Stalinovy krávy
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101245/bmid_stalinovy-kravy-B2o-101245.jpg
4
206
206
Román populární finské spisovatelky Sofi Oksanen (Očista, Odeon 2012) je originálním a nekompromisním pohledem na poruchy příjmu potravy, bulimii i anorexii zároveň, jejichž hranice je často tak nezřetelné… Mladá Anna vlastně trpí oběma chorobami. Dílo je zároveň sondou do duše člověka, který váhá mezi dvěma nemoceni stejně jako mezi svými dvěma identitami. Autorka se ve svém díle zaměřila na dvojí problematiku: jednak na otázku poruchy příjmu potravy, jednak na problém dvojí identity člověka, který svým „já“ patří do diametrálně odlišných světů. U jedince „postiženého“ takovýmto osudem vzbuzuje kombinace skličující pocit vykořeněnosti, nejistoty a strachu, vyvolává závažnou krizi osobnosti. Román Stalinovy krávy je psán ve dvou časoprostorových liniích: hlavní hrdinkou první, retrospektivní linie, je Katarina, která poznává „svého Fina“, vdává se za něj a stěhuje se do Finska; druhou linii příběhu zastupuje Anna – ač stejným dílem Finka jako Estonka, zdá se, že se ve Finsku vždy cítila jako cizinec a za svůj domov považuje právě druhou zemi. Anna otevřeně vypráví o své nemoci a nezaujatě popisuje mechanismy, které působí mezi ní a jejím „Pánem“ – bulimií. Čtenáře šokuje syrovost, s jakou je tento problém předkládán.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem dostal darem, v životě bych si něco takového nekoupil... Nicméně přišlo mi to zajímavé a celkově se mi dílo líbilo. A to už něco znamená :).
(SPOILER) Inventing Anna. A podobně jako u toho seriálu mě vlastně trochu štvalo, že se té strhující hlavní hrdince a té současnosti, k níž všechny linky míří, nemůžeme věnovat trochu výhradněji. Jistě, je třeba zarámování a je třeba získat prostor těšit se na "seanci", ale přesto... Nicméně i díky tomu je prokreslenost a postižení miriád úrovní problému / životního osudu neskonalá a jedinečná. Tolik metafor, tolik příčin, tolik následků - a většina těch propojení hladce proklouzne a neměl jsem potřebu se přít o jejich věrohodnost. Samozřejmě, po první půlce, která se čte sama, a pak té malinko rozvláčné pasáži se dá závěru vyčíst jeho telegrafičnost. Já to ale beru. Dílo je vytvořeno. Otevřený závěr není jediná varianta. Už vůbec jím pak není nějaká tragická póza. Po všem tom prokreslování by to za mě bylo i laciné. A tak sledujeme zkrátka usedání prachu, vlastně podobně precizní a konzistentní s první/nejdelší částí knihy...
Knihu jsem si půjčila z knihovny a oproti Psímu parku, který mě bavil, jsem tohleto po třech týdnech trápení asi v polovině knihy odložila.
Není to snadné čtení, člověk musí být naladěný. Víc se mi líbila historická část.
U Sofi Oksanen se v případě jejích knih střetávám jen se dvěma dopředu neodhadnutelnými póly - buď je to pro mě velmi těžký průměr nebo naopak top nezapomenutelná kniha.
Stalinovy krávy mě ale nezaujaly, takže je řadím do první kategorie. Ponechala bych pouze Katarininu část, i když chápu, proč byla přidána i Anna. Jenže ta mě tak neuvěřitelným způsobem iritovala. Její chování, její "nemoc", její nevyzrálost, její hledání sebe sama. Naopak sonda do socialistického Estonska a tehdejšího Finska byla moc fajn, ačkoli přiznávám, že občas těch retrospektiv do dob komunismu mám v knihách už dost. Přiznejme si, že vliv Ruska probíhal prakticky všude stejně.
Ale ta Anna... Ok, svým způsobem byla vykořeněná, na co měla obrovský vliv její matka, jenže na tu zase měla vliv doba. Začarovaný kolotoč. Asi jsem moc tvrdá, protože na mě tohle "fňukání" prostě moc nefunguje.
Vzniká obrovský kontrast mezi prvním příběhem - Historie komunistického Estonska versus Ruska spolu s problémem hladu, zimy a nedostatku empatie a ochoty jiným lidem pomoct, a druhým příběhem - bulimičkou, na jednu stranu jídlo obdivující, ale na stranu druhou jídlem pro normálního člověka pohrdající.
