nemám s tím problém. Druhá světová? Ještě lepší, sem s tím...
Počátek byl velmi dobrý, opravdu se celkem často psalo o autorech, o jejich životech (Charles Lamb, Anna Bronte,...), hlavní hrdinka opravdu připomínala spisovatelku, která je nejen profesionálkou, ale především literární srdcařkou. Věci se začaly pozvolna měnit s nástupem postavy jménem Elizabeth, kterou všichni milovali, byla bez jediné chybičky (tvrdohlavost nemusí nutně být mínusem, že?), všem pomáhala, válka a útrapy na ni takřka nedoléhaly... Vrcholem pro mne bylo, když v koncentráku (a to není žádný spoiler) zmlátila dozorkyni, která bila menstruující dívku. Tady jsem měl chuť knihu odložit, jelikož tak drzé a levné glorifikování postavy bylo na mne příliš. Kdysi jsem viděl rozhovor s chlápkem, který v Osvětimi holil komandanta Hosse a ten řekl, že měl chuť mu přejet břitvou po krku a ukončit život toho ober-nácka, ale bál se, kolik vězněných souvěrců by po tom aktu kvůli němu zařvalo... Tahle postava to zkrátka opravdu, ale opravdu kazí. Velmi nemilé pro mne proto bylo, že druhá polovina knihy se nese ve znamení právě Elizabeth.
Druhá část knihy se pak mění v takovou nějakou limču-prakticky všecičko na ostrově je po té zlé válce úžasné, zalité sluncem a bez mráčků a dočkáme se i nečekané lovestory. Knihy (o Spolku nemluvě) jsou upozadněny. Knihomolům nemůžu s čistým srdcem doporučit.
Jako plusy vidím poutavost textu, postavy jsou (až na jednu zmíněnou výše) plastické a vcelku uvěřitelné, počátek o samotném Spolku pěkný. Věřím, že paní Shaffer se mohla „vypsat“ a v budoucnu nám předat nějakou opravdovou bombovku, jako prvotina to není tak úplně špatné. A dalším plusem je v knihách nepříliš používaný ostrov Guernsey.
Nicméně o tématice existují i lepší knihy:
Pokud chcete něco o koncentrácích-V pekle plynových komor je knihou faktografickou, ale velmi čtivě udělanou. Maus-komiksové zpracování zážitků autorova otce za pobytu v Osvětimi, opět výborné a čtivé/koukatelné.
Pokud chcete hlazení po duši- co třeba Pýcha a předsudek nebo Malý princ?
A pokud jde o knihomolství a nevadí vám pohádky, zkuste Dahlovu Matyldu nebo Endeho Nekonečný příběh.
Jen tak tak 3*.
Zase jsem zažila malý zázrak. já se do knihy začetla a pak jsem se vyloženě bála, že už mi to skončí. To čtení jsem si pak normálně šetřila a dávkovala po dvou dopisech, aby mi ten požitek vydržel čím jak nejdéle. Hlavní postava Juliet mi přišla naprosto úžasná a vtipná, příběh bezvadný, lidé z ostrova neskutečně zábavní a různorodí, nejvíc ze všech lidiček z Guernsey se mi líbila Isola.ty její lektvary a lebozpyt a závěrečný deník kde si zapisovala fakta...za mně skvělé čtení. Vřele doporučuji. Stejnojmenný film jsem v polovině vzdala. Mně tak neskutečně rozčilovalo, že se nedržel knižní předlohy, že jsem to prostě vypnula a už jsem se nepřemluvila to dokoukat.
Epistolární formou nám autorka/y ukazují, jak velký význam mohou mít knihy a jejich čtení. Na pozadí ještě doznívajících hrůz 2. světové války se tvoří pevná přátelství i láska. Příběh odhaluje osudy prostých obyvatel ostrova Guernsey, a jen tak mimoděk se nám přibližují některá díla autorů, což považuji za velký přínos. I když chvíli trvá, než se člověk v postavách a vztazích, jenž mají mezi sebou, zorientuje, rozhodně Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů nezklamal..možná až na ten předvídavý a kýčovitý konec, ale občas je potřeba šťastných konců.
