Srdce temnoty / Na pokraji sil

16.01.2023

V příběhu "Srdce temnoty" říká kapitán Marlow při plavbě na jachtě po Temži se svými přáteli, že i tato řeka viděla to, o čem jim chce vyprávět, a je to divokost a genocida. Temže viděla invazi údajně slavné římské civilizace, která vraždila domorodce a byla úplně pohlcena "jejich divokostí". Conrad píše, že zarazila je divokost bývalé Anglie, ale opravdu si myslí, že jejich vlastní barbarství, protože divokost skrytá pod tenkou vrstvou civilizace je horší. Marlow bude pak přátelům vyprávět o genocidě, kterou viděl vlastními očí na své cestě po řece Kongo. 2000 let po řimskym nájezdu na Anglií budou totiž evropské obchodní společnosti a organizace jako smyšlená "Společnost pro potlačování divošství ve jménu civilizace" vraždit stejně jako Římané pouze kvůli kořisti, totéž pod rouškou humanismu, civilizace a velké myšlenky. Vždycky snadněji se vraždí pod heslem "vznešených idei" - klidnější je svědomí vrahů. V Kongu byly to Travail et Progrès (Práce a pokrok), jindy: Svoboda, rovnost, bratrství; Práce vás osvobozuje; Každému podle jeho potřeb, od každého podle jeho schopností...
Kurtz, jeden z hrdinů románu, má příjmení, jakým se v Polsku označovalo d'ábla: Kusy (Conrad je původem Polak a utekl před ruskou armádou). Ale Marlow se s ním spřátelí. Proč? Asi chce ho zachránit jako člověka, jeho duší. Chce, aby se viděl v tom, čím se stal. A Kurtz je dost chytrý a upřímný, aby přiznal: tohle, co dělal je nechutné, odvratné. Ale on je přece, což je velmi příznačné, talentovaný, charismatický muž, který by se mohl stát velkým politikem nebo umělcem. Asi Belgickým Hitlerem? Protože ve svém "úžasném článku" pro výše jmenovanou Společnost vidí jedno řešení pro civilizační pokrok: "Zabijte je všechny!" Všechny ty černé, jiné, necivilizované. Genocida jako "velíkolepá civilizační idea" již v devatenáctém století...
Conrad opravdu to všechno viděl - byl v Kongu v roku 1890, a devět let poté napsal "Srdce temnoty". Napsal v teto povídce, že její smysl "není v pecce, ale v její dužině": popisech a atmosféře příběhu. Tehdy jde hlavně o popis teto genocidy. Ale pecka má smysl taky: proč civilizovaní, kultivovaní lidé, jako Kurtz, tak snadno podlehnou těm nejhorším divokým instinktům? A hned v textu najdeme odpověď: "protože jeho nitro bylo prázdné." A to je správná diagnóza.
Symptomatická je v příběhu postava ruského akolyty Kurtze, syna pravoslavného kněze. Co je to za postavu? Symbol? Literární proroctví? Skrytá zpráva o Rusech jako prosťáčcích zejících z obdivu k tyranii? Nebo jen skutečná vzpomínka na Kongo? Těžko dnes soudit.
Ale je to bezpochyby jedna z nejvýraznějších povídek Conrada.

V druhém příběhu tohoto svazku nás čekají tři zajímavé problémy: stáří a ztráta síly muže činu, epochální změna světa - doba přechodu z éry plachetnic na parníky a tím pád étosu lidí moře (Massy a Sterne), který Conrad vždy tolik chválil, a v neposlední řadě ideální tehdy láska muže k ženě, jakou cítí kapitán Whalley ke své manželce a dceři. Je to láska beze slov, která mluví činy, ale až do konce, k sebeobětování. Láska nesmyslná a nemyslitelná v době bující emancipace žen, kdy jsou muži vnímáni pouze jako násilníci a patriarchát.

