Spomienky na budúcnosť
Erich von Däniken
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199155/bmid_spomienky-na-buducnost-Yi9-199155.jpg
4
520
520
Spomienky na budúcnosť je kontroverzná kniha, ktorú napísal v roku 1968 Erich von Däniken. Je zameraná na teóriu, že mnoho technológií starovekých civilizácií bolo prinesených na Zem cestovateľmi z vesmíru, ktorí boli vítaní ako bohovia. Z obalu knihy (r. 1971): Erich von Däniken dosiahol svojou knihou Spomienky na budúcnosť nevídaný úspech u čitateľov, ba aj u filmového obecenstva. Po Starom i Novom svete našej Zeme je plno stôp, ktoré doteraz nerozlúštila ani archeológia ani moderné vedy. Prístupný štýl a rukolapné fakty tejto knižky podnietia každého čitateľa zamýšľať sa nielen nad budúcnosťou, ale aj minulosťou ľudstva.... celý text
Literatura světová Historie Záhady
Vydáno: 1971 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Erinnerungen an die Zukunft, 1968
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostal díky doporučení od mé babičky. Autor rozebírá možnou existenci mimozemského života a možnou návštěvu na naší rodné planetě v průběhu století. Přečetl jsem ji jednim dechem je krátká a dobře se to čte. Jako zastánce evoluční teorie a přirozeného vývoje musím říct, že něco na všech těch nevysvětlitelných jevech něco bude. Jeden příklad za všechny cituji z knihy "Nejpodivnější a nejzáhadnější událost, týkající se „hmoty z vesmíru", se udála ráno 30. června 1908 v 7 hodin 17 minut v sibiřské tajze. Ohnivá koule přeletěla nebesa a zmizela v pralese. Cestující transsibiřského expresu pozorovali svítící těleso, letící od jihu k severu. Hromová rána, následovaná dalšími výbuchy, otřásla vlakem. Většina světových seismologických stanic zaznamenala zřetelné otřesy. V Irkutsku, 900 kilometrů od epicentra, zneklidnělo pisátko seismografu na téměř celou hodinu. V okruhu 1000 kilometrů bylo slyšet dunění. Stáda sobů byla zahubena, domorodí kočovníci vrženi i se svými stany do vzduchu. Teprve roku 1921 počal profesor Kulik shromažďovat svědectví očitých svědků, podařilo se mu získat i prostředky pro vědeckou výpravu do takřka liduprázdných oblastí tajgy. Když pak v roce 1927 dosáhla expedice Podkamenné Tunguzky, byli všichni její členové přesvědčeni, že naleznou obrovský meteoritický kráter. Jejich domněnka se však ukázala mylnou. Již 60 kilometrů od centra výbuchu nalezli první stromy, zbavené vrcholků. Čím blíže ke kritickému bodu, tím holejší bylo okolí. Stromy zbavené větví se podobaly telegrafním tyčím a kolem centra byly i nejsilnější z nich paprskovitě vyvráceny a povaleny. Byly objeveny i stopy obrovského požáru. Když výprava pronikla dále k severu, nabyla přesvědčení že tu muselo dojít k mocnému výbuchu. Po nálezu četných děr nejrůznějších velikostí v oblasti bažin se vědci zprvu domnívali, že jde o stopy pádu meteoritů - ale sondy ani vrty však nevynesli žádný zbytek meteoritu, žádný kus železa, niklu, žádný nerost, podobající se kamenným meteoritům. Po dvou letech byly vrty znovu opakovány s většími vrtnými soupravami a s dokonalejším technickým vybavením umožňujícím proniknout až do hloubky 36 metrů - ani tentokráte však nebyly zbytky meteoritů nalezeny. Až do vzdálenosti 18 km od centra nalézáme na vrcholcích stromů ožehnuté a zuhelnatělé silnější i slabší větve. Z toho lze usuzovat, že šlo o náhlé zvýšení teploty následkem výbuchu, nikoli lesního požáru. Tyto ožehy vznikly pouze tam, kde nebyla světelná vlna nějakou překážkou odstíněna. Z toho je jasně a nepochybně zřejmé, že šlo skutečně o působení paprsků. Souhrn všech účinků gigantického zpustošení vyžaduje působení energie řádově 10 na 23 ergů. Tato nesmírná energie odpovídá ničivým účinkům atomové bomby o tritolovém ekvivalentu deseti megatun."
