Srovnáno se zemí
Richard Bachman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/880/bmid_srovnano-se-zemi-zMq-880.jpg
4
633
633
Richard Bachman série
< 2. díl >
Bart Dawes stojí v cestě pokroku. Prodloužení dálnice pohltí prádelnu, kde pracuje, i dům, v němž bydlel dvacet let, v němž se miloval s manželkou a hrál si se synem. Než mu však město stačí tohle všechno vzít, stanoví si jediný úkol. A bude to msta, jakou dokáže napsat jen život – a Stephen King
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Roadwork, 1981
více info...
Přidat komentář
Tak nějak nevím, co si o tom mám myslet, co tím autor vlastně chtěl říct. Je to takový návod, jak se zničit. A to doslova. Hlavou zeď neprorazíš!
Moc nechápu slabé hodnocení knihy, skvěle popsané postavy, hlavní hrdina se chová nevyrovnaně, nedokáže se vyrovnat s událostmi ve svém životě, nutnost opuštění domu nakonec vrcholí finálním koncem.
Zajímavá kniha, která se dobře četla. Vlastně ani nevím, co mě na ní tak bavilo. Nevím, jestli to je už nějaká klasika u Kinga, ale přijde mi, že ve spoustě jeho knih se něco začne dít až na straně 300. Trošku mě mrzelo, že to, jak je všude děj knihy popsaný se dělo až právě asi na posledních 30 stranách. Každopádně bylo zajímavé sledovat rozpoložení hlavní postavy.
(SPOILER)
Knihu samotnou jsem nečetl, ale sehnal jsem audioknihu, kterou čte Jiří Kubeš - což je na internetu nedohledatelný interpret, takže vůbec nevím, kdo to je a jak vypadá. Ale číst umí a to je hlavní. Hlas má jako zralý šedesátník... a s knihou si poradil dobře.
Ke knize samotné - nejdřív si poslechneme autorovu předmluvu, která je dost o ničem a připadá mi to, že se King zase plácá po rameni a rozebírá, proč Bachman a né King. Ale pak už nastupuje děj.
Než se začnu orientovat v postavách, chvíli mi to trvá - je tam Bart, kterej má dva vnitřní hlasy, Freda a George? A kdo je ten Charlie?
Tak nakonec jinak: Bart je hlavní postava, ale ve skutečnosti se jmenuje celým jménem "Bart" Barton George Dawes, Charlie je jeho syn a Fred je imaginární postava, ke které Bart mluví a která mluví k Bartovi jako k Georgovi. Uf, tak když už máme jasno (snad asi až po půlce knihy), můžeme se naplno soustředit na život hlavního hrdiny... a myšlenky zločince.
Prádelna, manželství, smrt dítěte, sousedé, hippie stopařka a Magliore... a tak nakonec dospějeme ke zdárnému konci, který je zdárný jen pro někoho... ale my aspoň víme proč. Ale že to trvalo. No, Kingu, zrovna nadšený z toho nejsem, ale vsadím se, že na šílené střelce v USA tohle může působit jako bible.
Tentokrát je to King bez mystické příchuti, ale s ochucovadly pro Kinga typickými - např. že ho tolik baví vždy popisovat názvy jednotlivých ulic a silnic a odkud kam vedou nebo s hromadou popkulturních či historických zmínek o různých jedincích či uskupeních. Možná pro amíky to význam má, ale pro mě jdou tyhle informace úplně mimo mě, protože mi to nic neříká a je mi to jedno.
Je to docela slabá kniha, i když někdo má možná jiný názor... a já mu ho neberu. Mně to ale přijde trochu odfláklé a natahované. Všichni totiž tak nějak tušíme, jak to celé dopadne. A taky dopadlo.
Amerika sedmdesátých let a jeden člověk, kterému se postupně hroutí životní jistoty a který to neumí ustát a řeší to po svém.
Životní sešup, který začal rodinnou tragédií a pak už pokračoval samospádem, kdy se hlavní hrdina nemohl, anebo nechtěl vzchopit a ničil postupně sebe i své okolí. A když se nakonec rozhodl pro akci, byl to boj s tím, co v jeho očích zabíjelo svět, který mu zbýval. A čtenář nakonec může přemýšlet, zda se mu to povedlo nebo ne...
