Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124491/posledni-kabriolet-124491.jpg
5
1167
1167
Ten zelený Packard se za třicet let střídání majitelů a pohnutého osudu, jaký mu uchystalo 20. století, téměř nezměnil. O to důvěryhodnější je jako svědek proměn doby a svých majitelů. Z bezstarostných studentů se stávají váleční veteráni, z idealistů pragmatičtí cynici. A z Myrerova románu jedna z nejpůsobivějších generačních výpovědí. Na počátku knihy září ten kabriolet jasně zelenou novotou, a třebaže jde o mužný Packard, říká se mu Císařovna, protože to nejlépe vystihuje jeho vznešenost. Na konci knihy je Císařovnin lesk už zmatnělý, kožená sedadla jsou popraskaná a vůz sám je mírně dýchavičný. Však také přežil tři dekády. Na jeho majitelích zanechaly o poznání hlubší stopy. Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana dostával mladé lidi do transu, kdo by myslel na něco jiného, než jak se bavit a užívat si života. Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži houfně a v šoku, i když bigbandy jim k tomu nepřestaly vyhrávat. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti šťastnější dokázali bez následků překonat trauma mládí přeseknutého nemilosrdně vedví a pokračovat v životě tam, kde přestali, jako by se nic nestalo. Stalo, ale jediné Císařovny jako by se to netýkalo. Dál zrcadlí na své vyleštěné kapotě přicházející roky i střídající se majitele, kteří vyrostli ze studentů v občany rozporuplné země, obyvatele nevyzpytatelné zeměkoule, kteří se to všechno snaží pochopit a smířit se s rozčarováním, které vystřídalo prvotní radost ze života, se středním věkem, který přišel, když odešlo mládí, a nakonec i s další válkou, která se jich netýkala jen zdánlivě… I když americký autor Anton Myrer (1922–1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (z roku 1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké prózy. Karel Jerie (1977) je malíř, ilustrátor a zabývá se tvorbou komiksů. Publikuje kresby v novinách a časopisech. Zároveň ilustruje knihy pro mládež a kreslí stripy pro různá periodika. Je členem SVU Mánes a jedním ze zakladatelů občanského sdružení Seqence zaměřeného na podporu komiksu v České republice. V roce 2008 získal první cenu v kategorii profesionálů na Mezinárodním komiksovém festivalu v Lodži v Polsku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
The last convertible, 1978
více info...
Přidat komentář
Nádherný román. Vypravěč sice prožije válku, deziluzi i nešťastnou lásku, ale vše vypráví s nenápadnou něžností...
Co udělá válka s dosud bezstarostnými studenty? A když skončí, čekají je jenom světlé zítřky? O tom všem je tato úžasná kniha, která mě opravdu nadchla. Je nabitá emocemi, příběh je propracovaný, zkrátka čtenářská lahůdka :-)
Tahle kniha patří k mým nejoblíbenějším, i když není vlastně ani moc pohodová. Proč? Ukazuje na konkrétních lidských osudech několika študáků mezi začátkem druhé světové války a konce šedesátých let, o čem ten život je. Vždycky pro mě bylo obrovským mementem to, jak hlavní hrdina – Rada – obětavě veze Chris na potrat, místo aby udělal to, co udělá další z kamarádů, který si ji vezme i s budoucím dítětem, které není jeho. Radova ochota a obětavost není nejen díky nehodě odměněna, naopak, svůj život prožívá po boku nemilované manželky a s Chris stále před očima. Jeho slušnost a nedostatek odvahy, přemýšlivost rozhodne o jeho osobním životě a tak nakonec zbyde jenom naděje, že v osobě jeho dcery a Chrisina syna se třeba někdy spojí. Ten na konci slušně, ale jednoznačně odmítne Císařovnu, symbol právě onoho krátkého a opojného života na studiích. Když jsem