Stalker
Boris Strugackij , Arkadij Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352820/bmid_stalker-qrk-352820.jpeg
4
1530
1530
Dnes již klasický román bratří Strugackých nás zavádí do Pásma – tajemné oblasti u městečka Harmondu, kde se dá objevit mnoho podivných, ale někdy smrtelně nebezpečných úkazů, předmětů a anomálií. V Pásmu se dá rychle zbohatnout, ale ještě rychleji zemřít… Přesto se noc co noc stalkeři odvažují dál a dál. Cena je ovšem vysoká. A zaplatit musí všichni. Někde v samotném srdci Pásma je však možná skryta naděje…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , TritonOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
více info...
Přidat komentář
To co autoři na začátku docela pracně budují a v prostředku poměrně zdařile rozšiřují, je satanžel zcela popřeno divným koncem. Škoda, začáteční atmosféra byla zdařile vykreslená, a konec tak působí jako pěst na oko!
Výborně ponuré,mrazivé. Atmosféra,která by se dala krájet. Škoda jen,že kniha nebyla obsáhlejší,co se výprav do "Pásma" týče.
To si k nám takhle jednou přiletí emzáci na Návštěvu, aby si uspořádali Piknik u cesty, a po své intergalaktické párty za sebou zanechají pouze Pásmo technologicko-biologického odpadu, který nedá spát žádnému, do morku oddanému a ostřílenému, Stalkerovi, stejně tak naivnímu zelenáčovi prahnoucímu po kousku slávy, uznání, respektu a plného měšce.
Stalkeři nejsou nic jiného, než průzkumnici neznámého, hledači pokladů, žoldáci, jež touží po vyhřátých zlaťácích v kapse, novodobí archeologové, kteří místo pravěkých fosílií odkrývají tajemství zavlečených z jiného světa, často ale na svých honbách za kořistí zaplatí nejvyšší cenu. Pásmo je smrtelné, mění fyzikální zákony i duše těch, kteří se odváží vstoupit.
Kniha vybízí k mnoha otázkám, ale odpovědí se dostává minimum. Na námětu by se dalo stavět hodně vysoko, nezodpovězené otázky však jen podtrhují atmosféru a klima knihy. Nejsme sami, možná nás pozorují, možná o nás nevědí, nebo pro ně nejsme ničím jiným, než bezvýznamným potěrem. A možná je to úplně jinak.
"Z nebe nám spadly odpovědi na otázky, které si ještě neumíme položit."
Ke kultovním knihám se píše komentář poměrně špatně - buď dáte automaticky pět hvězdiček, ale pak to vlastně není váš názor na knihu, anebo dáte míň a sesypou se na vás všichni fanoušci a budou vám spílat do literárních ignorantů a milovníků braku. Osobně jsem se nikdy netajil, že jsem byl vždycky spíš příznivcem brakové sci-fi, než té přísně intelektuální. Nikdy jsem se třeba nestal příznivcem Bradburyho, a právě k němu bych Piknik u Cesty přirovnal - obtížně čitelné, příliš komplikovaný jazyk, neodsýpající příběh. Z podobného soudku je pro mně taky Lemův Solaris - podobně jako v tamních popisných pasážích o úkazech na planetě se tu Strugačtí na mnoha a mnoha stránkách přehrabují v surreálnu, které panuje v pásmu. Asi ne náhodou si obě dílka vzal na paškál Tarkovskij a natočil z nich dva pro mě zcela nestravitelné, leč rovněž kultovní sci-fi filmy.
Moje výsledné hodnocení je průměrné, protože otevřeně přiznávám, že jsem se většinu knihu trochu nudil při utápění v básnickém popisnu a nedostatku příběhu. 3 hvězdy dávám za zábavnou úvodní výpravu do pásma v "papuči" a za Pillmanovy úvahy o Hostech, které jsou možná to jediné pravé sci-fi v knize. To ostatní je pro mě asi vysoká lyrika, na kterou nestačím (a nechci stačit). Moje setkání s bratry Strugackými cca po 30 letech (naposledy jsem v dětství četl Špunta) tedy nedopadlo úplně ideálně - možná příště. 60%
Krásne pútavé dielo. Tie myšlienky ktoré obsahuje vás prevalcujú,hlava vám bude makať na plné obrátky. Predstavivosť si toto za klobúk nedá. Originálny štýl písania, jazyk ktorý vás chytí a nepustí. Myšlienky ktoré sú tu podané len tak ,,mimochodom ,, majú veľkú silu a význam nech ste kýmkoľvek . Piknik ako názov to vystihuje celkom presne. Bol to iba Piknik . Zastávka. Nič viac. A ten koniec ? Nechýba mi tam žiadny koniec.
"Z nebe nám spadly odpovědi na otázky, které si ještě neumíme položit." Geniální.
