Spratek

29.08.2024

... pouze jedna hvězda s mottem "Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?". Prostě mi to nesedlo - humor tam možná nějaký byl, ale buď se ztratil někde v překladu nebo cílil na jiného čtenáře. Měl jsem pocit, že louskám scénář k některému z dílů Teletubbies (v tom lepším případě) nebo k nejnovějšímu počinu režiséra Trošky (v hlavní roli Pepa Náhlovský nebo Láďa Gerendáš, případně současný starosta Řeporyjí...). Říkal jsem si, že dám knize šanci do 10. kapitoly, ale neustále jsem u ní usínal (únavou to nebylo - pak jsem sáhl po jiné od jakéhosi R.Fabiana a u té jsem vydržel další dvě hodiny). No, desátou jsem už nedal, ale zkusil jsem namátkou 2x pár stran o kus dál - nic, furt to samý... Škoda, knihu jsem vzal na zkoušku, než se pustím do těch jeho malazských. Ale teď teda nevím...

Čítať Eriksona nie je žiadna sranda. Prelúskal som 5 kníh Malazu a považujem to za celkom slušný čitateľský výkon, za ktorý sa občas láskyplne potľapkám po pleci. Tu som sa dostal po šiestu kapitolu = pätina knihy. A nič. Ani raz som sa nezasmial, nepousmial. Iba mi začal v ušiach bublať adrenalín. Nápad nikde, postavy o ničom, dej nula, dialógy trapas. Pretočil som o 50 strán a tam to isté. Pretočil som o ďalších 100 a tam stále to isté. Hladina adrenalínu klesla - nemám o čo prísť. Zlatý Malaz. Knihu odkladám ako nedočítanú, nehodnotenú. A nevadí mi to. Čítať Eriksona FAKT nie je žiadna sranda!

super jsem se pobavila a bylo tam i mnoho pravdivého co se nás lidí týče ha ha doporučuji

Nebudu dávat hvězdy, protože jsem knihu nedočetla.
Hlavní hrdina je kopií Zappa Brennigana z Futuramy. Jenže zatímco tam je ten sexistický pitomeček legračním oživením krátkého dílu, tady jsem byla nucena trávit v jeho přítomnosti ubíjející množství času.
Nemám nic proti parodiím, když jsou dobré. Někdy bývají. Tahle nebyla. Bylo to nudné, prázdné čtení. Občas úsměv, občas útrpný povzdech, a pak bílá vlajka a rychlý úprk k jiné knize. Že se to pak někdy v půlce rozjelo? No... když to říkáte. Vracet se ale nebudu.

15.04.2020

Pro první setkání s Eriksonem jsem si nejspíš nezvolil tu nejvhodnější knihu, no ale nechtěl jsem začínat těmi ságami a sáhnul jsem kousku s lákající obálku a názvem a dostal jsem tedy jen toho Spratka v podobě nejen názvu kocábky ale především jako představitele "kapitána" Hadriána, který se nemaže s vlastní posádku, třeba i genocidně vyhladí populaci Neptuna, neustále exkrementně hláskující. Nejsem příznivec jak Star Treku, tak parodií ( Hot Shots budiž čestnou výjimkou ) a prokousat se do konce bylo docela dřina, protože jako celek je Spratek pro mě tak na hranici stravitelnosti - pár dobrých frků a narážek s odřenýma ušima stačilo puntík za čistým středem, Martinův Tuf mě bavil daleko víc - 55 %

První kniha od autora a pecka. Toto je krásně a čtivě napsaná parodie na sci-fi.

17.04.2019

„Jsme mariňáci, veliteli. Nemožné jíme ke snídani, před obědem to vysereme a večer to celý sníme znovu.“ Poručík Samantha ‘Metla’ Brogan

Zkušený literární šéfkuchař Erikson se vrhnul do tvorby pikantní chuťovky dle následujícího receptu: vzít Star Trek, převrátit ho naruby a narvat tuto výživnou hlavní ingredienci do klávesnice. Přisypat celé balení Futuramy, přihodit několik kostek Červeného trpaslíka a krátce rozmixovat - na kousky, nikoliv na úplnou sračku. Vše prsknout na pánev s hustou vrstvou absurdity, pořádně oflambovat v plamenech ironických postřehů a podávat horké tak, aby si konzument pořádně popálil jazyk. Někdo vyplivne hned první sousto, další „Spratka“ sežvýkají s ošklíbáním, jiní si docela pochutnají, ale jedli už i lepší, poslední skupina strávníků bude nadšeně říhat a dovolávat se nášupu.