Konec, ač očekávaný, mě trochu rozhodil; vzhledem k tomu, že jsem knížku četla v současnosti, se mi zrovna tento způsob řešení osobního problému zdál pro knižní závěr dost šílený, zvlášť když čtenář stojí spíš na straně hlavního hrdiny...
*
„Bylo tak těžké být upřímný. Divil se sám sobě, proč se vůbec namáhá, když lež by ukončila tuhle debatu mnohem rychleji a účinněji. Byla jako ti ostatní mladí, jako Vinnie, jako lidé, kteří se řídili výchovou: chtěla propagandu podpořenou grafy, ne odpověď.“
*
„Strojům pokrytým sněhem dominoval bourací jeřáb. Ve své skličující nehybnosti působil děsuplně. Kostliveckým ramenem vytčeným do sněžné tmy připomínal kudlanku nábožnou, která upadla do stavu jakéhosi neznámého zimního rozjímání.“
(SPOILER)
S tzv. bachmanovkami to mám jako na houpačce. Buď se mi líbí hodně (Blaze, Běh o život, Dlouhý pochod) nebo se mám opravdu velký problém se do nich začíst (Strážci zákona, Zhubni). Srovnáno se zemí se bude řadit bohužel do té druhé skupiny. Co je však jisté, že od Richarda Bachmana nedostanete žádný happyend.
Hlavní postavou je Bart Dawes, který se musí vystěhovat ze svého domu, protože tím místem povede silnice. Stavba neovlivní pouze jeho bydlení, ale také práci v prádelně, kterou čeká úplně stejný osud. A to demolice ve prospěch stavby. Bart se však svého života nechce vzdát bez boje. Z úřednickou byrokracií se rozhodne vypořádat po svém a to i za cenu toho, že silnice stejně stát bude.
Sledujeme zde příběh totální rozkladu jednoho muže, kterému není lhostejné, že si úřady s obyvateli města vytírají zadek. Kniha nemá žádný velký děj. Spíše se tu dostáváme do hlavy člověka, který rezignoval na svůj život, ale ještě na závěr chce předvést velké představení, aby upozornil na praktiky vlivných. A to je právě můj problém s knihou. Osobně moc nevyhledávám příběhy, které se odehrávají především v hlavě hlavního hrdiny. Jednoduše mě to moc nebaví. Ale i tak byla kniha celkem čtivá a naštěstí ne moc dlouhá, proto jsem byla schopna ji dočíst (ač jsem některé odstavce přeskakovala).
(SPOILER)
Knihu jsem přečetla po Žhářce. Za mě velice milé překvapení. Je to Bachmanova kniha, takže hlavní hrdina skončí vždy tragicky, ale ve své podstatě nejlépe.
Musím ocenit rozvinutost psychologie postav po celou dobu četby. Nenudila jsem se ani na vteřinu.
Kniha se mi velmi líbila a četla se jedním dechem. Příběh je o totálním rozkladu lidské osobnosti. Klademe si zde otázku, zda Bart byl svého času, když žil jeho syn, plný radosti, nebo byl Bart odjakživa nerudný a nezodpovědný alkoholik? Byla jeho osobnost rozložená a hnijící už dříve? Tento román se snaží odpovědět na spoustu otázek, ale ve skutečnosti neodpovídá na žádnou. Nejvíc odporné na celé knize bylo, že jsem jí začala číst 1. prosince a řekla jsem si, jak jsem šťastná, že v naší zemi se nemusíme něčeho takového bát. Po té tragické události, která se stala na univerzitě, jsem nemohla knihu dočíst. Po 2 týdnech jsem našla odvahu a knihu dočetla už ze své podstaty, abych se vyrovnala s tím, co se stalo a abych se posunula dále v četbě Kingových děl. Musím říct, že mi zde nebyl sympatický nikdo, nebylo to tak surové jako Dlouhý pochod. Ale přesto zde byly momenty, ze kterých jsem měla husí kůži - hovory s Mary, zmínka o děsivém mandlu, rušivý cvakot hodin v nočních hodinách, samostatný závěr - výbuch, zpracovaná reportáž a odhalení komunálních politických šarvátek. Prostě mě King nezklamal a tato kniha mě utvrdila v tom, proč je mým nejoblíbenějším spisovatelem.
