Srdce temnoty

28.09.2024

Tak to je opravdu síla. Čtěte. Perfektní komentář uživatele muf-rodrigo, k tomu není co dodat.

30.07.2024

Relativně krátká povídka, byla to vlastně moje první povídka od Josepha Conrada a styl psaní mi velmi vyhovoval, podobně jako když jsem četl něco od Jefferse. Tísnivá atmosféra je budována nikoli přehnanými výrazy jako u Lovecrafta, ale plíživě, v náznacích, prostým líčením nepříjemného a stěží pochopitelného, odtažitostí a nejednoznačností. Naprostou většinu času se rozebírají niterné pocity, kladou nezodpovězené otázky, líčí reálie temné Afriky a obchodu se slonovinou, vytváří se postupně mohutná hrozivá mlha, do které se postupně noříme a v dáli onen člověk, ON, snad téměř neskutečný. A v tom ... konec, ve chvíli, kdy čekám, že věci do sebe zapadnou, že začnou dávat hlubší smysl, začnou DÁVAT smysl, že povedou ke katarzi ... najednou konec. Konec na dvou stránkách. Jako by snad ani ten konec neměl význam. Může být, příběh sám poskytuje dostatek témat k přemýšlení, cesta řekou otroků, divokých kmenů a bezpáteřních sluhů korporátů - klopotná a riskantní cesta životem, cynismus, pragmatismus. Možná však ta neuzavřenost, to cynické zaříznutí toho, za čím celý děj směřuje, co čtenář doufá odhalit, protože potřebuje najít hlubší smysl té marnosti, jako típnutí dalšího vajgla z mnoha, bylo záměrem. Snad si jednou přečtu příběh znovu, možná pochopím nepochopené a nebude mi připadat tak ... neuzavřený.

25.03.2024

Svůj klasický dobrodružný příběh zasadil Conrad do exotického Konga a jak to u podobných příběhů bývá, sledujeme jistý střet civilizace a divokosti, racionálna a šílenství. Srdce temnoty sice má své hutné momenty, ale krátký rozsah neumožňuje rozvést některé myšlenky, které by vlastně i stály zato více propracovat. Ale pořád je to rozhodně lepší než dobrodružné romány například Vernea, ty byly hodně povrchní a vyumělkované.

30.01.2024

3,5*, avšak nedávno vydanej edícii románu od vydavateľstva Brak, by som dal zrejme aj štvrtú hviezdu. Doslov od literárnej vedkyne Kristíny Kállay a ilustrátora Jindřicha Janíčka dodáva tejto, dnes už pomerne veľmi zostarnutej knihe plnej rasizmu, nový rozmer, uvedomelo ju zasadzuje do kontextu doby. Coppola román vo svojej adaptácii jednoznačne upgradoval. :)

11.01.2024

Když se v Kongu ozve gong, pozve opice tygra na ping-pong.
Začínáme odlehčeně a to se vzápětí změní.
Vypravování vypadá zpočátku dobrodružně. Cesta do pravěku se, ale nekoná. Spíše něco ve stylu cesta do země Mašukulumbů, alias ,Doktore,jedete letos zase do Afriky ? ,Doma bude, už se narajzoval dost ,odvětí manželka.
Kdo touží po napínavém příběhu s prvky dobového jiskření s nádechem cestopisu, bude nejspíše zklamán. Robinson odjel na dovču a Pátka nechal doma.
Plaviti se na parníku proti proudu řeky bude vyžadovat zpomalení nejenom kontaktu očního s mihajícím textem mezi řádky vyžadujícím dosti čtenáře soustředěného. S přibývajícími stránkami se ještě více bude zpomalovat,téměř se plavba zastaví. Atmosféra dostane ráz hloubavého psyché ,pitvajícího jakési zlo, (snad) skrytém v Africké džungli. Co když ten bubák je skrytý v nás ? Přijel s námi a vlivem okolností - nááá-ro-díííl se ? Vykvet nám z lůna a rostl ? Pohnutky jistě netradiční. Taková cesta v parníčku v parném rovníkovém létě z člověka leckdy může stvořit ?? Něco. Co Vás čeká dále, si jistě znamenitě dokážete objevit i užít sami. Návrat k nám, poněvadž v tom jedeme všichni, nemusí být příjemný.
Literární rozbor a interpretací prý může být mnoho, tvrdí teoretici z literárních klubů i hájů.
Conrad a jeho Srdce temnoty je očividně zásadní dílo nejenom minulého století. Číst mezi řádky a spoustu věcí si domýšlet v nedořečených takřka leckdy snových pasážích, zejména v závěru hypnoticky jinačí forma vyprávění ,může působit skoro jako hádanka. Kdo se dostane do srdce temnoty a neztratí se,možná nalezne klíč. Dokud se příběh nestane skutečností. V jiných časech. Na jiném místě. S jinými lidmi. Člověk však zůstává. Zůstává sám. Samota není hrozná. Je šílená.