„Hej, emzáci! Vraťte se na tu svou loď a mazejte. Pronto! Muži v černým jsou na cestě. Za chvilku to bude průser jak mraky.“
Koule zablikala. „Nehmotný přesun vyhodnocen jako neúplný. Průser jak mraky potvrzen. Není to nebe. New Jersey. Země. Lidé. Zdánlivě rozumný druh XV-2 7, kategorie: Nepravděpodobná. Hodnocení inteligence: Neschopná. Fáze kulturního vývoje: Věk masturbace, stále probíhá. Zpráva flotile na oběžné dráze: rekalibrovat parametry transcendence pro duchovní odtělesnění co nejdřív to kurva půjde.“

Jen dvakrát v životě jsem litovala, že jsem nepropadla fenoménu Star Treku (zkusila jsem, leč přišel mi příliš krotký, korektní a příšerně papundeklový): poprvé to bylo při četbě povídek Jana Hlávky, který tomu universu v mých očích vdechnul život, udělal jej věrohodnějším a šťavnatějším než jeho původní tvůrci. Podruhé mě mé povrchní znalosti ST zamrzely v uplynulých dnech - pravděpodobně bych se bavila mnohem víc, pochytit všechny narážky. Ovšem i tak to byla zajímavě švihlá jízda.

„Sin-Dour, jste si jistá, že to je ono plavidlo?“
„Ano, pane.“
„Ale to je hovno. Pravda, velký, ale už jsem viděl větší.“
„Ehm, pane, to hovno je vybavené antihmotovými motory, povrchovými čidly, zbraňovými úchyty a něčím, co vypadá jako okénka,“ vysvětlovala Sin-Dour.
„Téda,“ prohodil Jimmy Eden od komunikace, „co ten chlápek snědl, že vysral tohle všechno?“

No ano, fekální humor a vulgarity, zapomeňte na brilantní zápletku s logickým vývojem od A přes B k C. „Spratek“ je sledem groteskních scének a sžíravých dialogů v podání stěží příčetných osob (lidí, mimozemšťanů, umělých inteligencí, robotů, koťátek...). Hlavní „hrdina“, novopečený kapitán Hadrian Sawback, je samolibá, arogantní, chlípná, neřízená střela, vrhající sebe i svou posádku z jedné exkrementové smršti do druhé. A kupodivu to není charakter neschopný, nýbrž VŠEHOSCHOPNÝ.

„Poručík Eden je odvolaný a zatčený. Obviňte ho ze zanedbání povinností a poslouchání Celine Dion. Jedno z těch obvinění je na vojenskej soud a to druhý vyžaduje popravu bez možnosti odvolání.“
„P-pane!“ vyjekl Eden. „Já tu Celine Dion neposlouchal! Nezabíjejte mě!“

Jak to vidím já, Erikson s láskou překopal vášeň svého mládí a vylil si srdíčko z toho, čím je iritován: například vládou dutých hlav, politikou agresivních primitivů, písněmi Celine Dion, lidstvem degenerujícím na sociálních sítích, veškerou pohodlnou, zbytečnou existencí, místo užívání si života po hlavě a na plné koule.
Nejsem nekritický žrout tohoto autora, Malazem se zatím spíše dusím, ale na "Spratkovi" jsem si vcelku pošmákla a mým trávícím traktem prošel bez obtíží, snad jen závěrečné strany měly divnou pachuť. Pod zdejších souhrných 72% se podepíšu.

21.02.2019

Jednu věc o sobě vím zcela určitě: parodie nejsou můj šálek čaje a trpím u nich jako zvíře. Vždy se musím zuby nehty držet, abych u nich neřval, netloukl hlavou o zeď a zběsile neházel věcmi, jak mi ty povětšinou stupidní nápady, byť dobře myšlené, trhají mozkové synapse na maličké kousky. Ale té nádherné obálce Steva Stonea jsem prostě nedokázal odolat a do Spratka se pustil. Měl jsem ovšem věřit svým instinktům, které mě od četby zrazovaly a házely mi klacky pod nohy. Jednoduše to nefungovalo. Všechny ty absurdity, pošahané dialogy, nikdy nekončící sexuální narážky a groteskní skeče moje receptory prostě nedokázaly zvládnout a zachovat přitom mé duševní zdraví netknuté. Bojoval jsem ze všech sil a statečně se probíjel všemi Hadriánovými eskapádami, ale když se v závěru objevili Hovňani a sádroví trpaslíci byl jsem rázem mimo hru a degradace mých myšlenkových spojů dosáhla horní hranice zhroucení. Přežil jsem. Dokonce i kniha, především zásluhou obálky, nedoznala újmy a zůstala vcelku, ale bylo to skutečně jen tak tak. Další takový úlet ne dřív než za pět let, prosím…

