• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Dušan Hendrych

Správní právo. Obecná část

„Nu, učebnice správního práva rozhodl jsem se hodnotit od nejodpornějších zvráceností po ty nejméně špatné. Mohu-li při dočtení (prvním, patrně ne posledním) Hendrycha tyto texty hierarchizovat, bude to patrně vypadat takto: odpornost, na to raději nešahat – Kopecký; Věcně nesprávný, zato prázdný a tudíž plýtvání papírem – Průcha; často tam trochu divný, kompilační a věcně problematický, nikoliv však nechutný – Sládeček; povětšinou korektní a tak již nikoliv špatný, jen nudný pro mizernou kvalitu správní vědy – Hendrych. Skulové učebnici správního procesu pak musím nutně zařadit mezi Průchu a Sládečka, Frumarové učebnici téže látky pak nad Hendrycha, kvalitou se mi zdá nejpřesvědčivější. Nu, takže Hendrych je vlastně vítěz! Není to skvělé? Takhle, jak jsem již zmínil, ono to čtení dohromady furt za moc nestojí. Co šlo opsat ze zákona, to opsali, kde to nešlo, opsali zase poučky teorie práva. Ale musím uznat, doplněna je kniha nejen historickými exkursy (což zajímavé není), ale také vývojem koncepcí a to už je moc zajímavé a tato učebnice to má jako jediná. Takže pokud někdo dělá jakž takž použitelnou teorii (byť z pohledu civilistů a procesualistů je to furt tak trochu trapné a z pohledu mého – právního teoretika v zácviku – je to vyloženě směšné), je to Hendrych. Zároveň se jim podařilo nenaplácat takřka žádné voloviny. Tedy na poměry oboru. Furt moc nerozumí zásadám, furt nejsou schopni dostatečného rozlišování mezi instituty, ale neprasí to víc, než je nezbytné. (Byť "materiální právní moc" považují za následek hmotněprávní, což je tak trochu hloupoučké, vyhází to z materiální koncepce procesu a mentálně se to tak pohybuje někde v polovině 19. století (dobře, k jeho konci).) Nadto je to rozsahem dílo nejrozsáhlejší a občas se z něj třeba dovíte i něco zajímavého. Fun fact – vystudoval jsem odbornou střední školu se zaměřením na právo a veřejnou správu. Už tam nás úplně běžně učili o třech systémech veřejné služby – historickém spoils systému a pak o systému smluvním a karierním. Neuvěříte, ze čtyř vysokoškolských učebnic správního práva jsem se o spoils systému dozvěděl až v Hendrychovi. Je to vtipné? Smutné, říkáte? No vlastě jo! Nicméně – je to prostě na poměry dobré. Zásadně nepochybuji, že až se přečtu Hoetzela, zjistím, že je podstatně lepší (jako je Soustavný úvod Otta lepší, než Winterová či Šínová), to už je ale zkrátka smutný stav naší právní vědy vůbec. P.S. Zapomněl jsem na jednu věc. Chybou učebnice je, že v jinak úctyhodném rozsahu upravuje i správní proces. Který tam jednak nepatří, jednak zabírá místo a jednak je (naopak pro nedostatek místa) naprosto absurdně povrchní. Prosím, prosím, prosím, jestli to čte nějaký student z University Karlovy, řekněte mi, že na správní proces používáte nějakou jinou učebnici. Podle stagu to vypadá, že ne.“... celý text
— Set123

