Přes dravé moře
Christopher L. Bennett
Star Trek - Titan série
< 5. díl >
Federace se pozvolna zotavuje z ničivých událostí popsaných v trilogii Volání osudu. U.S.S. Titan a jeho kapitán, William T. Riker, přebírají nové rozkazy – mají pokračovat v průzkumu hlubokého vesmíru, aby tak stvrdili, že mírové bádání je stále tím hlavním posláním Hvězdné flotily. Avšak utržené rány se nechtějí zhojit ani tak daleko od domova. Planeta třídy O, přezdívaná Kapka, je zcela pokryta vodní plochou – jediným velkým oceánem. Život by tu vůbec neměl existovat, přesto se mu až neobyčejně daří. Navigátorka Aili Lavena, sama vodního druhu, je ideální kandidátkou na průzkum tohoto ohromného a divokého moře. Když náhodou objeví jeden vnímavý druh, ocitá se na delikátní stezce k prvnímu kontaktu. Jak to tak často bývá, dobré úmysly však přivodí situaci, ze které se Lavena a Riker nemusejí vrátit. Posádka bez kapitána mezitím čelí drtivým tlakům temných hlubin, ve snaze odčinit globální chaos, který nedopatřením sami rozpoutali.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Over a Torrent Sea, 2009
více info...
Přidat komentář
Z knihy Orionovi psi jsem byl nadšený. Vedle esence Star Treku a feministického charakteru zachycujících mnoho etických, společenských nebo kulturních a ekologických témat a problémů, se svým pojetím kosmozoí, vesmírných bytostí a krystalické entity zaslouží stát se kanonickým. Konečně někdo dokáže přijít s něčím jiným, než s Borgy. Další kniha Větší než pouhý součet byla kontrastním zklamáním, kdy kromě opět originálního konceptu ještě gigantičtější vesmírné bytosti s ničím novým autorem nepřišel a dokonce nudil i recyklací tématu s Borgy. Přes draé moře je pak průměr někde mezi. Opět zajímavý nápad, vytvoření nových bytostí a jejich ekosystému. Pořád jsem čekal, kdy se to stane, než mi došlo, že to už je ono. Ano, za to dobu se člověk z veleolihněmi sblíží a konec je tradičně dramatický, ale jednak o nic bombastického nejde jednak... copak se autorovi splašily hormony? Kniha je psaná takovým pubertálním způsobem neustále se točící kolem sexuality, sexu, sexuálních myšlenek, fantazií, narážek, obtěžování, sic, okukováním, sexu na pracovišti/pracovní stanici, dvojsmysly jako by všichni měli Pon farr. Jako by téma vodní planety byla jen zástěrka, jak různé členky a členy posádky svlékat, což by bylo vděčným tématem pro seriál, který nemá na dobrý scénář (viz série Enterprise a svlékání T'Pol a masírování olejem). Když jsem si v duchu dělal srandu, netušil jsem, že o odstavec dále se Riker bude potýkat s erekcí. A když přičtu téma zvracení (jednou v náznaku, jednou realizovaného) a pokálení se, tak hotových 120 dnů Sodomy A to módní povrchní psychoanalyzování, které jako sexuální témata působí jako fan fikce. Freud je evidentně nesmrtelný.
Stýská se mi po dospělém Star Treku v němž měli lidé zodpovědnost a jejich činy následky. Nejde jen o doktorovu dějovou odbočku. I zásahy do životního prostředí na Kapce se přešly podezřele shovívavě a Riker, v minulém díle zmítaný pochybnostmi ohledně porušení Základní směrnice, si z ní najednou nedělá těžkou hlavu. Slabší příběh se zajímavého světa.
Tenhle díl se konečně vrátil k podstatě misí lodě Titan. Na začátku jsou velmi rychle shrnuté události z poslední doby a Titan se vydává na průzkum mořské planety. Z posádky tu figuruje hlavně Aili, kterou tu lépe poznáme (doteď to byla navigátorka v hydratačním obleku) a většina děje se točí kolem ní a zkoumání záhad, které nový svět nabízí. Další postavy tu spíš hrají druhé housle, ale to není na škodu. Je to příjemný ST příběh, který se navrací ke kořenům průzkumu vesmíru.
Autorovy další knížky
2016 | Orionovi psi |
2019 | Přes dravé moře |
2017 | Větší než pouhý součet |
2021 | Ex Machina |
Souhlasím s Hanak_v_exilu. Tato kniha skutečně představuje slabý příběh ze zajímavého světa. Série Titan všeobecně nabízí zajímavé ekosystémy a rasy. Ne jinak je tomu i v této knize. Příběh se skládá ze tří dějových linek, ale bohužel mě ani jedna nezaujala. Sexuální narážky, dvojsmysly a erotické myšlenky jednotlivých postav působily spíše trapně. Scénu, kdy Riker zápasí s erekcí a leží ve vlastních exkrementech považuji za jednu z nejhorších v celé knižní ST sérii. Na základě autorových starších knih si nemyslím, že by autor nesnášel postavu W. Rikera. Patrně se ne zcela povedeně snažil ukázat jiný pohled na sexualitu u Lavenina druhu, což samozřejmě do ST patří.
Stejně směšně působí i dějová linka dr. Rea, u něhož se dle mého názoru nepovedlo vykreslit jeho psychický stav. Nebylo mi zkrátka jasné, jestli jedná racionálně jako doktor nebo jako predátor se silným ochranitelským instinktem.
Musím přiznat, že mám obavy, kam se celá série posouvá. Momentálně začínám číst zatím poslední u nás vydanou knihu (Syntéza), v níž Riker odmítá salutování, protože na Titanu preferuje uvolněnější atmosféru. To už mi trochu zavání novým televizním "ST", u něhož diverzita a efekty převládly nad konzistencí a kvalitou příběhu.