Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124491/posledni-kabriolet-124491.jpg
5
1174
1174
Ten zelený Packard se za třicet let střídání majitelů a pohnutého osudu, jaký mu uchystalo 20. století, téměř nezměnil. O to důvěryhodnější je jako svědek proměn doby a svých majitelů. Z bezstarostných studentů se stávají váleční veteráni, z idealistů pragmatičtí cynici. A z Myrerova románu jedna z nejpůsobivějších generačních výpovědí. Na počátku knihy září ten kabriolet jasně zelenou novotou, a třebaže jde o mužný Packard, říká se mu Císařovna, protože to nejlépe vystihuje jeho vznešenost. Na konci knihy je Císařovnin lesk už zmatnělý, kožená sedadla jsou popraskaná a vůz sám je mírně dýchavičný. Však také přežil tři dekády. Na jeho majitelích zanechaly o poznání hlubší stopy. Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana dostával mladé lidi do transu, kdo by myslel na něco jiného, než jak se bavit a užívat si života. Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži houfně a v šoku, i když bigbandy jim k tomu nepřestaly vyhrávat. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti šťastnější dokázali bez následků překonat trauma mládí přeseknutého nemilosrdně vedví a pokračovat v životě tam, kde přestali, jako by se nic nestalo. Stalo, ale jediné Císařovny jako by se to netýkalo. Dál zrcadlí na své vyleštěné kapotě přicházející roky i střídající se majitele, kteří vyrostli ze studentů v občany rozporuplné země, obyvatele nevyzpytatelné zeměkoule, kteří se to všechno snaží pochopit a smířit se s rozčarováním, které vystřídalo prvotní radost ze života, se středním věkem, který přišel, když odešlo mládí, a nakonec i s další válkou, která se jich netýkala jen zdánlivě… I když americký autor Anton Myrer (1922–1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (z roku 1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké prózy. Karel Jerie (1977) je malíř, ilustrátor a zabývá se tvorbou komiksů. Publikuje kresby v novinách a časopisech. Zároveň ilustruje knihy pro mládež a kreslí stripy pro různá periodika. Je členem SVU Mánes a jedním ze zakladatelů občanského sdružení Seqence zaměřeného na podporu komiksu v České republice. V roce 2008 získal první cenu v kategorii profesionálů na Mezinárodním komiksovém festivalu v Lodži v Polsku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
The last convertible, 1978
více info...
Přidat komentář
Velký americký román psaný krásným a bohatým jazykem, s perfektní porcí emocí a lidských osudů, s notnou dávkou historických událostí, a i když s pořádnou porcí sladké nostalgie a romantického patosu, pořád natolik na úrovni a inteligentní, že k tomu, aby dostal ze čtenáře emoce, nepotřebuje uměle vykonstruována traumata a tragické události. Nádherně zachycená svoboda studentských let a vidina budoucnosti skrze růžové brýle. Radost číst.
Předevčírem jsem brouzdala Databází a u jprst jsem potkala po letech Poslední kabriolet. A četla..po kolikáte už?
Jak jsem mohla na tuhle krásku zapomenout?!
Inu, semelu teď tolik knih, ale to není omluva.
Knihu jsem jako podpultovku otevřela před mnoha lety a byla to doslova bouračka.
Takhle si já představuji mnohovrstevnatý román.
Je tu všechno. Bezstarostné a krásné mládí, trauma války s problémem návratu do běžného života ( také ztracená generace), zašmodrchané lásky a přátelství, ztráty, smutek, Vietnam a .....Císařovna.
Nebudu prozrazovat děj, prosím, přečtěte si....Určitě!
Kniha mi tak trochu připomíná Sofiinu volbu a to především z hlediska tématu viny. Zde je to ovšem pocit viny z mezigenerační pohledu. Autor si dává načas a postupně buduje odlišnou perspektivu válečné a poválečné doby a tato období dává do kontrastu s pohledem nové generace a válkou ve Vietnamu, čímž celá kniha vrcholí při rozkrytí osudů hlavních hrdinů.
Bylo velmi zajímavé vnímat pohledy na morálku, tradici a odpovědnost předválečné generace v kontrastu s pohledem nové generace hippies!
