Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124491/posledni-kabriolet-124491.jpg
5
1167
1167
Ten zelený Packard se za třicet let střídání majitelů a pohnutého osudu, jaký mu uchystalo 20. století, téměř nezměnil. O to důvěryhodnější je jako svědek proměn doby a svých majitelů. Z bezstarostných studentů se stávají váleční veteráni, z idealistů pragmatičtí cynici. A z Myrerova románu jedna z nejpůsobivějších generačních výpovědí. Na počátku knihy září ten kabriolet jasně zelenou novotou, a třebaže jde o mužný Packard, říká se mu Císařovna, protože to nejlépe vystihuje jeho vznešenost. Na konci knihy je Císařovnin lesk už zmatnělý, kožená sedadla jsou popraskaná a vůz sám je mírně dýchavičný. Však také přežil tři dekády. Na jeho majitelích zanechaly o poznání hlubší stopy. Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana dostával mladé lidi do transu, kdo by myslel na něco jiného, než jak se bavit a užívat si života. Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži houfně a v šoku, i když bigbandy jim k tomu nepřestaly vyhrávat. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti šťastnější dokázali bez následků překonat trauma mládí přeseknutého nemilosrdně vedví a pokračovat v životě tam, kde přestali, jako by se nic nestalo. Stalo, ale jediné Císařovny jako by se to netýkalo. Dál zrcadlí na své vyleštěné kapotě přicházející roky i střídající se majitele, kteří vyrostli ze studentů v občany rozporuplné země, obyvatele nevyzpytatelné zeměkoule, kteří se to všechno snaží pochopit a smířit se s rozčarováním, které vystřídalo prvotní radost ze života, se středním věkem, který přišel, když odešlo mládí, a nakonec i s další válkou, která se jich netýkala jen zdánlivě… I když americký autor Anton Myrer (1922–1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (z roku 1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké prózy. Karel Jerie (1977) je malíř, ilustrátor a zabývá se tvorbou komiksů. Publikuje kresby v novinách a časopisech. Zároveň ilustruje knihy pro mládež a kreslí stripy pro různá periodika. Je členem SVU Mánes a jedním ze zakladatelů občanského sdružení Seqence zaměřeného na podporu komiksu v České republice. V roce 2008 získal první cenu v kategorii profesionálů na Mezinárodním komiksovém festivalu v Lodži v Polsku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
The last convertible, 1978
více info...
Přidat komentář
Krásné a občas smutné čtení o přátelství, lásce, rodině, hledání se v téžkých časech. Už dlouho jsem se na Kabriolet chystala. A najednou jsem ji našla v pozůstalosti po manželově mamince.
Poslední kabriolet je úchvatná kniha sledijící osudy jedné party kamarádů v době předválečné, válečné i poválečné. Podstatné však je, že se celá odehrává v době, kdy ještě Amerika byla tou opravdovou Amerikou, tou zemí, kde bylo možno splnit si svůj americký sen. Je to opravdu nádherně napsaný příběh, od kterého se neodtrhnete. V roce 1979 byl román zfilmován jako 3-dílný seriál. Přestože je tato filmová verze velmi povedená, vřele doporučuji raději knihu. Je barvitější a osobitější a neokrade vás o možnost vlastní představy. Poslední kabriolet vychází u nás opakovaně vždy po pár letech, ale věřte, že to není zbytečná nakladatelská iniciativa. Takovýchto knih není nikdy dost.
Pojem „generační román“ přesně vystihuje podstatu této knihy. Na začátku sledujeme partu mladých lidí, kteří si naplno užívají života, poté prožívají válečné útrapy, se kterými se následně každý svým způsobem vyrovnává, znovu se zapojují do života, žení se a vdávají, rozcházejí, stárnou, aby se nakonec dostali do střetu s generací svých dětí. To vše na pozadí historických událostí.
Ačkoliv se mi kniha četla velmi dobře, musím přiznat, že prvních sto stran mi přišlo děsně nezáživných. Rovněž jsem čekal více dějových zvratů, ale na druhou stranu jsem v knize objevil mnoho životních mouder. Hlavní hrdina v roli vypravěče mi byl svojí loajalitou, klidem, rozvahou a sebezapřením velmi sympatický. Celkově knihu hodnotím kladně, nicméně má očekávaní byla přece jen o něco vyšší.
„Musíš vydržet. Musíš dál. Tím se lišíme od opic – možná jedině tím. Všechny naše symfonie, séra a radary, to je jen fasáda. Jsme lepší jen proto, že víme, že život je v zásadě porážka, hra, ve které neustále prohráváme, a přesto v sobě dokážeme sebrat dost odvahy brát věci tak, jak jsou, a smířit se s tím.“ Str. 354
Tohle je moje srdcovka. Dostala jsem tu knihu v paperbacku asi před 25ti lety a pořád jí mám. Její stáří a opotřebovanost se k tomu příběhu náramně hodí. V mé knihovně má své čestné místo. Obsah knihy je stručný - přátelství, oddanost, víra, láska a pochopení.