10.01.2024

Jsem malinko na rozpacích, chvíli kniha docela svištěla, jako řeka, po níž se plaví Marlow, chvíli se zadrhávala o kmeny, které mu pluly vstříc. Krásný jazyk a atmosféra, která by se dala krájet. Jenže to je možná to, co mi nakonec vadilo, že atmosféra zastře děj, který je vlastně velice řídký. A já nějak pořád čekala na něco víc, na něco údernejšího, co nepřišlo. 3 a půl.

24.12.2023

Tohle rozhodně nebylo nic pro mě. Nudila jsem se od začátku do konce.

19.11.2023

Tohle mi opravdu nesedlo.. :(
Nejen že jsem se nemohla absolutně začíst a soustředit se na příběh, ale vůbec mi to neutíkalo, čím víc jsem četla, tím víc jsem měla pocit, že je ta kniha nekonečná a tzv. roste před očima. A ač má jen cca 140 stran, přišlo mi že má nejmíň 800.. :(

Námořník Marlow vypráví svým přátelům příběh, který se mu kdysi stal. Příběh o putování do hloubi temného pralesa a do hloubek, ještě temnějších srdcí a duší lidí, kteří jsou v těchto končinách už příliš dlouho bez civilizace.

Dalo se to přežít až do chvíle, kdy vypravěč začal popisovat plot z napíchaných hlav domorodců, v němž si liboval tamní bělošský správce..

Čekala jsem více rozvinutý pohled do psychologie těchto lidí, nějaké hlubší informace a možná i trochu více akce či energie... Bylo to takové loudavé vyprávění o cestování a pozorování..

A upřímně moc nevím co si mám o této knize po přečtení myslet..

Mrzí mě to, ale s panem Conradem jsme se naprosto minuli.. :(

16.10.2023

Krátky námornícky príbeh o putovaní hore prúdom po rieke. Bez obalov a bez zbytočných inotajov autor popisuje čoho sú ľudia schopní v záujme zisku, sebauplatnenia, alebo pre získanie niekoho priazne. Kapitán Marlow postupne stretáva rôznych ľudí a čím hlbšie je v pralese, tým drsnejšie okolie nájde, až príde k cieľu svojej cesty... Tak sa postupne stáva putovanie proti prúdu rieky putovaním proti prúdu času a hlbšie do duše všetkých ľudí. Čo tam nájde závisí od toho, ako sa každý jednotlivec vysporiada s okolitým drsným prostredím a so svojím vlastným Ja. Pre mňa veľmi kvalitný, aj keď krátky príbeh.

22.09.2023

Studie lidského šílenství s několika skvostnými popisy toho, jak na duši moderního člověka působí skutečná příroda bez bezpečného zázemí civilizace. A místo skvostnými by se dalo říct strašlivými.

27.06.2023

Hodně temné, ale to bylo díky názvu očekávané. Rozhodně ovšem zajímavé a jímavé. Dokázala jsem si tu temnotu okolo řeky i v mysli představit... Nelituji četby, a ačkoliv jde pouze o tenkou knihu, tak jsem ji četla mnohem déle než jsem čekala, protože to chtělo číst zvolna a prožívat po částech.

28.05.2023

Vyposlechnuto jako audiokniha. Byť mi jméno Josepha Conrada není neznámé, je Srdce temnoty mým prvním setkáním s autorovou tvorbou. A vlastně jsem tak úplně nevěděla, co čekat. Proto byl tento příběh pro mne příjemným překvapením, které nakonec hodnotím na plno.
Rozsahem se jedná o příběh vcelku krátký, ale obsahem velmi silný. Autor se tu skrze postavy pouští na cestu do nejhlubších zákoutí srdce, na pokraj šílenství... za hranici, kterou už nelze překročit zpět. Co člověka pohání kupředu, co ho stravuje zevnitř a proč? Příběh je svým stylem vyprávění hodně minimalistický, ale mezi řádky toho přináší tolik! Při poslechu jsem byla vnitřně úplně sevřená a vůbec jsem nedutala. Autor umí skvěle vybudovat atmosféru a napětí, které člověkem otřese. A přitom je to vlastně psané vcelku nenápadně. Ta atmosféra a napětí se nabalují právě že nenápadně a pomalu, ale pak to na člověka prostě dolehne. Celá ta tíha. Aspoň tak jsem to vnímala já.
Tenhle příběh mne fakt pohltil. Určitě tomu dopomohla i vynikající interpretace Jana Hájka a Jana Vlasáka, kteří se vyprávění zhostili na výbornou. A musím říct, že je to jedna z těch knih, kterou si budu chtít jednou přečíst i v tištěné podobě. Určitě doporučuji.

