Stalker
Boris Strugackij , Arkadij Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352820/bmid_stalker-qrk-352820.jpeg
4
1530
1530
Dnes již klasický román bratří Strugackých nás zavádí do Pásma – tajemné oblasti u městečka Harmondu, kde se dá objevit mnoho podivných, ale někdy smrtelně nebezpečných úkazů, předmětů a anomálií. V Pásmu se dá rychle zbohatnout, ale ještě rychleji zemřít… Přesto se noc co noc stalkeři odvažují dál a dál. Cena je ovšem vysoká. A zaplatit musí všichni. Někde v samotném srdci Pásma je však možná skryta naděje…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , TritonOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejzajímavějších knih, jakou jsem kdy četl! Nejen myšlenkami, které se tam objevují (probírá se tam opravdu kde co, od různých morálních otázek, až po smysl života) nebo rychlým spádem děje (možná napomáhá, že je kniha celkem krátká), ale hlavně - naprostý nedostatek popisů a vysvětlování rozproudí naplno čtenářovu fantazii. Vše je zde jen zhruba načrtnuto, plné tajemna. Někomu takový styl psaní nesedne, ale mě se to strašně líbilo. Každý si díky tomu Zónu, artefakty, Agnes a vše ostatní představí jinak.
P.S: Pokud jste dříve viděli film a nelíbil se vám, nenechte se odradit od přečtení knihy! Naopak! Knihu miluji, film mne úplně minul. Řekl bych, že kromě lehké inspirace s knihou nemá vůbec nic společného.
Výborná záležitost přesahující škatulku žánru sci-fi s prvky psychologického románu. Vracím se ke knize jednou za čas, protože mě baví ponořit se do ponuré atmosféry a nechat se unést daleko za hranice mé představivosti. Na rozdíl od jiných kolegů recenzentů tuto knihu považuji za nadčasovou a také za nejlepší dílo bratrů Strugackých.
Vzpomínám si, jak mě v polovině 80. let Piknik u cesty uhranul, byl hodně jiný, než ostatní knihy od Strugackých, které jsem tehdy četl, Tarkovského Stalker to pak jen umocnil, i když už mi v paměti zbyl jen dojem, a nic konkrétního. Obojí bylo už hodně dávno. Dnes jsem se k němu vrátil, k audioknize, protože na čtení nemám pomyšlení, a ejhle, fascinace je tu znova. A mimochodem jsem si u toho uvědomil, jak moc Strugackým vděčí Glukhovskyj ve svém Metru, za střetávání s neznámým, neočekávaným, tajemným, smrtícím, a také s vizí putování za něčím opět neznámým, ale s nadějí.
V polovině osmdesátých mě spolužák intelektuál vzal do filmového klubu na Tarkovského. Úplně mě to rozsekalo, nevěděl jsem, co si mám o filmu myslet! Neznám jiný příklad, kdy se film liší od literární předlohy víc než Piknik u cesty od Stalkera.
Knihu jsem četl možná rok po filmu, a rád se k ní vracím dodnes. Žádná prosovětská agitka, ale stručný příběh nabitý dobrodružným dějem, plný skepse, deprese, nihilismu, se zvláštním, alegorickým závěrem.
Poslední kapitola románu se přibližuje Tarkovského filmovému obrazu. Cesta Roda a Artura Pásmem za zlatou koulí je pro mě alegorií Křížové cesty, plná zastávek, pádů a utrpení, zpytování svědomí, oběti a vykoupení!
„Štěstí pro všechny, zadarmo, a nikdo ať neodejde s prázdnou!“
Je až s podivom, ako niektoré knihy dokážu zostarnúť. To je aj príklad Stalkera, ktorý pred pol storočím mohol spôsobiť poprask v svete sci-fi, ale v súčasnosti je to tak dobrá kniha, ako zvetrané pivo. Čo som si všimol vo viacerých starých SF kusoch je to, že sa v nich zapaľuje jedna cigareta od druhej, ako aj tu - asi to má byť chlapským postojom plus množstvo alkoholu v krvi, my sme vzor. Osobne mám veľmi negatívny postoj k fajčeniu a z môjho pohľadu do SF nepatrí. Okrem toho si nemyslím, že v budúcnosti budú cigarety existovať. Čo sa týka samotnej knihy, tak je taká nijaká. Nebudem porovnávať s inými knihami, no v rámci SF žánru je to taký šedivý priemer a kniha v súčasnosti už len ťaží zo svojho "kultu". Naopak, čo veľmi oceňujem je to, že autori nechali veľký priestor čitateľovej predstavivosti, mnohé je len naznačené alebo nevysvetlené a tak si každý z nás môže domyslieť úplne niečo iné a zodpovedať si otázky po svojom. A ešte oceňujem preklad, ten je excelentný.
(audiokniha) Hodně zajímavé dílo, které vtáhne do děje hned od začátku. A i když mnohé je jenom naznačené a otevřené (nevysvětlené), nic to neubírá na napínavosti příběhu.