Kdysi jsem ji měla v knihovně, teď jsem objevila audio a řekla si, že "to dám znovu." Málem ne. V devadesátkách bylo téma UFO a různých důkazů o návštěvnících strašně cool. Žrala jsem doslova vše, co se tématu týče, ale s knihami autora jsem měla problém.
Mám totiž dojem, že to je jeden velký eintopf :), polévka pejska a kočičky. Předkládá nám nějaké známé i méně známé objevy (malby, Nazcu, různé podoby soch, či vyobrazení v náboženských stavbách)... a za všechno můžou mimozemšťani.
Já bych hrozně ráda věřila, že máme nějaký takový zajímavý extra terest tento původ... ale nedokážu ho vidět ve všem, co on popisuje.
A kdyby jen popisoval. To, co se mi na knize nelíbí, je taková autorova jediná pravda, my všichni jsme blbí, protože ji nechápeme, tak on musí napsat x knih, v nichž nás obrátí na víru.
A ne jako, to neberu.
Velmi zajímavá kniha plná otazníků. Z některých částí textu skoro až mrazí. Samozřejmě vzhledem k tomu, kdy byla kniha napsána, se mohou některé věci jevit již zodpovězené, ale i tak stále nabízí mnoho k zamyšlení.
Dänikena jsem četla někdy ve 14 letech, už si úplně ani nevybavuji, o čem konkrétně pojednávala tato kniha z těch 3 nebo 4 co jsem četla. Vím jen, že se to četlo dobře a připadala jsem si důležitá, že se na některé památky a události můžu dívat i jinak ...
Ke znovuobjevení tohoto díla mě paradoxně ponoukl tento článek od Petra Koubského,
(https://denikn.cz/1203650/o-americke-obsesi-mimozemstany-a-hluboce-zakorenene-neduvere-k-vlade/?ref=list), který mi připomněl, jak jsem v dětství trávil prázdniny u svého dědy, který byl do Dänikenova díla úplně nadšený.
Teď, když jsem to otevřel asi po 25ti letech, mi dochází, jaký je to neskutečný paskvil. Celé bych to shrnul asi takhle: Má nějaká socha mayského náčelníka čelenku z peří? Tak jsou to ve skutečnosti antény (a důkaz o mimozemšťanech)! Je na nějakém starověkém podstavci čtvercový vzorek? Určitě jsou to klávesy od PC (a důkaz o mimozemšťanech)! A takhle by se dalo pokračovat... Prostě neskutečné slátaniny.
Navzdory tomu nemůžu upřít, že ta knížka je prostě ČTIVÁ. Říkám si, jaká je škoda, že autor na tomhle podvozku nezkusil napsat nějakou sci-fi. Teda vlastně on sci-fi napsal, akorát výplody své fantazie prezentuje jako fakta. Což je vlastně na tom to nejsmutnější.
Jednu hvězdu dávám za příjemné rozdráždění fantazie v dětských letech, která jsem trávil na prázdninách u dnes již zesnulého dědy, který autorovi zcela nekriticky věřil, a to natolik, že si jeho slátaniny promítl do zážitků z vlastní minulosti, a tak svým vnukům (nejen mě) vyprávěl záhadné historky z vlastního života, které si neuměl vysvětlit jinak než tím, že se možná setkal s mimozemšťany. V porovnání s tím, jak chudák děda později věřil různým podomním prodejcům a šmejdům z předváděcích akcí, byli Dänikenovi mimozemšťané vlastně naprosto nevinná zábava....
Proto aspoň ta jedna hvězda a nikoliv odpad, kterým to jinak zcela objektivně je.
Podle někoho jsou to bláboly, ale mě jeho knihy moc baví a říkám si - kéž by to byla pravda. Tato kniha se řadí k autorovým nejlepším.
Erich von Däniken sepsal zajímavou knihu, ve které se snaží dokázat, že v minulosti tato Země byla navštívena mimozemskou civilizací, která měla vliv na různé kultury ať třeba egyptské či mayské, díky výrobkům, stavbám či různých kresbách či nápisů. Neříkám, že všemu co zde píše bezmezně věřím, ovšem jeho názory či dedukce jsou zajímavé a kniha se velmi dobře čte
Existují vzpomínky na budoucnost? Vzpomínky na cosi, co se znovu vrací? Existuje věčný koloběh přírody, věčné splývání časů?