21.04.2023

"Zvedl jsem hlavu. Tam, kde začínalo moře, uzavíral ústí řeky černý břeh z nakupených mraků a klidný proud vodní cesty směřující do nejvzdálenejších končin světa se pochmurně valil pod zataženou oblohou jako když do srdce nesmírné temnoty." Coppolovu Apokalypsu zbožňujem, takže som sa na knižnú predlohu tešil. Až na ten detail, že s filmom nemá skoro nič spoločné. Nerozumiem, ako je možné, že ju Coppola uvádza ako literárnu predlohu. Vecí, ktoré majú film a kniha spoločné, je strašne málo. Dokonca ani kontinent nezostal rovnaký! Snáď len mená a plavba proti toku rieky zostali. Čakal som drsný a realistický džungľový dobrodružný survival. Dočkal som sa... metafory? Podobenstva? Frašky? Vlastne ani neviem. Ono nejde ani tak o to, že to s filmom nemá temer nič spoločné (o to viac si vážim, že vydavateľstvo film nezmieňuje ani slovkom). Ide o to, že je to nuda. Vôbec ma to nebavilo čítať, nechápal som tomu, strácal som sa v tom a ak som tomu aj miestami rozumel a nestrácal sa v tom, tak ma to proste nudilo. Zaujal ma nádherný vzhľad, ktorý knihe vtislo české vydavateľstvo Dokořán (krásny prebal, naturalistické ilustrácie, zaujímavé textové materiály na prebale a na samom konci knihy) a niektoré opisy africkej džungle boli skvelé a atmosférické, ale inak bieda; toto veru v mojich očiach nemá ani len na biedne 3*. Text má len cca 12O strán, ale číta sa strašne pomaly, ťažko a komplikovane; okrem samotného štýlu situáciu komplikujú dialógy, ktoré nie sú v samostatných odsekoch. Miestami som sa cítil skôr ako v magickom realizme, ktorý zbožňujem, ale tu je to napísané tak, že ma to vôbec nebavilo čítať. Som rád, že si Conrada odškrtávam zo zoznamu povinného čítania a najmä som rád, že už sa s jeho príbehmi pravdepodobne nikdy nestretnem.

20.03.2023

Conrada jsem se snažila číst už kdysi v originále, ale byla to pro mě houšť, přes kterou jsem se dostávala jen těžce. Překlad Jana Zábrany mi byl tedy přístupnější. Tahle kniha se může interpretovat tolika způsoby - mně je asi nejbližší onen motiv cesty do hlubin, kdy Marlow dozvídá nejen něco o krajině kolem, ale i o sobě. A moc se mi líbí ony dvojakosti - mrtvý kormidelník svržený přes palubu bez řádného pohřbu může být pro někoho známkou Marlowovy krutosti, přestože je aktem milosrdenství, když už má na palubě kanibaly. Tenhle příběh má v sobě cosi zneklidňujícího - a jistá horečnatost se přenáší i na čtenáře.

08.03.2023

Komentář je u knihy Neklidné příběhy.

20.01.2023

Tahle Conradovo knížka je pro mě naprosto klíčová. Nevím už, kolikrát jsem ji četl. Pořád dokola. Jsou pasáže, které můžu citovat z paměti. Je to naprosto uhrančivé. I ta vyprávěcí situace, kdy Marlow je vlastně místy sarkastický, místy překvapený. To jak si pohrává se čtenářem, když říká: „a kolem létaly podivné hůlky.“ A pak: „Proboha, vždyť to jsou šípy!“ Anebo, když mluví o vyřezávaných kůlech od plotu a pak zjistíte, že tam jsou lidské hlavy. Jakmile se dostane ke Kurtzovi, prostě nemůžete nemyslet na Hitlera: „Ale proboha, jak on uměl mluvit.“

29.12.2022

S politováním jsem zjistil, že to byla jedna z nejhorších knih ,kterou jsem letos četl. Nechápu ,co mi měla táto sl....a dát ? Opravdu velké zklamání.

06.11.2022

Za mě už je to přežité, dnes už mi to moc neřeklo. Ne všechny příběhy asi zůstanou aktuální tak, aby oslovily i za sto let. O to víc obdivuji ty, kterým se to podařilo. Ale to není bohužel tento případ.

04.10.2022

V době vzniku musela být tato novela úžasným dílem, protože celým příběhem prostupuje temná a tajemná atmosféra. Ale abych jí mohla naplno docenit také v dnešní době, musel by příběh někdo přepracovat. Jazyk je na mě příliš těžkopádný a dlouhé odstavce nutí k absolutní soustředěnosti. Myslela jsem si, že se jedná o dobrodružnou literaturu, ale dobrodružný duch této novely je pouhou kulisou k tomu, aby příběh mohl přinést lidstvu poselství. Asi nejlépe ho vystihuje jedna citace z této knihy: „dobýt nějaké země, většinou znamená vzít jí těm, kdo mají jinou barvu pleti nebo rozplesklejší nos než máme my“. Audiokniha je celkem povedená i když mi přišlo zbytečné udělat z této novely vícehlasou četbu. Čtou: Jan Hájek, Jan Vlasák.