Srdceboly
Simona Monyová (p)
„Svatební pochod mi vždy připomíná hudbu, která se hraje, když vojáci táhnou do boje,“ řekl lyrický básník Heinrich Heine a nevědomky tak s předstihem naprosto dokonale vystihl obsah knihy Srdceboly. Je to příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti, je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti. Je to příběh pro všechny z Vás, kteří už vědí, že manželství není souboj. V souboji se totiž dá vyhrát.... celý text
Přidat komentář
Je to již několikátá kniha od Simony Monyové, s níž jsem měla tu čest, a její osobitý styl se mi prostě líbí. Dobře se to čte, má to spád, skvělá hra s jazykem a vůbec to není nuda, protože sarkasmus a humor jí nebyly cizí. Je jí prostě škoda :-(
Zase jeden smutný příběh o manželství. Co vede ženy k tomu, aby zůstaly ve svazku, který je nerovnoměrný? Přece nejde mít oči tak zaslepené láskou či čím, že sama aktérka nevidí, neslyší a když už konečně prohlédne a uslyší, tak se stejně nic nezmění. Tohle je něco, co já prostě nepochopím. Krásná, úspěšná žena a nechá sebou manipulovat. Bojí se vnést do svého já rozhodnutí odejít z takového života. Co mohla dokázat, kdyby nechala své city stranou, protože déšť smyje každou stopu. I ta její by se časem vyrovnala v pevnou půdu pod nohama. Asi ale nedokázala žít sama. Tato poslední autorčina kniha, jakoby byla zhodnocením jejího života pro to, co dál následovalo. Takové vysvětlení, proč!!! A odešla :(
Začala jsem číst kvůli výzvě. Kniha se mi vzhledem k tématu nečetla lehce, proto jsem jí neustále odkládala.
Připadalo mi to jako autobiografická novela. Člověk to asi musí zažít, aby pochopil, proč ženy v takovém svazku tak dlouho zůstávají, najdou-li vůbec sílu odejít.
Ke knížkám Simony Monyové se ráda občas vracím. Srdceboly jsem ale dlouho znovu číst nechtěla. Poprvé jsem je četla krátce po její smrti a bylo to jako číst volání o pomoc, který ale bohužel nikdo nevyslyšel. Hodně mě to tenkrát zasáhlo. Ani teď to nebylo jiné. Je až nepochopitelné, kam až může klesnout úspěšná žena v touze po lásce a štěstí, přesto že je jen využívaná a ponižovaná. Aspoň že v knížce to vypadá na šťastný konec.
Pěkné čtení, jak mohou být některé ženy láskou zaslepeny, ale konec dobrý, všechno dobré.
Škoda, že v realitě to dopadlo tragicky.
Dobře napsané, četlo se to jedním dechem, i když člověku to moc dobré nálady nepřineslo, až na ten konec. ten se povedl
Kniha je smutná a deprimující. Je v pláči že člověk může klesnout tak hluboko, že si neváží sebe sama. Nechá sebou manipulovat a snaží se vytvářet iluzi štěstí aniž by kdy opravdové štěstí zažil.
Je až mrazivé, kolik toho dokáže člověk vydržet když je zamilovaný, nebo když ho ve vztahu drží dítě a je jedno, zda jde o ženu nebo o muže. Paní Monyova byla skvělá spisovatelka.
Romány pro ženy nejsou můj šálek kávy, ale tento se mi moc líbil. Asi tím neromantickým a hodně temným pojetím. Celé to klouzalo spíše po povrchu a co se psychiky a prokreslení postav týče, moc do hloubky autorka nešla. Přesto byly pocity hlavní hrdinky poměrně dobře popsané, čtenář se do ní dokáže vcítit. Za mě velké plus za to, jak moc uvěřitelné a důvěryhodné mi to všechno přišlo.
Uh. Takové oddychové čtení, náročné pak na pochopení, protože upřímně držet se tak dlouho někoho, kdo nás vysává a zneužívá, je vážně k nepochopení. Hlavní postava si bohužel neuvědomala svoji hodnotu a také to, že být s někým za každou cenu, je horší než být sám. Jinak kniha byla čtivá, vzhledem k počtu stran rychle přečtená. Od autorky si zkusím přečíst i něco jiného.
Takový jednoduchý čtení o manželství jedné ženy a jejího o pár let mladšího manžela, ve kterém není úplně vše v pořádku. Nemám moc v oblibě knihy o pár stránkách, ale vzhledem k tomu,že jde o knihu Simony Monyové, v níž člověk hledá náznak či předzvěst toho, co se samotné autorce knihy později stane,tak knize na celkovém hodnocení i hodně slevuji. Doporučuji tedy těm, kteří mají rádi krátké ženské romány u kterých netřeba premýšlet.
Kniha se mi moc líbila. Smutná, pravděpodobně autobiografická a také řekla bych docela reálná. Některé ženy se své zamilovanosti jsou úplně slepé a hluché, nechají se využívat zamindrákovanými muži a dělají to rády. Škoda, že je to poslední kniha od autorky. Doporučuji, hlavně ženám.
Mi se knížka líbila opravdu moc. Byla reálná, čtivá, smutná až zoufalá a asi hodně autobiografická. I přesto, že jsem hlavní hrdince často nerozuměla a pevně doufám, že já bych po sobě takto nikdy šlapat nenechala (ale kdo ví, že?), tak jsem se do jejích pocitů uměla dobře vcítit. Jako čtení pro ženy rozhodně doporučuji.
Kniha je čtivá, ale člověka až zaráží, co jsou ženy někdy ochotné podstoupit a vytrpět pro to, aby si udrželi muže a nezůstaly samy.
Od autorky jsem přečetla všechny knihy - útlé svazky vhodné i na cesty.
Je mi blízký její humorný nadhled a prostředí, o kterém píše.
Pokud ve vztahu není láska, tolerance a porozumění - není co řešit. Odchod.
A pokud muž nedokáže akceptovat úspěšnost ženy, nemá se s ní vůbec spojovat...
Kéž by to bylo poučení pro všechny ženy....
Je smutné, co všechno si žena nechá líbit, jen aby měla lásku muže, který ji jen využívá a ponižuje.
Autorovy další knížky
2011 | Srdceboly |
2003 | Tchyně a uzený... |
2006 | Sebemilenec |
2005 | Krotitelka snů |
2011 | Citová divočina |
Od autorky jsem zkusila již několik knih a opravdu to není můj šálek kávy. Čteno jen kvůli výzvě!