Krásná kniha! Trochu jsem se bála, že je to jedna z těch reklamou protlačených knih. Ale jak jsem četla dál a dál, nemohla jsem se odtrhnout. Chvíli mi trvalo, než jsem si utřídila osoby a zvykla si na dopisovou formu, ale pak jsem se už jen nechala unášet příběhem. Nechápu, jak je to při téhle formě možné, ale všechny postavy stály u mě v pokoji a já jsem naopak stála na můstku trajektu, když přirážel ke břehu... Krásné prostředí, úžasné postavy, které do jedné miluji a moc mě mrzí, že nejsou skutečné. Posouvání děje pomocí korespondence, jak některé informace zjistíte až jako reakci na dopis, který jste nečetli, považuji za geniální a velmi obdivuji autorky. Nikdy jsem nic podobného nečetla. Určitě ji přečtu znovu a možná i hned. Tahle kniha bude mít navždy místo v mé knihovně. Doporučuji.
Milé a poklidné čtení. Na to, že popisuje vzpamatovávání Británie z války, mě to překvapilo svou jemností a, jak to jen říct, decentností? Ale asi se mě to nedotklo tak moc, jako ostatních čtenářů.
Jemně a citlivě zpracovaná kniha, občas příjemně humorná i dojemná. Čtenář se dozvídá o tom, jak se obyvatelům ostrova Guernsey žilo za doby německé okupace, přitom je kniha pozitivní a je radost ji číst.
Jediné mínus byl pro mne trochu složitější začátek,kdy bylo třeba rozientovat se ve jménech a postavách. Celkově pěkný zážitek.
Taky jsem se ke knize dostala kvůli výzvě (kniha o jídle - no za mě to splňuje).
Ze začátku jsem byla naprosto unešená, je to takový ten typ knihy, kde si oblíbíte hlavní hrdinku, dozvíte se něco, co jste v životě netušili (že pár britských ostrovů bylo okupovaných Němci), je z ní cítit euforie z konce války, zároveň i to, jak se válka všech dotkla. Nápad výborný, zpracování zajímavé, paleta hrdinů pestrá. Škoda, že v druhé polovině kniha sklouzla do přeslazené červené knihovny - za to ubírám hvězdičku.
Kniha mě mile překvapila. Dostala jsem se k ní díky čtenářské výzvě. Přečetla jsem během tří dnů jedním dechem.
Ktery knihomol by odolal tak krasnemu nazvu knihy ? Ja tedy rozhodne neodolala a udelala jsem dobre.A jelikoz sama pecu mrizkovany kolac z brambor, potreny vetsinou domaci marmeladou ( recept mam od babicky ), tim padem byl nazev knihy dvojnasobne velkym lakadlem :-)
Styl psani mne kupodivu chytnul hned od zacatku a ja se zacetla tak, ze bych byla schopna knihu docist na jeden zatah. Ale nechtelo se mi tak rychle opoustet ostrov Guernsey, chtela jsem si dele vychutnavat jeho atmosferu. Chtela jsem dale cist dopisy, a chtela jsem dale pronikat do vzpominek clenu literarniho spolku.Cteni jsem si uzila na plne care. Jsem si jista, ze se zase nekdy do tohoto pribehu zactu znovu.
Musím přiznat, že knihu jsem dočetla až na podruhé. Poprvé jsem dočetla asi do třicáté strany a odložila. Mezitím jsem přečetla několik dalších a pak sek této vrátila. A byla to pecka. :) Ze začátku se trochu musíte zorientovat v postavách. Ale opravdu super. Krásný, laskavý humor. A životní příběhy a osudy obyvatel ostrova Guernsey. Od druhé poloviny jsem se nemohla odtrhnout. Určitě doporučuji. :)
Koláč z bramborových slupek? Tomu se nedalo odolat. Našlo si mě milé, dopisové literární počteníčko o hlubokém, laskavém člověčenství, spravedlnosti a lásce. Ocenila jsem vtipnou náboženskou, morální, prostě politickou nekorektnost. A taky nezávazné a odlehčené zpracování poválečné historie a následků 2. sv. války, tentokrát v Londýně a na Normanských ostrovech, přesněji na Guernsey. Vážně jsem se docela bavila. Až mě překvapilo, jak dobře jsem zvládla i tu dlouhatánskou závěrečnou milostnou romanci.