Četl jsem již dávno. I po těch letech mám ale z knihy v sobě zvláštní pocit. Kniha mě zasáhla, téma je skvělé. Autoři nechávají velký prostor čtenářově vlastní představivosti, což je podle mě u tohoto žánru v pořádku. Pořád se ale nemohu zbavit určitého pocitu prázdnoty z této knihy. (Což byl možná záměr autorů?) Určitě stojí za přečtení...
Mam z toho takove rozporuplne pocity. Zanr mam rad, namet knihy je genialni ale cele je to takove neurcite, nedotazene. Z daneho nametu by se dalo vytezit mnohem mnohem vice.
O knize jsem se dozvěděla úplně náhodou, díky geocachingu. Rozhodně jsem zvyklá spíše na jiné typy knih, ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila. Všechno v ní bylo takové tajemné, spíše jen nastíněné a nechávalo prostory k vlastním úvahám. Což si myslím, že bylo asi dobře, přidalo to knize na výjimečnosti.
Na knihu jsem prisla diky GC, kdy jsem si jedno pomyslne pasmo prosla. Zacinam byt fanouskem tohoto zanru. Kniha mela spad, byla napinava, Skoda, ze neco nebylo priblizeno, popsano vice a ten konec me teda trochu stve.
Tak jsem si knihu po řadě let zopakoval a jen jsem si potvrdil, že pro mě je to jedna z knih, které věkem neztrácejí na své poutavosti.
Čekala jsem po všech těch doporučeních víc. Všechno je takové nejasné, nekonkrétní a závěr to moc nevyjasní, proto ubírám dvě hvězdy.
Ve své době to byl hit, dnes jen dobrá novela s originálním nápadem, který inspiroval film a PC hry. Ovšem být to delší, jak už tady napsalo pár lidí, to by byla jiná řeč.
Velmi barvitý popis pásma a pozůstalostí návštěvníků, zajímavé postavičky a hluboká sonda do mysli hlavní postavy.
Zajimave cteni, jako fanouska PC her STALKER me bavila. Byt kniha dvakrat ci trikrat delsi, coz by poskytlo dost prostoru k vysvetleni mnohych veci a postav ktere zde byly nastineny, dal bych urcite vyssi hodnoceni.
Co jiného si přát než další piknik u cesty nebo rovnou spoustu dalších.......
"A možná že je to tak lepší, nedívat se a snažit se přežít. To řekl správně: největší čin lidstva je to, že přežilo a že chce přežít i v budoucnu. Čert vás byl tady dlužen, Hosté. Nemohli jste si uspořádat svůj piknik někde jinde - na Měsíci nebo na Marsu? Jste stejně bezohlední všiváci jako všichni ostatní, Hosté, i když umíte zmáčknout prostor tak, že je z něho malinká černá kulička. Piknik jste si uspořádali, všiváci! U cesty!"
Teď už klasická, mírně psychologicky laděná sci-fi určitě patří do knihovničky každého milovníka tohoto žánru, a švédskou cenu Julese Verna si zcela jistě zasloužila.
Právě jsem dočetla a stále tu zůstává otázka: co já bych si asi tak přála? A piknik u cesty? Báječný nápad. Čteno bez dechu a skvělý závěr nemá chybu.
Hodně psychologická scifi, kde Pásmo slouží hlavně k odhalení charakterů postav.
Povrchu Země se dotkla blíže neurčená mimozemská civilizace a zanechala po sobě životu nebezpečné území plné podivných úkazů, cizí flóry a nástrah. Do tohoto Pásma je sice vstup přísně zakázán, přesto však přitahuje dobrodruhy. V Pásmu se dá najít leccos zajímavého, na černém trhu tučně zpeněžitelného.
Knihu vypráví jeden z nich, z tzv. stalkerů. Vystupováním neohrožený pistolník, ale dostatečně opatrný na to, aby v pásmu přežil. Jen málo stalkerů se totiž dožije důchodu... Ale pokud se podaří fakt dobrá rána, hodně vzácný nález, třeba zlaté slunce, může se vším stalker seknout a poflakovat se do konce života. Z dřívějších výprav se ví, kde se dá zlaté slunce najít. Problém je dostat se k němu a neumřít.
Z knihy se nedozvíme, proč a jak Pásmo vzniklo. To přispívá k znepokojivé a snové atmosféře, která na podivném opuštěném území panuje. Záhadno bublá přímo pod povrchem věcí. Kniha nepostrádá napětí a otevřený konec je tak nějak správný. Tahle knížka patří na čestné místo v knihovničce čtenáře sci-fi.
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi ruské romány postapokalyptická sci-fi
Jenom mi trošku chyběl popis Agnes, asi jsem hloupá, ale dost dlouho jsem měla dojem, že je tam kočka a děvčátko stejného jména. Škoda, že to nebylo delší.