Odpor

27.09.2021

Říkala jsem si nejdřív, že vyšší hodnocení dám, protože děj rychle ubíhal, byl přímočarý a přitom akční, takže na úvahy o ději nebyl tolik prostor. Po přečtení ale přišlo uvědomění, že je to jen recyklace nápadů již využitých Borgů, jelikož zničení královny tu bylo dokonce dvakrát, zas je tu Locutus a kapitán opět proti Borgům jde hlava nehlava (Lilliyn proslov v Prvním kontaktu vyšuměl...). Jediná opravdu zajímavá změna bylo vytváření královny a Beverlyino odhalení možnosti, jak ji jednou provždy zničit. Překvapilo mě teda taky, že Alfa kvadrant je proti borgské aktivitě stále tak nehlídaný, že si té krychle krom Picarda nikdo nevšiml. Člověk by si myslel, že se po dvou střetech poučili a brali to víc vážně... hlavně Janewayová, která se návratu Borgů evidentně brání jak Kornelius Popletal návratu Voldemorta v Harry Potterovi. Smrt v zimě sice hleděla víc do budoucna a nerecyklovala staré zápletky, zase ale byla hůř napsaná. Fakt by to chtělo víc se vydat "do neznáma", pak mě třeba tahle série bude bavit podobně jako Titan. Jako zajímavý příspěvek k tématice Borgů doporučuji spíš komiks The Hive od Brannona Bragy, Terryho Matalase a Travise Ficketta. 6/10.

05.09.2019

Obálka mě nadchla – a to je tak jediná naprosto pozitivní věc, která se k této knížce dá napsat. Samozřejmě ne všechno je špatně, pořád hodnotím na průměrné tři hvězdy a čtení mě bavilo, ale je mi smutno z nevyužitého potenciálu, který se nabízel.

Samozřejmě jsme nečekali, že by krasojízda Janewayové na konci Voyageru Bogry úplně vyřídila. Je tedy v celku logické, že se zbylí Borgové opět vyvinuli, adaptovali a ještě zesílili. Z této skutečnosti pak vyplývá několik dějových skutečností (schválně nepíšu zvratů, protože zvrat v této knize nebyl snad ani jeden), včetně toho, že je ve hře opět Locutus a nebezpečí zániku celé lidské rasy. Potud dobré. V čem ale Odpor zaostává, je právě dějová linie a chování posádky. Ad 1) platí, že celý děj se vlastně skládá z několika výsadků, jeden je téměř jako druhý, úspěch/neúspěch = reakce, nový nápad, znovu, úspěch/neúspěch a tak dále. Slušně napsané, ale člověk pořád čeká něco víc, hodně víc. Ad 2) posádka včetně kapitána se chová tak nějak neprofesionálně, divně, nelogicky (jistě, jsou lidi/klingoni/cokoli, ne Vulkánci, ale všeho s mírou), u starých charakterů jsem se divil, co to s nimi autorka provedla, noví mi k srdci nepřirostli z různých důvodů (nechci spoilerovat), T’Lana je jedinou výjimkou, ta aspoň měla nápad a něčím se vymykala (konkrétně svou otravností a nepříjemností, ale budiž; ne každou dobrou postavu musím mít rád).

Posledních pár poznámek je k rozsahu – zbytečně velký a protkaný zbytečnostmi, a pak některé dialogy – zejména z rozhovorů mezi Pickardem a Beverly mi občas bylo vyloženě trapně. Ale to mohlo být i překladem (nevím).

Sečteno podrženo, knihu jsem přečetl celkem rychle a celkem mě bavila, ale zbyl mi po ní pocit, že kdyby se smrskla na prolog knížky následující, o moc bychom nepřišli

28.08.2018

Na rovinu - slabé. Důvod je v zásadě dvojí: Za prvé, motiv "vzpoury" proti velení. Ten je ve Star Treku už sám o sobě ohraný až běda, ale zde působí hůře než jindy, protože jeho zdůvodnění je žalostné na obou stranách. Admirál Janewayová z něj vychází jako tupá, amorální kariéristka, a Picard s celou posádkou pro změnu jako spolek fanatiků. Vulkánská poradkyně mohla být zajímavá, kdyby se z ní nestala typická "postava k polepšení", a tím to bohužel co se týče nějaké psychologie hasne. Ze všech protagonistů jsem soucítil snad jen s Worfem, jehož velitelské dilema bylo velmi pochopitelné. Naopak u scény, kde lituje (Klingon!!), že někoho zabil, jsem přemýšlel, jestli si autorka náhodou nezapomněla vzít svoje léky.