V. Woolfová prý řekla: "Člověk nemůže pořádně přemýšlet, pokud dobře nespí, nejí a nemiluje." Za mě je to blbost.
psáno v afektu 14.12. 2018
Do knihy jsem se pokoušela začíst několikrát a povedlo se až po pár letech, co mi trčela v knihovně. Nejde o jednoduché čtení, ani formou, ani obsahem. Přesto mě ale knížka zasáhla a příběh mi zůstal v hlavě ještě dlouhé týdny po dočtení. Není pro každého, ale svým způsobem je krásná. Pokud se dostanete dál a necháte se pohltit, tak vám příběh zůstane v mysli a budete ji milovat.
Debut finsko- estonské spisovateljy.
Hrdinka Anna má otce Fina a matku Estonku. Je narozena v 80.letech, žije ve Finsku,ale je ovlivněna oběma zeměmi,sovětským rudým Estonskem i kapitalistickým Finskem. Na první pojled krásná a dokonalá žena, trpí však bulimiorexií, která ovlivňuje celý její život.
Zajímavá kombinace rychlých střihů, střídání ich a er formy,různé časové formy.
Depresívní,ale velmi čtivé.
(2012)
Kniha o všem a o ničem. Komplikované estonské dějiny. Komplikovaný vztah s Finskem. Komplikovaná hlavní hrdinka s komplikovanou nemocí.
Komplikovaná kniha, která se nečte zrovna jednoduše. Ale to je Oksanen. Depresivní ale přesto skvělá Oksanen.
Rozhodně se nejedná o lehké čtení. Nejen kvůli stylu psaní, ale i obsahu. Nakonec jsem ale ráda, že jsem knihu přečetla, a určitě mi to něco dalo. Ale upřímně - chvílemi to byla docela fuška.
O čem ta kniha vlastně je?
O sebektritické reflexi bulimarektické ženy, která nakonec přecejen nalézá jakýsi klid a sebepřijetí? O životě v sovětském Estonsku, i o tom, jak byli Estonci vnímáni Finy (pro českého čtenáře s analogií na vztah demokratického Západu k socialistickému Československu), a jelikož nic není černobílé i o tom, jak jejich situaci Finové zneužívali? O vztahu "velkých" dějin a individuálních osudů jednotlivých lidí?
Zdá se mi, že je o tom všem. A navíc: děj se odráží ve formě. Opakované "seance" přejídání se promítají do opakovaných popisů Anniných stavů. Její zvracení čtenáře až bolí. Popis sovětské reality je komický stejně, jak viděno z nadhledu, byla komická ta doba. Zároveň byla tragická - a epizody rodinné tragédie Katariiných příbuzných jsou tu podány až bezcitně, stručně, lapidárně. (Dokonce v jednoduchých větách.)
Oksanen se nečte snadně. Těším se na její další knihy! (Už čekají.)
"Stalinova kráva je koza." A tak je to se vším... Celá třísetpadesátistránková první část, zachycující na individuálních příbězích autorčiných předků, převážně silných žen, poměry v Estonsku, ve Finsku i v SSSR, a kombinovaná s historií autorčiny bulimarexie, je jenom předehrou k druhé části, v níž vypravěčka nachází domov, a té třetí, současné, v níž se smiřuje sama se sebou. Je ostře osobní, na všechno má názor a tu a tam nadmíru zvrací nejen jídlo, ale i slova; jako by nutkavě potřebovala vyprávět, ale nevěděla, jak vyprávění zacílit - a nakonec jí na ty dvě závěrečné části, kvůli kterým byla myslím kniha napsána, stačí padesát stránek... A čtenář může přemýšlet, jaké téma je svorníkem toho všeho; a když se přes kontrastní obecné formulace typu život-smrt, hlad-přesycenost, bezprostřednost-póza dobere k nesvobodě-volnosti, uvědomí si těkavost napsaného, onu epizodičnost, o níž psal hroubek, která ztěžuje orientaci v příbězích a tím i v tom, cože tím chce "provokatérka Sofi Oksanen" vlastně říci. Na mne kniha působila studeně a chvílemi jsem se jí doslova prodírala - ale čtenářský zážitek to byl rozhodně nevšední a za čas možná zkusím Normu nebo Očistu...
Nehviezdickujem, nakolko zostala nedocitana. Kniha je napisana vybornym stylom, o tom potom, ale o com to vlastne cele je? Nevedela ma vtiahnut, prepojenia rezimov politickych a zivotospravovych mi celkom ako celok nezafungovali a vlastne az za polovicou som si uvedomila, ze uz to asi ani docitat nechcem...Sklamanie.