Vynikající román - mám starší vydání, před rokem 1989 a pokud zde je jiné vydání, asi není potřeba přidávat další.
Nádherný příběh, prolínání životů přátel, včetně války, soc. rozdíly, nenaplněné lásky.... srdcovka.
Na tuhle knihu jsem se chystal už dlouho a konečně jsem se k ní dostal. Musím se přiznat, že jsem se začal i těšit až si jí přečtu ,a to i díky kladným komentářům. Nakonec mě zastihlo menší zklamání, čekal jsem asi od knihy mnoho ,ale nějak jsem se s ní nepotkal. Večírky a válečná část mě moc nechytla, a nakonec se mi líbilo asi posledních sto stran. Knihu hodnotím průměrně a určitě se k ní už nevrátím.
,,Někdy si říkám, že polovina malérů vzniká na světě proto, že si lidi nejdou včas lehnout.''
Tzv. "la livre fatale" mého života. Četl jsem poprvé v 28 letech a pak s přestávkami znovu a znovu a pořád se k ní vracím. Těžko říci, čím mě tak uchvacuje, ale asi to bude tím, že ten základní příběh chlapského přátelství i nenaplněné lásky George k Chris může prožít kdokoli i mimo Ameriku. Anton Myrer měl úžasný smysl pro detail i dar vystihnout dobovou atmosféru. Je to kniha o životě jako takovém, se všemi radostmi i bolestmi, naivitou mládí a draze vykoupenou zkušeností v pozdějším věku. Ovšem, velmi podstatnou roli v mém hodnocení hraje naprosto skvělý a citlivý překlad Jarmily Emmerové. Takže, chcete-li slyšet padat hvězdný prach, neváhejte.
Přečteno bezpočtukrát a nadšená jsem pokaždé ještě víc a víc.
Překrásný rukopis Antona Myrera ladí s mým ztraceným mládím a hřeje na duši. Prostě Poslední kabriolet je můj "vyprošťovák" a taky srdeční záležitost, ale to jsem tady myslím psala už dříve :)
Dle hodnocení jsem od knihy čekala hodně, asi až příliš. Úplně se mě nedotkla, nějak jsme se nesetkali. Dokonce jsem měla trochu čtenářskou krizi a dala si od čtení úplnou pauzu. Pak jsem se ke knize vrátila a konec se mi četl hezky.
Vzpomínání na studentská léta, partu přátel, válku, život po válce - prostě prožitky jedné generace Američanů, jejich vzlety i pády. Nejvíce mě bavil Georgův rodinný život,tudíž závěr knihy. Dávám 3,5*.
Zůstává stále krásný pocit naplnění. Přesně takový, jaký člověk prožívá, když se vyprávěný příběh dotkne jeho nitra. Četla jsem poprvé jako dvacetiletá a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně!
Co napsat o knize, která je skvělá... asi jen to, že nejen dějiny, ale i přátelství prochází vzlety a pády a nečekanými zvraty..
Strhujúci príbeh o sile priateľstva, ktoré môže za určitých okolností človeka obmedzovať, ale i napriek tomu má pre neho úžasnú hodnotu.
Kvalitné literárne dielo s mnohými posolstvami a príchuťou nostalgie.
Veľmi sa mi páčila rôznorodosť postáv, ktoré autor dokázal vierohodne stvárniť a úžasný štýl jazyka, lebo vďaka tomu pôsobili retrospektívne opisy jednotlivých dejových línii prirodzene a uveriteľne.
Tato knížka je i takovou historickou sondou do dvacátého století. Je o snech a ideálech mládí. O dozrávání - dospělosti, ale i nostalgickém vzpomínání a posléze i rozkoly nejstarší generace...
Je to tak nějak jiná Amerika, než jakou ji známe dnes...
Knížka je velice pěkně a působivě napsána.
Jedna z těch, které jsem četla opakovaně a pokaždé to byl zážitek. Nezapomenutelná..
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armáda
Autorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Přátelé, tohle jsem u žádné knihy nezažil. Začínal jsem ji číst snad rok, po pár stránkách jsem se vždycky odtrhl a vrátil se k ní po nějaké době, nechytla mě za srdce na první dobrou, ztrácel jsem se ve jménech, nemohl jsem si zvyknout na spousty přímých řečí, a proto jsem jí pořád odkládal. To, co následovalo, když jsem trošku přitlačil na pilu a začal číst souvisle, nelze popsat slovy, snad nikdy se mi nestalo, že by mi při četbě knihy tekly slzy, voila, premiéra. Neskutečný zážitek. Neskutečná moudrost. Neskutečná sonda do lidského života. Díky pane Myrere.