Správní věda - Teorie veřejné správy
kolektiv autorů , Dušan Hendrych
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237236/mid_spravni-veda-teorie-verejne-spravy-xgQ-237236.png
4
4
4
Vysokoškolská učebnice vysvětluje systematicky základní instituty veřejné správy, historii jejího studia, charakter úkolů veřejné správy a zásady jejich transformace do organizačních struktur, rozhodovací procesy ve veřejné správě, organizaci a principy výstavby veřejné správy, personální zabezpečení výkonu veřejné správy, kontrolu a hodnocení veřejné správy. Zvláštní pozornost je věnována výstavbě a reformě české veřejné správy. Učebnice je vhodná pro školy se zaměřením studia na správu a management a účelným doplňkem studia správního práva na právnických fakultách. (zdroj: http://www.martinus.sk/?uItem=86881)... celý text
Přidat komentář
Správní vědu - teorii veřejné správy považuji za obecný přídatek k vysokoškolským skriptům do Obecného správního práva, kolektivu věhlasných především českých autorů. Některé knihy jsou osvěžující a přitom mají takový ten naučný temperament a sklon vysvětlit to, co je třeba a pak v tichosti odejít, a to ostatní v detailnějším pojetí přenechat jiným knihám, třeba monografii, které se dostávají až za hranici chápání v obecných, nebo obecně seznatelných pojmů. Po takových knihách, uvádějících do tématu, je svěží vzduch, neboť mnohé je vysvětleno a vy si můžete vykasat rukávy a jít do práce, tedy do další, rozsáhlejší a více prejudikované literatury. Páni, takové knihy... To je spouštěč!
Učebnici jsem přísně vzato přečetl dvakrát a jsem si jist, že ji ještě jednou v rámci studia přečtu. Když jsem ji četl poprvé, nepozorně a chaoticky, nepamatoval jsem si z ní vůbec nic. Když jsem ji nyní dočetl podruhé, zapamatoval jsem si, že se samospráva dělí na územní a profesní. Dosud jsem byl přesvědčen, že na místní, zájmovou a profesní, což je dělení podrobnější a tudíž lepší. Ale proti gustu… Jinak jsem ze čtení nic moc vlastně neměl. Představa třetího čtení ve mně už teď vzbuzuje PTSD.
Ne, to přeháním, ale k až erotickému nadšení Veroniky se nepřidám. Kniha je sice „svěží“ jelikož se nesnaží čtenáře utlouci informacemi, což je jí jistě ke cti a vážím si toho, jako si i ostatně vážím autora, profesora Hendrycha, naneštěstí nedávno zesnulého.
To samo o sobě nevynahrazuje skutečnost, že vedené pojmy, kategorie a typy nejsou popsány čtivě, podrobně a jasně. Překrývají se samotné kategorie a snaha autora je objasnit je ještě více zamlžuje fádností a nedůsledností přednesu. Čtení samotně tak čtenáři, nebo alespoň mě osobně, nepřináší potěšení (to vem čert), ale ani informace, které by bylo lze označit za zajímavé.
Z učebnice pak zbývají prohlášení typu, že pracovníci veřejné správ by měli ponejprve plánovat (či tvořit proces, who knows...) a teprve poté jednat, nebo, že je vhodné pokusit se projekty tvořit tak, aby přinášely obecný užitek všem zájmovým skupinám – de facto motivační třesky plesky, které každý vymyslí od stolu, jejich realizaci však nikterak toto „vymyšlení“ nepomůže. Opakuji, učebnice je krátká, nelze po ní nic moc jiného chtít. Ale nemohu ji tu pak zkrátka oslavovat.
Řádek, nebo dva, komentáře jistě přidám i po absolvování příslušného předmětu, až budu moci alespoň zhodnotit její dostatečnost pro zkoušku, prozatím jsem potřebné sdělil.