Opravdu skvělá kniha a partě amerických spolužáku z VŠ na prahu II. sv. války a následném vývoji společnosti USA v 50. a 60. letech resp. hlavních hrdinů. Láska autora k jazzu je cítit na každé stránce.
Když se mě někdo zeptá, jestli bych nevěděl, co si má přečíst, tak si jako první vzpomenu na tuto knihu.
Bolo fajn nahliadnuť do sveta, ktorý si dnes už len ťažko viem predstaviť, ale úvahy o voľbe správneho partnera, o tom, ako sa osud s nami zahráva, ako sa rozhodujeme, robíme kompromisy a snažíme sa nájsť svoje miesto na tomto svete a so cťou ho uhájiť, mi boli bližšie. Mnohokrát som to konfrontoval so svojou obľúbenou vetou: „Nič nie je ako chcem ja, ale tak, ako má byť.“ a myslím, že to je presne to, čo by dobrá kniha mala vyvolať.
Nejspíš jsem měla od knihy přehnané očekávání. Měla jsem problém se začíst a některé části se mi četli těžce. Každopádně mám ráda příběhy běžného života bez přikrášlení, takže to, se mi na knize moc líbilo. Je to příběh o přátelství, lásce, zklamáni a smíření.
Wau! Impozantní dílo. Anton Myrer vzal život a aniž by něco vynechal, aniž by něco přikrášlil jej vtisknul do knihy.
Knižku som čítala "na preskačku" ako e-book a časť som si vypočula ako audioknihu.
A ... takto vyzerá Veľký román v tom najlepšom slova zmysle. Naozaj, kto váha, či si má túto knižku prečítať, nech ide do toho.
Je to rozsiahly, mnohovrstevný román o priateľstve, vzťahoch, láske... A o poslednom kabriolete - "Císařovně".
Silná výpoveď generácie, ktorej život poznačila 2. svetová vojna.
Moc sa mi páčila a odporúčam:).
“Musím se ti ještě k něčemu přiznat, Rado. Když jsem tam dneska ráno šel, byl jsem v ráži, chystal jsem se sprovodit Japončíky ze světa jednou ranou. A teď - teď už mám jen strach.“ Chabě se usmál. “Jinak se to myslím říct nedá. Mám hroznej strach… Už se ti to někdy stalo?“
“Ano. Dost často.“
“Takhle končí vzdělaný intelektuál, který zná na všechno odpověď! Najednou nevím vůbec nic. Ani o sobě, ani o ničem jiným. Koho tím hrome chci napálit?“
“Tak co, Rado, jak si vedeš?“
“Statečně, jak jinak,“ odpověděl jsem. “To teda byl podnik.“ “Perfektní.“ Ale výraz jeho očí se nezměnil.
Začal jsem nazdařbůh kecat o škole, o přednáškách, o zkouškách, ale ten jeho klid mě mátl. Za chvíli jsem toho nechal.
“Je to všechno divný, viď?“ ozval se po dlouhé pauze.
“Je.“ Věděl jsem, kam míří.
“Polovina mozku si říká: Je to, jako kdyby se nikdy nic takovýho nestalo… a ta druhá ví, že to je to jediný, co doopravdy bylo.“
Málokterá kniha ve mně zanechala tak silný pocit jako tahle. Velká a nesmírně silná výpověď jedné generace, jednoho života, do kterého zasáhla válka, jedné nenaplněné lásky.
Pro mne jeden z největších románů 20. století. Mládí, hudba, láska. Válka. Zralost. Hořkost. Život.
Autor sepsal příběh, nebo spíše osudy party kamarádů, kdy si užívají života a příběh zasadil do doby předválečné, válečné i poválečné a každá z postav se se životem v tom kterém období, vypořádává různým způsobem. Pro mě byl trochu těžší začátek, než jsem se začetla.