---

Správní věda - Teorie veřejné správy

„Učebnici jsem přísně vzato přečetl dvakrát a jsem si jist, že ji ještě jednou v rámci studia přečtu. Když jsem ji četl poprvé, nepozorně a chaoticky, nepamatoval jsem si z ní vůbec nic. Když jsem ji nyní dočetl podruhé, zapamatoval jsem si, že se samospráva dělí na územní a profesní. Dosud jsem byl přesvědčen, že na místní, zájmovou a profesní, což je dělení podrobnější a tudíž lepší. Ale proti gustu… Jinak jsem ze čtení nic moc vlastně neměl. Představa třetího čtení ve mně už teď vzbuzuje PTSD. Ne, to přeháním, ale k až erotickému nadšení Veroniky se nepřidám. Kniha je sice „svěží“ jelikož se nesnaží čtenáře utlouci informacemi, což je jí jistě ke cti a vážím si toho, jako si i ostatně vážím autora, profesora Hendrycha, naneštěstí nedávno zesnulého. To samo o sobě nevynahrazuje skutečnost, že vedené pojmy, kategorie a typy nejsou popsány čtivě, podrobně a jasně. Překrývají se samotné kategorie a snaha autora je objasnit je ještě více zamlžuje fádností a nedůsledností přednesu. Čtení samotně tak čtenáři, nebo alespoň mě osobně, nepřináší potěšení (to vem čert), ale ani informace, které by bylo lze označit za zajímavé. Z učebnice pak zbývají prohlášení typu, že pracovníci veřejné správ by měli ponejprve plánovat (či tvořit proces, who knows...) a teprve poté jednat, nebo, že je vhodné pokusit se projekty tvořit tak, aby přinášely obecný užitek všem zájmovým skupinám – de facto motivační třesky plesky, které každý vymyslí od stolu, jejich realizaci však nikterak toto „vymyšlení“ nepomůže. Opakuji, učebnice je krátká, nelze po ní nic moc jiného chtít. Ale nemohu ji tu pak zkrátka oslavovat. Řádek, nebo dva, komentáře jistě přidám i po absolvování příslušného předmětu, až budu moci alespoň zhodnotit její dostatečnost pro zkoušku, prozatím jsem potřebné sdělil.“... celý text
— Set123

---

Správní právo

„Tento výtisk již dávno není aktuální. Píší se stále nové a nové učebnice správního práva, mající přízvisko "Obecná část" a skripta vydaná v minulém roce jsou už překonána. Neustále zjišťuji, že obecná část správního práva obnáší vše, co již průkopníci správního práva vybádali, zjistili, teoretickými i praktickými dovednostmi a zkušenostmi podložili. Neustále se opakuje to, co je již dlouhou dobu známo. Jistě, není to monografie, ale přece jen se domnívám, že by autorský kolektiv mohl přijít ke studentům s něčím novým, něčím, co by obecná část zahrnovala a přesto by to ještě nebylo tolik známé. Jde o novost. Už několik desítek let se neustále opakuje, a to dokonce ve stejném pořadí, stejná materie. Novost a přesto hluboká probádanost. To mi v současných učebnicích správního práva chybí. Přesto dávám plné bodové hodnocení, protože učebnice do správního práva od C. H. Beck jsou tradicí.“... celý text
— veronika4001

---

---

Správní věda - Teorie veřejné správy

„Správní vědu - teorii veřejné správy považuji za obecný přídatek k vysokoškolským skriptům do Obecného správního práva, kolektivu věhlasných především českých autorů. Některé knihy jsou osvěžující a přitom mají takový ten naučný temperament a sklon vysvětlit to, co je třeba a pak v tichosti odejít, a to ostatní v detailnějším pojetí přenechat jiným knihám, třeba monografii, které se dostávají až za hranici chápání v obecných, nebo obecně seznatelných pojmů. Po takových knihách, uvádějících do tématu, je svěží vzduch, neboť mnohé je vysvětleno a vy si můžete vykasat rukávy a jít do práce, tedy do další, rozsáhlejší a více prejudikované literatury. Páni, takové knihy... To je spouštěč!“... celý text
— veronika4001

---

Správní právo

„Vzhledem ke složitosti správního práva je napsaná poměrně dobře. Je určená pro studenty, tak má snahu všechno pořádně vysvětlit. Hodně užitečné je psaní důležitých pojmů kurzívou, text pak není jednolitý a snadněji se v něm orientuje. Obsahuje zbytečně moc historie, občas se zacyklí v kruhové definici. Je hodně znát, že se na učebnici podílelo více autorů, některé kapitoly jsou pro studenty opravdu přínosné, jiné jsou trochu zbytečně nebo ne úplně srozumitelné. Co mi opravdu nevyhovovalo, to byl rejstřík. Našla jsem tam max. polovinu hesel, což není úplně uživatelsky komfortní.“... celý text
— Carrissa