Tato knížka (a Bulgakovův Mistr a Markétka) mně - otrávené vnucováním sovětských autorů - ukázala, jak výborná může být - a je - ruská literatura. To bylo před 30 lety. Tehdy mi přišel perfektní hlavně základ: ne v dalekém vesmíru, ale na ulici, v rodném městě - dříve notoricky známém a prochozeném - jsou najednou (snad opravdu kvůli pikniku pořádaném bytostmi, které nás ani nezaznamenaly?!) smrtelná nebezpečí, tak zvláštní a tak krásně nazývaná: komáří mýtina, ježibabí rosol... Ale stojí za to je překonat, kvůli dudlíkům, skořepinám, zlaté kouli a spoustě dalších, jejichž podstatu - čert to vem - nechápeme, ale jdou přece tak dobře využívat...
Tohle všechno jsem si při dnešní četbě znovu užila - a ještě k tomu mi to po desetiletích tak dobře zapadlo do sebe. Naopak jako kdyby mi z nebe (ba ne, to od Strugackých!) spadly otázky, na které těch 30 let hledám odpovědi: co jsme my lidi zač? Jdeme tou správnou cestou? Zničíme se už brzy, nebo až trochu později? Co když nás nějaké mimozemské bytosti už viděly - a radši rychle utekly (teda až po tom pikniku) ...
Ne, nelekejte se, filozofická knížka to není, tedy pokud nechcete; je to především napínavá sci-fi, jedna z nejlepších. Pro mě zcela jistě.
Úžasná párty v Pásmu (průzkum skořepiny, nebo zlaté koule), i mimo něj, organizovaný zmatek, jadrný až zdivočelý jazyk, vůkol plíživé přízraky lepící se harmondským kovbojům-stalkerům na jejich vlastní stíny, nejedna ztrestaná sklenička něčeho ostřejšího..., ano - tohle je dostatečně šílené, aby bylo pravděpodobné, že je to pravdivé. Roderick Shoehardt a jeho mistrovské přemety nikdy nezůstanou pravověrnými příznivci sci-fi zapomenuty. Tato divočina, tato adventůra na kvadrát prostě musí dislokovat čtenáře do dvou táborů - příznivců a odpůrců Pásma, a ovšem i samotných bratří Strugatských. Je v tom něco majestátního, optiku růžových brýlí bych však preventivně vyhodil tam kam patří - na smetiště dějin sci-fi. Strugačtí nebyli ani první ani jediní kdo si svého času pohrávali s myšlenkou napsat drsňáckou ódu na sci-fi. Dobrá práce. Ale čtyři hvězdy nejvěrněji vystihují, co si o kvalitě knihy myslím. Jsem totiž svátečním sci-fistou a jazykově mně vyhovují uhlazenější a srozumitelnější díla (Simak, Asimov, Wells, Wyndham, Petiška...). Jazyk pružný a svižný, ošlehaný ostrými větry dujícími z Pásma, na můj vkus však krapet komplikovaný, ale neurazil. Dobrý. Možná to časem dám ještě jednou, přestože mít tohle vrcholné dílo bratří Strugackých v krvi není žádná výhra - mohli by vás totiž nakazit ježibabí rosol nebo superhmotní moskyti z komáří mýtiny...
Kniha je označovaná za klasické dielo sci-fi žánru.
Pritom sa nepodobá na žiadne iné.
To je ono!
Pro mne velmi netypické sci-fi. Opravdu originální, moc mě zaujalo, a protože jsem tyto bratry neznala, jdu se podívat po další knize.
Prvotřídní fantaskní povídka z per možná nejlepších autorů tohoto žánru vůbec. Pokud jste obeznámeni s prací bratří Strugackých pak již jistě očekáváte jejich charakteristický vytříbený styl. Pokud je tato kniha vaše první setkání s touto autorskou dvojicí pak vás možná překvapí, že ačkoli obsahuje velké množství nápadů a mnoho alegorií na širokou škálu sociálních i jiných otázek, na rozdíl od jiných autorů vám Arkadij a Boris nenabízí žádné své odpovědi, ale nechávají celé vyznění příběhu jen na vás.
Tak z téhle knihy jsem zmatená jako lesní včela. Zakoupila jsem Piknik z jakési fanouškovské povinnosti kvůli stalkerovské herní sérii v očekávání, že s černobylskou Zónou najdu pramálo společného. Nenašla jsem téměř nic, krom šíleného zklamání.