Knihu jsem četla podruhé. Poprvé zhruba před 20 lety, a z této doby jsem si pamatovala jenom hlavní kostru (partu kluků a všemi zbožňovanou Chris). Ze začátku jsem se nemohla začíst, manžel si ze mě dělal srandu, že na 56. straně to začne být zajímavé, a trefil se na stranu přesně.... byla zlomová, potom už jsem četla jedním dechem. Knížka mě vzala za srdce. Děkuji
Nenapravitelný samaritán George rekapituluje období let 1940-1969, až po okraj naplněné bojem. Mezi vojáky na poli světové války, mezi partnery, mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi politiky a v neposlední řadě mezi spolužáky z Harvardu. Není to lehké čtení, navíc naplněné desítkami či stovkami kdysi nepochybně slavných jmen, která však dnešnímu čtenáři příliš neřeknou. Klasický americký román, stojící za přečtení.
Programově se vyhýbám knihám, ve kterých se mihne válka. Nějak na to nemám nervy. Tato kniha mne však i přes válečné kulisy zcela pohltila. Dnes, s krátkým odstupem si vybavuji jen silné příběhy lásky a přátelství, radosti a bolesti, všechny zcela prosté a běžné životní situace, které jsou vykreslené nesmírně pozorně a citlivě. Moc hezká silná kniha. Mohu jen doporučit.
Znovu přečteno. Poprvé v patnácti na gymplu, teď asi pošesté, po padesátce. Pořád mám pro ně pro všechny slabost. Pořád slyším v prvních kapitolách swing, vidím je tančit lindy hop. A pak s nimi trpím a raduju se. A taky s nimi stárnu a víc rozumím. Kniha mého srdce.
Štítky jako přátelství, láska, rodina, vztahy, historie, všechny takové k tomuto skvělému románu určitě patří. Zápletka nešťastné lásky je jednoduchá a možná až banální. Ptáte se, zda máte tuto knihu o 450 stranách číst? Rozhodně ano, doporučuji ji. Je to podle mne drahokam. Autor je skvělý vypravěč a použil hned několik stylů a technik aby vám dovolil zahlédnout třpyt vybroušeného kamene z několika směrů a v různých odstínech. Já jsem si literární formu vyprávění moc užíval. Způsob jakým "skončí" motiv nešťastné lásky ve mne vyvolal wow efekt. Protože tomu věřím, protože to je jako ze života a něco jsem si už odžil. Znova a jasně mi to ukázalo starou známou pravdu, že láska a vztahy se v čase mění a vyvíjí a že je to tak dobře. Ta knížka není pohádka o nešťastné lásce, ta kniha je o životě, který je hořký, bolí a přitom je nádherný.
Bichla zděděná po našich, při vyklízení bytu jsem si ji odnesl, mamka o ní pořád mluvila. Takže oboustranná nostalgie - z knihy i vzpomínačka na mamku. Člověk by skoro měl chuť žít tam tenkrát v améru na véšce před těma vosumdesáti jařinama...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armádaAutorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Na George,Cisarovnu a dalsi protagonisty mam ty nejhezci vzpominky.Knihu jsem cetl snad koncem zakladky ci zacatkem stredni a vim,ze me uplne pohltila.Je to o osudu jedne generace Americanu,ktera zila v te casti dejin,do ktere zapada druha svetova valka,vrazda JFK,valka ve Vietnamu,vrazda Martina Luthera Kinga.Parta univerzitnich pratel z ruznych podminek,ruznych charakteru, si tim vsim prochazi a vedle dejinnych udalosti,ktere zasadnim zpusobem zasahuji do jejich zivotu,resi samozrejme vztahy ve sve parte i mimo ni,konec studii,zivot,manzelstvi,rodinu,zrady,zklamani,kompromisy,statecnost,zbabelost,hrdinstvi,obetovani,radosti i smrt.Patosem roman podle me netrpi,prijde mi ze hezky,ctive popisuje zivot te doby,se vsim co k nemu patrilo.Samozrejme v kontextu USA. Kazdy z party ho prozival jinak.Nekdo citlive,nekdo divoce.Nekdo lepe,nekdo hure.Proste tak,jako svoje dnesni zivoty prozivame my,na pozadi udalosti nasi doby.Nekdo citlive,nekdo divoce.Nekdo lepe,nekdo hure.Myslim ze kazdy v te knize muje najit sam sebe,nebo sveho kamarada apod.