02.12.2021

Možná víc než titulní Srdce temnoty mě zaujala druhá část knihy - Na pokraji sil. Malajské přístavy na konci 19. století, rezavá paroloď s rozbitými kotly, vzteklý strojník a stárnoucí důstojný kapitán s bílými vousy mají skvělou atmosféru. Je poznat, že autor sám to na moři dobře znal.

Jako vlastník motorové kánoe mě dostal popis kormidelníka, starý spalovací motor z padesátých totiž může dopadnout stejně špatně jako přetopený parní - roztržené magneto znám naštěstí jen z vyprávění, ale dělí mě od něj právě jen pár vteřin nepozornosti při hlídání chlazení. Popis posvátné úcty divocha k démonovi skrývajícímu se ve stroji, kterého drží od bezuzdného řádění jen hrozící ručička manometru je naprosto reálný.

Zaujaly mě zřídkavé popisy oprav, je náročné pokoušet se vyšroubovat a osušit svíčku v žabkách na kluzkých kamenech dolního Povltaví, někde v tropech si to nedokážu vůbec představit. Parní motor je ale naštěstí úžasně jednoduchý, opravy se blíží k opravám starého kuchyňského nářadí, nýty na plátové spoje, páska na netěsné trubky. Ne náhodou jsem si při čtení párkrát vybavil Africkou královnu.

A temnota sama? Vlastně až u knihy asi chápu, jak to autor myslel, z copolova filmu jsem si odnesl úplně jiné poselství. Určitě nemůžu říct, že téma je (dnes už) triviální, vždyť jsem o něm četl a viděl ho v mnoha jiných knihách a filmech, ale zaujaly mě detaily: pokud hladoví kanibalové nic proti svým pánům nepodnikli, je jenom v tom prostém faktu obrovský obdiv, síla která je zadržela byla větší než nezkrotný pud se najíst. Je otázka, jestli by na tohle stačily všechny ideály nositelů civilizace.

07.05.2020

Jsem rád, že mám Srdce temnoty za sebou. Kvalitní dílo v každém z nás zanechá nějaké stopy, nějaké vzpomínky a pocity. Srdce temnoty ve mě nezanechalo skoro nic. Čekal jsem velkolepou plavbu proti proudu řeky Kongo, dobrodružné líčení nesnází, kolonizačních praktik a neposlední řadě i záchranu pana Kurtze. Dostal jsem jen minimum toho všeho. Celé rádoby dobrodružné vyprávění je vylíčeno skvostných jazykem, vybranými slovy a všemožnými asi filosofickými pasážemi. Slova mi protékala mozkem jako když voda protéká mezi prsty. Na chvíli voda na rukách zůstane, ale pak uschne a po vodě není ani památky. Jediné, co mi opravdu po přečtení zůstalo, byl zájem o kolonizační politiku.

29.04.2020

Námořník Marlow se z pověření obchodní společnosti plaví do nitra černého
kontinentu,aby odvezl umírajícího agenta,který nevybíravými způsoby rozložil
celou obchodně zájmovou oblast.
Tím agentem je Kurtz a Kurtz je krystalické zlo.Člověk manipulativní,cynický,krutý,
absolutně sebestředný,chamtivý,moci i slávy chtivý.Má dar výřečnosti a přestože
jde jen o prázdné patetické velkohubé tlachání,okouzlí domorodé nevzdělané
divochy i bílé hlupáky/postava dobrodruha harlekýna/.Kladného přijetí se ale v
Kurtzově prázdném srdci temnoty nedočkají-ten jimi jen bezmezně opovrhuje.
Nadčasová novela.Vždyť Kurtz je tu stále s námi.Nebo ne?

27.01.2020

Souhlas se všemi, kdo chválí jazyk - pro mě jeden z nejpodmanivějších textů, co jsem kdy četl. Krása jazyka a působivé obrazy však nezachrání, nemáte-li v ruce pořádný příběh, a ten tu naštěstí je, lehce mysteriózní, dávkovaný pomalu, ale tak, že pokud máte aspoň střední dávku čtenářské trpělivosti (tj.nevyžadujete masovou vraždu následovanou pomstou už na třetí straně), udrží vaši pozornost.

