Carrissa komentáře u knih

Na knihu jsem na Startovači přispěla, takže tím je moje hodnocení možná ovlivněno, ale vždycky může přijít zklamání... Tady nepřišlo, Markovy básničky jsou krásné, některé veselé a některé ne, některé si hrají se slovy a některé prostě vyjádří velmi intenzivně pocit. Třeba z hor, ve kterých jsem nikdy nebyla, ale už jen číst o nich v jeho verších, je krásné.

1 08.09.2016

Nejsladší na světě není med, ale tahle kniha. Mám ji doma už pár měsíců, ale nějakým zázrakem jsem ji do ruky vzala až dnes a naprosto se mi trefila do emočního rozpoložení. Příběh mi ukradl noc, ale věnoval kapku naděje, rozptýlení a kratičké doufání v existenci hezkých konců, za to těch pár hodin spánku stálo.

3 03.07.2014

Ta kniha mi přijde jako život sám. Plynutí všedních dnů přerušené nevšedními, na které se vždycky vzpomíná, ať už byly radostné či smutné. Text neohromuje hlubokými filozofickými úvahami nebo originalitou formy, je krásný v té své obyčejnosti, ale s perfektně propracovanými charaktery, nad nimiž ční George. Jako kluk i jako muž by se pro pistolníky rozdal, i když svoje štěstí si tím nevysloužil. Ještě chvíli popřemýšlím, jestli ta Císařovna, co mu z toho všeho zůstala, je dost nebo zatraceně málo.

9 21.03.2014

Hodnocení píšu až půl roku po přečtení knihy, tehdy jsem se totiž nemohla rozhodnout, jestli se mi líbila nebo ne. Teď k ní mám spíš záporný postoj. Ani podle zdejší anotace si totiž vůbec nevybavuju, o co tam vlastně šlo. On je úchvatný, ona je neodolatelná, mají hodně sexu, ale co tam bylo dál? Pamatuju si jen, že jsem jí přečetla rychle a nijak ve mně nerezonovala. Netvrdím, že je to odpad, a nemám erotické romány načtené tak, abych porovnávala s jinými, ale ta kniha je obyčejný konzum. Přečíst a za dalších 10 minut se s čistou hlavou pustit do knihy další.

3 24.02.2014

Všechny špatné věci související s prokrastinací, které pan Ludwig v knize uvádí, na mě sedí úplně do puntíku. I čtení samotné knihy jsem prokrastinovala... Kniha je psaná velmi srozumitelně, nehraje si na jedinou správnou pravdu, všechno důležité je minimálně dvakrát zopakováno. Nejvíc jsem si při čtení užívala grafické zpracování, obrázky knize daly úplně jiný šmrnc, formát je příjemně malý a skladný. Pomocné materiály na netu jsou dobrý nápad, který brání tomu, abychom tvorbu vlastních tabulek prokrastinovali. Zasekla jsem se u osobní vize, nemám ji komplet stvořenou doteď, doporučuju i přes nezdar číst dál, následně popsané antiprokrastinační metody k jejímu vytvoření snad pomůžou.

1 18.02.2014

Nečekala jsem od toho nic a bylo to překvapivě dobré, hlavní postavy sympatické, dost komických situací. Kocour je sice ohraný, ale šílení mazlíčci fungují skoro vždycky. Hodně mě bavily smskové pasáže, jejich strohost je v příjemném kontrastu se zbytečnou ukecaností ostatního textu. Je to běžná romantická kniha, nepřesycená sexem, zkrácení o pár stran by prospělo, protože nic napínavého se tam neděje, že...

2 13.02.2014

Vzhledem ke složitosti správního práva je napsaná poměrně dobře. Je určená pro studenty, tak má snahu všechno pořádně vysvětlit. Hodně užitečné je psaní důležitých pojmů kurzívou, text pak není jednolitý a snadněji se v něm orientuje. Obsahuje zbytečně moc historie, občas se zacyklí v kruhové definici. Je hodně znát, že se na učebnici podílelo více autorů, některé kapitoly jsou pro studenty opravdu přínosné, jiné jsou trochu zbytečně nebo ne úplně srozumitelné. Co mi opravdu nevyhovovalo, to byl rejstřík. Našla jsem tam max. polovinu hesel, což není úplně uživatelsky komfortní.