Druhý důvod spočívá v nafouknutém rozsahu, kdy si Dillardová pomáhá "citečky." V knize zkušeného autora prostě nemají místo půlstránkové popisy toho, jak se kdo na koho zle podíval, na co přitom myslel, co dotyčný cítil, jak se podíval nazpátek... et cetera. Kdybych ořezal podobné zbytečnosti, už tak celkem krátká kniha se smrskne na délku novely. K tomu se ještě přidávají některé nelogičnosti - ne tak řvoucí, jako co bohužel předvádí poslední (rádoby)ST seriál Discovery, ale i tak značné. Zejména chování výsadků na borgské krychli bije do očí.

Ale abych jen nehanil, třeba pečlivost v prokreslování vedlejších postav, které konečně nejsou jen "červená trika na odstřel" byla chvályhodná, a velmi osvěžující. Celkově "Odpor" beru jako rozjezd, celkem logicky slabší - uvidíme, co přijde dál.

29.03.2018

Téma knížky i děj originalitou zrovna neoplývá (Picard je opět borg, Picard opět neposlechne rozkazy flotily...), ale ve výsledku to příběhu na zajímavosti neubírá, funguje jako celek velmi dobře a čtenáře rozhodně vtáhne do děje.

Star Trek si vždycky rád přečtu jako oddychovku, nečekám nijak přelomově hodnotnou literaturu. Jako obvykle jsem se od knihy nemohl odtrhnout. ALE opět téma neuposlechnutí rozkazu, pro jistotu hned dvakrát, ve Flotile už si asi všichni dělají co chtějí, naprosto podivné chování Worfa, který se asi stává existenciálním filozofem, a zopakování zápletky s Locutem, která má asi ukázat, že lidé jsou na rozdíl od Borgů nepoučitelní.

11.11.2017

Po dlouhé době jsem měl chuť knihu nedočíst. Téma Borgů je ještě s časovými paradoxy a výskytem jiných dimenzí moje nejoblíbenější. To nejlepší z obou světů a První kontakt jsem viděl stokrát. Odpor je ale opravdu velmi zvláštní. Postavy se chovají podivně, často v rozporu s dlouhodobým vývojem charakteru v seriálech. Skoro jako by to byl příběh z ST kontinua J. J. Abramse. Chvilku jsem měl pocit, že místo knižního příběhu čtu pouze nějakou synopsi jednoho z dílů televizního seriálu. Nové postavy nejsou představeny do hloubky, takže když jsou někteří členové „odejiti“, tak z toho máte stejný pocit, jako když to na začátku televizní epizody „schytá“ nějaký no name řadový člen posádky. Bohužel za mne palec dolů.

02.10.2017

A zase ty Borgové. Člověk by řekl, že už je to ve Star Treku vyčerpané téma. Četlo se velmi dobře. Když pomineme, že v jednu chvíli se musejí postavy zachovat proti zdravému rozumu, aby zafungovala zápletka. A to jest sednou Borgům na lep i po těch všech zkušenostech.

30.08.2017

Odpor je přece jen lepší kniha než předešlá Smrt v zimě. Postavy konečně působí jako staří známí a i v mezních situacích se chovají tak, jak by od nich člověk vycepovaný seriálem a čtyřmi filmy očekával. Také odboček od hlavní linie je jen minimum a všechny mají opodstatnění. Slouží k seznámení s novými členy posádky, případně vysvětlují nedořešené situace z minulosti. Takže proč jsem nedal lepší hodnocení? Protože si myslím, že J. M. Dillard nepíše nijak dobře. Na začátku rozjela hru all-in, ale ani s nově motivovanými Borgy nevytvořila atmosféru osudovosti. Zápletka je prapodivně nevyvážená směs ultimativní hrozby a dobrodružné výpravy na vlastní pěst. A v jejím podání to vůbec nejde dohromady.

29.08.2017

Možno miestami trochu rozťahané a dej je tvorený nejedným klišé, inak ale skvelá jednohubka. Takto by mali vyzerať všetky ST brožúrky.

22.08.2017

Velké sousto pro autorku ukočírovat příběh finální konfrontace Enterprise a Picarda s Borgy a rozvinout jej v cosi asimilujícího mysl alespoň po dobu čtení. Kniha má divné tempo vyprávění - dvě třetiny se vleče, k závěru je to zmatek a rychlý konec. A nenazval bych to gradací, nýbrž dějovou nevyvážeností, která mi společně s prapodivným chováním postav (vyjima Worfa) zatraceně bránila se nechat příběhem pohltit. Čekal jsem něco více propracovaného a méně lacině osudového.