Tuší kukla, že se na jaře znovu zrodí v podobě motýla? Cítí molekula plynu, že se podle nevyhnutelného zákona stane dříve, nebo později opět sluncem? Chápe myslící bytost, že je spojena se všemi prostory věčnosti?
Erich von Däniken
No, napsat tuto knihu byl čin stejně tak odvážný, jako ji číst. Zvlášť v dřívějších letech... Doma jsem našla jednu starší publikaci z roku 1969. Z dnešního pohledu za neuvěřitelných 17 Kčs. Není se tím pádem vlastně čemu divit. Neb i já jsem pro tuto publikaci - knížku, již bytostí z budoucnosti... ; )
Knížku jsem si díky tomu po mnoha, mnoha letech ráda přečetla. Některé věci v ní jsou stále k zamyšlení a některé s uběhnutými léty, tak trochu k pousmání...
Dänikena jsem četla jako náctiletá, tehdy mne samozřejmě veškeré záhady a tajemna velmi zajímala. Stejně tak jsem četla Moodyho, pak Duška a další šarlatány. Je velmi lákavé si na složité a neprobádané otázky života hledat hloupé ale líbivé odpovědi. Zkrátka, stejně jako ve známém citátu: „Kdo není ve dvaceti letech komunistou ten nemá srdce, kdo je komunistou ve třiceti ten nemá rozum.", i zde platí druhá část výroku. Kdo hltá Dänikena i ve 30 nemá rozum a nikdy ho už mít ani nebude.
Pět hvězdiček z nostalgie ... čtenář musí brát zřetel na to, kdy kniha byla napsána.
Přesně jak tu píší mnozí: když jsem v mládí četla poprvé, byla to bomba. Teď mě přišla hodně demagogická, zmatená a nevědecká, když nejdřív vyslovuje nezvratné přesvědčení, že Zemi navštívili mimozemšťané, a pak teprve vyzývá vědce, aby mu na to sehnali důkazy.
Koukám, ža tato kniha tu dostává docela slušnej hejt. K tomu bych jen podotknul, že každá revoluce v myšlení se vždy potýkala z rezistencí jakéhosi odboje odmítajícího jakékoli jiné pohledy na věci, které považují za dané. Smyslem této knihy není podávat důkazy, ale dát podklady pro další bádání a také o snahu nahlížet na věci jinak. Z tohoto pohledu jsem si knihu užil, je netradiční číst něco, co se trochu vymyká tradičními konvenčnímu myšlení. Za mě dobré.
Ve své první a nejslavnější publikaci - z níž se postupem času stala jakási Bible "UFOlogů" světa všeho druhu - přináší dnes často vysmívaný (a nutno uznat, že sám svým vystupováním v duchu často šílených teorií poprávu značně zprofanovaný) švýcarský hoteliér ve fialovém saku mnohdy svěží, překvapivé a revoluční myšlenky a vznáší palčivé, výjimečně i hluboké otázky související s podstatou problému jménem „lidstvo"...:) Několikrát jsem se přistihl být fascinován tím, jak se některé jeho predikce či vědecké vize ukazují více jak padesát let po vydání „Vzpomínek na budoucnost" reálné a aktuální...
Stranou řady ztřeštěných "důkazů" a fantasmagorických interpretací historických nálezů a událostí, jádro jeho úvah - a především jeho apel v duchu nejhlubšího přesvědčení Giordana Bruna NEBÁT SE (nejenom) na poli vědy ptát po bláznivých, nepravděpodobně se jevících či v určitých kruzích nepopulárních záležitostech - se mi alespoň v této knize jeví jakožto zdravé a v posledku i racionální... ;-)
Jasně, Däniken se nesmí brát tak vážně. Na druhou stranu ruku na srdce, kdo se nepozastavil nad touto knihou a neřekl si: "Sakra něco na tom je". Kniha se čte velmi dobře a teorie působí reálně.
Asi většině lidí je jasný, že Daniken si spoustu věcí vymýšlí. Knížku jsem četl cca v 12 letech a byla napsaná čtivě a líbila se mi.
A zdôrazním ešte raz :ja nevravím, že je nemožné, že takáto návšteva z vesmíru bola. Za úvahu určite stojí. Ale toto je totálne pseudovedecké dielo od čistého neznalca čo neprečítal jedinú odbornú knihu o veciach o ktorých sa vyjadruje. Keď už tak ovela presvedčivejšie, ale tiež občas bláznivo archeoastronómiu argumentuje Souček.