03.02.2019

Jako sklaní fanoušek Malazu jsem musela Spratka prostě přečíst, jelikož Steven je jednoduše génius..No a neprohloupila jsem, Spratek je božíí..vynikající humor, který je mi velmi blízký, skloubený s dobrým příběhem..kniha mi připomněla Tufova dobrodružství od G.R.R.Martina. Je zvláštní náhoda, že ( dle mého názoru ) dva nejlepší spisovatelé fantasy ság ( Malazská kniha padlých, Hra o trůny ) si odběhli od fenomenálních bitev k humornému scifi do hlubin vesmíru :)...ps: připomněly někomu některé dialogy Tehola s Bugem?? ;)

09.11.2018

Ufff... nevím proč, ale dalo mi to strašně zabrat tuhle knížku dočíst. Působilo to na mě hrozně rozkouskovaně, děj tak zvláštně skákal a nedokázala jsem se začíst. Asi to bylo tím, že autor lepil nesmyslné a absurdní věci a události na sebe, často bez jakékoliv souvislosti. Předpokládám měl být záměr vzledem k tomu, že je to parodie na sci-fi (hlavně startrek). Ale na můj vkus přehršel informací, udělátek, výmyslů, které pak ubírali na příběhu. Stalo se mi, že jsem začala číst kapitolu a až v půlce mi došlu, že už jsem ji četla. A neubráním se srovnání se stopařovým průvodcem, který je pro mě o 100% lepší, lépe napsaný s vytříbenějším stylem.

První přečtená kniha od Eriksona. Ze začátku jsem si říkal, že jsem udělal chybu. Pak jsem ale pochopil všechno to nadšení, nostalgii, cit a oddanost, kterou Erikson k danému tématu má. Z knihy jde poznat, že je autor fanouškem každým coulem a nehodlá svými chybami pošpinit oblíbenou látku. Samotná kniha je odlehčená a rozhodně se netváří jako přelomová žánrovka. Je to oddychovka, kterou napsal fanoušek pro fanoušky, Jednou se vrhnu na Malaz. Tímhle mě přesvědčil.

22.05.2018

Tohle byla ale jízda. Erikson se baví až se za břicho popadá, a já většinu času s ním. O děj až zase tak nejde, to je taková slátanina ze všech možných i nemožných scifi, tady jde spíš o hlavní postavu a její existenci a hláškování. A to bylo kulervoucí.

08.05.2018

Cože? Tehol a Bug mají celou knihu? Beru! Ano, pokud vás bavily dialogy v půlnočních vlnách mezi Teholem a Bugem tak tohle pro vás správná kniha, Hadrián a Tammy předvádějí stejné absurdní rozhovory. I na slepici dojde. Sci-fi kulisy nejsou zas tak rušivé (stejně polovině hard sci-fi pojmům nebudete rozumět a není to ani potřebné)
ukázka:
„Kam tím míříš, Bucku?“
„No, ehm, pane, nejsem zrovna zvídavej typ, to chci říct.“
„Výborně. Takže se nebudeš nikde toulat, že? To na čele, to je pot, Bucku? Ještě před chvíli jsi byl z vyhlídky na výpravu na povrch celej nadšenej.“
„No, pane, zpráva o tom, kam jdeme, říkala… omezený prostory –“
„Dobrej bože, chlape, seš na kosmický lodi! Jak ses dostal přes psychotesty?“
„Ur-Hypnogen, pane.“
„Ty ses nadopoval? Vynikající, Bucku. Vyjebal jsi s cvokařema, co?“
Buck se zamračil. „Ehm, ano, pane. Něco takovýho.“
Hadrián ho plácl po zádech. „Líbíš se mi čím dál víc. Bucku. Inženýr s klaustrofobií, naprosto postrádající zvědavost, polapenej na palubě vesmírný lodi uprostřed věčný temnoty.“

Nejsem fanouškem Star Treku ani Červeného trpaslíka, v jakékoli podobě. Dokonce nečtu parodie, filmových jsem viděl velmi málo. Tuhle knihu jsem si chtěl prostě přečíst kvůli jejímu autorovi. Právě proto, že se je tak odlišná od jeho většinové tvorby. Ale ukázalo se, že na to nemám. Kniha mě nechytla, nedokázal jsem se začíst. Takže ač to normálně nedělám, knihu jsem odložil nedočtenou a nehodlám se k ní vrátit. Věřím však, že to není chybou knihy. Zkusil jsem to, není to můj šálek kávy. Proto knihu nehodnotím. Doufám, že mě teď fanoušci žánru neukamenují :-)