Já nějak nechápu, jak se z Kinga mohla stát taková celebrita, když píše/přepisuje takovéto věci. Netvrdím, že všechny jeho knihy jsou špatné, má pár dokonalých, ale tato to zcela jistě není. Rozjezd je velmi pomalý, děj velice vláčný, zjistíme co kdo má v kapse do posledního centu....prostě nuda, která spěje k očekávanému konci. Sorry mistře, ale dnes jen za 40%.
(SPOILER)
Připomínalo mi to film Volný pád.
Příběh byl vlastně hrozně jednoduchý a daný. Přesto se v knize objevuje spousta témat jakoby napůl. Co bylo vlastně motivem hlavního "hrdiny"? Rozbil tu televizi protože ho drogy osvobodily z dopaminové pasti a on dal průchod své nenávisti k prázdné televizní kultuře? Upnul se tolik k dívce protože v ní trochu viděl svého syna? Byla jeho frustrace způsobena celým životem v prádelně? Cítil že musí bránit ostatní sousedy, kteří sdíleli jeho názor na dálnici ale nic s tím sami nedělali?
Kniha byla dobře napsaná, všechny ty popisy absurdní jednorázové kultury v kontrastu s krizí. Suchý humor hlavní postavy. Hlášky jako "vtip mu z úst vypadl na zem a umřel". A dvojjaký závěr, kdy dosáhne přesně toho o co usiloval a zároveň to vůbec nic nezmění. Přes impulzivní a někdy nepochopitelné jednání hlavní postavy jsem s ním cítil a měl jsem radost z jeho vzpoury proti systému, z jeho žití naplno a vlastně i z jeho velkolepého konce, kdy všem dokázal, že je pánem svého života (a domu). Nesouhlasím s komentáři o rozpadu osobnosti a pádu do šílenství, od začátku do konce se hlavní postava chovala konzistentně.
Srovnáno se zemí se mi moc líbilo. Jde o vynikající, zevrubnou studii naprostého psychického rozpadu jednoho muže. Kniha plyne pomalu, přesto bych ale řekl, že nenudí; délka je zvolena tak akorát. Častokrát si čtenář jistě musí pomyslet, proč se hlavní postava chová tak strašně sebezničujícím způsobem, když jí je mnohokrát nabízena možná cesta úniku zpět k normálu, myslím si ale, že je nutné brát v úvahu rozklad, jenž nastal už po ztrátě syna, kdy Srovnáno se zemí představuje vlastně jen finální gradaci celého procesu, který vrcholí finálním výbuchem, který tak podle mě lze vnímat i přímo alegoricky. Velice se mi líbila část se stopařkou, která knihu vítaným způsobem oživila. Pak také musím pochválit všechny rozhovory s místním mafiánem, který je velmi dobře napsanou, uvěřitelnou postavou. Přesně takto by literární charaktery měly vypadat. Konečná konfrontace do díla zapadá, jen jsem tedy možná čekal něco více kataklyzmatického. Přišlo mi, že kniha se blíží k větší apokalypse. Možná je v tom ale právě schováno poselství, protože epilog je vlastně pro hlavní postavu nesmírně zdrcující, kdy je ukázáno, že přes všechny její oběti ničeho nedosáhla a působilo to na mě trochu jako memento marnosti lidského snažení a konání. King je jednoduše mistrem různých filozofických výkladů svých děl; to se mi na něm právě líbí. Srovnáno se zemí je definitivně dobrá kniha, která zaujme, člověka nutí si ji přečíst, co nejrychleji to jde, je psaná čtivě a je chytlavá, tedy rozhodně stojí za to.
Bart Dawes je řádný občan. Má dobrou práci a spokojené manželství. Avšak jeho život si nese temný stín minulosti, když jeho syn zemře jako malý chlapec. To už je, ale hodně let zpátky a jeho manželka se s tím dokázal vyrovnat a jít dál. Proč to tedy on nedokáže? Vše vyvrcholí, když se stát rozhodne vybudovat přes město nový úsek dálnice. Bartův dům i budova, kde pracuje stojí v cestě a mají být srovnány se zemí. Dům, který je plný vzpomínek na jeho syna. Dům, který mu nikdo nevezme. Srovnáno se zemí, je sonda do hlavy a duše člověka, který se rozhodl skončit. Rozdíl mezi příčetnosti a šílenstvím může být častokrát velikosti vlašského ořechu.
