Srdce bestie

20.03.2023

Jak hodnotit knihu od nositelky Nobelovy ceny za literaturu? Dost těžké, nejsem literární kritik, ani správný bibliofil. Lyrika srdceryvná, obrazotvornost nespoutaná. Nevyhnete se ani vulgarismům, které místy vyráží dech. Některé obraty silně zarezonovaly, ponurý vztah s vlastní matkou. Okvětní plátek růže, na kterém třese se jinovatka, ze slz srdce bestie....Moruše i švestky, ovce a melouny.... :)

04.05.2022

Spisovatelka je známá drsnými příběhy ze života, které vypráví poetickým jazykem a básnickými obrazy, číst se musí soustředěně. Pro mě je to navíc historický výlet do země o které toho člověk moc neví, totalita je v podstatě všude stejná, ale každá má svou speciální zrůdnost, která nese chudobu, bezcitnost a zoufalství.

02.12.2021

Náročnější čtení, požaduje více soustředění na rozklíčování totalitního jazyka plného jinotajů, falše, schovávání, strachu. Rumunsko : obyvatele této země budu mít navždy spojené s obrazy bezzubých tváří demonstrujících ( přenosy ČT z roku 1989 )... socializmus v rumunské podobě.

05.10.2021

Fragmentální a velmi poeticky napsaný román, jež místy může připomínat dlouhou básnickou skladbu v próze. Děje vystupují pozvolna, příběh musí čtenář pozorně sesbírávat a skládat. Styl stojí v ostrém kontrastu k tématu - tvrdé represe vysokoškolských studentů (a později učitelů) ze stran komunistického režimu, outsiderka dohnaná k sebevraždě telocvikářem a odsuzovaná zbabělými straníky, nacistická minulost v rodině, všudypřítomná smrt. Je to drsné, těžce čitelné, silné, temné a navzdory tomu krásné. Mé první setkání s nobelistkou Hertou Müller proběhlo v překladu Radky Denemarkové. Vůbec nevím, jak jsem k té knize přišel - když jsem třídil knihovnu a hledal, co z ní vyřadit, tenhle útlý román na mě vypadl. A jsem rád, že to udělal. Pořád nevím, jak se ke mě dostal, ale jsem vděčný tomu, kdo to má na svědomí.

27.04.2020

Literatura level 100. Povinná četba pro všechny, kteří si myslí, že například takový Murakami je dobrý spisovatel.

03.09.2017

Autorčin zvláštní a neobvyklý styl psaní mi dával pořádně zabrat, četba byla poměrně náročná, do třicáté stránky jsem si dokonce myslel, že kniha bude pouze souborem krátkých úvah. Nakonec ovšem z moře neustále se opakujících myšlenek přece jen vzešel složitý příběh z těžké doby.

28.07.2017

Když mi bylo 27, dal jsem Čaučesku a odstěhoval se do země kde hraje fotbal Herta, i Müller. Hrdinka knihy naopak dala Čaurumunsku protože tam vládnul Čaučesku a odstěhovala se do stejný země jako já. A navíc to napsala Herta Müller! Cože?? Ano, zamotaný jak Olda Kaiser v sobotu nad ránem v křoví, ale nebojte se dává to smysl.

Nevím nic o rumunských menšinách, ani žádný detaily o krutovládě komoušů v Rumunsku. Já vlastně ani nevim, jak se správně píše ten magor Čaučesku. To všechno ale ví Herta (teď mě napadá, že Charles Manson možná nemyslel Helter Skelter, ale Herta Pelta a přivolal tím o 50 let později tak apokalypsu do českého fotbalu!) a o tom taky je Srdce bestie. Což je sice doslovný překlad originálu "Herztier", ale poetika originálního názvu odešla s Peltou. Srdce bestie zní jak album, který by spolu natočili Kryštof a Aleš Brichta. Samozřejmě jsem správnej Čech, takže se mi to sice nelíbí, ale žádnej lepší návrh nemám.

Hlavní hrdinka téhle knihy je Němka žijící v Rumunsku, která studuje aby byla překladatelka z němčiny a zároveň se schází se třema klucíma a všichni se spolu věnují intelektuálním aktivitám ve stínu společnosti. Ne, neprcaj spolu. Ani jednou. Ne, taky to nechápu.

Režim přijde brzy na to, že se tajně scházejí a i když nedělaj nic špatného začne šikana, která vyústí v nějaký sebevraždy a pár útěků ze země. Místy se mi velmi zamlouvalo, jak autorka píše, jako například zde vztah babička/vnučka:

"Tereze všechno smrdí. Květák smrdí, hrách a fazole smrdí, játra, jehněčí a králík smrdí. A já ji na to vždycky říkám, tvoje díra v zadku smrdí." Babka-burn level 9.

Místy se mi to ale nezamlouvalo a tak když všechny tyto ingredience hodím do hrnce, tak z toho mám pěkných 6 gulášů z deseti a toho už se člověk docela slušně nají.

25.11.2014

Knížky Herty Müllerové jsem si velmi zamilovala. Jsou pro mně nečekaně objeveným, vzácným pokladem. Po Nížinách a Cestovním pasu, je Srdce bestie třetí autorčinou knihou, kterou jsem přečetla...pěkně jednu za druhou, protože se mi vůbec nechce opustit tenhle zvláštní styl, ačkoli to opravdu není lehké ani veselé čtení.
Jak se dalo čekat, i tenhle příběh je drsný a syrový, plný sledování, udávání a sebevražd, vypráví o totalitě, ale také o nevšedním přátelství a lásce, o závislosti a strachu a touze po svobodě.
Pokud bych měla srovnávat s předchozími knihami, zapůsobilo na mne Srdce bestie zatím nejsilněji. Ale ještě mně čeká Rozhoupaný dech.

" Muži se potáceli a pořvávali na sebe, než si prázdné lahve rozmlátili o hlavu. Krváceli. Když na zem vypadl zub, smáli se, jakoby někdo ztratil knoflík. Jeden z nich se sehnul, zub sebral a hodil ho do své sklenice.Protože to nosí štěstí, putoval zub ze sklenice do sklenice. Každý ho chtěl. .............. Když následující den vystřízlivěli, chodili parkem sami, aby se dali dohromady. Rty jim chlastem naběhly. Koutky úst natržené. Obezřetně kladli nohy do trávy a v mysli znovu přemílali každé slovo, které v chlastu zařvali. Dětinsky poposedávali v prolukách paměti a přebírali předešlý den. Báli se, že v putyce vyřvávali něco, co zavánělo politikou. Věděli, že číšníci všechno hlásí. "

22.11.2013

Kdyby šla dát půl hvězdička, ještě bych ji přidala. Musím říct, že tato kniha pro mě byla celkem oříšek. Je to těžké čtení o zlé době komunismu a díky mnoha metaforám jsem se těžko orientovala v ději. Vyprávění mi přišlo dost neosobní, ale pravdou je, že kniha přináší důležité svědectví ze života obyčejných lidí za doby Ceausescova komunistického teroru a stojí za přečtení.