12.02.2014

Napínavá kniha, ale jak zmiňují jiní, některé pasáže byly zbytečně dlouhé nebo zcela zbytečné. Více dějových liní knize prospělo. Sandru už čtu smířená s tím, že se na konci dozvím, že ti zdánlivě černí jsou bílí (nejde o barvu pleti), někdo vůbec nic nepochopí atd. Má asi nějaké charakterové typy, ty cpe do každé knihy a jsou tak předvídatelní. A když už konečně vytvoří barevnou postavu, ve které se to dobré a zlé mele, tak místo nějakého rozhřešení jí nechá popravit kulkou do čela v úplně trapně popsané akci? Připadalo mi, že sama vůbec neví, co si s tím chlapíkem počít, tak si to ulehčila. Navíc ty náhlé záchvaty vášně a přeslazený epilog... No, 3 hvězdičky nejsou úplně přesné, ale na 4 to není.

1 29.11.2013

Moje první sci-fi kniha a asi ne úplně nejlepší výběr. Udělala na mě dojem a neodradila od sci-fi jako celku, téma zajímavé jako hrom, ale čekala jsem trochu něco jiného, zejména víc akce. Cizinec je hodně o myšlenkách, často velmi inspirativních, ale zabalených do tak dlouhého s prominutím okecávání, že k dočtení mě motivoval hlavně končící termín výpůjčky.

2 16.11.2013

Vyprávění o životě a názory na situaci v české gastronomii byly (nepřekvapivě) typicky pohlreichovské. Nebojí se (dost často) pochválit sám sebe a zkritizovat všechny kolem od restauratérů, přes hosty až k foodkritikům. Není to žádná těžká literatura, spíš takový monolog u piva, ale v zásadě to má hlavu a patu a je to docela příjemná a dobře čtivá vložka mezi recepty. Ty jsou vždy popsány jen na pár řádků, často obsahují nějakou ne úplně běžnou potravinu, vaří se dlouho, zadělá se přitom kupa nádobí a stejně to nebude vypadat jako na těch slinyponoukajících fotkách:)

2 14.09.2013

Zajímavé, zábavné, obzory rozšiřující, k přemýšlení vyzývající. Ani bych neřekla, že ony pokládané otázky spadají do kategorie všedního dne (př. co je hřích?, kdo vymyslel zákon?, kdo je cizí?), spíše jsou takové dětsky všetečné a diskuze nad každou z nich, by vystačila na celovečerní hospodské posezení. Ale pan Kohák dokázal celý imaginární večer stlačit do jednoho sloupku, a přesto se tam vešla odpověď, zdůvodnění a mnohdy i další, čtenářovu mysl provokující otázky. Každý sloupek pro mě byl malé zastavení v uspěchaných dnech a dokázal mě tak naočkovat, že jsem se v duchu hádala sama se sebou, jestli má ten Kohák pravdu nebo ne.
Pro zavilé nevěřící: pozor, obsahuje spousta odkazů na bibli a dovolává se křesťanských zásad. Ale v naprosto nenáročné a neútočící formě.

3 10.09.2013

Pro čtení doporučuju osobně vyzkoušený postup: 1) začít číst - 2) brzo dojdete do fáze jako slunko, tam knihu odložit - 3) až přijde období prokrastinace/nedostatku čtiva, otevřít někde v půlce - 4) stylem "každou druhou větu přeskočím" dočíst. Mezi druhou a třetí fází doporučuju alespoň 3 měsíce pauzu, abyste stihli zapomenout začátek. Ale i tak je blbost s tupou hlavní hrdinkou.

2 23.06.2013

Tohle není Crusie, jakou mám ráda. Není to vtipné ani překvapivé, rozhovory jsou nudné, žádná z postav mi nebyla sympatická. Ona je uvzdychaná, pořádně neví, co chce, a stále někoho kritizuje. On je po celý příběh na facku, ale aspoň se nesnaží ze sebe dělat zachránce planety jako Ona. Žádná detektivní zápletka, je tam sice jakási "záhada", ale ta je spíš pro smích /v tom špatném slova smyslu/. U mě velké zklamání.

18.04.2013

Existují autorky, které dokážou červenou knihovnu psát moderně, vtipně, s nápadem. R. Grady jí asi není, v téhle knize nebylo vůbec nic zajímavého, žádná zábava ani dějový zvrat, pouze nudné, dokola opakující se úvahy a vzdychy. Na každé stránce se dozvíme, jak Tamara (výběr jmen úděsný) musela strašně bojovat s osudem, ale prezentuje se spíš jako hloupoučká naivka, taková skleníková kytka. Mužské postavy jsou nezvládnuté, hlavní záporák je parodií s trapným závěrečným řešením a hlavní hrdina se z protivy přemění v áách dokonalého během 1 odstavce. Asi těžko vyčítat romantickému příběhu předvídatelnost, takové jsou všechny, ale trocha reality by pro příště neuškodila. Pro babči OK, pro mladé /aspoň duchem/ nebrat.