Už dávno som nečítala niečo tak príjemné a pozitívne, napriek niektorým naozaj smutným miestam. Veľmi jednoducho a ľudsky napísaná knižka, ktorá chytí človeka za srdce, pretože všetci túžime po takých krásnych, čistých vzťahoch, aké mali medzi sebou ľudia okolo Juliet. Takéto knižky by sa mali uchovávať pre budúce generácie.
Z knih psaných formou dopisů, které jsem zatím četla je tato asi nejlepší. Hodně se mi líbí název knihy a také místo, kde se děj odehrává.V každém případě je to kniha laskavá, lidská, ale asi jsem měla větší očekávání.
Pokud nejste vášnivým vyznavačem humoru, který pro jistotu sám předem upozorní na svoji vtipnost a zábavnost, pokud máte rádi humor jemný, laskavý a nenápadný, pokud vám vyhovuje vtipnost kterou musíte odhalit a být tak její součástí, je tahle kniha tím pravým čtením. A netradiční zpracování ve formě korespondence má také své kouzlo, i když je pro čtenáře náročnější. I když to pro mne asi nebude kniha, kterou bych zařadil mezi "horních 10%", nesporně patří ke knížkám, které stojí za to občas vzít znovu do ruky a alespoň prolistovat.
Nádhera! Jsem moc ráda, že jsem nedokázala počkat, až se tato kniha uvolní k vypůjčení v knihovně, a koupila jsem si ji. Určitě se k ní vrátím.
Škoda jen, že druhé vydání nemá tak půvabnou obálku jako vydání první...
Přečetl jsem docela hodně knih o válce,utrpení a o tom,jak si lidé dokáží pomáhat i ubližovat.Ale žádná z nich,snad kromě Mandolíny kapitána Correliho,mne nedojala a zároveň nepobavila svérázným anglickým humorem,jako toto dílo.I když jsem měl zpočátku potíže se čtením dopisů někoho někomu,jakmile jsem se do toho dostal,tak už jsem si to užíval.Zamiloval jsem si všechny postavy ,i ty špatné,jsou popsány s takovou láskou a vírou v to dobré v člověku,s jakou jsem se ještě v žádném textu nesetkal.Nechápu,že tato kniha nedostala jakoukoliv cenu.Tato kniha,stejně jako postava Elizabeth, proměňuje temnotu ve světlo. Nevyhýbá se popisům útrap v okupaci a realisticky je popisuje.Přesto dává naději v to dobré v nás a Víru.Po dočtení jsem byl nucen dát si několik závazků:naučit se hrát mrtvou nevěstu,šišlat a hýbat ušima.A ještě párkrát si to přečíst.
veľmi príjemné a pozitívne čítanie..škoda toho zbytočne presladeného happyendu. mne pokazil celkový dojem z knihy. bohužiaľ, nedalo sa nevšimnúť, že koniec knihy bol dopísaný inou rukou. napriek tomu je to jedna z tých kníh, čo rada požičiam každému, pretože zahreje pri srdci.
Spolek přátel je krásná, příjemná kniha...nenáročná na čtení, ale náročná na obsah a příběhy osob ( zpočátku trošku problém zapamatovat si, kdo je kdo)...nicméně příjemná knížka s nádechem válečného prostředí (moje obzory se zase rozšířily o trošinku dál) a opět mě kniha přesvědčila o tom, že v naší době se máme hezky....a že válka byla všude strašlivé utrpení :(
Začátek výborný, forma dopisů neobvyklý, ale o to lepší nápad. Druhá polovina knihy, tedy hlavně po příjezdu Juliet na ostrov, se mění v tuctovou červenou knihovnu, kde si čtenář s trochou fantazie dokáže přesně domyslet, jak to bude dál. Na druhou stranu přiznávám, že jsem vlastně o Normanských ostrovech měla až do přečtení knihy jen jakési nejasné tušení, že tam někde jsou. Díky knize jsem si nejen našla všechno o nich na Wikipedii, ale dokonce dostala velkou chuť se tam podívat. Pokud se toto stalo i jiným čtenářům a hlavně čtenářkám, tak si myslím, že autorka udělala nesmírně moc pro cestovní ruch na ostrově Guernsey.
A ještě poznámka. Ten, kdo knihu dal do tisku, asi v životě neviděl pravidla našeho pravopisu.