09.11.2019

Přečetl jsem doslova v horečce na jeden zátah. Skvostné. Díky téměř nadpozemskému překladu je toto jeden z nejkrásnejších textů v češtině, co jsem kdy četl.

13.09.2019

Příběh se rozbíhá pomalu a váhavě, stejně jako z vody vyzdvižený parník kapitána Marlowa. Autor nás námořníkovým prostřednictvím, kromě dramatického koloniálního dobrodružství, zahrnuje temnými filozofickými úvahami, přičemž upozorňuje na velký rozdíl mezi (relativně ušlechtilými) kolonizátory a krutými dobyvateli, které pokládal za vrahy a zloděje. Není to snadné čtení.
80 % (je nás 251 hodnotících s modrým průměrem 76 %).
…
„Obyvatelstvo se odtud vystěhovalo už před dávnou dobou. Ovšem, představte si, že by houf záhadných černochů, vyzbrojených všemi možnými strašnými zbraněmi, náhle začal cestovat po silnici mezi Dealem a Gravesendem a že by chytali napravo nalevo venkovany, aby jim nosili těžké náklady - myslím, že by se všechny dvorce a chalupy v okolí brzy vyprázdnily.“

04.09.2019

Pod povrchním nátěrem dobrodružného příběhu se skrývá dílo obtížně zařaditelné i uchopitelné, až tak, že vím, že jedno přečtení mi k odhalení všech jeho vrstev nepostačilo.
Záchranná výprava do hlubin necivilizované Afriky pro tajemného pana Kurtze, jehož všemi uctívaná či obávaná osobnost zůstává až do samého konce stejně neobjasněnou a nepoznanou "chimérou", je jen pozadím, na nějž si každý čtenář promítne svou verzi Srdce temnoty. Objevitelská cesta z civilizace do divočiny jako metafora pro odvahu ke konfrontaci s pravou, nepřikrášlenou přirozeností a realitou vně i uvnitř...s mocí i nemocí těla i ducha...třeba.
Hypnotická, ponurá a tísnivě tajemná atmosféra plná barev, zvuků a přízraků africké džungle je jen dokonalou třešinkou navrch.

29.07.2019

Kniha vyžaduje velké soustředění, pozorné čtení a proplutím řekou s vypravěčem konečně dojde k poznání srdce temnoty.
Bylo to i předlohou filmu Apokalypsa od F..F.Coppoly.

09.07.2019

Londýn, konec 19. století. Zkušený mořský vlk Charles Marlowe vypráví svým třem přátelům příběh ze své minulosti, kdy se nechal zaměstnat jako kapitán lodi plavící se do tajemného srdce Konga, aby zde vyhledal jistého Kurtze a dopravil jej zpět. Pro zkušeného námořníka na první pohled jednoduchý úkol, k jehož splnění je však neodvratné, aby Marlowe poznal samotné srdce temnoty… Souhlasím s tím, že tohle vůbec není jednoduchá kniha, jak formou tak ani obsahem a vyžaduje plné čtenářské soustředění. Protože ač se dá knížka přečíst za jedno odpoledne, její jazyk je tak košatý a metaforický, že se rozhodně nejedná o odpočinkové čtení. O to víc však není jednoduché téma, které autor vypráví. Je totiž hned několik hledisek toho, jak pochopíte, co to srdce temnoty skutečně je. Vzhledem k době vzniku knihou rezonuje odpor ke kolonialismu neprobádaných míst Afriky (v případě Konga hlavně majetnického vykořisťovatele a belgického krále Leopolda II., jenž se prohlásil za majitele Konga) a pak téma metamorfózy lidské mysli při srážce se strašidelnou divočinou a vidinou velkého bohatství… Není to jednoduchá kniha, ale nějakým zvláštním způsobem se mi dostala pod kůži. Osobně bych ji označil za nadčasovou, protože mnohdy jsou její události platné v té či oné formě do dnešních dní. Rozhodně si Srdce temnoty ještě v budoucnu znovu přečtu.