Klasika mezi knihami. Každý kdo ne zcela podléhá archeologickému mainstreamu by ji měl mít ve své sbírce. Je provokativní a nutí k zamyšlení i přesto, že některé věci byly vysvětleny.
Štítky knihy
archeologie alternativní historie náboženství záhady mimozemské civilizace hádanky bohové Vesmírní lidé zapomenutá minulostAutorovy další knížky
| 1971 |  Vzpomínky na budoucnost |
| 1995 |  Šok z bohů |
| 2008 | Den, kdy přišli bohové |
| 1991 | Oči sfingy |
| 2007 | Planeta lhářů |
Haha. Kuriózní situace. Mně k téhle knize napadá spousta poznámek a zároveň vlastně nevím, co k ní napsat. Vzpomínky na budoucnost, sepsané na konci 60. let, jsem četl kdysi dávno, ale opravdu dávno, na přelomu let 2000 a 2001. Tehdy jsem toho od Dänikena přečetl více, to mě to docela bavilo, časem to kouzlo nějak vyprchalo.
Co k tomu napsat? Když si tady pročítám komentáře, vidím, že asi nejsem zdaleka sám, kdo to kdysi přečetl, po letech se k tomu vrátil a už mu to nepřijde zdaleka tak úžasné jako kdysi. Snad nejvíc mě pobavila věta "Pan autor by našel mimozemšťana i v mojí polívce." Ono je to docela výstižné.
Je pravda, že na jednu stranu tady máme spousty věcí, které prostě jsou, existují, můžeme si na ně sáhnout a my nějak nevíme, kam s nimi, jak vysvětlit jejich existenci, vznik, smysl. Jelikož jsou to většinou stavby, my nevíme, kdo, proč a jak je dokázal postavit, protože jsou tak staré a v takových místech, kde dnes předpokládáme, že tehdy žily civilizace, které prostě nemohly být na takové úrovni, aby stvořily něco takového, aby třeba tamní stavitelé přesouvali naprosto primitivními způsoby desítky tun vážící, zcela dokonale opracované balvany. Namátkou můžu uvést třeba Tiauhanaco, Sacsayhuamán, Baalbecká terasa, planina Nazca. Ale třeba i obecně profláknutý Egypt a jeho pyramidy představuje dodnes nevyřešenou hádanku způsobu jejich staveb. Koneckonců autorova věta "Velká pyramida je - a kdoví, zda nezůstane - zjevným dokladem nikdy nepochopené techniky" je asi jedním z mála, pod co bych se v této knize podespal.
Na druhou stranu když do toho autor začne v podstatě za každou cenu motat létající bohy, v nichž neustále vidí mimozemšťany, tak ačkoliv se mu nedá upřít, že je to napsáno celkem čtivě, vyjde z toho totální guláš, který člověku, který už životem nabral nějaký rozum a vědomosti, prostě slušný paskvil. Perlou je třeba věta v závěru 4. kapitoly: "Naskýtá se tu docela vážná otázka, zda lidská rasa není výsledkem záměrného ,,šlechtění´´ cizími bytostmi, přicházejícími z vesmíru. Jaký jiný smysl by mohlo mít opakované oplodňování lidí obry a ,,syny nebes´´ s následujícím vyhubením nepodařených exemplářů?" Tak určitě, Erichu. Ale na eliminaci tvé maličkosti asi zelení mužíčci nějak zapomněli, ne?? Trochu se seknul i s odhadem, kdy do toho "bouchne" první člověk na Marsu, 11. kapitola: "Odpovědní činitelé NASA jsou přesvědčeni, že nejpozději 23. září 1986 přistanou první kosmonauté na Marsu. Přesné datování má svůj důvod: rok 1986 bude rokem malé sluneční aktivity, rokem klidného Slunce." Hmm, to taky nějak nevyšlo. V osmdesátém šestém to sice "bouchlo", ale úplně jinde a trochu jinak. Po rychlém dotazu třeba Wikipedie říká: "Předpokládá se, že první člověk by na Mars mohl vkročit kolem roku 2030".
Od autora jsem přečetl několik knih, některé se mi už podařilo prodat, jiné mám pořád v bazaru (a kupující se o ně zrovna neperou), v seznamu těch, které si chci přečíst znovu, mám ještě Poselství věčnosti o planině Nazca a tím s panem pohádkářem Dänikenem končím.