vždycky cítil smutek z konce knihy, který až možná příliš zdůrazňuje onu generační rozdílnost a nepochopení, napadlo mě, že se třeba Rada dočká ob generaci. Že třeba jeho vnuk bude z veterána nadšený, jako by to bylo skutečně dneska. Ale to je jenom útěcha, berlička k tomu, co kniha bez sentimentu, ale s velkou hloubkou ukazuje. Její hrdinové nejsou žádné ideologicky vyprofilované figury, žádní typičtí představitelé „něčeho“, jsou to prostě lidé, individuality (na světě nejsou dva zcela identičtí jedinci, kteří by nejen stejně vypadali, ale i stejně mysleli a cítili), kteří žijí svůj zdánlivě obyčejný život a věci nám ukazují z perspektivy, která je nám, obyčejným lidem rovněž blízká. Mezi fascinujícím životem plným tehdejší populární hudby a válečnými zážitky je velmi krátká doba. Bitvu v Leytském zálivu znám dobře díky Hubáčkovi a dalším dokumentům a vždycky zatínám pěsti, když slyším jméno admirála Halseye, psychopata, který se nesmířil s tím, že nemohl velet v přelomové bitvě u Midwaye. Jeho pochybnou touhu po slávě konečného vítěze nad Japonci zaplatili a platili záložníci na zastaralých torpédoborcích a lehkých letadlových lodích. Jako další z hlavních hrdinů, ten na vše doplatí „jenom“ doživotní invaliditou. Jenže on nevidí počínání Halseye, nezná pozadí oné vysoké politiky, ale cítí hrdost nad tím, jak to Kuritovi „nandali“. To je ten rozdíl mezi běžným životem a „velkou“ historií. Stejně jako v případě Radovy účasti v úvodu jiné katastrofy, bitvy v Ardenách. Mám rád generační román, bez vnucované ideologie, ale s plnohodnotnými osudy lidí, běžných jedinců. V evropské literatuře tenhle typ románu podle mého názoru chybí. Nevím, jestli Anton Myrer napsal ještě něco. Pro mě stejně jako Robert Ruark mužem jednoho románu, který u nás vyšel. A románu natolik kvalitního, že kromě mých subjektivních dojmů a pocitů si už tímto románem zasloužil svoje místo v onom pomyslném spisovatelském nebi na rozdíl od různých „klasiků, angažovaných pisálků a pouhých grafomanů“.
Tak to byla jízda...
Neskutečně mnoho emocí, každý si v této knize najde "to" své.
Četla se jedním dechem.
Určitě se k ní ráda vrátím.
Ze začátku jsem se knížkou nemohla nějak prokousat, ale říkala jsem si, že na tom hodnocení něco musí být, tak jsem jí dala šanci a vyplatilo se. Nakonec to bylo milé čtení, ale hluboké dojmy jako třeba Král krysa, to ve mne nenechalo.
Co se mi hodně líbilo bylo když studenti v dopisech popisovali jak se jim daří za války, kde zrovna jsou a co prožily. To byla pro mne asi nejlepší část knihy.
Nebo když George popisoval jak utíkali před Němci, když se ztratili a pak našli americkou jednotku, se kterou ty Němce zastavili, podařilo se jim přemoci tanky.
To byla hodně silná část knížky, alespoň pro mne.
I přes to, že si ji v knihovně nenechám, jsem ráda, že jsem si knížku přečetla.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Mnoho vrstev, myšlenek, emocí... Četla jsem ji vícekrát v různých životních fázích a pokaždé jsem si v ní našla jinou, pro mne aktuální linii.
Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji kdysi na střední škole a ted jsem se k ní vrátila a musím říct, že opravdu perfektní .
Klidně bych ještě více ocenila více zápisků z války.
Tato kniha si určitě zaslouží plný počet. Líbila se mi její mnohovrstvost- vypovídá totiž nejen o jednom období dějin (zejména těch amerických), ale o osudech konkrétních lidí, propletenci vztahů a vazeb mezi nimi, ať už kamarádských či milostných nebo rodinných. Byť mi místy lehce docházel při čtení dech, věřím, že se ke knize jednou vrátím a určitě tam najdu pro mě napoprvé mnoho neodhaleného.