Kniha mě zaujala už svým názvem - Stalinovy krávy. Tak jsem si říkal o čem to asi, tak může být. Přečetl jsem si obsah, a ten mě přišel celkem zajímavý. Přesto jsem se ke knize "dokopal" až po dlouhé době. Spisovatelka Sofi Oksanen napsala zajímavou knížku, ve které se dozvíme mnoho o vztazích Estonska, Finska a SSSR, v druhé polovině dvacátého století. Oksanen vystavěla svou knihu na dvou konkrétních linkách, které se pak následně protínají a rozšiřují do minulosti i do budoucnosti. Oksanen se nedrží žádného lineárního vyprávění a skáče po časové ose, tak jak se jí to hodí. Místy je to dost chaotické a většinou to slouží k tomu, aby nám autorka řekla svůj názor na jednu konkrétní věc a jde se zas dál. Oksanen zvolila přístup krátkých kapitol, které ve své jednoduchosti a konkrétnosti působí velmi epizodicky. A to je velký problém. Kniha postrádá děj a příběh. Vím, že to takhle autorka napsala záměrně. Že jde o vzpomínky, vyprávění o tom co zažila a viděla, o vztazích a chování mezi Estonci a Finy. Jenže pro nás jako čtenáře to nemá takový dopad, díky těm epizodicky vystavěným kapitolám. V souvislejším příběhu by dané příběhy byly silnější a zapamatovatelnější. Oksanen krásně vykresluje dobu, detailně popisuje všechny sociální rozdíly, hraje si se slovy a jazykem a má propracované obě hrdinky(netroufám si odhadovat nakolik jde o autobiografické vykreslení vztahu s vlastní matkou). Obě hrdinky, Katariina a Anna(matka a dcera), jsou zajímavě podané, a jejich příběhy nás dokáží zaujmout, odradit, znechutit a nebo taky vyvolat lítost. Tyká se to hlavně u Anny a jejím "bojem" s bulimií a anorexií, který jde zde podán jinak, než jsem čekal. Oksanen mi v těchto momentech dokazuje, jak moc je talentovaná. Bohužel to ukazuje i to, že jako celek kniha moc dobře nefunguje. V jednotlivých momentech je místy perfektní, ale jako celek je dosti nevyvážená. Stalinovy krávy jsou zajímavá kniha a jsem rád, že jsem si jí přečetl, jen mě mrzí, že na ní díky epizodickému ději časem zapomenu a vzpomenu si jen na pár detailů z celé knihy.
Katariina. Matka, co se narodila v Estonsku, v rodině trpící pod sovětským útlakem jak kvůli jejich zemědělskému původu, tak partyzánské minulosti otce. Bez nějaké významné prvoplánovité přičiněnosti se však provdá za Fina a odchází do Finska. Kde vychovává Annu, svou dceru. Ve svobodné zemi, materiálním dostatku, stavíce ji na piedestál a zároveň ji nutíce popřít svou estonskou krev. A možná i právě proto se z Anny stava bulimička, anorektička, bytost závislá na cigaretách, alkoholu, lehkých drogách, neschopná milovat a žít po boku někoho (ten kontrast předků, kteří zažívali skutečné útrapy a ta sebedestruktivní povaha někoho, kdo žije v zajištěném a bezpečném světě mi přišel skvělý). Úvahy a zpovědi Anny se prolínají se vzpomínkami matky a dílčími příběhy mnoha dalších členů rodiny čtenáři předkládají opravdu zdařilý kousek o jedné zajímavé epoše estonsko-fiských vztahů a jejich dopadu na životy pár jedinců.
Autorka píše dobře, ale obsah velmi smutný, nějak jsem se necítila na tolik depresivních informací....
Určitě si od ní něco přečtu, ale chce to čas.
Kniha o všedním každodenním životě v Estonsku a Finsku v 70. a 80. letech. Kniha o všedním životě s bulimií. Náročná kniha. Chvílemi zdlouhavá, chvílemi šokující. Rozhodně kontroverzní. Rozhodně psaná talentem. Určitě se k autorce ještě vrátím, ale tak hned to nebude...
Docela zklamání, teda čekala jsem víc. Moc dlouhé a nekonečné popisy událostí, samotné pasáže o bulimii mě taky moc nenadchly...
Za mne veliké zklamání. Zkusím další autorčiny knihy, zřejmě budou lepší. Rozhodně mi přijde zbytečný ten formát. Také ty roviny - skutečně se v tom člověk ztrácí. Opakování... No. Uvidíme, jak na tom budou další.
Štítky knihy
prvotina finská literatura anorexie psychické problémy bulimie
Stalinovy krávy
"Centimetry ženského těla jsou stejně důležité jako státní hranice. Jsou přesně vyměřené a o jejich změně se sluší informovat ve zprávách."