07.04.2013

Vybrat si pro zamilovaný příběh nejromantičtější město je trochu prvoplánové, říkala jsem si. To jsem ale netušila, že pařížské kulisy neposlouží jen k vyjádření romantiky, ale hlavně svobody, mládí, naděje, života. Oceňuju linku o rodičích, která nebyla nijak americky patetická. Paříž trochu znám a děj mě tak vtáhl, že jsem si vždy připadala, jako když právě stojím přesně tam, kde Anna. Kdo v Paříži nikdy nebyl, po této knize to určitě bude chtít napravit:) Jestli je vám holky přes dvacet, ale chcete se v myšlenkách vrátit o pár let zpátky někam do dob, kdy jste ještě hltaly lanczovky nebo podobně dívčí věci, tak tohle je přesně pro vás. Je to milé, vtipné, romantické, vůbec ne trapné ani pubertální.

1 09.03.2013

Totálně promarněné téma. Tohle mohla být vynikající kniha, kdyby autorka ponechala začátek, dalších 300 stránek zredukovala na max. 80 a věnovala se především řešení situace, kterou bohužel odflákla na posledních 5 stránkách. Konflikt ztracené dítě vs. nová rodina vs. biologická matka se svojí rodinou a do toho ještě biologický otec by byl tisíckrát zajímavější, než popis přejezdů do Mexika a financování dobrovolnické organizace. Po dočtení jsem byla hodně, hodně zklamaná, zdejší popis děje - zejména otázky kladené v jeho konci slibují hluboké náhledy do psychiky matky, její vývoj a dilemata vzhledem k nové rodině. To ale v knize vůbec není a kdo to očekává, tak tomu čtení určitě nedoporučuji.

1 04.03.2013

Oblak opíral si o rozhlednu
bílé lokty; tenkrát s úbočí
bylo vidět hory v nedohlednu
a mně vhrkly slzy do očí.

Samotné verše jsou hezké, ale jako celek mi Světlem oděná moc neladí. Bavily mě pasáže odkazující ke konkrétním pražským místům, ale tam, kde (pochopila-li jsem to správně) Seifert připodobňuje Prahu k ženě, jíž se muž vyznává ze svých citů, jsem měla stále na mysli, že už napsal lepší věci. Takový ten pocit vtáhnutí a porozumění i tomu mezi řádky se u mě nedostavil, stále jsem si připadala jako bruslař klouzající po zamrzlé řece, který neúspěšné hledá, kterak ten led rozbít a vrhnout se do peřejí.

2 25.02.2013

Celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu Sandru Brown bez krimi zápletky. SEP obyčejně do knih nacpe mnohem víc humoru a vtipných situací, to mi bohužel tady chybělo (něco bylo, ale málo). Je možné, že mi ty vtípky unikaly kvůli slovenštině (v češtině kniha nevyšla). Občasné politické řeči mě nesmírně bavily, stejně jako postupný vývoj dětí. Vzít 1 hvězdičku mě definitivně přesvědčil epilog, který ten sladký konec až příliš přesladil. Nicméně Susaniným fanynkám bych se nebála doporučit.

10.02.2013

Bojuju sama se sebou, jestli čtyři hvězdičky nejsou přehnané. Kniha se mi líbila, moc. Ale příběh je předvídatelný, ke konci už mi přišlo, že se žádá čtenářčina slza za každou cenu, žádný velký zlom. A autorka nějak divně popisuje místa (možná překladem?), že jsem se nedokázala zorientovat ve městě ani v bytech, natož abych si je představila. Samotná květomluva mě bavila nesmírně, bez ní by byla kniha jen dalším slaďákem.

22.12.2012

Moje první kniha od této autorky a zcela jistě ne poslední. Málokdy se o vážném tématu dá číst s takovou lehkostí, každá z postav si ve svém vyprávění připouští vlastní chyby, které jim ani nejde vyčítat. Popis světa jak ho vidí aspergik je neskutečně inspirativní, vlastně měl Jacob pravdu, že někdy je jeho chování normálnější než to naše. Jen mě mrzí konec knihy - možná proto, že jsme se vlastně úplně nedozvěděli, jak a proč bylo rozhodnuto, nebo že se věci seběhly tak, jak jsem si myslela už od půlky knihy, nebo prostě proto, že jsem se s postavami nechtěla rozloučit. Já beru tu poslední možnost.

7 21.11.2012