Neznám krásnější knihu... geniální a moje naprosto největší srdcovka.
Kdykoliv se k ní vrátím, zasáhne mne víc a víc, a to prostě nechápu.
Každý by si ji měl přečíst...❤️❤️❤️
Jednoznacne moje nejoblibenejsi kniha, po ktere sahnu vzdy, kdyz presne nevim, na co mam naladu. Skvele vyliceni snu lidi a jejich potkani s realitou.
Poprvé jsem četla někdy na konci střední školy a hned se dostala mezi moje nejoblíbenější knížky. A chtěla jsem být jako Chris :) Moc ráda se k ní vracím a i přes opakované stěhování (a probírku knihovny) má u mě svoje stálé místo.
Nádherný příběh pěti přátel, kde jejich studentská léta přeruší válka. Naivní mládí, krutě vytrženo z bezstarostného života, kdy už nelze navázat tam, kde skončilo předtím. Dojemný, čtivý a krásný příběh vyprávěný jedním z pěti pistolníků Georgem, kdy jako němý svědek je vždy v pozadí kabriolet Císařovna.
Tak jsem si ji po řadě let zase připomněl se zjištěním, že i při opakovaném přečtení mě dokáže zaujmout a upoutat. Prostě když je kniha zatraceně dobrá, a to tahle je, tak časem kvalitu rozhodně neztrácí.
Najlepšia kniha na svete? Úchvatné veľdielo. Určite jeden z najlepších amerických románov, aký bol kedy napísaný. Kto chytá v žite a Biela veľryba sa môžu ísť vypchať. Na konci som bol zdrvený, uspokojený, naplnený, uveličený, nadšený a bolo mi tak nejak krásne smutno z toho, aký je život. Proste odpálený ako petarda na Silvestra. Áno, je to dlhé, niektoré postavy možno nie sú až také omamné, ako iné a sem-tam daktoré kapitoly nudia a dostavuje sa pocit stagnácie. Ale paradoxne i vďaka tomu sa darí autorovi vytvárať opulentný dojem veľkopríbehu ťahajúceho sa naprieč desaťročiami so všetkým dobrým, zlým i ťažko zaraditeľným, čo život prináša. Neberie mi hlava, že čosi takéto veľkolepé bolo doteraz sfilmované iba raz, aj to len v podobe zabudnutej televíznej mini-série z r. 1979.
Jsem naprosto pohlcena každou větou, každou radostí i bolestí! Po emoční stránce to byl zásah přímo do černého, nevzpomínám si, že bych u nějaké knížky tak neskutečně prožívala emoce všech hrdinů. Tolik různých charakterů, kde se od každého můžeme tolik naučit. Z fleku bych tuhle knihu zařadila do povinný četby!
Hodnotná kniha o výjimečném přátelství a o tom, jak se jedna generace vypořádává s životem - s přátelstvím i láskami, s válkou a ztrátou a s dalšími událostmi, které jim osud nachystal. Příběh vyvolává obrovskou škálu emocí - nostalgii, radost, smutek, zlost, také pohrdání, zklamání či obdiv a sympatie k některým postavám, jež jsou vykresleny skutečně realisticky. Část amerických dějin i v evropském kontextu zasadila příběhu rám, díky němuž je kniha autentická a vyvolává atmosféru starých amerických filmů. A kouzlu autor přispěl i motivem "císařovny" jako obrazného prvku odrážející povahu ztracené generace - nejprve funkčnost, bezstarostnost, majestátnost, pýcha a velká očekávání, pak nějaké ty rány a šrámy, následuje tak trochu zapomnění, stesk a pocit ztracenosti a nakonec vlastní výjimečnost a důležitost vzhledem k minulosti.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armáda
Autorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Skvělá kniha. Jednou se k ní určitě vrátím.