31.03.2017

Tak přesně tohle jsem potřeboval. Zase se zasmát. Čekal jsem, že se trochu pobavím, ale bavil jsem se hodně. Milovníci Červeného trpaslíka (knih) budou nadšení, nebo aspoň já jsem - a možná o to víc, že jsem to nečekal. Hlavní postava je kombinací Kocoura a Listyho - z obou to nej. Nápadité ale nijak nepřekombinované prostředí z budoucnosti a poměrně jednoduchý děj, do kterého se nezamotáte. A to je dobře. Autor nechtěl rozvíjet teorie vývoje lidstva, nad kterými bych zadumaně a uznale pokyvoval hlavou a při tom se zamyšleně drbal na bradě. NE! Účelem je zábava a to se povedlo. Po dlouhé době jsem se u knížky nahlas smál. Dost to smrdí ostrým britským humorem a to já rád - předmětem vtipu není povrchová a na první pohled vybízející vulgárnost, ale hlubší smysl souvislostí situací a dialogů - milovníci RD znají, vědí a ocení! Myšlenka na pátý díl Trpaslíka z továrny Grant&Naylor&Erikson není vůbec špatná...

17.02.2017

Bavil jsme se od začátku do konce. Sice to byly vtipy občas až toaletní, ale sem to tak nějak patřilo. Skvělá parodie na Star Trek a podobné série. četlo se to jedním dechem, ale podruhé to číst asi nebudu a ani nechci.

14.06.2016

Po přečtení jsem nabyl dojmu, že Steven Erikson na nápad napsat tuto knihu přišel ve chvíli, kdy sledoval Futuramu, kde účinkuje kapitán Zapp Brannigan, protože hlavní postava jeho knihy má přesně takové vlastnosti. Jedná se zejména o egoismus, megalomanství, ignoranci, sexismus, nezájem nad vedlejšími ztrátami (ať už se jedná o jeho posádku, civilisty nebo mimozemšťany), kdy neexistuje způsob, jak by se v reálném světě dostal na tak výsadní místo jako je velení lodi nesoucí tak nebezpečné zbraně. Ve Futuramě si můžete říct, že to je skvělý antihrdina, ale jako hlavní postavu knihy byste si ho těžko zvolili, protože je nepředstavitelné, že by u čtenářů získal alespoň nějaké sympatie, abyste s napětím čekali, co se bude dít. To doplňuje naprosto neschopná posádka, která se nechá od svého šíleného velícího důstojníka šikanovat a podílí se s ním na všech jeho zločinech, které zahrnují i úmyslnou a naprosto bezdůvodnou genocidu. Domnívám se, že i parodie by měly dávat alespoň nějaký smysl. Tohle bylo velké šlápnutí vedle jinak skvělého Stevena Eriksona, který měl zůstat u toho, co umí nejlépe – u klasické fantasy.

08.06.2016

Nejsem si jist, zdali to bude po chuti zarytým fanouškům Star Treku, ale já se královsky bavil. Kapitán Hadrián je totální degen, ale není vylíčen jako hlupák. Posádka je parádní a situace, ve kterých se ocitly, jsou vymyšlené dobře. Osobně se mi nejvíce líbilo posílání krabice mimozemšťanům a Brána. Co se týče nechutností. Buď jsem starý prase, anebo jsem už četl horší, protože mi to nechutné moc nepřišlo. :-)

06.04.2016

Od pana autora jsem bohužel žádnou další knihu nečetla, takže nemohu posoudit Spratka vzhledem k jeho ostatním dílům. Můžu ale říct, že má rozhodně zajímavé nápady, nebojí se být třeskutě vtipný a místy i lehce nechutný a rozhodně se nebojí zarýpat si do kolosu, jakým Star Trek jsou. Ačkoliv byly příhody posádky lodi spratek sem tam neuvěřitelně šílené (planeta Koťátek), bylo vidět, že pan Erikson má své postavy a světy dobře promyšlené. Mohl sice něco více rozvést, ale nejspíš by to bylo už jen zbytečné natahování. Takto zůstalo dost prostoru pro moji vlastní představivost.
Kniha je ideální jako odpočinek, ale zdaleka bych nesouhlasila s anotací, že je vhodná pro fanoušky Star treku, nebo případně jen pro ty, kteří si neberou rýpání do jejich oblíbených hrdinů moc osobně. Protože se nejedná o nijak náročné čtení a dílo neklade extrémní nároky na pozornost čtenáře, byla kniha milým společníkem na dlouhou cestu vlakem.