"Je to tak Goergi? Přesně tak Frede."
Konečně jsem si po dlouhé době přečetl knihu od Stephena Kinga. Tedy přesněji řečeno Bachmana a bylo to moje již 27 kniha od mistra hororu.
Kniha se mi líbila, měla spád a četla se opravdu sama. Pohled do hlavy člověka, který balancuje na okraji šílenství mě nadmíru bavil. I když hlavní hrdina je nakonec vlastně záporná postava, tak jsem k němu cítil jisté sympatie.
Knize je vyčítáno, že není moc akční, ale to mě rozhodně nevadilo, ba právě naopak.
Ano, je to jedna ze slabších Kingových knih a je hodně přímočará, ale i to má své jakési temné kouzlo. Jste jako divák, který se dívá na člověka, který pomalu zapadá centimetr po centimetru do pohyblivého písku..
Knize dávám čtyři hvězdičky. Pravdou je, že od Kinga si rozhodně můžeme přečíst lepší díla, ale stále se jedná o hodně nadprůměrnou knihu, která baví.
Pokud ale s Kingem chcete začít rozhodně na start bych doporučil něco jiného.
King tentokrát nenechává kámen na kameni. Rozvíjí téma osamělosti člověka v industriální společnosti podřízené zisku a penězům, téma depresí z nemožnosti prosadit svůj oprávněný zájem proti aroganci úřadů. Může revolta obyčejného člověka proti systému skončit dobře? Smutný příběh!
Zajímavá sonda do duše člověka, který postupně o vše přichází. Za mě ovšem nemusel přijít o nic, stacilo prostě přijmout pár faktů. Takhle se řítí do záhuby prakticky od prvních stránek. A mně ho líto nebylo.
Jak je tady několikrát již zmíněno, i mě napadl hned film Volný pád a Bart Dawes dostal podobu Michaela Douglase.
Ty nejméně nápadné knížky mistra Kinga mě dost často mile překvapí. Není to poprvé, kdy i přes nižší hodnocení od ostatních čtenářů jeho počinu, jsou pro mě naopak výborným zážitkem a kopcem zábavy. Jak už tady poznamenala Metla, je to prakticky Volný pád jen s trochu jiným katalyzátorem protagonistovi mysli a v trochu komornějším provedení.
Scéna s meskalinem neměla chybu. Hezké psycho. Hezké vystřízlivění poté.
A pomeranče na kurděje? Vtipné. Bavil jsem se od začátku do konce.
Zdá se, že jsem načala poněkud nudnou hromádku knih. Téma ujde. Jsem si jista, že v USA se tohle řešilo poměrně často a byla potřeba o tom psát. Kdybych věděla, jak na tom autor byl v tu dobu zdravotně... protože se mi zdá, že zrovna neměl na nájem, či "jiné dobroty."
Jedna z těch slabších knih. Vůbec mě to nebavilo, měl jsem problém to dočíst, akce až v úplném závěru. Typek byl hodně mimo a hodně na dně a řekl bych, že hodně zbytečně. Nuda
Jiní by to brali jako výzvu k tomu zkrátka obrátit list a začít jinde ,, Nový život '' Ale asi nikdo přesně nemůže vědět, jak moc rozumně by se zachoval ve chvíli největšího zoufalství.. nečetlo se mi to jednoduše. Bylo to pro mě na delší dobu, ačkoli kniha nemá moc stran..
Tak po pravdě, moc se mi kniha nelíbila. Velmi depresivní, bez jiskřičky naděje, mohla by se jmenovat Sebedestrukce.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Mám rád takéto príbehy kde sa jedná o rozklad osobnosti,keď sa padá stále hlbšie a hlbšie do priepasti z ktorej už niet návratu a čím ďalej pri čítaní/sledovaní viete ,že z týchto sračiek sa už náš "hrdina" nevyhrabe. Tuto náš Bart Dawes sa môže smelo pridať do klubu k postavám ako William Foster (Voľný pád) či Travis Bickle (Taxikár).