Obecně mám v knihách ráda nejasný děj, kdy mě autor nechává šrotovat co se jak stalo, kde to jsem a o čem že to čtu. Ale tady mi prostě neseplo, nikde. Neodkázala jsem se začíst, nedokázala jsem si od sebe odlišit postavy, nedokázala jsem si představit jedinou situaci, protože jsem nevěděla jak a po dočtení ve mě nezůstal snad jediný dojem, hlava prázdná, naprosto nejistá vo co go. Možná je to tím ruským stylem psaní, který mi prostě nikdy nesedl, poněvadž je jaksi sušší a neokořeněný. Možná na tohle ,,od nikud nikam" nemám v mozku závity a možná to jen nesedlo. Pro mě prostě obrovské zklamání. Neumím si vysvětlit to vysoké hodnocení, ani za mák nezaujalo a dvě hvězdy dávám snad tak nějak jen z úcty a slušnosti, že díky tomu mohla vzniknout tak úžasná herní série.
Je to super ale... toho prostoru na fantazii tam na mě bylo moc. Neřeknu vám jak vypadá pásmo, neřeknu vám jak vypadá dcera hlavního hrdiny a vůbec nevím, co byla Návštěva a co Hosti a vůbec nevím jak ta kniha vlastně skončila. Snad jen že to dopadlo šťastně pro všechny?
Nádherný příběh, který autoři podle mně ne zcela využili. Kniha potažmo námět by si zasloužil mnohem větší rozsah a propracovanější příběh. Každopádně mně kniha bavila a zaujala i myšlenka o "pikniku u cesty".
Pro mě absolutní jednička z dílny bratrů Strugackých. Kdysi to natočila TV na Slovensku, ale nemůžu to nikde dohledat...
Kniha, ze které jsem byl totálně zmatený. Nápad je dobrý, myšlenky nejsou špatné, člověk se musí často zamyslet a srovnat si to v hlavě, ale chtělo by to víc. Místy je to až moc stručné a strohé a konec mi přijde otevřený. Leda by připadali v úvahu nějaké hrátky s časem podle toho jaké přání vyslovil. Prostě by to chtělo další díl, aby se člověk dozvěděl víc o Pásmu a jeho dopadu na budoucnost. Takhle mám z toho smíšené pocity, že kniha není úplná a děj by mohl ještě pokračovat. Taky mě naštvalo, že tím přáním nezachránil svoji dceru, ale splnil přání klukovi, kterého poslal na smrt. Asi akt lítosti, aniž by si to uvědomil.
Tuhle knihu nelze označit jinak než geniální. Má to spád, že by jeden až spad (ale ne z náspu do úžlabiny nebo příkopu!), má to morální poselství o lidské nenasytné krátkozrakosti, smyslu života a vůbec. A tolik tajemna zůstalo i po přečtení, i když autoři osvětlí dost ze svých nápadů.
Pokud se nepletu, tak tato kniha dostala nějaké ocenění ještě v dobách ČSSR jako nejlepší SF, co u nás kdy vyšlo. A já se vůbec nedivím, protože tahle kniha má všechno, co skvělý příběh potřebuje. Všechno, nic nepřebývá ani nic nechybí, autoři nepopisují do podrobností a nechávají na čtenáři a jeho fantazii, ať si domýšlí. Kniha nemá hluché místo a občas u ní napětím zapomenete dýchat!
„Piknik. Představte si les, cestu, palouček. Z cesty sjíždí auto, z auta vystoupí mládež, vytáhnou láhve, koše s jídlem, tranzistory, filmové fotokamery. Za chvíli plápolá táborák, stojí stany, hraje hudba. A ráno zase všichni odejdou. Zvěř, ptáci a hmyz, kteří po celou dobu s hrůzou pozorovali, co se to děje, vylezou ze svých úkrytů. A co nevidí? Tráva je politá olejem a benzínem, někdo odhodil nepotřebnou svíčku. Je tu plno krámů. Baterka, francouzský klíč, popel z táboráku, ohryzky jablek, papírky z bonbonů, prázdné konzervy, láhve, kapesník, kapesní nožík, staré potrhané noviny, drobné mince, zvadlá kvítka z jiných palouků…
Piknik u jakési kosmické cesty...“
„Tak oni si nás vůbec nevšimli?“
Ako je možné, že si nás vôbec nevšimli? Ako NÁS mohli prehliadnuť?
Krásna facka ľudským ilúziám dôležitosti.
Skvělá kniha, ale ten konec to sráží o jednu hvězdu. Škoda, kniha měla tempo, dobře psaná, ale konec přijde z ničeho nic a nedává smysl
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi ruské romány postapokalyptická sci-fi
Zezačátku mě to chvíli i bavilo, ale čím dál dál jsem se víc a víc ztrácela a vlastně jsem to vůbec asi nepochopila.
Kdysi jsem hodně četla ruskou sci-fi - ono tady ani moc jiného nebylo - a často se mi to i dost líbilo ... takže bych neřekla, že je to národností autorů.
Spíš se tohle nějak nesešlo s mým chápáním.
Zdá se mi, že v knížce bylo pár dobrých nápadů, ale v textu se mi nějak už ztratily, takže po dočtení z knížky nevím vlastně nic, zbyl mi jen jeden dojem - rozsol...