11.04.2019

Srdce temnoty není jednoduchá knížka. Zdánlivě přímočarý příběh je napsán neuvěřitelným stylem plným metafor. Čtenář se musí docela soustředit. Věty jsou dlouhé a složité. Nečte se to snadno, někoho kniha odmění, jiný se ztratí v temnotě. Přesto je to všechno zvláštním způsobem přitažlivé. Tajemný příběh, cesta do nitra „něčeho“, těch interpretací je příliš mnoho. Někdy si až říkám, zda v této a v podobných knihách někteří nevidí něco, co neexistuje, něco co zdaleka nebylo autorovým záměrem. Kniha je to rozhodně zvláštní a rozhodně není pro každého. Přesto se k ní v budoucnu alespoň jednou vrátím.

27.12.2018

Bez debat jedna z nejvzláštnějších knížek, co jsem četl. Když jsem náhodou přišel na to, že Coppolova Apokalypsa má knižní předlohu odehrávájící se v koloniální Africe konce 19. století, musel jsem si ji sehnat a ihned přečíst a teď navíc si znovu budu muset pustit tu Apokalypsu... :) Ale ke knize - je jazykově naprosto úžasná - bohatá - metaforická - učebnice líčení - plná metafor a přirovnání. Snad nejbohatší jazyk prozaika. Snad je to tím, že Conrad není rodilý Angličan a užívá zkrátka angličtiny jinak než rodilí mluvčí. A snad také tím, že překlad je od Jana Zábrany = nemůže být lepší. Teď tedy teprve k obsahu, který zákonitě musí být zastíněn úžasnou formální stránkou - a ejhle! Není! Kniha je napínavá, tajemná, strašidelná. Zdaleka ne vše je pořádně vysvětleno (zpočátku mě to štvalo, pak jsem to přijal jako autorův styl a hru s čtenářem) a občas jsem se musel vracet, abych se ujasnil, co se vlastně děje. Čtenář musí být stoprocentně soustředěn ne jen na každý odstavec či řádek, ale i na každičké slovo, aby byl schopen číst i mezi řádky. Přiznávám, bylo to náročné. A už se těším na dalšího Conrada. P.S. Přiznávám, že jsem váhal mezi čtyřmi až pěti, ale vzhledem k hrubému podhodnocení (76) musím jít na pět - kniha je výborná.

Na počátku byl film. Tedy alespoň na počátku mého povědomí o tomto příběhu. Film, o němž vím spoustu detailů a fascinuje mě nejen svým kultovním statusem. Jsem si zcela jist, že Francis Ford Coppola stvořil mistrovské dílo. Chybí tomu jediný detail. Ten film jsem neviděl. Čekám na správný okamžik, kdy Apocalypse Now zhlédnout a ten okamžik se oddálil ve chvíli, kdy se mi rozkryla další detailní informace o něm. Má knižní předlohu. A vzhledem k tomu, že vždy raději volím postup - prvně kniha a pak film - tak jsem musel projít procesem sehnání knihy z druhé ruky, odložení knihy, čekání až na ni uzraje čas a přečtení. Což se podařilo, jak již komentář ke knize v databázi naznačuje.
Se Srdcem temnoty mám však jeden problém, nedokázal jsem se během čtení soustředit. Četl jsem slova, ale už jsem nedokázal číst mezi řádky. Nechával jsem se příliš rozptylovat a kniha je to natolik krátká, že než mi tento fakt začal nějak víc docházet, už bylo pozdě. Nedokážu však říct, že by mě kniha nebavila. Neztrácel jsem se v tom zcela a spousta slov a myšlenek mi naznačila, že tohle pro mě není kniha na jedno čtení. Její krátkost je tedy vlastně výhodou. Tentokrát však změním taktiku a půjdu na to přes film. Druhé přečtení mi pak jistě ukáže víc. Snad.

06.10.2018

Opravdu nevím, jak tuto knihu hodnotit. Nejsem nějakým fanouškem přílišné doslovnosti, ale zde abych si toho v ději domýšlel tolik, že je to až iritující. Zajímavý záznam hrůz kolonialismu a otroctví se poměrně rychle vytrácí a zůstávají působivé podněty k zamyšlení. Jenže zase se jedná spíše o výstřely do tmy, které nejsou nijak více rozpracované. A opět, nechci samozřejmě na položené "otázky" nějaké sáhodlouhé odpovědi, ale aby na člověka v tomto ohledu více zapůsobily a opravdu donutily k úvahám, bylo by, alespoň pro mě, potřeba je trochu rozvinout. Na druhou stranu spousta výjevů a pasáží ve mě zůstává i drahnou dobu po přečtení a dále se zahryzávají. Fakt nevím, nechám to tedy s hvězdami někde uprostřed. Mimochodem svou lásku ke Conradovi ve filmu vyjádřil i Ridley Scott, viz loď Nostromo.

09.09.2018

Útlá knížka, kterou máte za den přečtenou. Co mě asi nejvíc zarazilo, že i když je příběh plný domorodců, kapitán Marlow s nimi nepromluví jediné slovo.

"Musel jsem dohlížet na divocha, který dělal topiče. Byl to vylepšený exemplář; dokázal topit pod stojatým kotlem ... Měl by býval tleskat a dupat na břehu, jenomže místo toho tvrdě pracoval jako otrok neznámé čarodějné síly. Poučili jsme ho, a dobře teď věděl, že kdyby se z té průhledné věci vytratila voda, zlý duch v kotli by se rozhněval, neboť by dostal velikou žízeň a strašlivě by se za to pomstil."

04.09.2018

Autor velice sugestivně a bohatým jazykem popisuje nebezpečnou plavbu po řece Kongo a navozuje, byť v náznacích, velká očekávání, pokud jde o setkání s legendárním p. Kurtzem. Tomuto setkání je ale věnováno jen pár stránek a to bylo pro mne zklamání. Příběh tak nějak vyšuměl. Domnívala jsem se, že ta temnota srdce způsobená dlouhým osamělým pobytem v srdci temné džungle bude podána působivěji, což se přímočařeji podařilo v druhé části knihy "Výspa civilizace." Celkově spíše rozpačitý dojem.

21.08.2018

Styl i téma mi silně asociují s Arbesovými romanety či s některými Poeovými povídkami. Ovšem, jak zmínil Hammond níže, nitro Afriky i nitra protagonistů zůstávají zahaleny značnou temnotou, stejně jako jejich skutky. Nehodlám se vydávat do nitra Afriky ani do svého vlastního, jelikož na prvé už nemám fyzicky ani finančně a druhé považuji za ztrátu času (raději zůstanu chudý duchem stejně jako statky, neboť moje bude království nebeské :-) ), přesto, nebo snad právě proto, musím ocenit mistrně vykreslené cesty do obou temných koutů prakticky jen s využitím skvěle podané atmosféry. I přes jistou jazykovou chudobu českého vydání, doporučím.

12.06.2018

Temná výprava do hlubin lidské duše popisující, "jakých hrůz" (jak by řekl pan Kurtz) je člověk ve jménu blahobytu schopen se dopustit. Bohužel. Líbí se mi, jak se o osobnosti pana Kurtze postupně dovídáme skrze útržkovité informace, takže si o něm vytváříme určitou, byť nedokonalou představu.
Srdce temnoty je trochu těžkopádné čtení (proto jsem jednu hvězdičku ubral), ale rozhodně patří do fondu světové klasiky. Teď mi zbývá pustit si Coppolovu Apokalypsu.